Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Vladimír Zajíc. Původní rozhlasová hra. Historická mystifikace ze života svatého Vojtěcha. Hudba Petr Mandel. Zvuk Pavla Horynová. Zvukové efekty Jiří Litoš. Zvuková spolupráce Martina Beranová. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Karel Kříž.

Osoby a obsazení: písař Rons (Viktor Preiss), Boleslav II., Přemyslovec (Ladislav Frej), Vršovec (Tomáš Pavelka), Horsa (Robert Jašków), Mikuláš (Rudolf Stärz), Benedikt (Jaroslav Šmíd), Vojtěch (Svatopluk Skopal), Radim (Tomáš Petřík), Gerha (Jiří Dvořák) a Lorakia (Kristýna Frejová).

Natočeno v roce 2000. Premiéra 24. 4. 2000 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.; 56 min.). Repríza 10. 2. 2001 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h. v cyklu Přehlídka rozhlasových her s posluchačskou soutěží; 25. 12. 2000 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 5. 7. 2005 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 4. 4. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Hubička, Jiří: Poslední mise sv. Vojtěcha Stanice. In Týdeník Rohlas 18/2000 (17. 4. 2000), s. 30 (rozhovor). – Cit.: ČRo 3 – Vltava uvede 24- dubna ve 13.00 hru Poslední mise, oceněnou v loňské soutěži o původní rozhlasovou hru. Jejího autora Vladimíra Zajíce jsme se zeptali:

Jaký je váš vztah ke svátému Vojtěchovi? Proč jste si zvolil tohoto světce za hrdinu rozhlasové hry?

K Vojtěchovi nemám vztah jako ke světci, ale jako k člověku vyznačujícímu se vysokou vzdělaností a intelektem. Jeho postavem a působení v Evropě ke konci prvého milénia je toho vnějším dokladem. Vnitřně je pro mne Vojtěch výrazná osobnost, která byla schopna spojovat zřetelné trendy a události s útržky informací a zvěstí a následně z nich formulovat vizi budoucnosti lidstva. Vnímám ho jako osobnost vedenou přesvědčením, že tuto vizi je nutno osobně naplňovat bez ohledu na osobní následky, osobnost s vědomím duchovního řádu a kategorickým svědomím. Tím je pro mne Vojtěch ryze současný. Neméně tak je důležité, že náležel k Slavníkovcům, kteří mohli převzít vládu nad Čechami drženou zatím Přemyslovci, a že patřil k těm několika členům rodu, kteří přežili vyvraždění Slavníkovců. Z toho vyplývá vzrušující, tajemstvím obestřená Vojtěchova smrt, neboť je pozornosti hodné, že z mise vyslané k Prusům byl zavražděn právě jen on, legitimní člen knížecího rodu, a ostatní byli v pořádku dovedeni Prusy k branám Hnězdna.

Láká vás rozhlasové médium pro další dramatickou práci?

Suma recenzí, pořadů, dramatizací i vlastních dramatických textů vytvořená za posledních třináct let pro rozhlas není malá, jim je snad odpověď jasně určena. Dále musím dodat, že práce pro rozhlas je pro mne důležitá vzhledem k dramatickým textům divadelním. Tato média používají pro otevření obrazotvornosti rozdílné prostředky, což pro mě osobně znamená provokaci v psaní a myšlem. Provokaci vnější i vnitřní a směřující, jak doufám, proti zkostnatění. Ano, psát dramatické pořady pro rozhlas mě stále láká, ale jiná věc je současný rozhlas jako takový. Subjektivně musím říci, že kromě Vltavy a RFE nevnímám veřejnoprávní rozhlas – o soukromých stanicích nemluvě – jako partnera. Možná jsem konzervativní staromilec, ale rozhlas jako pouhý bavič není tím, co očekávám, co potřebuji. Imaginace, informace a postoje jsou nahrazovány radioproudem jarmarku marnosti, což jako vize budoucna děsí. Při záchvěvech optimismu pak doufám v příchod času, kdy se zvukové pozadí opět promění v nutnost napnout uši a poslouchat. A hlavně, představovat si!

Lit.: anonym: Vladimír Zajíc: Poslední mise. Svatopluk Skopal, Viktor Preiss nebo Ladislav Frej v historické mystifikaci ze života sv. Vojtěcha. In web ČRo 2 Praha, 4. 4. 2026 (anotace). – Cit.: (…) Původní rozhlasová hra oceněná druhou cenou ve vyzývací soutěži Českého rozhlasu v roce 1999. (…)

John Murrell. Stárnoucí Sarah Bernhardtová diktuje své paměti. Překlad a rozhlasová úprava Alexander Jerie. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Sára Bernhardtová (Jaroslava Adamová), Georges Pitou, její tajemník (Vlastimil Brodský) a vypraveč (Karel Pospíšil).

Natočeno v roce 1989 (75 min). Repríza 13. 8. 2005 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 3. 9. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 25. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Čípek, Martin: Poslední léto. In Facebook, 25. 1. 2017 (status). – Cit.: Poslední léto… tu hru jsem viděl na divadelních prknech už dvakrát, jednou s Hanou Maciuchovou, podruhé s Ivou Janžurovou. Ale jedině Jaroslava Adamová v rozhlasové verzi dala Sarah Bernhardtové mnohem víc, něco, čím se zásadně liší od druhých… jakousi spalující živelnost, zářivý esprit, pošetilou touhu i úzkostný strach ze smrti dohromady. I Vlastimil Brodský v nelehké partnerské roli oddaného tajemníka Pitoua vybalancoval svou roli k vynikajícímu tragikomickému výkonu. Opravdu silný, intenzivní zážitek.

Lit.: anonym: Poslední léto herečky Sáry Bernhardtové ve hře kanadského dramatika Johna Murrella. In web ČRo 3 Vltava, září 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Kanadský dramatik John Murrell učinil hlavní postavou hry Poslední léto legendu francouzského divadla Sáru Bernhardtovou. Rozhovory již nemohoucí a nemocné herečky a jejího oddaného tajemníka otevírají poutavý pohled na svět přelomu 19. a 20. století. V rozhlasové inscenaci z roku 1989 ztvárňují dvojici jedinečným způsobem Jaroslava Adamová a Vlastimil Brodský.

John Murrell se narodil v roce 1945 v Texasu a v roce 1968 natrvalo přesídlil do Kanady. Žije v Calgary. Byl původně učitelem na základní škole a hry psal pro své žáky. Dramatické tvorbě se začal plně věnovat roku 1975. Poslední léto napsal o dva roky později a dílo bylo téměř okamžitě inscenováno. Vedle divadelních her, píše rovněž operní libreta, režíruje a překládá (mj. Čechov, Rostand či Ibsen). Získal několik prestižních cen. Jeho vlastní hry byly přeloženy do patnácti jazyků a hrány ve třiceti zemích světa.Nevěnuje se však psaní pro film ani televizi, a snad proto je jeho jméno tak málo známé.

Hra Poslední léto zachycuje poslední dny herečky Sáry Bernhardtové, legendy francouzského divadla, jíž se kdysi kořila celá Paříž, ve společnosti jediného muže – oddaného tajemníka. Diskuse již nemohoucí a nemocné Bernhardtové s protihráčem, který trpělivě snáší její rozmary i hašteřivost, otevírají poutavý pohled na svět přelomu 19. a 20. století. V rozhlasové inscenaci Ivana Chrze z roku 1989 se před rozhlasovým mikrofonem sešlo výjimečné obsazení Jaroslava Adamová a Vlastimil Brodský.

Jiří Kamen. Imaginární rozhovor herečky Xeny Longenové a Emila Artura Longena na podkladě autentických dokumentů. Stereofonní scénář Dobroslav Zborník a Jiří Suchánek. Hudbu složil a na klavír hraje Alan Vitouš. Zvukový mistr Jiří Suchánek. Dramaturg Jan Dvořák. Režie Dobroslav Zborník j. h.

Osoby a obsazení: Xena Longenová (Jana Preissová), Emil Artur Longen (Petr Čepek), vypravěč (František Husák) a režisér Hilar (Oldřich Vlach).

Natočeno 1986. Premiéra 25. 10. 1986 (Vltava, 22:00 h.; 58 min). Repríza 18. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 3. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 24. 5. 2026 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Lit.: jd: Poslední dialog. In Rozhlas 43/1986 (13. 10. 1986), s. 4 (článek).

Lit.: anonym: Jiří Kamen: Poslední dialog. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (anotace). – Cit.: Na podkladě autentických dokumentů napsal Jiří Kamen imaginární rozhovor kabaretní a divadelní herečky Xeny Longenové a spisovatele, výtvarníka, herce a režiséra Emila Artura Longena.

Viktor Dyk. Dramatické podobenství. Jazyková a rozhlasová úprava (podle druhého opraveného vydání z roku 1922) Josef Hlavnička. Scénická hudba Vladimír Merta (+ zpěv a hra na kytaru). Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Tomáš Roh (Radovan Lukavský), Barbora, jeho žena (Milena Dvorská), Anna, jeho dcera (Věra Hučínová), Petr Skalník (Jan Novotný), Matyáš Roh, bratr Tomášův, kněz (Alois Švehlík), Bratr Ondřej (Ilja Racek) a Posel (Boris Rösner).

Natočeno v roce 1996. Premiéra 29. 3. 1997 (Vltava, 14.30 – 16.05 h.; 88 min.) v cyklu Velké divadlo světa. Repríza 6. 7. 2004 (ČRo 3 Vltava); 28. 10. 2006 (ČRo 3 Vltava); 2. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 28. 10. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Bystrov, Michal: Píseň v hlavě – Strhaných cest kluzkost. In Lidové noviny, 16. 12. 2013, s 8 (článek). – Cit.: “ (…) Ale ještě více si s Dykem padl do oka Vladimír Merta, jenž jeho sloky před lety zhudebnil pro Český rozhlas. Až se někdy rozhlas milostivě uvolí, možná se tyto nahrávky dostanou k Mertovým fandům na některém z jeho nosičů. Zatím je zná jen ten, kdo slyšel inscenaci Dykovy hry Posel s Borisem Rösnerem v hlavní roli. Působivé a stále živé drama v rádiu režírovala Hana Kofránková, která také měla ten šťastný nápad proložit jednotlivé scény Mertovým preludováním.“ – Text byl znovu použit v článku M. Bystrova Píseň v hlavě – Proč, srdce mé, jsi smutno tak? (in web Lidovky, 3. 2. 2014).

Pekárek, Hynek: Viktor Dyk: Posel. In web ČRo 3 Vltava, březen 2014 (anotace). – Cit.: Co je pro člověka lepší? Přijímat trpně osud, nebo vzít život do vlastních rukou? Tato základní otázka nesmiřitelně rozděluje postavy hry Viktora Dyka Posel. Hra je zároveň obrazem českých dějin krátce před bělohorskou bitvou, dramatickým podobenstvím situace a příčin historických osudů českého národa.

Lit.: Říhová, Klára: Hana Kofránková: Jsem pyšná, že patřím k neviditelným. In web Novinky, 2. 1. 2018 (rozhovor). – Cit.: (…)  Dramatická pauza je můj oblíbený výrazový prostředek. Když točím tzv. rovnou četbu (čte jeden člověk), zvukař se na každém odstavci zastaví a ptá se: Nechtěla jsi delší pauzu? Odpovídám: Vždyť víš, že ano. Ticho ale musí být naplněné, ne pouze technické.

Měla jsem kolegu Josefa Melče, vynikajícího režiséra, který byl mistrem pauz a rozeznával jich sedm druhů. Když točil Jeruzalémskou bibli, přestřihával ji a vlepoval nebo krátil pauzy, byl to pro něj základní tvarový prostředek. Říkal, že je nutné myslet na to, co je v podtextu. Osobně jsem měla asi nejdelší odmlky při dialogu pánů Rösnera a Lukavského v Dykově hře Posel. Napětí se hromadí – a pak najednou vyšplíchne. (…)

Karel Čapek. Dramatizace F. Fabián. Dramaturg ?. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují L. Fišer, O. Vážanský, E. Wimmerová, J. Balašová, B. Rešlová.

Nastudovala Plzeň. Premiéra nezjištěna, vysíláno 18. 1. 1965 (Československo 1, 14:10 – 14:30 h).

Scarpa Tiziano. Bláznivá komedie o prostořekém papouškovi. Vítězná hra Prix Italia 1997. Přeložil Vladimír Mikeš. Stereoscénář Ladislav Reich a Jana Fišerová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Antonio (Ivan Řezáč), Luciana (Jana Paulová), Loreto (Aleš Procházka), Joao (Ivan Trojan) a žena (Miroslava Pleštilová).

Natočeno v roce 2000. Premiéra 12. 4. 2000 (Praha, 20:00 – 20:43 h.; 37min.). Repríza 12. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 22. 11. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h).

Tiziano Scarpa (Benátky 1963) žije v Milánu a píše pro noviny a časopisy.
První román Occhi sulla Graticola publikoval v roce 1966. Komedie „Popcorn“, kterou napsal v roce 1997 pro italské rádio RAI získala hlavní cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia v kategorii rozhlasových her. V roce 1998 vydal sbírku povídek „Amore ®, Einaudi“ a „malého“ průvodce „In gita a Venezia con Tiziano Scarpa“. Dalšího originálního a literárního průvodce po svém rodném městě “ Venezia e‘ un pesce“ vydal v roce 1999. Scarpa je také autorem sbírky povídek a esejí „Cos’e‘ questo fracasso“ (2000).

Knihy Tiziana Scarpy byly přeloženy do francouzštiny, španělštiny a němčiny. Pro divadlo napsal v roce 2000 Scarpa minihru „Corriamo a casa“ a v témže roce libreto k opeře „Fuori dai denti“ (hudba Stefano Bassanese), která měla premiéru v témže roce na scéně divadla Teatro Comunale v Moncalieri, v Itálii. Rozhlasová 8komedie Popcorn, o prostořekém papouškovi, který řádně zamotá milostným životem své majitelky, byla uvedena britskou BBC a 10 dalšími stanicemi, kromě jiného ji nastudovalo a v cyklu Teatr Polskiego Radia uvedlo pod názvem Prażona kukurydza i Polskie Radio.

Lit.: Pekárek, Hynek: Tiziano Scarpa: Popcorn. In web ČRo 3 Vltava, červen 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.:  Komedie, které by slušel podtitulek: Nudíte se? Kupte si papouška! Její autor Tiziano Scarpa ji nazval Popcorn. Příběh o prostořekém papouškovi, který řádně zamotá milostným životem své majitelky, získal hlavní cenu Prix Italia v kategorii rozhlasových her v roce 1997 v Ravenně.

Tiziano Scarpa (Benátky 1963) žije v Milánu a píše pro noviny a časopisy. První román Occhi sulla Graticola publikoval v roce 1966. Komedie Popcorn, kterou napsal v roce 1997 pro italské rádio RAI získala hlavní cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia v kategorii rozhlasových her. Prix Italia je prestižní festival rozhlasu a televize, který se koná už od roku 1948, pokaždé v jiném kulturně a historicky významném městě Itálie.

Knihy Tiziana Scarpy byly přeloženy do francouzštiny, španělštiny a němčiny. Pro divadlo napsal v roce 2000 Scarpa minihru Corriamo a casa a v témže roce libreto k opeře Fuori dai denti (hudba Stefano Bassanese), která měla premiéru v témže roce na scéně divadla Teatro Comunale v Moncalieri, v Itálii.

Rozhlasová komedie Popcorn, o prostořekém papouškovi, který řádně zamotá milostným životem své majitelky, byla uvedena britskou BBC a 10 dalšími stanicemi. V roce 2000 Popcorn uvedl poprvé Český rozhlas v režii Jiřího Horčičky.

Ilja Hurník.  Tři příhody o „chalupářích“ z pohledu chalupáře, skladatele Jindřicha. Hudba Ilja Hurník. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Jindřich, skladatel (Jiří Štěpnička), Jindřiška, jeho žena (Lenka Vlasáková), František (Stanislav Zindulka), vnučka (Kateřina Winterová), mistr železář (Tomáš Racek), zloděj (Otmar Brancúzský), Kubr (Alois Švehlík), Kubrová (Jana Drbohlavová), Hostýnek a ďábel (Jaroslav Kepka).

Premiéra 25. 11. 2004. (Vltava, 20:00 – 20:40 h.; 37 min.). Repríza 30. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Venclová, Renata: Ilja Hurník: Poněkud zvláštní červenec. Tři letní příběhy o radostech i strastech chalupářů. In web ČRo 3 Vltava, 30. červenec 2024 (článek). – Cit.: Skvěle obsazená komedie o příhodách chalupářů, jak je na vlastní kůži prožil autor skladatel. (…) Kus ráje na zemi je pro každého pravého chataře jeho dřevěný domek a zahrádka. Sem nedoléhá hluk a shon všedních dní, tohle je místo klidu, míru a harmonie s přírodou. I skladatel Jindřich má takový azyl, do kterého se uchyluje, když potřebuje komponovat. Ale i v ráji občas prší a ani idyla v chatařské kolonii netrvá věčně.

Tři příběhy o radostech i strastech chalupářů nejspíš na základě vlastních zážitků a pozorování napsal skladatel a klavírista Ilja Hurník. Propojil je do komediální rozhlasové hry o třech obrazech s výmluvnými názvy Sportovec, Zloděj a Zahradník.

Dieter Waldmann. Překlad Valtr Feldstein. Hudbu složil a řídí Petr Doubravský. Technická spolupráce Zdeněk Flekna. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Ewald (František Peterka), Ewaldová (Xenie Chytrá), Jiří, jejich syn (Miloš Bílek), Erler (Vojtěch Ron), Erlerová (Michaela Bendová), Sybila, jejich dcera (Zuzana Fišárková), Schönemann (Jiří Prýmek), Schönemannová (Milada Vítová), Petersenová (Vlasta Petříková), Heizerová (Žofie Housová), vyšetřující soudce (Milan Novotný), prokurátor (Vladimír Volek), obhájce (Lubomír Tlalka), policista (Zdeněk Hess), vedoucí osobního oddělení (Pavel Michal), hostinský (Bohuslav Port), host (Josef Němeček), profesor (Ivan Knotek), Petersen (Jiří Zapletal), student (Miloš Stránský), zřízenec (František Čužha).

Nastudoval Liberec v roce 1964. Premiéra 13. 9. 1964 (ČS I – Ostrava, 16:30 – 17:34 h.; 62 min.). Repríza 10. 10. 1964 (Československo I, 19:00 h.); 13. 2. 1965 (Praha, 9:10 – 10:15 h).

Lit.: anonym: Dieter Waldmann: Pomluva. In Československý rozhlas a televise 37/1964 (7. 9. 1964), s. 1 (článek).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Udělali ze mne zločince. In Týdeník Rozhlas ?/2016 (článek). Dostupné také na Panáčkovi.

Čínská lidová hra.
Překlad a úprava Nina Balcarová. Hudba Vilém Tauský. Režie Josef Bezdíček. (more…)