Viktor Někrasov. Překlad Anna Nováková. Dramatizace Karel Nešvera. Režie Alois Kachel.
Osoby a obsazení: Vergasov (L. Eliáš), Iljin (F. Kusák), Konovalov (B. Čvančara), Sergejev (J. Kačer), plukovník (J. Čeporan).
Nastudovala Ostrava. Premiéra 10. 5. 1964 (Praha – RPD, 20:00 – 21:00 h.). Repríza 28. 2. 1966 (Československo 1, 10: 15 – 11: 00 h), 8. 5. 1966 (Československo I, 16:18 – 17:00 h.).
Lit.: anonym: Viktor Někrasov: Candát. In Čs. rozhlas a televize 19/1964 (28. 4. 1964), s. 2 (článek).
Michael Hardwick. Překlad Pavel Šoltész. Technická spolupráce Jaroslav Šilhavý, Marie Kavková a Antonín Novák. Asistentka režie Mirka hajská. Inspicie Eduard Kašpar. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: plk. Stokes (Vladimír Leraus), kpt. Brand (Josef Větrovec), ppor. Keats (Josef Vinklář), por. Hosmer – Clark (Ilja Racek), ppor. Panton (Otakar Brousek I.), ppor. Cheever (Stanislav Fišer), rotmistr (Mirko Musil), vojín Murray (Vladimír Čech st.), vojín Pilcher (Milan Neděla), vojín Noakes (Václav Bouška), seržant Edwards (Otta Žebrák), por. Lütken (Oldřich Janovský), německý desátník (Milan Mach), britští a němečtí vojáci (Miloš Rozhoň, Jan Víšek, Dimitrij Rafalský, Pavel Kvasnička, Jiří Pick a Svatopluk Beneš).
Natočeno 1964. Premiéra 26. 12. 1964 (Praha, 15:30 – 16:50 h.; 76 min.). Repríza 18. 12. 1968 (Praha, 22:30 h.).
Alternativní název: Takový drzý civilista. – Původní verze názvu (uvedená na scénáři) byla Drzý civil.
Jaroslav Hašek. Dramatizace Ivan Osvald. Hudba Zdeněk Pololáník, instrumentální skupinu řídí Jiří Hanousek. Zvuk Arnošt Košulič. Záznam a střih Jitka Hořejší a Jitka Slabáková. Dramaturg Josef Souchop st. (nebo Jaromír Ptáček). Režie Miroslav Nejezchleb.
Osoby a obsazení: Arturek (Josef Husník), Mackovík (Zlatomír Vacek), profesor (Jiří Brož), Séman (Oldřich Vykypěl), Tonička (Růžena Michalová), Šefrna (Karel Kabíček), Pacovský (Rudolf Krátký), Helikar (Jiří Tomek), Vokusek (Ladislav Suchánek), Jedličková (Vilma Nováčková), Repont (Otakar Dadák), policejní rada (Karel Hospodský), Hacmac (Jiří Letenský), Hacmacová (Helena Trýbová), Puchmertl (Ladislav Lakomý), zpěvačka (Vlasta Fialová). Dále účinkovali Arnošt Navrátil, Pavel Kunert, Jaroslav Tuček, Jiří Olijnyk, Jiří Jurka, Karel Augusta, Karel Fajt, Marie Beránková, Marie Durnová, Jiřina Prokšová, Jan Němeček, Jiří Štědroň, Ladislav Frej, Josef Toman, Miroslav Knoz, Bohumil Slezáček, Miroslav Bílek, Karel Adam, Josef Štefl, Milan Moravec, Lubomír Pavelek, Pavel Ťoukálek.
Nastudovalo Brno v roce 1964. Premiéra 28. 2. 1965 (Praha, 20: 00 – 21: 05 h). Repríza 29. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Pozn.: Zvonkohra v krámě pana Sémana je ve skutečnosti zvonkem v brněnském knihkupectví Barvič & Novotný.
Lit.: Rozhlas a televize, roč. 32, č. 9 (22. – 28. 2. 1965), s. 13.
Vojtěch Cach. Rozhlasová hra. Režie Vladimír Semrád.
Osoby a obsazení: Jakub Korba (Zdeněk Kryzánek), Voznica (L. Fišer), Ferda Kubásek (Miroslav Včala), Pepík Valník (J. Choc), Kohánková (I. Hofbauerová), Lojza Mates (František Baťka), Ema (Renata Olárová), Áda (Václav Neužil I.), Robert Kruliš (F. Krahulík).
Nastudovala Plzeň v roce 1964. Predpremiéra 23. 5. 1964 (Československo II – VKV, 20:58 – 22:00 h.). Premiéra 7. 6. 1964 (Československo I, 16:30 h.). Repríza 25. 2. 1965 (Československo 1, 10: 05 – 11:20 h).
Ludovít Filan. Rozhlasová hra. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Mačuga (Arnošt Navrátil), Jolana, jeho žena (Vlasta Fialová), Matouš Slameň (Josef Karlík), Vincenc Petráš (Karel Kabíček), Blažej Matula (Bohumil Smutný), Cyril Mesároš (Jiří Tomek), Michal Strapák (Josef Husník), Amálka (Marie Stříbrná), Hašek (Josef Srch), Hašková (Milada Urbánková), ředitel (Otakar Dadák).
Nastudovalo Brno v roce 1961. Premiéra únor 1961. Repríza 17. 2. 1962 (Praha, 9:05 h.); 24. 2. 1965 (Československo 1, 19:30 – 21: 00 h).
Pozn.: Česká verze původní slovenské inscenace z roku 1960.
Text in: Rozhlasová žatva 1958 – 1963 (Dramatické pořady). Praha: Studijní odd. Čs. rozhlasu, 1968, s. 89 – 135.
Lit.: Bidlo, Zdeněk: Rozhlasový únor. In Kultura 9/1961, s. 4 (recenze).
Ref.: Divadelní noviny, roč. 4, č. 17.
Lit.: -fl- (= Rejnuš, Miloš): A bylo světlo. In Host do domu 4/1961, s. 190 (recenze). – Cit.: (…) „Naše nespokojenost roste skutečností, že hra získala vysoké pocty v národním i mezinárodním kole loňské rozhlasové soutěže. Výrok poroty tvrdí, že hra zpracovává významný problém výchovy nového socialistického člověka’. Celá potíž je však právě v tom, že ‚problémy zpracovávat’ je v dramatě málo – a nic jiného s nimi autor vskutku nedělá.“
Jerzy Krzystoń. Překlad Erich Sojka. Režie Vladimír Týřl.
Osoby a obsazení: Roman (B. Čvančara), Marta (J. Fukalová), otec (O. Janda), matka (Š. Ranošová).
Nastudovala Ostrava. Premiéra 20. 2. 1965 (Československo 2, 21:00 – 21:30 h). Repríza 18. 12. 1965 (Československo I, 19:00 – 19:30 h.).
Václav Řezáč. Dramatizace Stanislav Lahodný. Výběr a sestava Ladislav Rybišar (LP). Hudba Milan Baginský. Komorní soubor řídí Milan Baginský. Asistent režie Vlasta Slavíková. Zvukový mistr Vladimír Bako. Dramaturg Jiří Kafka. Natáčecí technik Hana Jirová. Zvukové efekty Dana Brochová, Artur Šviha, Petr Messany a Miroslav Kokeš. Dramaturg Jiří Kafka. Odpovědný redaktor desky Tomáš Vondrovic. Střih gramofonové verze Jiří Bartoš. Režie Ladislav Rybišar.
Osoby a obsazení: Frantík Severín (Václav Knop), Ferdinand Bočan, obchodník z Kovářské uličky (Ladislav Boháč), Bočanová, jeho žena (Slávka Budínová), Frantíkův dědeček Severín (Jan Faltýnek), strážmistr Brejcha (František Hanus), Kolísko, autosprávkař (Ilja Prachař), Vasil, šofér (Miroslav Moravec), Božka (Miroslava Hozová), Bílková (Libuše Havelková), děda Charouzek (Josef Beyvl), babička Halíková (Josefa Pechlátová), komisař (Petr Haničinec). Dále účinkují Eva Dudková, Karel Kastner, Blanka Blahníková, Artur Šviha, Vladimír Krška, Drahomíra Fialková, Jaroslav Kotrba, Petr Messany, Miroslav Kokeš, Miloš Rozhoň, Běla Jurdová, Mirko Musil, Jan Vala, Miroslav Nohýnek, Jaroslava Drmlová, Milada Horutová, Ivan Malík, členové Dětského rozhlasového dramatického souboru, Činoherní sbor Čs. rozhlasu.
Nastudoval Československý rozhlas, leden 1971. Premiéra 27. 3. 1971 (Praha, 13:45-14:50 h.). Repríza 28. 10. 1989 (Praha, 13:28 h.). Obnovená premiéra 30. 4. 2011 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 2. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 24. 4. 2021 (ČRo Rádio Junior, 14:00 h.).
Vydal Supraphon v roce 1982 (1 LP, supralong, 1218 0465 X-F). Reedice Radiotéka, září 2021 (MP3).
Pozn.: Existuje i starší rozhlasová verze.
Děj: Hlavním hrdinou je Frantík Severýn, který bydlí i se svým dědečkem v Kovářské ulici. Jeho rodiče mu zemřeli, když mu bylo šest roků. Vypomáhá v hokynářství pana Bočana. Pan Bočan však není dobrý člověk a už tak chudé lidi, kteří u něj nakupují, ještě více okrádá. Má zelenou knížku s tvrdými deskami, kam píše kdy, co a komu dal na dluh. Ale moc poctivě to nezapisuje. Frantík se rozhodne, že tomu udělá konec a jednoho dne knížku panu Bočanovi z krámku ukradne. Schová si ji do skrýše za kámen, ale dalšího dne, když se jí chce zbavit, zjišťuje, že knížka v zelených deskách se někam ztratila. Všechno ale nakonec dobře dopadne. Zjistí se pravda a totiž že pan Bočan opravdu lidi okrádal a teď je již všem jenom pro smích. Musí se proto z ulice odstěhovat.
Karel Stanislav. Rozhlasová hra. Režie Jana Bezdíčková.
Osoby a obsazení: Václav Bouček (František Krahulík), Rósa, jeho družka (Zora Jiráková), děda (Jiří Kostka), Jan Jurčák (Vilém Míla Besser), Anna, jeho žena (Jana Hlaváčová), Kováň, předseda národního výboru (Miroslav Včala).
Nastudovala Plzeň. Natočeno 1960. Premiéra 16. 3. 1961 (Praha – RPD, 20:00 – 21:30 h.). Repríza 18. 2. 1965 (Československo 1, 10:05 – 11:15 h.).
Lit.: anonym: Rozhlasové premiéry tohoto týdne (Samota Nadějov, Ženy s minulostí). In Čs. rozhlas a televize 11/1961 (7. 3. 1961), s. 2 (článek).
Josef Nesvadba. Rozhlasový scénář Jaroslava Strejčková a Jiří Horčička. Technická spolupráce Ivo Fišer, Anna Halbichová, Věra Havlátová. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: autor (Eduard Cupák), doktor Dong, vl. jménem Marek (Zdeněk Štěpánek), dr. Tran (Jaromír Spal), paní Elena Kašparová (Blanka Bohdanová), Lída Kašparová, její švagrová (Gabriela Vránová), velvyslanec (Karel Beníško), asistent Rymich (Soběslav Sejk), soudružka Komendová (Julie Charvátová), profesor (Oldřich Lukeš).
Natočeno 2. 4. 1964. Premiéra 27. 12. 1964 (Praha, 20:40 – 22:00 h.; 73 min.). Repríza 8. 6. 1968 (Praha, 20:30 – 21:45 h.). Obnovená premiéra 23. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydala Radiotéka 20. 3. 2022 (MP3, CR.ES.2022.125). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Na počátku byl „politický román s detektivním pozadím“. Román Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem a stejně tak i stejnojmenná rozhlasová inscenace se ve své době velmi do hloubky a poctivě zabývaly otázkou, zda je mravné a přijatelné v zájmu dobra lhát či dokonce spáchat zločin. Dobrem je tu ovšem míněna světová revoluce, kterou zastupují dva diametrálně odlišní hrdinové: starý revolucionář doktor Marek, zvaný Dong (Zdeněk Štěpánek) a mladý pražský bakteriolog (Eduard Cupák), který žádnou revoluci nezažil a neměl tak možnost nějak projevit hrdinství. (anotace)
Lit.: anonym: … a vám všem pro vánoční pohodu: Premiéry rozhlasových her. In Československý rozhlas a televize 52/1964, s. 2 (anotace+foto).
Lit.: Hubička, Jiří: Podmanivý hlas Eduarda Cupáka. In web ČRo, 1. 7. 2016 (článek + 2 ukázky k poslechu). – Cit.: (…) Jedna z prvních inscenací, v níž jednu z hlavních rolí svěřil Jiří Horčička Eduardu Cupákovi, byla dramatizace románu Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem. Román pro rozhlas zpracovala Jaroslava Strejčková spolu s režisérem, Cupák v této hře (uvádíme zde pro mimořádné výkony obou hlavních představitelů dva úryvky z této inscenace) hrál po boku Zdeňka Štěpánka. Inscenace byla natočena v roce 1964.
Dialog s doktorem Dongem je filozoficko-politický román s detektivním pozadím. Příběh se začíná odvíjet ve Vietnamu, kam počátkem 60. let přijíždí mladý pražský bakteriolog, hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě, aby na vědecké konferenci přednesl referát svého zpohodlnělého šéfa. Odborně pochybený referát se mu nepodaří obhájit, zato však začne pátrat po záhadně zmizelém ing. Kašparovi, s jehož ženou se seznámil a sblížil během cesty. Kašpar pracuje ve Vietnamu jako geolog. Při průzkumu údajně objevil několik starých kostí a tento antropologický nález by mohl být vědeckým důkazem o rovnocennosti lidských ras. Stopa po nezvěstném vede k dr. Markovi, který za svého dlouholetého pobytu ve Vietnamu přijal jméno Dong a těší se zde mimořádné úctě. Poté se děj přenáší do Prahy. Vypravěčovo podezření se mění v jistotu, že nález je podvrh. Dopustil se ho – v zájmu vítězství „světové revoluce“ – dr. Dong, který přitom neváhal obětovat i život svědka, ing. Kašpara. Hrdina si uvědomuje, že právo vznést obvinění bude mít jen tehdy, bude-li sám jednat vždy čestně. Proto začne kritizovat nepořádky ve vlastním ústavu, které mu dosud umožňovaly pohodlný život. Román končí hrdinovým odhodláním prosazovat a veřejně hájit pravdu proti každému, kdo ji třeba s dobrým úmyslem deformuje. (…)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Falešné kosti a starý doktor Dong. In Týdeník Rozhlas 8/2018 (článek). Dostupné také na Panáčkovi.
Powered by WordPress