Tomáš Forró. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Kristýna Kodrlová. Do češtiny přeložil Ondřej Mrázek. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Pavel Čeněk Vaculík.
Nastudovalo Brno v roce 2026. Premiéra 1. dílu 16. 2. 2026, 15. dílu 2. 3. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: Část první: Před invazí. Slovenský reportér Tomáš Forró jezdí na Ukrajinu pravidelně. V první části vzpomíná na lidi a místa, která viděl ještě před únorem v roce 2022. Naposledy tehdy chodil po Donbasu v sandálech ne v taktické obuvi. Díky kontaktům se dostal i na separatistická území, popisuje, jak se tam měnila nálada a stoupal strach.
Část druhá: Zkouška z lidskosti. Jak vypadaly první dny ruské agrese? Lidé tlačící se na nádražích, fronty vyděšených matek s dětmi na hranicích, narychlo budované blokposty, boj o letiště Hostomel.
Část třetí: Boj o metropoli. Americké tajné služby varovaly dlouho před invazí Kyjev, že Rusko hodlá zaútočit. Zelenskýj měl ale pochybnosti. Odmítl informaci rozšířit kvůli hrozícímu chaosu a oslabení ekonomiky. Odmítl se evakuovat. Ukrajinská armáda nebyla na invazi dostatečně připravená, udělal prezident chybu?
Část čtvrtá: Úskalí jednoty na věčné časy. Autor popisuje, jak ženy, které opustily Ukrajinu paralyzuje myšlenka na blízké, kteří v zemi zůstali. Jak se trýzní pocitem viny, pracují buď moc, aby nemusely přemýšlet nebo naopak nejsou schopné pracovat vůbec.
Část pátá: Lež, která požírá sama sebe. Jak vypadalo obsazení Černobylu? Rusové na to byli předem připravení, na co ale připravení nebyli – radioaktivita po havárii v 80. letech. Autor také popisuje, jak invazi zvládali lidé v nedaleké obci Slavutyč, kterou se Rusové pokusili vyhladovět.
Část šestá: Blízká setkání různého druhu. Dobývání Charkova bylo naštěstí neúspěšné, přesto zahynula spousta lidí. Město nebylo na obranu vůbec připravené, zbraně se rozdávají narychlo vytvořené domobraně.
Část sedmá: Osvobozený severovýchod. Rusko útočí na energetickou infrastrukturu. Ukrajina si musela vypomoct i se starými zásobami transformátorů a taky prokázat neuvěřitelnou schopnost synchronizovat svoji přenosovou soustavu s evropskými partnery. Proces plánovaný na rok a půl se povedlo zvládnout za dvacet dnů. A to navzdory průtahům ze strany Maďarska.
Část osmá: Mezi dobrovolníky na jižní frontě. Ernest, Oleh, Orest – tři muži, do války neznamenali nic, teď jsou dobrovolníci a jezdí i tam, kam se nikdo jiný neodváží. Tomáše berou až do zákopů, kam vojákům přiveze uniformy a boty od organizace Post Bellum. Autor ale ukazuje i stinnou stránku činnosti těchto dobrovolníků.
Část devátá: Město, které to ustálo. Mykolajiv. Jeho obyvatelé tradičně většinově mluvili rusky, když se ho ale už v roce 2014 pokusily ruské jednotky zabrat, postavili se na odpor. Hodně lidem tento zážitek změnil život i postoj k Rusku.
Část desátá: Město, které padlo. Cherson. Město, které se stalo symbolem selhání obrany státu, zrady a nevyužitých příležitostí. Autor popisuje, jak se stalo, že Cherson všichni opustili už na začátku invaze. I policie dostala informaci, že se má stáhnout.
Část jedenáctá: Nové problémy, staré výzvy. Autor popisuje bez příkras, že korupce se Ukrajině nevyhýbá ani v době války. Popisuje také problém s odvody. A klade si otázku, jestli je možné soudit něčí rozhodnutí se bojům vyhnout.
Část dvanáctá: Než zavládne nicota. Kramatorsk a Slovjans dvě bratrská města, přístup k Rusku se v nich ale liší. Autor vysvětluje proč i jak to v nich vypadalo v létě 2022, v době evakuace obyvatel před postupující ruskou frontou.
Část třináctá: Zátiší u fronty. Terobrana je důležitou součástí boje proti Rusku. Tvoří ji mobilizovaní civilisté a dobrovolníci. Nejsou pro útočné operace, ale na obranu, nejsou ani potřebně vyzbrojení. Autor také popisuje osudy vojáků z Azovstalu, jejichž boj sledoval celý svět.
Část čtrnáctá: Obyčejná holka. Daria má artrogrypózu, narodila se ztuhlými klouby, nehybnými šlachami a poškozenými svaly. Ve zdeformovaném těle je ale inteligentní bytost. Navzdory prognózám, navzdory úřadům, i navzdory vlastním ochranitelským rodičům vystuduje, plynně mluví anglicky a německy. Dnes vyučuje po internetu studenty z celého světa. Po invazi Ruska na Ukrajinu se z ní stala teritoriální nacionalistka.
Část patnáctá: Naděje, matka budoucnosti. Jak je to se západní pomocí, s Gruzínci bojujícími za Ukrajinu a ukrajinskou protiofenzivou popisuje Forró v závěru knihy dopsané na konci roku 2023. Dnes víme, že konec války byl/je ještě v nedohlednu.
Lit.: Blažejovská, Alena: Tomáš Forró: Zpěv sirén. Putování do srdce ukrajinské války. In web ČRo Plus, 16. 2. 2026 (článek). – Cit.: Rusové obsazují jadernou elektrárnu. Ukrajinci brání mariupolskou ocelárnu Azovstal a severodoněckou chemičku Azot. Osvobozují Cherson, euforie z vítězství se mísí s všudypřítomnou zkázou. To jsou místa a momenty, jimiž prochází reportér Tomáš Forró. V knize Zpěv sirén přináší strhující svědectví z míst, kam se jiní bojí vstoupit. Je to syrový a mimořádně hluboký vhled do ukrajinské reality po ruské invazi.
Tomáš Forró se na Ukrajinu nevydal jen na krátkou reportážní cestu. Strávil tam dlouhé měsíce, aby pochopil, co se děje v místech, kam se kamery velkých televizních štábů nedostanou.
V knize Zpěv sirén se zaměřuje na osudy, které v denním zpravodajství zanikají. Sleduje příběhy lidí, kteří se ze dne na den museli stát vojáky, i civilistů, kteří v troskách svých domovů přežívají bez vody a elektřiny.
Vrací se k postavám, které poznal už během bojů na Donbasu v roce 2014, a ukazuje, jak se jejich životy proměnily. Popisuje chaos prvních dnů války, hrdinství dobrovolníků i stinné stránky konfliktu, jako je kolaborace, strach nebo morální dilemata, jakým nikdo z nás nemusí čelit. (…)
.