Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

22. 6. 2010

Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky 1/7 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:33

Usáma ibn Munkiz. Četba na pokračování z knihy vzpomínek arabského středověkého válečníka a spisovatele. Překlad Rudolf Veselý. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Otakar Brousek I.

Natočeno 2010. Premiéra 21.-27. 6. 2010 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza 23. 2. – 1. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Turek, Petr: Paměti bojovníka s křižáky. In web ČRo, červen 2010 (anotace) – Cit.: Autorem spisu je arabský emír ze severní Sýrie, válečník, politik, dvořan a spisovatel Usáma ibn Munkiz (1096 – 1188). Na svět přišel dva rok předtím, než do Sýrie vpadli první křižáci, zemřel rok po bitvě u Hittínu, kde křižákům zasadil smrtelný úder Saladin. Usáma ibn Munkiz žil na dvorech a v armádách seldžuckých a fátimovských vládců, v Káhiře a v Damašku i mezi křižáky v Jeruzalémě. Od svých patnácti let se účastnil bojů. Když byly po roce 1139 navázány spojenecké svazky s jeruzalémským králem Fulkem, seznámil se blíže také s Franky. Při různých diplomatických posláních procestoval v letech 1140 až 1143 celé jeruzalémské království a navázal mnoho osobních přátelství s křižáckými rytíři.

V roce 1160 vykonal Usáma ibn Munkiz pouť do Mekky a před Bagdád se vrátil zpět do Damašku. S přibývajícími lety se vyžíval v lovu a literární činnosti. Vědomí blížícího se konce (dožil se třiadevadesáti let) jej přivádělo k zamyšlení nad vlastním životem a nad podstatou lidského bytí. To, co zažil, viděl a slyšel, vypráví v Knize zkušeností arabského bojovníka s křižáky z pohledu stárnoucího muže, který se rozhodl zanechat potomkům obrazy křehkosti a osudovosti lidského života. Zachytil osobní zážitky, válečné události, boje s Franky, kulturní poměry i lovecká dobrodružství. Jeho kniha je v arabské literatuře jedinečná tím, že se v ní autor snaží vytěžit hlubší smysl z vlastních zážitků a přitom nastavuje – zpola bezděčně – zrcadlo sobě i své době. Přes své poměrně dobré přátelské styky s křižáky jimi Usáma ibn Munkiz vlastně pohrdá.Ač plně uznává jejich statečnost, postrádá u nich smysl pro čest.

Kniha je cenná i tím, že autor neidealizuje své arabské spolubojovníky a jejich vládce ani šmahem nezatracuje křižácké protivníky. Její význam tkví hlavně v ojedinělé bezprostřednosti, která jí dává charakter autentického svědectví o době.

Lit.: tur (= Turek, Petr): Usáma ibn Munkiz: Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky. In web ČRo 3 Vltava, 1. 3. 2019 (článek) – Cit: (…) Arabský emír ze severní Sýrie, válečník, dvořan a spisovatel Usáma ibn Munkiz (1096 Šajzar – 1188 Damašek) se narodil dva roky předtím, než do Sýrie vpadli první křižáci. Od svých patnácti let se účastnil bojů. Když byly po roce 1139 navázány spojenecké svazky s jeruzalémským králem Fulkem, Usáma se mohl blíže seznámit s Franky. S přibývajícími lety se vyžíval v lovu a literární činnosti.

Ve své Knize zkušeností arabského bojovníka s křižáky vypráví z pohledu stárnoucího muže, který se rozhodl zanechat potomkům obrazy křehkosti a osudovosti lidského života, osobní zážitky, válečné události, boje s Franky, kulturní poměry a lovecká dobrodružství. Autor neidealizuje své arabské spolubojovníky a jejich vládce, ani šmahem nezatracuje křižácké protivníky. Na jeho knihu nelze pohlížet jako na historiografické dílo, její význam tkví hlavně ojedinělé bezprostřednosti, která jí dává charakter autentického svědectví o době. (…)

Osudy – Karel Reiner 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 11:28

Četba na pokračování z rukopisného Komentáře k životopisu skladatele, klavíristy a publicisty. Připravila Eva Ocisková. Účinkuje Hanuš Bor. Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2010. Premiéra 21. – 25. 6. 2010 (1 díl cca 30 min.).

21. 6. 2010

Legenda aurea 1/10 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:14

Jacobus de Voragine. Překlad AnežkaVidmanová. Připravila Eva Lenartová. Režie Tomáš Jirman.

Čte Jan Fišar.

Připravila Ostrava v roce 2010.

Obsah: 1.  Svatý Tomáš (15min.) – 2. Svatý Matěj. – 3. Svatý Jiří. – 4. Svatý Kryštof. – 5. Svatá Cecílie. – 6. Svatá Kateřina. – 7. Svatá Barbora. – 8. Svatý Jan Zlatoústý. – 9. Svatý Vojtěch. – 10. Svatý Prokop.

Čajovna U Oranžové kočky 1/4 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:12

Eva Lenartová. Čtyřdílná četba na pokračování ukázek ze stejnojmenné knihy. Úvodní slovo Renata Spisarová. Připravila a čte Eva Lenartová.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2009. (celkem 96 min.). Premiéra 24., 31. 1., 7. a 14. 2. 2009 (ČRo 5 Ostrava 18:30 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Obsah: 1. Co vyprávěla porodní bába Sofie – 2. Třináctá komnata – 3. Jovana Salapari – 4. Černá kouzla.

Pozn.: Tak trochu kouzelnické čtení asi nejlépe ocení čtenářky kolem dvanácti let. Hrdinkou vypravování s dobrodružnými prvky je třináctiletá Filipa Přemyslová (potomek rodu Přemyslovců), která má jisté netradiční schopnosti. Když chce, umí například číst myšlenky. A vůbec celá Filipina rodina je docela netradiční.
A Filipa jednoho dne otevře zakázané dveře.
Kouzla, černá magie a tajná skříň, kterou to všechno začíná.
Filipa je potomkem rodu Přemyslovců a jako taková má určité neobvyklé schopnosti, které se v jejím rodě dědí po přeslici. Pomocí nich a babičky Radegasty bojuje proti čarodějnici, která se snaží prostřednictvím svých znalostí černé magie oloupit o mládí dvě Filipiny spolužačky a získat tak nesmrtelnost.

Lit.: Lenartová, Eva: Podvečerní čtení: Eva Lenartová III. In web ČRo Ostrava, únor 2009 (anotace). – Cit.:  Už potřetí vás zveme na setkání s novou knížkou Evy Lenartové Čajovna U Oranžové kočky. Knížka je určena dětem od deseti let, ale pobavit se určitě mohou i dospělí. Z minulých čtení už známe třináctiletou Filipu Přemyslovou i její kamarádky Martinu a Adu. Tentokrát se na scéně objeví čarodějnice Jovana Salapari.

Šmarjá, vyplivni tu mandelinku! 1/4 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:23

Vladimíra Černajová. Čtyřdílné autorské čtení povídek z knihy „Šmarjá, vyplivni tu mandelinku!“. Připravila a úvodní slovo Eva Lenartová. Mistr zvuku Marek Hoblík.

Čte Vladimíra Černajová.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2008 (celkem 68 min.). Premiéra 6., 13., 20. a 27. 9. 2008 (ČRo 5 Ostrava) v cyklu Podvečerní čtení.

Obsah: 1. „Návštěva psího útulku“, „I tři mušketýři byli čtyři“ – 2. „Můj děda, originál“ – 3. „Hledáme svou rodinnou ulitu“, „Sportem k trvalé invaliditě“ – 4. „Terénní úpravy, aneb Kristepane bagr“, „Mami, kup mi potkánka“.

Pozn.: Kniha je inspirována událostmi každodenního života. Možná i vy jste někdy sháněli chalupu, snažili se vychovávat své děti, studovat na vysoké škole, třeba jste také vlastnili auto těsně před rozpadem nebo si snažili poradit s originálním členem rodiny. Autorka sbírá střípky reality, aby z nich vytvořila pestrou mozaiku vsazenou do koloritu ostravského prostředí. Je psána s humorným nadhledem nad situacemi, které jsou nám mnohdy blízké a vytahuje tak ze dna paměti naše vlastní vzpomínky, často dávno přikryté nánosem všedních dní. O téměř autobiografickém titulu Vladimíra Černajová říká, že vznikl z potřeby nějak se vyrovnat se složitými životními situacemi.

9. 6. 2010

Kouzlo nechtěného 1/4 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 22:17

Antonín Přidal. Ze své stejnojmenné knihy vybral a uvádí Antonín Přidal. Hudba Richard Mlynář. Technická spolupráce Jiří Vavrda. Režie Michal Bureš.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2009. Premiéra 6. 9. – 27. 9. 2009 (ČRo Olomouc, 20:30 h.) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 1. dílu 6. 11. 2016 (ČRo Olomouc, 18.04 h.) – programová řada „Počteníčko“.

Obsah:  1. Odkud pokud (24:58) – 2. Tři romány (24:28) – 3. Kouzlo vynálezů (25:21) – 4. Mým úřadům (22:54).

Lit.: Bureš, Michal: Kouzlo nechtěného se rozezní éterem. In web ČRo Olomouc, září 2009 (článek). – Cit.: Když jsem před necelým rokem poprvé prolistoval knihu nadepsanou „Antonín Přidal uvádí: Kouzlo nechtěného“, propadal jsem místy nezadržitelnému smíchu a místy silné skepsi. S tak unikátní sbírkou toho, co bylo nějak napsáno a ve finále zcela jinak vyznívá, jsem se totiž ještě nesetkal. Představte si dojemné lidské příběhy, vyznání lásky, výlevy duše, úřední korespondenci, vědecké statě – to vše vystavěno osobitou stylistikou a gramatikou… (…)

Jeden příklad za všechny: „Vážený občane, Přidale Antoníne, toto je můj třetí pokus se s Vámi seznámiti. Od mého narození, cestuji domovem a světem, prací svých rukou jsem dosáhl toho, že jsem bez Mecenáše procestoval 113 zemí světa, všech 5 světadílů, a to Asii, Afriku, Ameriku, Evropu i Austrálii. Z malých Českých Benešovic, ve východních Čechách ze srdce Evropy, Já syn chudých rodičů, při svých 44 výjezdů jsem poznával v celém světě život. Těch chudých v chatrčích, i těch lepších kruhu v mramorových hotelích, a i těch vládnoucích v naleštěných parketových podlahách vládních rezidencích. Projel jsem i s rodinou Já, žena, dcera, synové: osobním autem 219940 km, autobusem 67925 km, létadlem 155136 km, lodí 22500 km, vlakem 60816 km. Stálo nás to celkem 641990 Kč. U Špitcberku jsem přežil srážku s ledovcem. (…) Rád bych se podělil s mými poznatky ze světa. Posílám Vám čistý dopis, kde my odpovíte, že jsem snílek a že Vás nemám obtěžovat. I za to Vám děkuji!“

Přidalova kniha obsahuje nejen tento, ale i další skvosty – tak je redakci časopisu Host do domu, kde rubrika „Kouzlo nechtěného“ od roku 1966 vycházela, posílali věrní přispěvatelé a přispěvatelé přispěvatelů až do jara 1970, kdy bylo vydávání Hosta z moci úřední zastaveno. Po dlouhých letech se tak teprve nyní dostávají tyto nedoceněné výbrusy ducha opět na světlo Boží. Oslovil jsem autora, zda by se nechtěl zhostit i rozhlasové podoby svého svědectví. Rád souhlasil, a tak jsme se na začátku srpna sešli ve studiu a režii 1 Českého rozhlasu Olomouc a začali hledat tu nejoptimálnější podobu čtveřice půlhodin, plných nebývalé myšlenkové i výrazové ekvilibristiky. Snad se nám to podařilo.

P.S.: Pro úplnost dodávám, že pravopis ve výše uvedené citaci je původní, jen nepatrně zpřehledněný interpunkcí.

8. 6. 2010

Opilost z hloubky 1/12 (2000)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:44

Lubomír Martínek. Četba na pokračování z románu českého spisovatele. Připravila Sabina Langerová. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Miroslav Středa, Jiří Hanák, Zdeněk Maryška a Hana Kofránková.

Natočeno 2000.

Obsah: 1. Tatiha M. (30 min). – 2. Tatiha M. – 3. Rebeka H. – 4. Rebeka H. – 5. Rebeka H.

Lit.: anonym: Opilost z hloubky. In web ČRo, červen 2010 (anotace). – Cit.: V románu Opilost z hloubky autor vypráví čtyři příběhy, odvíjející se kolem některé z hlavních postav, nazývaných Tatiha M., Rebeka H., Viktor O. a Boleslav W., které jsou zároveň různými variantami na téma odchody a návraty. Je to jedna z nejpozoruhodnějších současných českých próz vzniklých v popřevratovém období, jehož skutečnosti a vývoj též podstatným způsobem kriticky reflektují.

Literární texty spisovatele Lubomíra Martínka (narozeného 9.5.1954 v Českých Budějovicích) jsou v pořadech Českého rozhlasu poměrně dobře zastoupeny: v roce 1991 zde byla uvedena desetidílná četba na pokračování z autorovy prvotiny Představení (vydal Index v Kolíně nad Rýnem, 1986), vystavěné ještě, na rozdíl od řady pozdějších prací, na zřetelně vystupujícím, lineárně vyprávěném příběhu a inspirované jeho zážitky z období před odchodem do exilu (1979), kdy působil jako kulisák v Divadle Na zábradlí (1976-1979); v témže roce (1991) to byly Schůzky s literaturou nazvané Přibližování, věnované spisovatelově osobnosti a tvorbě. V průběhu dalších let se v našem vysílání pravidelně objevovaly autorovy eseje z jeho knih Mys dobré beznaděje (Praha 1994), Nomad’s Land (Praha 1994) a Palimpsest (Praha 1996) i četba na pokračování z románu Opilost z hloubky a četba z prózy Mezi polednem a půlnocí. Zkušenost exilu a s ní nejúžeji spjaté poznatky a prožitky hledání identity – životní, sociální, jazykové a pod., schopnost či neschopnost zakotvení v určitém prostředí, představují hlavní témata Martínkovy dnes už značně rozsáhlé románové i esejistické literární tvorby, jejíž úryvky i celá díla publikoval v časopisech Svědectví (Paříž), Revue K (Paříž, od roku 1987 řídil knižní Edici K, založenou při tomto časopise), Literární noviny, Prostor, Revolver revue, a po roce 1989, kdy stále častěji pobývá v Čechách, knižně zejména v nakladatelstvích Český spisovatel, Prostor a Paseka, kde nejnověji vydal: Mimochodem (Paseka 2000 – eseje), Opilost z hloubky (Prostor 2000 – próza), Mezi polednem a půlnocí (Paseka 2001 – próza), Dlouhá partie biliáru (Paseka 2004 – román v dopisech), Olej do ohně (Paseka 2007 – povídky), Mýtus o Lynkeovi (Paseka 2008 – eseje), Otrava krve (s Karlem Halounem, Revolver revue 2009).

Ach jo … aneb Vyprávěnky 1/10 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:07

Jarmila Cmíralová. Četbu na pokračování z knihy miniatur a minipříběhů Vyprávěnky – herečky a spisovatelky pro rozhlas připravili Marta Růžičková a Pavel Krejčí.  Technická spolupráce Leoš Sedláček, hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.

Čte Carmen Mayerová.

Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2010. Premiéra prvního dílu 7. 6. 2010  (26min.).

Smyčka 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:32

Kodži (Kōji) Suzuki. Četba na pokračování. Překlad David Petrů. Pro rozhlas připravila Johana Zelinská. Režie Tomáš Jirman.

Čte František Strnad.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2005. Premiéra 31. 5. – 4. 6. 2010  (26min.).

Pozn.: Kaoru Futami, nadané a tak trochu předčasně dospělé dítě, vyrůstá v Tokiu vychováván bodrým, ale poněkud neomaleným Hidejukim, vědcem specializujícím se na výzkum umělého života, a Mačiko, odbornicí na folklor severoamerických indiánů. Poté co u Hidejukiho diagnostikují neléčitelnou nemoc vyvolanou neznámým virem, rozhodne se Kaoru pro studium medicíny, aby se pokusil otce zachránit. Jeho touhu nalézt lék na chorobu, která postupně začíná napadat veškerý život na Zemi, vystupňuje i milostný vztah k Reiko Sugiurové, nakažené stejnou nemocí. Při pátrání po původu viru naráží Kaoru čím dál častěji na spojitost s projektem nazvaným Smyčka, kterého se kdysi účastnil i jeho otec. Zdá se, že vražedný virus, jenž napadá vše smrtelné a proměňuje je k obrazu své vlastní nesmrtelnosti, pochází ze světa virtuální reality, vytvořeného právě ve Smyčce. Klíčovou osobou, jež zná odpověď na to, jak se oba světy mohly propojit, je podle všeho jeden z obyvatel Smyčky, Rjúdži Takajama… Ve třetí části série se Suzukiho příběh o temné a kruté pomstě Sadako Jamamurové prosmýkne uměle vytvořeným světem, načrtne budoucnost totální zkázy života v něm i ve skutečnosti, nabídne však i možnost, jak lidstvo jednou provždy zachránit. A v této naději se kruh – snad definitivně – uzavře. (anotace)

27. 5. 2010

Vzpomínky 1/10 (1998)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:33

Jarmila Čapková. Četba na pokračování. Připravila Jana Soprová. Režie Jan Tůma.

Účinkují Rudolf Kvíz, Marie Drahokoupilová, Ladislav Frej a Marta Vančurová.

Natočeno 1998 (1 díl cca 26 min.). Premiéra 1. dílu 1. 12. 1998. Repríza 1. dílu 11. 1. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Jarmila Čapková – manželka malíře a spisovatele Josefa Čapka. Jaká byla? A jak viděla a hodnotila svého manžela? Dozvídáme se z autorčiných deníků a z dopisů Josefa Čapka. Právě z nich a také editorských poznámek Jiřího Opelíka připravila četbu Jana Soprová.  (anotace)

Lit.: Melicharová, Viktorie – Soprová, Jana: Jarmila Čapková: Vzpomínky. Souhrn zápisků a postřehů manželky Josefa Čapka. In web ČRo Plus, 12. leden 2024 (článek). – Cit.: Když v září roku 1939 spustilo gestapo další vlnu zatýkání, byl v jeho hledáčku také český malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel Josef Čapek. Kvůli svým protifašistickým a protiválečným karikaturám skončil v koncentračních táborech, kde po pěti letech zemřel. Kniha Vzpomínky je souhrnem zápisků a postřehů jeho manželky Jarmily Čapkové. Mimo jiné v ní popisuje svou poválečnou cestu do Německa, kde pátrala po stopách svého muže.

Jarmila Čapková (1889-1962) se narodila do dobře situované vinohradské rodiny advokáta Jaroslava Pospíšila. V rané dospělosti byla nucena vyrovnat se se smrtí otce i náhlým úmrtím mladšího bratra. Ve stejné době se poznává s budoucím světoznámým malířem Josefem Čapkem.

Ten se jí v dopisech z Paříže, kde tehdy pobýval, svěřuje o své tvorbě i hluboké osamělosti, které v cizí zemi čelil. Uměleckoprůmyslovou školu, kterou si mladá studentka i přes nevoli rodičů nakonec prosadila a kde se seznámila s Josefem, z vlastního rozhodnutí nedokončí a odjíždí na pár měsíců do Paříže.

Za Josefa, důvěrně přezdívaného Peča, se provdá až po první světové válce. V manželství upozadila Jarmila Čapková svou osobnost i své umělecké ambice. Zůstala ženou v domácnosti, její překlady z francouzštiny byly jen občasné. Po smrti Josefa Čapka pečovala nadále o manželův odkaz.

V roce 1947 se stala spoluzakladatelkou Společnosti bratří Čapků. Kromě autobiografického díla Vzpomínky vyšlo autorce také několik překladů z francouzštiny, např. próza Na pensi: Bouvard a Pécuchet od Gustava Flauberta.

Vzpomínky Jarmily Čapkové vyšly knižně až v roce 1998. Editor Jiří Opelík vedle vlastní vzpomínkové knihy Jarmily Čapkové do svazku zařadil i úryvky z jejích zápisníků a svědectví o její poválečné cestě do Německa, kde s nadějí na znovushledání pátrala po stopách svého muže. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress