Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jaromír Ptáček. Původní rozhlasová hra, která se originálním způsobem vrací k událostem vrcholné bitvy prusko-rakouské války u Hradce Králové. Scénická hudba Petr Mandel, řídí Jiří Váchal.    Zvuk František Tománek. Záznam a střih Daniela Sochorová. Zvukové efekty Radislav Nikodém. Asistentka režie Květoslava Straková. Dramaturg Zdeněk Hedbávný. Režie Jan Kačer.

Osoby a obsazení: Hlas (Jan Potměšil), kartářka + neúčastný hlas (Nina Divíšková), služka (Jitka Smutná), úředník + dozorce (Radan Rusev), císař (Josef Kemr), sluha (Milan Stehlík), herečka (Zdenka Procházková), Stárek + voják (Václav Kotva), stařec (Milan Mach), soudce (Jan Vlasák), obhájce (Josef Abrhám) a lékař (Jan Vala).

Natočeno 1993. Premiéra 9. 9. 1993 (57 min.). Repríza 14. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Text in: Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka. Brno: Větrný Mlýny, 2005.

Lit.: anonym: Jaromír Ptáček: Bez názvu. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (anotace). – Cit.:  Původní rozhlasová hra, která se originálním způsobem vrací k událostem bitvy u Hradce Králové, vrcholného momentu prusko-rakouské války.

Jaromír Ptáček jako jeden z prvních přinášel do českého prostředí absurdní dramatiku a další postupy světové literatury 20. století (např. ve hrách Před prahem ticha, Pláč pro pana Jeremiáše, Můj bratr Job, Bez názvu, Nesny). Jako jeden z prvních využil stereofonní rozhlasové prostředky ve zdařilém uměleckém tvaru.

Vladimír Mikeš. Téměř monologická hra o smyslu herecké práce. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Bláža (Kristýna Frejová), Vojtěch (Boris Rösner).

Natočeno 1996 (41 min.). Premiéra 17. 3. 1997.

Caya Makhélé. Hra současného konžského autora. Cesta tuláka Makiadiho za láskou do světa reality i fantazie. Překlad Matylda a Michal Lázňovští. Rozhlasová úprava Michal Lázňovský. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Makiadi (Jiří Štěpnička), starý muž, policista, barman (Josef Somr), Ogba (Jiří Lábus), děvčátko (Berenika Kohoutová), Artinem (Simona Stašová), Motema (Taťjana Medvecká), vypravěč (Adda Keddam) a další.

Natočeno 2003. Premiéra 24. 4. 2003 (ČRo Vltava, 20:00 h) v cyklu Hra pro tento večer. Repríza 24. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Africké léto a Současná hra.

Pozn.: Francouzský autor afrického původu tu vypráví variantu příběhu Orfea a Eurydiky. Hrdinou hry je bývalý lepič známek na ministerstvu zdravotnictví nejmenované země, nyní bezdomovec Makiadi, který už začínal rezignovat na jakýkoli smysl života. Zastihujeme ho ve chvíli, kdy se jeho osud nečekaně mění: dostal dopis od ženy, která, prý z marné lásky k němu, skočila pod vlak. Vyzývá v něm Makiadiho, aby se za ní vydal na cestu do podsvětí. Makiadi pociťuje nečekaně cosi jako odpovědnost za tu ženu, kterou ani nezná… Neví však, jak se dostat do podzemí – nejkratší cesta zřejmě povede přes hřbitov a jako vhodný dopravní prostředek se jeví rakev… Vydá se tedy do márnice… V cyklické struktuře hry jako bychom rozpoznávali dědictví afrického rituálního tance… (anotace)

Georgi Markov. Drama lékaře a jeho věznitele. Překlad Zlata Kufnerová. Rozhlasová úprava Věra Kubíčková. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: policista (Alois Švehlík), doktor (Eduard Cupák).

Natočeno 17. 11. 1993 (63 min.). Reprízy 25. 9. 2001 (Vltava, 21.31 – 22.34 h.), 13. 5. 2003 (Vltava, 21.30 – 22.37 h), 6. 1. 2004 (Vltava, 21.30 – 22.39 h.).

Michal Lázňovský. Hra o slavném manželském páru – Almě Mahlerové a Franzi Werfelovi. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Franz Werfel (Alois Švehlík) a Alma Mahlerová (Vlasta Chramostová), Walter (Zdeněk Maryška).

Premiéra 11. 12. 2001. Repríza 26. 7. 2011 (ČRo 3 Vltava); 11. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 25. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: anonym: Michal Lázňovský: Alma a Franz. In web ČRo 3 Vltava, 26. červenec 2011 (článek). – Cit.: Pestrý život Almy Mahlerové, nevšední ženy, která osudově zasáhla do života několika slavných umělců, inspiroval rozhlasovou hru Michala Lázňovského Alma a Franz. Ten volně podává jednu z dramatických životních epizod Almy Mahlerové z roku 1940, kdy prchala se svým třetím manželem, spisovatelem Franzem Werfelem přes pyrenejské vrcholy do exilu.

S vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou se Franz Werfel seznámil po skončení první světové války ve Vídni. V té době byla provdána za architekta Waltra Gropia, s nímž se rozvedla a za Werfela se provdala v roce 1929. Žili většinou ve Vídni, podnikli však řadu cest, mj. do Izraele. Po roce 1938 spolu emigrovali před nacismem do Francie, ale v roce 1940 museli prchnout i odtud.

Franz s Almou, se spisovatelem Heinrichem Mannem a jeho synovcem, filosofem Golo Mannem uprchli pěšky přes Pyreneje do Španělska a dál do Spojených států amerických. Rozhovor na vrcholcích pyrenejských hor, ve kterém si nesourodý manželský pár navzájem nic nedaruje, je nejen vtipným soubojem sarkastických intelektuálů, ale také obrazem konce velké evropské kultury tváří v tvář nacistickému barbarství.

Jean Anouilh. Moderní parafráze antického námětu. Překlad Ivo Fleischmann. Rozhlasová úprava Eva Samková. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Antigona (Věra Kubánková), Kreont (Otomar Krejča), Ismena (Jaroslava Adamová), chůva (Antonie Hegerlíková), Haimon (Karel Hlušička), stráž (Josef Somr), posel (Ivo Palec) a chór (Jiří Pick).

Natočeno v roce 1969. Premiéra 6. 5. 1969 (73 min). Repríza 20. 11. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.), 19. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.), 19. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) k 90. narozeninám Věry Kubánkové; 2. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Morávková, Alena: Anouilh a Klíma v rozhlase. In: Svobodné slovo, 5. 10. 1990.

Lit.: anonym: Jean Anouilh: Antigona. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2010 (článek). – Cit.: Starý mýtus o dceři krále Oidipa Antigoně, která se vzepřela nelidskému zákonu a zaplatila za svou odvahu životem, jako první zpracoval pro divadlo starořecký básník Sofokles. Jeho hra byla s největší pravděpodobností poprvé uvedena v roce 442 před Kristem.

Tentýž příběh inspiroval v roce 1942 francouzského dramatika Jean Anouilhe k vlastní verzi příběhu. V jeho pojetí je Antigona hrdinka, která osamocena vede boj s tyranií. Odmítne podřídit se zákonu a pochová svého bratra. Zákony boží jsou pro ni víc, než pravidla vyhlašovaná ad hoc momentálními vládci. 

Jean Marie Lucien Pierre Anouilh se narodil 23. června 1910 nedaleko Bordeaux v rodině krejčího a sezónní houslistky, členky orchestru, který hrál v kasinu nedaleko města. Studoval práva, ale brzy se začal plně věnovat psaní textů pro herce a režiséra Comédie des Champs Elysées Louise Jouveta. V roce 1931 se stal jeho asistentem. Zlomovým okamžikem v kariéře bylo uvedení hry Cestující bez zavazadel r. 1937. 

V letech 1942-46 Anouilh přepracoval několik antických dramat. Vedle Antigony tak vznikly hry Medea a Euridica. Antigona (napsaná v roce 1942) vyvolala po své premiéře ve Francii vášnivé diskuse, neboť ač byla obecně chápaná jako protest proti okupaci a kolaboraci, levicové kritika ji odsoudila. Polemiky vyvolalo i její uvedení v Čechách v roce 1946. 

Lit.: anonym: Jean Anouilh: Antigona. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Moderní parafráze antického námětu. Starý mýtus o dceři krále Oidipa Antigoně, která se vzepřela nelidskému zákonu a zaplatila za svou odvahu životem, inspiroval v roce 1942 francouzského dramatika Jean Anouilhe k vlastní verzi příběhu.

V Anouilhově pojetí je Antigona hrdinka, která osamocena vede boj s tyranií. Odmítne podřídit se zákonu a pochová svého bratra. Zákony boží jsou pro ni víc, než pravidla vyhlašovaná ad hoc momentálními vládci.  Příběh o Antigoně a její vzpouře převyprávěl Jean Anouilh jako výmluvné podobenství v době nacistické okupace Francie.

Podobně rezonovala jeho hra i v roce 1969 v Československu obsazeném vojsky tehdejší Varšavské smlouvy. Právě tehdy ji v rozhlase nastudoval režisér Josef Melč, který pro titulní hrdinku našel výtečnou představitelku ve Věře Kubánkové. Tato významná česká divadelní herečka, členka legendárního Divadla za branou a dlouholetá přední osobnost Realistického divadla v Praze, se 22. července dožívá devadesáti let.

Reprízu inscenace zařazuje Český rozhlas Vltava jako připomínku jejího hereckého mistrovství před rozhlasovým mikrofonem.

Otfried Preussler („Čarodějův učeň“). Dramatizace Václava Ledvinková. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Ivan Hubač. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Krabat (Michal Zelenka), Tonda (Lukáš Hlavica), Lyško (David Novotný), koledník (Robert Jašków), mistr (Ilja Racek), kantorka (Andrea Elsnerová), dívka z Černého Chlumce (Marika Procházková), kmotr (Vladimír Čech II.), žena z Černého Chlumce (Jitka Smutná). Dále účinkují  Matěj Dadák, Jaroslav Plesl, Jan Meduna, Vojtěch Hájek, Květa Bachtjanová, Ladislava Bláhová, Marie Ferechová, Alexandra Janáčková, Renata Poláková, Libuše Pražáková, Marie Vocílková.

Natočeno listopad – prosinec 2004 (studio B Karlín). Premiéra 26. 3. 2005 (Praha 13:05 – 14:00 h). Repríza 21. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.); 18. 9. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 25. 7. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Veřejná předpremiéra ve středu 19. ledna 2005 od 12.00 hodin v poslechové místnosti Českého rozhlasu.

Pozn.: Inscenace získala Zvláštní uznání Prix Bohemia Radio 2005 za zvukovou realizaci („Vzniklo dílo zvukově plastické a kultivované.“).

Pozn. 2: Fascinující příběh o chlapci, který je vlákán do osidel černé magie. Osou příběhu je stará lužickosrbská báje o mlynáři na Blatech, který bezmezně ovládá své učedníky a svou moc vykupuje každoroční smrtí jednoho z nich vždy poslední den v roce. V protikladu k temnému zlu však stojí velmi prostá a velmi křehká láska, jež jako jediná dokáže v kruté hře o život zvítězit. (anotace)

Lit.: anonym: Otfried Preussler: Krabat. In web ČRo 3 Vltava, 21. 10. 2017 (článek). – Cit.: Osou příběhu je stará lužickosrbská báje o mlynáři na Blatech, který bezmezně ovládá své učedníky a svou moc vykupuje každoroční smrtí jednoho z nichFoto:  pixabay.com

Je Velká noc, noc z Bílé soboty na Boží hod velikonoční, a v nedaleké vesnici zvané Chlumec se rozeznějí zvony. Vzápětí se z dívčích úst ozve stará velikonoční píseň. V tu chvíli sedí venku u ohně dva chlapci, do jejichž osuduzasáhla černá magie. Stačí okamžik a začne se rodit nevýslovně křehká láska, která dokáže kartami osudu notně zamíchat.

Nejde o sladkobolný příběh s tuctovým vyzněním. Rozhlasová hra Krabat, která vznikla na motivy knížky Otfrieda Preusslera, se snaží o víc. Osou příběhu je stará lužickosrbská báje o mlynáři na Blatech, Mistrovi černé magie, který bezmezně ovládá svých dvanáct učedníků a svou moc vykupuje každoroční smrtí jednoho z nich. Mezi mlynářské učně se dostane i mladičký Krabat a postupně začne odhalovat tajemství mlýna, o kterém se tu nahlas mluvit nesmí. Tajemnost až mystičnost děje podtrhuje protiklad se starými lidovými zvyky a církevními svátky v průběhu roku. Bohatá zvuková výbava, včetně hudby Petra Mandela, umocňuje celkové vyznění příběhu, při kterém lehce mrazí v zádech, ale přitom nechává zaznít hlas, hlas jako symbol velmi prosté a čisté lásky. Sama láska však symbolem není. Jak říká sám autor předlohy: „Černá magie spočívá na nenávisti, bílá magie na silách lásky. I v mém příběhu je to, doufám, jasné.“

Arnošt Goldflam. Pásmo rozhlasových grotesek v pěti dílech. Zvukový mistr Josef Daněk. Dramaturgie Tomáš Sedláček. Režie Akram Staněk.

Osoby a obsazení: Figura (Luboš Veselý), Maruška (Mariana Chmelařová), Kovaříková (Dita Kaplanová), šéf (František Derfler), kolega (Miloslav Maršálek), Jenda (Iva Volánková), Marie (Eva Jurůjová), Vraždová (Marie Ludvíková), zpěvák (Michal Bumbálek), moderátor (Karel Hegner). 

Nastudovalo Brno. Premiéra 16. 3. 2005 (Praha 20: 05 – 21: 00 h). Repríza 7. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Lit.: Hložková, Hana: Arnošt Goldflam: Osudy jednoho Figury. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2016 (článek). – Cit.: Pod názvem Osudy jednoho Figury se skrývá pět rozhlasových grotesek Arnošta Goldflama. Jsou soustředěny kolem muže s příjmením Figura, jenž je sympatickou postavou z rodu věčných smolařů. I přesto, že se mu ráno podařilo rozbít zrcadlo, což by pověrčivé lidi znepokojilo, on se stále snaží mít dobrou náladu a být veselý. Smůla přece není důvodem k tomu, aby se rozčílil, anebo snad začal nadávat.

Šťastná to povaha! V průběhu pěti epizod zastihneme Figuru v zaměstnání, a to přímo u pohovoru se šéfem, od něhož očekává povýšení, vidíme ho jako starostlivého rodiče, který má vyzvednout děti ze školy v přírodě a připraví jim žertovné překvapení, nebo jako finalistu televizní soutěže Hop-trop, ve které vyhraje značnou sumu, ale není tak jednoduché ji vskutku obdržet, a nakonec jako vypravěče dobrodružných příběhů na dobrou noc.

Situace, ve kterých se Figura nachází, jsou očekávatelné, co je však činí zajímavými, je způsob, jakým spolu postavy vedou vtipné dialogy a jak se posléze chovají. Rozhlasové miniatury tudíž nestojí ani tak na ději, jako spíš na napjatém očekávání toho, co humorného se zase titulní postavě přihodí.

Zvonimir Bajsić. Překlad Irena Wenigová. Na klavír hraje A. Wilde. Režie Zvonimir Bajsić.

Osoby a obsazení: on (Vlastimil Brodský), Tonka (Jiřina Šejbalová), hospodský (Felix le Breux), Růža (Růžena Merunková), výběrčí (Josef Patočka), krejčí (Vladimír Leraus), myš (Milan Mach).

Natočeno 1965. Premiéra 24. 9. 1965 (Praha – Rozhlas po drátě, 22:22 – 23:22 h.). Repríza 5. 11. 1965 (Československo II, 19:45 h.); 22. 11. 1966 (Praha, 22:45 – 23:50 h.).

Lit.: anonym: Tvář za sklem. Hostující režisér v Čs. rozhlase. In Čs. rozhlas a televize 39/1965 (14. 9.1965), s. 16 (článek).

Lit.: Ochová, Sheila: Zajímavá hra. In  Rudé právo 27. 9. 1965, str. 2 (recenze).

Kurt Kusenberg. Překlad Karel Gissübel. Hudba Jiří Jaroch. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: sultán (František Smolík), jeho dcera (Nelly Gaierová), Hassim, otrok (Eduard Cupák), vezír (Antonín Zíb), Euferiades, Řek (Jiří Němeček).

Natočeno 1964. Premiéra 24. 12. 1964 (Československo 1, 15:10 – 16:20 h.).