Oscar Wilde. Úprava Vladimír Müller. Hudba Miroslav Ponc. Režie Václav Sommer.
Strašidlo canterwillské (František Kreuzmann), americký velvyslanec (Jiří Steimar), dvojčata (B. Knobloch, Jiří Horčička).
Premiéra 8. 2. 1938 (Praha I, 20:15 – 20:55 h.). Záznam neexistuje.
Lit.: Svět mluví, roč. 7, čís. 3/4.
Josef Kajetán Tyl. Klasická báchorka. Rozhlasová úprava Jiří Horčička a Jaroslava Strejčková. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Hudba Vladimír Truc, řídí autor. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Švanda, mladý dudák (Petr Štěpánek), Dorotka Trnková (Helena Friedrichová), Pantaleon Vocilka, bývalý študent, teď na cestách (Václav Postránecký), Prokop Trnka, starý hajný (Jiří Mikota), Václav Kalafuna, venkovský muzikant (Zdeněk Řehoř), Kordula, jeho žena (Iva Janžurová), Rosava, bývalá lesní panna, teď polednice a matka Švandova (Jana Hlaváčová), Lesana, panovnice nad lesními pannami, polednicemi a divými ženam (Blanka Bohdanová), Bělena, lesní panna (Taťjana Medvecká), Divuka, divá žena (Drahomíra Fialková), Mihulice, divá žena (Marie Marešová), Šavlička, voják na dovolené (Jan Faltýnek), Tomáš, starý dudák (Martin Růžek), Koděra, rychtář ve vsi blízko Strakonic (Jiří Smutný), Zulika, smutná princezna, dcera krále Alenorose (Hana Maciuchová), Alamir, velký rek a její ženich (Miroslav Moravec), král Alenoros, panovník v dalekých končinách (Otakar Brousek st.), Mikuli, hospodský (Ladislav Kazda), Dulina, sklepník (Stanislav Bruder), Gulinari, posluhovačka (Jana Drbohlavová), Vanika, posluhovačka (Bohumila Dolejšová), dvořenín (Vladimír Čech), Kuba, venkovský chasník (Jiří Datel Novotný), Váša, venkovský chasník (Eduard Žemla), Franěk, venkovský chasník (Jan Vágner), Matěj, venkovský chasník (Miroslav Středa), Nalejváček (Pavel Spálený), hlas (Radislav Nikodém), Honzík (Petr Zdražil), Frantík (Filip Žák) a Kačenka (Dana Morávková).
Natočeno v roce 1980 (123 min). Repríza 19. 7. 2015 (ČRo 2 Praha. 20:00 h.); 8. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Vydala Radiotéka, duben 2017 (MP3)
Lord Dunsany. Duchařská komedie. Přeložila Daniela Jobertová. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Zvuk Milan Křivohlavý. Záznam a střih Jitka Kundrumová. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Režie Ivan Chrz.
Osoby a obsazení: Sir Arthur Strangways (František Němec), Snaggs, jeho sluha (Jan Skopeček), Mág (Jiří Lábus) a Hahalabál, Duch Smíchu (Michal Pavlata).
Natočeno v roce 1999 (19 min). Repríza 31. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).
Enid Blytonová. Hra pro mládež. Překlad Zuzana Ceplová. Dramatizace Eva Vondrová. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hejna. Zvukové efekty Petr Šplíchal. Záznam a střih Lenka Vintrová. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Asistentka režie Hana Dudová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: profesor Roland (Ivan Trojan), Ann (Václava /Vendula/ Čiháková), Georgie (Adéla Kovácsová), Julian (František Med), Dep (Karel Kratochvíl), jejich teta (Daniela Kolářová), jejich strýc (František Němec). Dále účinkují Jan Vlasák, Antonín Hardt, Stanislav Fišer a Viola Zinková.
Natočeno v roce 1997 (cca 2 x 35 min.). Repríza 23. a 30. 4. 2005 (ČRo 2 Praha, 13:00 h).
Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 23. 4. a nedělní pohádka 24. 4. 2005. In web ČRo 2 Praha, 22. 5. 2005 (článek). – Cit.: Pro ty, kdo rádi poslouchají sobotní hry a nedělní pohádky, máme upoutávku na tento víkend, z které se dozvíte, jaké pořady jsme pro vás nachystali a kdo v nich bude účinkovat. Takže pak již bude jen na vás pohodlně se posadit a naladit si v sobotu i v neděli ve 13 hodin Český rozhlas 2 – PRAHA, vysílání pro děti…
Správná pětka – 1. díl
Příhody party dětí a psa Tima jsou u nás známé pod názvem Správná pětka. Jejich autorka Enid Blytonová napsala celou sérii oblíbených příběhů, jimž nechybí napětí, spád a detektivní zápletka. S hlavními hrdiny Správné pětky se můžete setkat i v rozhlasové hře, a to po dvě sobotní odpoledne 23. a 30. dubna. (…)
Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux. Milostná komedie. Překlad Hana Hájková. Rozhlasová úprava Aleš Bergman. Improvizace na cemballo Rudolf Rokl. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Jan Fuchs.
Osoby a obsazení: Hermiana (Růžena Merunková), kníže (Jan Hartl), Carisa (Stella Zázvorková), Mesru (Josef Bek), Eglé (Dagmar Veškrnová), Azor (Lukáš Hlavica), Adina (Taťana Fischerová) a Dorant (Pavel Trávníček).
Natočeno v roce 1992 (49 min.). Repríza 10. 8. 2013 (ČRo 3 Vltava); 3. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 4. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 26. 3. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.; 19. 4. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: anonym: Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux: Spor. In web ČRo 3 Vltava, 10. srpen 2013 (článek). – Cit.: Milostná komedie Spor začíná sázkou Knížete a Dvorní dámy, zda nevěru způsobují muži, či ženy. Rozhodnou se tedy uskutečnit zajímavý a ne zcela nevinný experiment.
Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux byl osobitý souputník prvních francouzských osvícenců. Z jeho psychologicky laděných komedií o zákrutách a překvapeních v milostných vztazích je asi nejznámější „Hra lásky a náhody“, ve které komplikovaná zápletka postavená na řadě převleků vede k poznání skutečných citů zúčastněných postav.
Otázka hledání citové opravdovosti se objevuje i v komedii „Spor“, jejíž rozhlasovou podobu vám nabízíme. Rozhlasovou přitažlivost hry umocňuje autorův osobitý styl, nazývaný „marivaudage“, plný jemných konverzačních obratů a vtipu.
F
riedrich Dürrenmatt. Je mnoho způsobů, jak ztrestat ty, kteří si to zaslouží… Detektivní příběh. Přeložil Jaromír Povejšil. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Použitá hudba Johann Sebastian Bach – Preludium a Fuga c-moll (klavír – Jiří Reinberger, Svjatoslav Richter). Zvuk Libuše Podlešáková. Záznam a střih Anna Henkeová. Zvuková spolupráce a hudební efekty Josef Plechatý. Hudební dramaturg Jiří Váchal. Asistentka režie Magdalena Sirotková. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Henke.
Osoby a obsazení: Hans Bärlach, komisař kriminální policie (Rudolf Hrušínský st.), Tschanz, kriminalista (Václav Postránecký), dr. Lutz, vyšetřující soudce (Miloš Hlavica), plukovník von Schwendi, vládní rada (Antonín Molčík), Gastmann (Otomar Krejča), dr. Hungertobel, lékař (Josef Červinka), spisovatel (Josef Skála), paní Schwartzová, Bärlachova hospodyně (Jaroslava Drmlová), muž u benzinové pumpy (Luděk Nešleha), strážmistr (Radan Rusev), hlášení (Dagmar Jaklová).
Natočeno v roce 1993 – 1994 (konec natáčení 12. 2. 1994; 68 min). Premiéra 18. 3. 1994 (Vltava, 14:30 h.) v cyklu 7x v hlavní roli Rudolf Hrušínský. Repríza 24. 6. 1994 (Praha, 10:30 – 11:38 h.) v cyklu Hra humoru a napětí; 16. 3. 1999 (Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 11. 12. 2011 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Milý pane Rudolfe Hrušínský…; 5. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama ke 100. výročí narození Friedricha Dürrenmatta.
Pozn.: Poslední rozhlasová role Rudolfa Hrušínského st. – Vyšlo na CD v roce 2006 (Radioservis, CD: CR0338-2-801 – EAN 8590236033825).
Tracklist CD: 1. Seznámení s případem (11:12), 2. Vyšetřování začíná (7:33), 3. Podivné zákulisí případu (11:39), 4. Nepříjemná návštěva. Kdo je vlastně Gastmann? (10:25), 5. Komisař Bärlach pověřuje vyšetřováním Tschanze. Noční střelba v domě komisaře (7:26), 6. Setkání s Gastmannem. Někdejší smlouva se naplňuje (6:47). – 7. Případ se uzavírá (10:58)
Lit.: pm (= Minks, Pavel): Soudce a jeho kat. In Rozhlas 12/1995 (13. 3. 1995), s. 18 (článek).
Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LX. – Rok. Už jenom rok… In Týdeník Rozhlas 48/2013 (článek). – Dostupné také na Panáčkovi.
Lit.: Bojda, Tomáš: Henkeho režie Friedricha Dürrenmatta. In web RadioDock, 28. 11 2017 (recenze). – Cit.: V tomto textu si připomeneme návrat dramatiky Friedricha Dürrenmatta na auditivní jeviště českého rozhlasu po roce 1989. Tento návrat byl šťastným okamžikem pro obě strany. Zvláště, když při jednotlivých posleších zjišťujeme, že režisér Josef Henke švýcarského autora skutečně auditivně „nalezl“. Inscenování děl rodáka z Konofilgenu mělo v dřívějších dobách tradici zejména v tuzemské činohře. Dürrenmattovy texty byly uváděny na předních českých scénách, dnes již legendární je nastudování variace Tance smrti Augusta Strindberga Play Strindberg z roku 1970, kdy v Komorním divadle zazářili Václav Voska jako Edgar a Jaroslava Adamová jako Alice.
Nucená přestávka v uvádění Dürrenmattových děl skončila po sametové revoluci, o jeho znovuobjevení se v rozhlase posléze zasloužil zmiňovaný Josef Henke. Ten nejprve v roce 1990 natočil Dvojníka, o čtyři roky později pak také další z vrcholných Dürrenmattových her Soudce a jeho kat.
Dvojník je kompozičně pečlivě vystavěné drama, které navozuje principy absurdního divadla, kromě toho v lecčems připomíná Kafku i Dostojevského. Tematika odcizení, ztráty a záměny identity, následky za zločin versus bezpráví, to vše v rozhlasovém nastudování získává zvláštně mrazivý charakter naléhavosti. Režisér Henke předurčil interpretační kvalitu již hereckým obsazením, když do hlavních rolí hodinové inscenace obsadil Josefa Somra s Jaroslavem Kepkou. Jejich tak odlišné, výrazově tvárné, vrstevnaté hlasy doplňuje ještě Jiří Zahajský a Dana Syslová.
Jaroslav Kepka s Josefem Henkem spolupracovali již roku 1966 na adaptaci Dostojevského Bílých nocí a je zde patrné, že režisér našel „svého“ herce. Kepka je maximálně citlivý umělec, dokáže svou postavu prožít do detailu, hlasově akcentuje i jemné změny nálad, intonačně a dechově ovládá emoční pole postavy. Moduluje svůj témbr do prudkých citových chvění – tuto metodu si ostatně vyzkoušel už v Dostojevském. Na počátku devadesátých let byl Kepka již zkušený pětapadesátiletý herec, technicky perfektně vybavený. Jeho neokázalá melancholičnost projevu se hodila k Henkeho lyrickému, někdy experimentálnímu režijnímu tónu.
Herecké nastudování Dürrenmattova detektivního románu Soudce a jeho kat oproti Dvojníkovi vsadilo na odlišnou metodu interpretace. Není bez zajímavosti, že se jednalo o vůbec poslední rozhlasovou roli Rudolfa Hrušínského, kromě něj se v další stěžejní úloze v netradiční roli vraha Gastmanna objevil Otomar Krejča.
Hrušínského příklon k civilnímu, minimalistickému herectví znají diváci z filmových a televizních pláten, v rozhlase jej pamatujeme nejméně od sedmdesátých let, kdy Hrušínský vynikl v roli Oblomova v režii Josefa Melče. Také v Dürrenmattově Soudci sází Hrušínský na pomalou dikci, mírné kadence, střídmost projevu i řečených slov. Je známo, že síla nevyřčeného je mnohdy vyšší než přímo řečené. Hrušínský je toho dokladem. Jeho unavený chraptivý témbr sugeruje stárnoucího muže, který však ještě neztratil sebejistotu a kuráž. Nebezpečného Gastmanna Krejča charakterizuje hluboko posazeným témbrem a obhroublou dikcí. Dialogy oboru herců patří bezesporu k vrcholům inscenace. Jiskřivé napětí není při dialozích zkrášlováno přílišnými vnějšími zvukovými efekty, Henke se omezuje například na opakované ztvárnění jízdy autem, jinak ovšem zkušeně nechává vyniknout síle textu a hlasové sugesci interpretů.
Dnes už víme, že také díky dürrenmattovským inscenacím se Josef Henke na počátku devadesátých let po normalizační perzekuci vrátil do nejvyšších pater tuzemské rozhlasové režie.
Stefan Canev. Překlad Alena Maxová. Rozhlasová úprava a režie Ivan Chrz. Hudební improvizace Martin Čech. Dramaturg Pavel Minks.
Osoby a obsazení: žalářník, později Sokrates (Luděk Munzar), Sokrates, později žalářník (Rudolf Hrušínský st.), Xantipa (Jiřina Jirásková) a Hlas (Karel Pospíšil).
Natočeno v roce 1992 (82 min.). Repríza 29. 1. 2005 (ČRo 3 Vltava, 14 hodin) v cyklu Rozhlasové jeviště; 23. 7. 2006 ČRo 2 Praha, 20:30 h.), 20. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).
Pozn.: Rudolfa Hrušínského v roli filosofa Sokrata a Jiřinu Jiráskovou jako jeho ženu Xantypu uslyšíte ve hře Sokratova poslední noc. Děj hry se odehrává během jediné noci v roce 339 před naším letopočtem ve vězení, v němž slavný filosof čeká na smrt.
Ve vlasti Canev dříve proslul především jako básník a dramatik; jako dramaturg pak výrazně ovlivnil profil Divadla Sofia. S jeho záměrně nelíbivými verši se mohl seznámit i český čtenář v básnických antologiích Mladá řeka (1979), Bulharská poezie 20. století (1983) a Most (1996). Z dramat u nás v překladu Miloše Vojty vyšel Život – to jsou dvě ženy (1986). Hojně v zahraničí překládaný a hraný autor ještě zvlášť pro anglickou scénu napsal hru Paranoia (1991), kterou uvádělo Royal Court Theatre.
Lit.: -pm-: Sokratova poslední noc. In Týdeník Rozhlas, 1997 (anotace).
Lit.: Kácha, Pavel: Rozhlasová hra: Stefan Canev: Sokratova poslední noc – 23.7. In web ČRo 2 Praha, červenec 2006 (anotace). – Cit.: Rudolfa Hrušínského v roli filosofa Sokrata a Jiřinu Jiráskovou jako jeho ženu Xantypu uslyšíte ve hře Sokratova poslední noc. Děj hry se odehrává během jediné noci v roce 339 před naším letopočtem ve vězení, v němž slavný filosof čeká na smrt. Hru bulharského autora Stefana Caneva uvádí Český rozhlas 2 – Praha v neděli ve 20:30 hodin.
Lit.: anonym: Stefan Canev: Sokratova poslední noc. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (anotace). – Cit.: Je noc roku 399 před Kristem a řecký filozof Sokrates čeká v aténském vězení na svou číši bolehlavu. Athénský lidový soud, který filozofa vyšetřoval pro podezření z bezbožnosti a kažení athénské mládeže, dal odsouzenci na výběr mezi vyhnanstvím a smrtí. Než zakokrhají kohouti vede Sokrates se svým žalářníkem dlouhý hovor nejen o Athénách a jejich lidu, ale také o filozofii a ceně svobody.
Hra bulharského dramatika Stefana Caneva potvrzuje Sokratovo přesvědčení, že svoboda člověka se zakládá především na svobodě vnitřní.
Ferenc Karinthy. Krátká epizoda z války. Přeložil František Stier. Rozhlasová úprava Josef Novák. Scénická hudba Vladimír Werner, hrají Bedřich Havlík (violoncello), Cyril Klimeš (klavír). Zvukový technik Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Jana Kuchovská. Asistentka režie Eva Pryclová. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Jan Tůma.
Osoby a obsazení: on (Miroslav Středa), ona (Marcela Dürrová) a hlas (Jiří Dušek).
Nastudovalo Brno. Natočeno 21. 3. 1973 (studio VII, 9:00 – 13:00 h.; 58 min).
Hans Christian Andersen. Slavný příběh dánského pohádkáře. Překlad Oldřich Liška. Úprava Jan Petrásek. Hudba Michal Rataj. Režie Ivan Chrz.
Osoby a obsazení: vypravěč (Petr Pelzer), Gerda (Anežka Pohorská), Kay (Radek Škvor), babička (Věra Kubánková), Sněhová královna / Vrána / baba (Vilma Cibulková), stařena / Finka (Jana Andresíková), Lilie / Hyacint / loupežnická dcerka (Vendula Křížová), Hyacint / Narcis / Holub (David Novotný), Blatouch / Sob (Bořivoj Navrátil), Havran (Ilja Racek), Sněženka / Holub (Magdalena Chrzová), Svlačec / Holub (Emil Žák). Dále účinkují (Anna Poláková, Kateřina Poláková a Irena Houkalová.
Natočeno 1999 (70 min). Premiéra 24. – 26. 12. 1999 (ČRo 3 Vltava, 8:00 h.). Repríza 24. – 26. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Četba na pokračování; 24. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).
Vydala Radiotéka, červen 2019 (MP3).
Pozn.: Vysíláno také jako třídílný seriál.
Pozn. 2: V jednom z nejhezčích, ale i velmi smutných příběhů dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena se vypravíme s Gerdou hledat malého Kaje, kterého uvěznila Sněhová královna ve svém zámku. Poetická pohádka o krutosti, pýše a nenávisti, ale také o síle přátelství a lásky. (anotace)
Roman Ráž. Rozhlasová hra. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: Zkoumající (Zdeněk Martínek), první žena (Dagmar Pistorová), druhá žena (Olga Hauková), třetí žena (Jiřina Prokšová), první muž (Jaroslav Dufek), druhý muž (Jiří Tomek), třetí muž (Jiří Dušek).
Nastudovalo Brno v roce 1964. Premiéra 13. 2. 1965 (Československo 1, 19:00 – 19:47 h).
Lit.: Rozhlas a televize, roč. 32, čís. 7 (8. – 14. 2. 1965), s. 13.
Powered by WordPress