Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

17. 10. 2007

Les oběšených lišek 1/10 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:41

Arto Paasilinna. Překlad Jan Petr Velkoborský. Rozhlasová úprava Markéta Hejkalová. Režie Karel Kříž.

Účinkují Ondřej Šípek, Stanislav Gerstner, Petr Soumar a Taťjana Schottnerová, členové Horáckého divadla v Jihlavě.

Nastudoval ČRo Region, Vysočina v roce 2007. Premiéra prvního dílu 21. 1. 2008 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:45 h.).

Pozn.: První dramatická tvorba ČRo Region – Vysočina.

Lit.: reé: Les oběšených lišek. In Týdeník Rozhlas 43/2007, s. 6 (oznámení o dokončení).

Pozn.: Další román oblíbeného finského humoristy se odehrává v laponských pustinách. Náhoda svede dohromady tři lidi, kteří tu přečkávají dlouhou zimu. Úspěšný zloděj zlata Oiva Juntunen se ukrývá před kumpánem, s nímž se nerozdělil o kořist. Major finské armády Sulo Armas Remes se během roční dovolené snaží vyléčit ze závislosti na pomerančovém likéru. Devadesátiletá Laponka Naska Mosnikoffová prchá před úředníky, kteří ji chtějí umístit do domova důchodců… Les oběšených lišek je stejně jako ostatní Paasilinnovy knihy plný napětí, dobrodružství a humoru, tentokrát hodně černého. Kniha je zároveň oslavou odvahy a svobodomyslnosti. (anotace)

Deníky 1/11 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:32

Virginia Woolfová. Četba na pokračování. Překlad a úprava Kateřina Hilská. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Taťjana Medvecká.

Premiéra prvního dílu 26. 10. 2007 (30min.). Repríza 1. dílu 22. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Zemančíková, Alena: Z deníků Virginie Woolfové. In Týdeník Rozhlas 43/2007, s. 11.

Dospívání nad propastí 1/8 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:22

Jiří Münzer – Nina Kostěrinová.
Osmidílná četba na pokračování z deníků. Úprava Pavel Krejčí. Deník židovského chlapce Jiřího Münzera a deník ruské komsomolky Niny Kostěrinové líčí obrazy všedních i nedělních dnů na prahu dospívání. Život obou mladých lidí se však dramaticky mění s nástupem fašismu, Stalinova teroru a začínající 2. světové války. Svědectví těchto dospívajících mladých lidí je silné svou autenticitou, zjitřeným viděním, upřímností a hledáním východiska z tragické situace. Zvuk Leoš Sedláček. Hudební spolupráce Tomáš Katschner. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Dagmar Novotná, Vojtěch Hájek.

Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2007. Premiéra prvního 24. 10. 2007 (29min.).

Lit.: Krejčí, Pavel: Jaké bylo dospívat nad propastí. In Týdeník Rozhlas 43/2007.(anotace). – Cit.: Žili ve stejné době, ale v rozdílných světech. Oběma osud vyměřil jen velmi krátký čas. Židovský chlapec Jiří Münzer zahynul v Osvětimi, ruská dívka Nina Kostěrinová zemřela v prvních měsících druhé světové války při akci partyzánů poblíž Moskvy. Oba zanechali cenné deníkové svědectví.
V lednu roku 1936 si v Hradci Králové začal psát deník Jiří Münzer. Tehdejšímu sekundánovi dali první impulz nejspíše rodiče, ale chlapec vydržel zapisovat pouhý rok. I přesto jsou jeho záznamy unikátní svou vzácnou bezprostředností.
Neúprosná strohost
Svět, jak ho vidí třináctiletý chlapec, je první hodnota Münzerova deníku. Odráží se v něm bezstarostné a šťastné dětství. V roce 1940 se Münzer k zapisování vrátil. Z gymnazisty se stal židovský učeň a „z indiferentního člověka se stal Žid“. Dění kolem sebe tentokrát zaznamenává s překvapující týdenní pravidelností. Zápisy svědčí o zhoršujících se podmínkách života ve válečných letech. Transporty do Polska popisuje s neúprosnou strohostí. Záznamy končí v únoru 1942, kdy Jiřímu došly v sešitě volné stránky. Další sešit si pravděpodobně vzal s sebou do transportu. Z pochopitelných důvodů se nedochoval. Jiří Münzer zahynul v koncetračním táboře v Osvětimi v roce 1944. Bylu mu jedenadvacet let. Jeho deník vydal Radioservis v roce 2002.
Deník obyčejného děvčete
V tomtéž roce jako Jiří Münzer si v Moskvě začala psát Nina Kostěrinová „deník obyčejného děvčete“. Novopečená horlivá komsomolka ze „staré“ bolševické rodiny nemá nejmenší pochybnosti o správnosti politických procesů v letech 1936 až 1937. Tresty smrti nad trockistickými nepřáteli lidu považuje za jediné možné. Ale po zatčení řady příbuzných vznikají v „politické uvědomělosti“ patnáctileté dívky trhliny. Zatčení milovaného otce, který byl Nině absolutním vzorem, nese velice těžce a jeho případnou vinu se snaží odčinit ještě usilovnější prací pro kolektiv.
Děsivou atmosféru v předválečném SSSR zachytila Nina Kostěrinová takříkajíc z první ruky, aniž ji mohla vzhledem k svému věku zcela pochopit. Hned v prvních válečných měsících odchází – navzdory oční vadě (krátkozrakosti) – do partyzánského oddílu. Zachránit a očistit svého otce – to je hlavní pohnutka, která ji žene vstříc smrti.
Nina Kostěrinova zemřela při partyzanské akci poblíž Moskvy 14. listopadu 1941. Bylo jí – stejně jako Jiřímu Münzerovi – jedenadvacet let. Deník obyčejného děvčete mohl v Sovětském svazu vyjít tiskem až po destalinizaci v roce 1962. Záhy byl přeložen do většiny evropských jazyků (česky vyšel roku 1964 pod názvem Deník Niny Kostěrinové) a v roce 1966 došlo i k jeho vydání ve Spojených státech.
Bezděčná lyrika, ale především autentičnost, s níž jsou popsány politické procesy, zajistily knize světový úspěch. Nedávno vznikl podle Deníku obyčejného děvčete dokonce muzikál. Kostěrinová se na rozdíl od Münzera svěřovala i se svými citovými a milostnými problémy. Proměna dívky v ženu je pochopitelně přitažlivé téma a i proto je muzikál na repertoáru mnoha ruských divadel.

Maminka není doma 1/8 (2007?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:15

Jaroslava Pokorná. Drobné prózy v autorské interpretaci a výběru.

Premiéra (?) prvního dílu 23. 10. 2007 (ČRo3 Vltava,  23:00 h.; 15min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Pozn.: Ten, kdo přečetl neskutečně něžné a přesné vzpomínkové fejetony Jaroslavy Pokorné, pochopí, že jen herečka obdařená širokým srdcem a odstupným sebehumorem může ve svých (promiňte mi tu indiskreci) šedesáti letech ztvárnit čtrnáctiletou Hedviku v Ibsenově Divoké kachně (Divadlo v Dlouhé) tak, aby za ni dostala Cenu Alfréda Radoka. Ta kouzelná knížka se jmenuje Maminka není doma.

Se směsí humoru, skepse a sebeironie reflektuje autorka, herečka Divadla v Dlouhé Jaroslava Pokorná, své dětství, dospívání a dospělost tak, jak se jí vyjevovaly v hodinách autorského čtení na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU.

Kniha vyšla v roce 2006 v nakladatelství Brkola. 9. ledna 2007 byl v Mozaice (ČRo3 Vltava) odvysílán rozhovor  s autorkou Jaroslavou Pokornou o její nové knize (redaktorka Ivana Myšková). V říjnu roku 2007 se pak četba z této knihy v autorské interpretaci objevila ve večerních Stránkách na dobrou noc (ČRo3 Vltava, denně v 23:00).

10. 10. 2007

Vlastní životopis 1/5 (1978)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:02

Karel IV. Četbu na pokračování připravila Daniela Hlavová. Režie Josef Melč.

Účinkují Vladimír Ráž a Hana Brothánková.

Natočeno v roce 1978 (25 min). Repríza 1. dílu  14. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) k 700. výročí narození Karla IV.

Sedmilhářské střípky 1/5 (199?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:49

Vladimír Kalina. Hrst rozmarných příběhů ze života. Připravil Miroslav Hlaváč. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Milan Neděla a Miloš Rozhoň.

Natočeno 199? (1 díl cca 15 min.).

Jak se řezbář Tlusťoch převtělil 1/3 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:48

Antonio Manetti.
Četba na pokračování z novely italského spisovatele. Překlad Adolf Felix. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Petr Mančal.

Premiéra prvního dílu 18. 10. 2007 (30min.).

Pozn.: Existuje i plzeňské nastudování v režii Miroslava Buriánka.

Deník z roku 1941 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 12:33

Mihail Sebastian. Četba na pokračování z deníku rumunského spisovatele. Překlad Jindřich Vacek. Připravil Petr Turek. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Alfred Strejček.

Natočeno 2007. Premiéra 1. dílu 15. 10. 2007 (30min.). Repríza 1. dílu 13. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).

Lit.: Turek, Petr: Mihail Sebastian: Deník z roku 1941. In web ČRo 3 Vltava, 16. září 2019 (článek). – Cit.:  Tvůrčí deník spisovatele, důvěrná zpověď mladého muže i svědectví vnímavého židovského intelektuála žijícího v Rumunsku třicátých a čtyřicátých let 20. století o postupující fašizaci rumunského státu. Sebastianův Deník je knihou překračující hranice literatury. V podání Alfreda Strejčka poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Rumunský dramatik, prozaik, překladatel a divadelní kritik Mihail Sebastian (vl. jm. Josef Hechter, 1907-1945) patřil k nejpozoruhodnějším literárním osobnostem předválečného Rumunska. Absolvoval studia práv v Bukurešti a Paříži, ale už od dvaceti let se věnoval literatuře. Spolupracoval s řadou významných literárních periodik meziválečného období, díky svým kritickým článkům si získal na bukurešťské literární scéně hluboký respekt, známé byly i jeho literárněkritické studie, prózy a dramata.

Největší ohlas vzbudil jeho román Už dva tisíce let (1934, česky 2017), v němž se autor dotýká postavení Židů a antisemitismu formou výpovědi mladého židovského intelektuála, zaznamenávajícího zážitky z Paříže a Bukurešti od dvacátých do půli třicátých let 20. století. Román se subjektivní deníkovou formou i tématem osamocenosti hlásí k modernistické linii meziválečné prózy.

Padesát let po autorově smrti (Sebastian zemřel těsně po konci války na následky dopravní nehody) se v Rumunsku i ve Francii stal velkou literární událostí jeho Deník (Jurnal 1935-1944), literárně i historicky cenný dokument o kulturní a politické atmosféře dramatických let 1935-1944, o blízkých osobnostech, o pogromech a dalším pronásledování a vraždění židovského obyvatelstva.

Rumunsky vyšel Sebastianův Deník roku 1996, francouzský překlad je z roku 2003. Český překlad Jindřicha Vacka vyšel roku 2003 v nakladatelství Sefer.

Sebastianův Deník je zároveň tvůrčím deníkem spisovatele, důvěrnou zpovědí mladého muže i svědectvím vnímavého židovského intelektuála žijícího v Rumunsku třicátých a čtyřicátých let 20. století o postupující fašizaci rumunského státu. Vzhledem k tomu, že Sebastianovo dílo později zastínila tvorba jiných autorů, Deník paradoxně zůstal jeho nejvýznamnější knihou, knihou překračující hranice literatury.

5. 10. 2007

Něžnými drápky 1/5 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:47

Vladimír Macura. Připravila a uvádí Věra Nosková. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Jiří Ornest.

Natočeno 1992. Repríza 30. 7. – 3. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.; 10 x 14min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Moje vzpomínky 1/6 (2007?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:33

František Adolf Šubert. Z knihy historicky druhého ředitele Národního divadla vybral a pro rozhlas upravil dr. Oldřich Pulkert.

Účinkují Hana Kofránková, Pavel Soukup a Rudolf Pellar.

Natočeno 2007 (?) (59min.). Repríza 1. dílu 19. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h), 6. dílu 23. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.) v cyklu Euphonia.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress