Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jules Verne. Dramatizace Eduard Verner. Hudba Martin Němec. Dramaturg Ivan Hubač a Václava Ledvinková. Režie Maria Křepelková.

Osoby a obsazení: Marie (Kateřina Brožová), Jean Cornbutte (Lubor Tokoš), Luis Cornbutte (Jan Čenský), Vasling (Jiří Schwarz), Aupic (Ivan Gübel), Pennelan (Pavel Pípal), hlasy (Pavel Soukup a Ladislav Mrkvička).

Natočeno v roce 1992. Repríza 27. 1. 2007 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 7. 11. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.; 46 min.); 28. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h. v cyklu Léto s Vernem; 26. 12. 2023 (ČRo České Budějovice, 46 min.) v cyklu Speciály.

Pozn.: V textu k repríze roku 2023 se uvádí rok natočení 1991.

Lit.: Ledvinková, Václava: Hra pro mládež: Zajatci polárního moře – 27.1. In web ČRo 2 Praha, leden 2007 (anotace). – Cit.: 370 dní plavby a pochodů nekonečnými polárními pustinami čeká výpravu Jeana Cornbutta za záchranu jeho syna Luise. Můžeme se jí zúčastnit i my, a to od 13:05 hodiny, kdy Český rozhlas 2 – Praha uvede rozhlasovou hru Zajatci polárního moře zpracovanou podle novely Julese Verna s Janem Čenským, Jiřím Schwarzem, Luborem Tokošem a Kateřinou Brožovou v hlavních rolích.

Lit.: anonym: Jules Verne: Zajatci polárního moře. In web ČRo 2 Praha, listopad 2015 (článek). – Cit.: Zima, sníh a led. To čekalo na výpravu, která se rozhodla zachránit ztraceného Luise.

O dobrodružné misi do dalekého Grónska vypráví napínavý příběh na motivy stejnojmenné povídky Julese Verna, ve kterém uslyšíte Kateřinu Brožovou, Lubora Tokoše, Jana Čenského a další.

Dne 13. března roku 1886 se z dlouhé obchodní cesty blíží k přístavu loď naložená dehtem, železem a dřevem. Na mladého a statečného kapitána čeká jeho snoubenka a otec. Mladík ale na lodi není, údajně zahynul v polárních krajinách. Oba dva tomu však odmítají uvěřit a vydají se jej spolu s posádkou hledat až do Grónska. 

Podle lodního deníku se loď s názvem Jeune-Hardie dostala do prudké bouře, v níž zaslechla volání o pomoc jiné lodi. Kapitán Luis Cornbutte nezaváhal a rozhodl se pomoci. Od té doby jej však nikdo nespatřil. Výprava začíná v okolíFaerských ostrovů, pokračuje k západnímu norskému pobřeží až po Bodø a nakonec končí u Brewsterského mysu. Najde tam posádka Luise ještě živého?

Guy de Maupassant. Příběh o poněkud zvláštní technice rozvodu. Přeložil Břetislav Štorm. Dramatizace Miroslava Humplíková. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: markýza (Miluše Šplechtová), baronka (Libuše Švormová), manžel (Václav Knop), Jakub (Martin Velda), Růžena (Eva Horká), otec (Soběslav Sejk), matka (Zdenička Tichá) a další.

Natočeno v roce 1992 (21 min).

Jana Knitlová. Rozhlasová fantazie z dolního Meziříčí. Hudba Otilie Beaufortová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Petr Mančal. (more…)

John Cheever. Napínavý příběh o setkání muže s neznámou ženou. Přeložila Eva Kondrysová. Dramatizace Věra Mašková. Dramaturg Pavel Minks. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Blake (Luděk Munzar), Sára (Hana Maciuchová), Flóra (Barbara Kodetová), Anne (Hana Ševčíková), Luisa (Věra Slunéčková), žena (Jana Hlaváčová), Peter (Lukáš Hlavica), Clayton (Pavel Chalupa), Trace (Antonín Hardt), Wrightonová (Marie Marešová), sekretářka (Zuzana Davidová), úředník (Jan Řeřicha), hlídač (Václav Kotva), Toby (Jakub Dvořák), Henry (Andreas Christodoulou). Dále účinkují Kamila Špráchalová, Jiří Binek, Veronika Musilová, Erik Machart.

Natočeno v roce 1990. Premiéra 16. 1. 1991 (Praha, 19:15 h.). Repríza 9. 5. 2007 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 2. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 52 min.); 25. 8. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: pm (= Minks, Pavel): Zabiju tě v Shady Hillu. In Rozhlas 3/1991 (14. 1. 1994), s. 4 (článek).

Lit.: Luptáková, Věra: John Cheever: Zabiju tě v Shady Hillu. In web ČRo  9. 5. 2007 (anotace). – Cit.: Rozhlasová hra Zabiju tě v Shady Hillu byla natočena podle povídky amerického autora Johna Cheevera. V napínavěm příběhu o setkání maloměstského obchodníka Blakea s neznámou a tajuplnou ženou, která ho přichází zabít, uslyšíme v hlavních rolích Luďka Munzara, Janu Hlaváčovou a Hanu Maciuchovou.

John Cheever (27. 5. 1912 – 18. června 1982) byl vynikajícím americkým spisovatelem a jeho umění zachytit v drobných povídkách svět maloměsta a charaktery jeho obyvatel mu vyneslo přízvisko „Čechov předměstí“. Obratem v jeho kariéře byla kniha Rodinná kronika Wapshotových, která mu v roce 1957 přinesla velký úspěch a cenu National Book Award. V roce 1979 obdržel za kompilaci povídek „Povídky Johna Cheevera“ prestižní Pulitzerovu cenu. Podle jeho povídky Plavec byl v roce 1968 natočen film s Burtem Lancasterem v hlavní roli. Dvě z Cheevrových dětí, dcera Susan Cheever a syn Benjamin Cheever navázali na jeho dráhu a stali se úspěšnými spisovateli. Susan Cheever publikovala o životě svého otce biografii „Home Before Dark“, kde odhalila jeho bisexualitu, zřejmou z jeho posmrtně publikovaných dopisů a článků.

Lit.: anonym:  John Cheever: Zabiju tě v Shady Hillu. In web ČRo 3 Vltava, květen 2016 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra natočená podle povídky amerického autora. V napínavěm příběhu o setkání maloměstského obchodníka Blakea s neznámou a tajuplnou ženou, která ho přichází zabít, uslyšíme v hlavních rolích Luďka Munzara, Janu Hlaváčovou a Hanu Maciuchovou.

John Cheever (1912-1982) byl vynikajícím americkým spisovatelem a jeho umění zachytit v drobných povídkách svět maloměsta a charaktery jeho obyvatel mu vyneslo přízvisko „Čechov předměstí“. Obratem v jeho kariéře byla kniha Rodinná kronika Wapshotových, která mu v roce 1957 přinesla velký úspěch a cenu National Book Award. V roce 1979 obdržel za kompilaci povídek „Povídky Johna Cheevera“ prestižní Pulitzerovu cenu. Podle jeho povídky Plavec byl v roce 1968 natočen film s Burtem Lancasterem v hlavní roli.

Dvě z Cheevrových dětí, dcera Susan Cheever a syn Benjamin Cheever navázali na jeho dráhu a stali se úspěšnými spisovateli. Susan Cheever publikovala o životě svého otce biografii Home Before Dark, kde odhalila jeho bisexualitu, zřejmou z jeho posmrtně publikovaných dopisů a článků. 

Hans Sachs. Překlad Alice Valentová. Úprava Alice Valentová, Jiří Aplt a Oldřich Nový. Verše Jiří Aplt. Hudba Jaromír Otto Karel, orchestr řídí autor hudby. Technická spolupráce Anna Suchánková, Vladimír Kalnický a Jiří Hrubec. Asistentka režie Mirka Hajská. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Oldřich Nový.

V hříčce Toulavý student v Paradýzu účinkovali Jaroslav Vágner, Josef Větrovec a Lída Roubíková.

V hříčce Trpělivá a poslušná markraběnka Griselda účinkovali Oldřich Nový (markrabě), Božena Havlíčková (Griselda), Jaroslav Vojta (její otec), Ivo Gübel, Jindřich Janda, Gabriela Třešňáková, Josef Mráz a Josef Janoušek.

Hlášení a odhlášení Hana Brothánková.

Natočeno 1965. Premiéra 5. 2. 1966 (Československo 1, 19:00 – 20:00 h). Repríza 4. 6. 1966 (Praha, 9:30 – 10:30 h.); 17. 12. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:30 h.); 2. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Ochová, Sheila: Rádio vedle stromečku. In Rudé právo, 28. 12. 1965, str. 2 (recenze).

Ilja Hurník. Rozhlasová hra. Dramaturg Hynek Pekárek a Jiří Váchal. Hudební režie Jiří Váchal. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Blackwell, mecenáš (Bronislav Poloczek), Skjoldsen, Švéd (Jiří Lábus), Prycl, Čech (Marek Eben), Trawnicek, Rakušan (Miroslav Vladyka), Kapitán (Zdeněk Palusga) a Tajemník konkurzu (Michal Pavlata).

Natočeno v roce 1993 (21 min.).

Existenciálně sadomasochistická komedie. Marek Horoščák. Hudba Petr Hromádka. Divadelní režie Jiří Pokorný. Rozhlasová režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: W hlavní hrdina (Igor Chmela), K jeho přítelkyně (Gabriela Pyšná), M jeho matka (Zdenka Hadrbolcová), O jeho otec (Jiří Ornest), B jeho kamarád (Leoš Noha), Q znalec duševních bolestí (Igor Bareš), I inspektor (Ladislav Hampl) a N indiánský náčelník (Jiří Vlček). Dále účinkuje Leoš Suchařípa (?).

Premiéra 26. 4. 2005 (Vltava 21: 30 – 22: 31 h.; 61 min.).

Pozn.: První část projektu Československé jaro 2005, který Český rozhlas 3 – Vltava připravil společně s Divadlem Na zábradlí. Rozhlasová inscenace nové české hry – existenciální komedie Marka Horoščáka následuje pouhé dva dny po její světové premiéře v Divadle Na zábradlí.

Norbert Frýd (Fried). Režie Miroslav Disman.

Osoby a obsazení: Písmenka ve stroji (členové Dismanova rozhlasového dětského souboru), písmenko R (Jiří Horčička).

Premiéra 1937. Záznam existuje, nalezen v roce 2011 v archívu ČRo.

Oldřich Daněk. Původní rozhlasová hra. Stereofonní scénář Josef Henke a Libuše Podlešáková. Mistr zvuku Libuše Podlešáková. Záznam a střih Anna Henkeová. Hudební a zvuková spolupráce Dana Stuchlíková. Asistentka režie Magdalena Sirotková. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Královna norská (Marta Vančurová), Klaudius (Josef Vinklář), Horatio (Lukáš Hlavica), Kapitán (Jiří Klem) a hlášení a odhlášení (Hana Brothánková).

Natočeno 1994. Premiéra 26. 12. 1994 (Vltava, 14:28 – 15:30 h.). Repríza 3. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 61 min); 26. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 20. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Text odměněný zvláštní cenou v soutěži o rozhlasovou hru 1993.

Pozn.: Dvanáct let po slavných událostech na Elsinoru začíná děj hry Oldřicha Daňka Vzpomínka na Hamleta. Klaudius nezemřel Hamletovým mečem, přežil těžké poranění a nyní je Fortinbrasovým vězněm. Autor si pohrává s klasickou látkou, využívá „slabá“ místa“ Shakespearova Hamleta a předkládá poněkud „střízlivější“ verzi.

Dramatik Oldřich Daněk přetvořil příběh prince Hamleta, který byl původně starodánský mýtus a později se stal nejslavnějším dramatem W. Shakespeara, v apokryf na druhou: vrah a krvavý král Klaudius byl nevinen, a není ani mrtev. Je uvězněn na kterémsi norském hradě, kam Horatio, dvanáct let po smrti Hamleta, přivede mladou královnu, manželku norského panovníka Fortinbrase. Z dialogu královny a vězně Klaudia vyrůstá nový, nečekaný obraz dánské tragédie jako brilantní metafora o lásce a moci, ovládání a vládnutí.

Za roli Klaudia obdržel Josef Vinklář Cenu za herecký výkon roku (anketa Neviditelný herec?). – V roce 1994 natočeno také jako 7. část TV seriálu „Hříčky o královnách“ v obsazení: Klaudius (Josef Vinklář), královna (Kateřina Brožová) a Horatio (Viktor Preiss).

Lit: Čípek, Martin: Vrah, nebo jen padouch? In Panáček v říši mluveného slova, 4. 2. 2019 (článek).

Lit.: anonym: Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. In web ČRo 3 Vltava, září 2015 (anotace). – Cit.: Ve svém dramatickém apokryfu o lásce, moci a vládnutí přivádí Oldřich Daněk posluchače do dějiště slavné Shakespearovy tragédie – na hrad Elsinor. Ve vězení dožívá král Klaudius, který nezemřel, ale vypráví svůj příběh mladičké Fortinbrasově manželce tak, jak se odehrál. Za roli Klaudia obdržel Josef Vinklář Cenu za herecký výkon. 

Lit.: Švihálek, Milan: Rozumím, sakra, tomu bláznovství. In Týdeník Rozhlas 26/2012 (rozhovor).- Cit.: Od koho jste se učil rozhlasovému herectví?

Mám v archivu dokonalé skvosty. Dialog s doprovodem děl se Štěpánkem a Adamírou, hra Oldřicha Daňka. Vzpomínka na Hamleta s panem Vinklářem. Soudce a jeho kat od Dürrenmatta s Rudolfem Hrušínským, jeho doktor Galén v Bílé nemoci. Fantastické hry Sedm svědků od Karvaše, Proces s kontryhelem s nezapomenutelným Högerem, Král Lear s Růžkem… Božínku, toho je! Medřická, Sovák, Kohout, Munzar a jeho žena Jana Hlaváčová… Učím se pořád. Hlavně umění dostat se na dřeň příběhu, situace, vést dialog, hrát si se slovy. Nevím, v čem je ten drobný rozdíl, že se mi jeví herci, které jsem jmenoval, jako mnohem větší osobnosti než ti dnešní. Jako by byly ty seriálově-dabingové hlasy přejeté žehličkou. Žádná zvláštnost, nuance, záhyb, výjimečnost, osobitost projevu. Nikomu to nevyčítám, zase z toho vykukují peníze, taková je asi doba.