Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 2. 2010

Za oponou je prales 1/5 (1998)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 17:54

Putování s Vojtěchem Slámou a E. J. Vrázem po Jižní Americe. Připravila Táňa Popková. Režie Pavla Pešatová.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 1998. Premiéra 1. části (Amazonie) 1. 11. 1998.

10. 2. 2010

Závoje mlhy 1/5 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:13

Izumi Šikibu. Kapitoly z deníku básnířky. Ze staré japonštiny přeložila a úvodem hovoří Zdenka Švarcová. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Andrea Elsnerová a Martin Finger.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 14. 2. 2010 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 17. – 21. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Lit.: (anonym): Izumi Šikibu: Závoje mlhy. In web ČRo 14. 2. 2010 (anotace). – Cit.: Na začátku 11. století, kdy vrcholí klasické období japonské literatury, vzniká řada literárních deníků, které jsou kombinací autentické zpovědi s literární fabulací a prózu prokládají básněmi. Náplní poetického deníku japonské básnířky Izumi Šikibu je příběh horoucího milostného vztahu. O životě autorky máme sporé informace. Ví se, že pocházela ze staré aristokratické rodiny Óe, jejíž příslušníci vynikali vysokou mírou vzdělanosti a mnozí sami psali. Izumi, narozená patrně roku 978, byla dvorní dámou umělecky založené císařovny Šóši, která básnickou činnost svých dam podporovala a sama se jí účastnila….

(Spisovatelka Murasaki Šikibu napsala kolem roku 1010 do svého deníku toto hodnocení: „Ta, co jí říkáme Izumi Šikibu, je nezkrotná osoba, píše lehce, bez zábran, má velký talent, klade na papír jeden úžasný verš za druhým tak, jak jí splývají ze rtů…jako kdyby ani nemyslela na žádná pravidla.“) Literární odkaz Izumi Šikibu tvoří dvě později dodatečně uspořádané sbírky japonských básní (pětiverší tanka) a autobiografický memoár („deník“ nikki), v němž jedinečným způsobem propojila poezii s prózou. Ještě celá staletí po básnířčině smrti (její stopa se ztrácí někdy po roce 1038), byly její verše zařazovány do prestižních císařských antologií a i dnes, po tisíci letech, je uváděna na předním místě mezi nejlepšími japonskými básníky všech dob. Deník Izumi Šikibu, pokrývající období deseti měsíců, je ohlédnutím za důležitým údobím v autorčině osobním životě. Tehdy začínala její čtyřletá známost s princem Acumičim, nevlastním bratrem zesnulého prince Tametaky, předchozího milence paní Izumi. Ze staré japonštiny dílo přeložila Zdenka Švarcová, která také jednotlivé části stránek na dobrou noc uvádí. V režii Aleše Vrzáka účinkují Andrea Elsnerová a Martin Finger.

Portrét pana W. H. 1/4 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:56

Oscar Wilde. Četba na pokračování z „velice anglické“ novely. Překlad Jiří Josek. Připravila Marie Nováková.  Režie Vlado Rusko.

Účinkují Kamil Halbich a David Vaughan.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 14. 2. 2010 v rámci cyklu Britský rok  (30 min.). Repríza 1. dílu 25. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: Literární záhada všech dob konečně vyřešena! Známý spisovatel Oscar Wilde objevil a se svou obvyklou bravurou literárně zpracoval převratnou teorii o tom, kdo byl oním tajemným panem W. H., kterému největší básník a dramatik všech dob William Shakespeare věnoval své úchvatné Sonety. Tato sličná novela se čte jako detektivka a potěší jak literární znalce, tak i milovníky rébusů a šarád. (anotace)

Lit.: Zemančíková, Alena: Nalaďte si – Komu Shakespeare adresoval sonety? In Týdeník Rozhlas 16/2016 /18. 4. 2016/ (článek). – Cit.: Z debat, které spolu vedli básník, prozaik a dramatik irského původu Oscar Wilde a jeho přítel Robert Ross, vznikla novela Portrét pana W. H. Poprvé vyšla roku 1889 v Londýně a její ohlas byl skandální. A právě z ní se bude od 25. dubna číst na stanici Vltava

Viktoriánská Anglie nebyla schopna připustit znevážení odkazu národního barda Williama Shakespeara. Když pak Wilde text přepracoval, rozšířil a chtěl ho vydat knižně, nakladatelé se zalekli a od vydání ustoupili. V době Wildeova uvěznění v Readingu se rukopis záhadně ztratil a ještě záhadněji se pak objevil v roce 1920 v USA. Kniha, v níž Wilde odkrývá identitu tajemného adresáta Shakespearových Sonetů, je na pomezí seriózní vědecké eseje a zábavné literární detektivky. Oscar Wilde považoval Portrét pana W. H. za jeden ze svých nejlepších textů, ale jeho vydání se nedožil.

Setkáváme se s blíže neurčeným vypravěčem a jeho přítelem Erskinem, kteří spolu rozprávějí o „kuriózním tématu“ – hodnotě literárních falz. Záhy Erskine odvypráví příběh svého přítele ze studií, nadaného herce Cyrila Grahama, který pilným zkoumáním Shakespearových Sonetů jednou provždy odhalil, kdo se skrývá za monogramem W. H., a komu tedy je sbírka věnována.

Erskine Grahamovu teorii představuje na textovém rozboru Sonetů, nevěří j í však, neboť j í chybí základní článek – důkaz, že dotyčný W. H. někdy skutečně žil. Erskinovu nedůvěru vykoupí Graham draze, protože víra ve vlastní pravdu ho tváří tvář přítelovým pochybám přivede nejprve k zoufalému podvodu s vymalováním portrétu záhadného W. H. a nakonec až k sebevraždě.

Vypravěč, zprvu skeptický, Sonety začne zkoumat sám, opět detailním rozborem textu (Wilde použije k výkladu 36 Shakespearových sonetů, nachází nové a nové doklady potvrzující Grahamovu teorii). O svých závěrech zpravuje Erskina, nakonec však teorii sám začne nedůvěřovat. Role se obrátí, nyní právě Erskine podléhá kouzlu teorie a vydává se najít konečný důkaz o existenci W. H. Erskine na evropském kontinentě zemře, předtím však jako memento mortis odkazuje vypravěči Portrét pana W. H. Nezůstavuje však vypravěči pouhý namalovaný obrázek, nýbrž celé Grahamovo vědění.

Překladatel Jiří Josek přeložil a vydal Wildeovu povídku jako rovnocenný doplněk svých shakespearovských překladů, zejména Sonetů. V režii Vlada Ruska příběh vypráví Kamil Halbich, sonety v originále přednáší David Vaughan.

9. 2. 2010

Julie a Jan 1/? (1970)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — ixi @ 13:53

Františka Pecháčková. Použitá hudba Vítězslav Novák (Slovácká suita; Serenáda F dur). Hudební spolupráce Hana Brothánková. Dramaturg Donát Šajner. Režie Jana Bezdíčková.

Účinkují Marie Marešová, Klára Jerneková a Alfréd Strejček. Úvodní hlášení Hana Brothánková.

Natočeno 1970. Premiéra 2. dílu 25. 12. 1970 (Praha-RPD, 11:00 – 11:15 h.; 15 min.).

Abdiáš 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:11

Adalbert Stifter. Četba na pokračování. Překlad Anna Siebenscheinová. Připravila Eva Lenartová.  Režie Radovan Lipus.

Čte Stanislav Malý.

Připravila Ostrava v roce 2010. Premiéra 8. – 12. 2. 2010 (30min.).

8. 2. 2010

Ilias 1/10 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:56

Homér. Překlad Otmar Vaňorný. Připravila Daniela Jirmanová. Režie Tomáš Jirman.

Čte Jan Fišar.

Připravila Ostrava v roce 2009. Premiéra prvního dílu 4. 2. 2010  (15min.).

Jak se dělá jazz 1/5 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:17

Vít Fiala. Četba na pokračování. Připravil Luboš Koníř. Režie Luboš Koníř.

Čte Jiří Ornest.

Připravily České Budějovice v roce 2009. Premiéra 3. – 7. 2. 2010 (5 x 30 min.).

6. 2. 2010

Smrt a blažená paní 1/? (1963?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 21:10

Ellis Peters. Detektivní příběh. Překlad Eva Outratová. Připravila Zora Wolfová.

Připravila Plzeň v roce 1963 (?). Premiéra (?) prvního dílu 1. 2. 1964.

4. 2. 2010

E=mc2, lásko moje 1/? (199?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 0:15

Patrick Cauvin. Překlad Václav Jamek. Další tvůrci nezjištěni.

Čte Jiří Bartoška.

Natočeno 199?.

Pozn.: Daniel a Lauren jsou dvě jedenáctileté děti, které se do sebe o prázdninách zamilují. On velký fanoušek Roberta Redforda z pařížské periferie, ona levicově orientovaná Američanka z velmi bohaté rodiny, která nyní v Paříži žije. Oba dva mají ale jednu věc společnou – jsou hyperinteligentní. Vynikají tak značně nejen nad spolužáky a často i učiteli, ale v mnoha ohledech jsou i dál než jejich vlastní rodiče. Neustále tak narážejí na problém střetu jejich biologického a mentálního věku. Okolí je totiž vždy škatulkuje do krabice k ostatním jedenáctiletým. Lauren s Danielem se nejprve snaží podřídit jejich pravidlům, začnou spolu psát román, chodí na procházky nebo do kina. Nakonec ale zjišťují, že je jejich inteligence opravdu příliš odděluje od ostatních, a rozhodnou se spolu uprchnout. Daniel získá peníze ve vědomostní soutěži, Lauren na burze a s jejich přítelem, starým pánem jako doprovodem, se vydávají do Benátek. Konečně žijí život, o kterém snili. Bohužel jsou nakonec vypátráni a Lauren se musí s rodinou vrátit zpět do Ameriky. Slíbí si, že se v osmnácti opět setkají, oba ale tuší, že už to nikdy nebude jako teď. (anotace)

1. 2. 2010

Vlaky jedou na Východ 1/? (1963?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:11

Zdeněk Noháč – Stanislav Oborský. Četba z reportážní knihy o cestách po sovětské Sibiři.

Natočeno 1963 (?). Premiéra 6. 1. 1964.

Lit.: -m-: Vlaky jedou na východ. In Československý rozhlas a televize, 2/1964, s. 6 (anotace).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress