Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

7. 10. 2010

Jak jsem potkal lidi 1/4 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:45

Ladislav Beran. Série rozhlasových povídek o neobyčejných píseckých figurkách let nedávno minulých. Písecká zastavení Ladislava Berana. Pro rozhlas připravil a režii měl Luboš Koníř.

Účinkuje Jan Dvořák, člen činohry Jihočeského divadla.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2010. Premiéra 4., 11., 18. a 25. 9. 2010 (ČRo České Budějovice, 19:30 h.).

Obsah: 1. Příběhy „Cibulák“ a „Kokoška“ – 2. Příběhy „Albert“ a „Setkání“ – 3. Příběhy „Rybář v kavárně“ a „Zuzanka“ – 4. Příběh „Velký a malý Viktor“.

Pozn.: V pravidelném sobotním čase pro rozhlasovou povídku uslyšíme v rámci čtyř zářijových pořadů postupně celkem osm příběhů. Všechny vznikly
v českobudějovickém studiu Českého rozhlasu v letošním roce a čerpají z knihy Ladislava Berana Jak jsem potkal lidi. Ladislav Beran je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Beranovu knihu Jak jsem potkal lidi vydalo v roce 1996 písecké nakladatelství „elim“ a doprovází ji zdařilé kresby Beranova dnes už dvorního ilustrátora Františka Doubka.
Ladislav Beran byl a stále je u čtenářů zaveden jako autor krimipříběhů, v nichž zúročuje prožitky a zkušenosti ze svého působení u písecké kriminálky. Pak však překvapil svou knížkou Člověčiny, která je nostalgickým návratem do autorova dětství. Jde většinou o jakési impresivní vzpomínky na rázovité figurky žijící na břehu řeky Otavy, kde se autor narodil, a jejichž osudy, či životní peripetie dobře znal. Beranův přístup k vyprávění je vlídný, citlivý a  nezůstává nic dlužen titulku, kterým je kniha opatřena.
V této poloze je napsán a komponován i další autorův literární počin Jak jsem potkal lidi. Už titulkem se Ladislav Beran hlásí k literárnímu odkazu svého autora Oty Pavla a asociace nalezneme i v obsahu knihy samotné. Písecký tvůrce nám v ní zprostředkovává setkání s pestrou paletou našich souputníků, mnohdy to lidí velmi osobitých a nezřídka hříšných. Jeho pohled však není pohledem přísným a neosobním. Jde o pravý opak suché řeči policejních protokolů a hlášení.
V neposlední řadě je nutné zmínit se o zdravé a sympatické dávce autorova patriotismu, jak se na pravého píseckého rodáka sluší.

5. 10. 2010

Zadními dvířky 1/4 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:15

Oldřich Mikulášek. Připravila Alena Blažejovská.

Čte Ondřej Mikulášek.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010. Premiéra 9. 10. 2010 (ČRo Brno, 17:00 h.) v pořadu Zelný rynk.

Obsah: Část 1. František Halas, Jaromír Tomeček. –  3. František Hrubín. – 4. Antonín Sova.

Lit.: Blažejovská, Alena: Zelný rynk. In web ČRo Brno, říjen 2010 (článek). – Cit.: Ve čtyřdílném cyklu Zadními dvířky vám básníkův syn, herec Ondřej Mikulášek, přečte několik medailonů a portrétů, které svým přátelům a literárním láskám věnoval Oldřich Mikulášek. „Zadními dvířky“ tak prostřednictvím těchto textů, které nám z autorovy pozůstalosti laskavě poskytla paní Věra Mikulášková, navštívíme Františka Halase, Jaromíra Tomečka, Josefa Horu, Antonína Sovu a Františka Hrubína.

1. 10. 2010

Kivader 1/4 (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:30

Víťo Staviarsky. Čtyřdílná četba na pokračování z knihy Kivader. Překlad Iboja Wandall-Holm; Pavel Mervart- Vista. Redakce Ivana Jachymová. Hudební spolupráce Alexander Berta. Zvuk Peter Krajčovič. Režie Peter Vilhan.

Účinkuje Róbert Čudík.

Nastudoval SRo Košice v roce 2008. Repríza 12., 13. a 15., 16. 10. 2009 (SRo Slovensko).

Pozn.: Příběh z východoslovenské cikánské osady nadchne všechny čtenáře, kteří umějí ocenit osobitý styl, humor a nadsázku a poetičnost „všedního života“ nekonvenčních hrdinů. Motívom knihy Kivader, ktorou sa Víťo Staviarsky dostal do finále ceny Anasoft litera 2008, bola správa o tom, ako rodičia nechali na námestí malého Róma s ceduľou, nech sa o neho niekto postará.

O autorovi: Víťo Staviarsky (1960, Prešov) vyštudoval scenáristiku na pražskej FAMU, absolvoval viacero povolaní, momentálne podniká v oblasti obchodu: našťastie len v letnom období, pretože v zime píše. Doteraz publikoval časopisecky, v roku 2001 bol finalistom súťaže Poviedka. V roku 2008 bol finalistom ceny Anasoft litera so svojou debutovou knihou Kivader (2007). V letošním roce (2010) bol finalistom ceny Anasoft litera so svojou druhou knihou Záchytka (Kalligram, 2009).

Lit.: Součková, Marta: Závažná výpoveď. In web Literárne informačné centrum (recenze). – Cit.: Incipit útlej novely Víťa Staviarskeho Kivader mi opakovaním podobných slov a stavbou vety trochu pripomenul tragikomickú postavu Samka Tále: „Ja všade chodím s bubnom, lebo som bubeník.“ (s. 5), no už nasledujúce vety: „Žena mi zomrela pri ťažkej autohavárii. Žigmund Čonka mal tetované ruky, dlhé fúzy a červenú Ladu, kúpenú v bazáre za osemtisíc. On jej raz povedal, aby s ním v noci ušla, no nemal dobré brzdy, v zákrute vyšiel z cesty, nabúral do stromu, na mieste boli mŕtvi. Iba dievčatko mi ostalo.“ naznačujú inakosť písania, a to aj v širšom kontexte súčasnej slovenskej prózy. Staviarsky sa v debute úspešne vyhol jazykovému stereotypu, v texte prevažujúce jednoduché vety zodpovedajú štatútu postavy a zároveň narátora, rómskeho bubeníka. Rozprávanie vzbudzuje dojem hovorovosti, no výstavba textu je oveľa komplikovanejšia. Bubeník totiž – za objednané borovičky – rád rozpráva príbehy; autor skladá dej ako mozaiku, pravdivosť rozprávania sa relativizuje a naopak, posilňuje sa, paradoxne, jeho fiktívnosť, „literárnosť“. Bubeník je priamym rozprávačom príbehu, ale centrom je jeho najlepší kamarát Kivader. O Kivaderovi hovorí bubeník v tretej osobe – až na konci vo vtipnej pointe, sa dozvedáme, aký význam má spojenie ich- a er-formy rozprávania: „Aj mne sa Helenkine nohy vždy páčili. A nielen nohy! Ona raz dávno za mnou prišla. Asi ma ľutovala, že nemám ženu. Ĺahla si ku mne a dala mi všetko, čo ženy dávajú. Preto ja stále u nich sedím. Ale nielen kvôli Helenke! Aj kvôli Rudkovi. Veď čo keď sme my rodina? Čo keď je Rudko môj syn?“ (s. 74 – 75). Kivaderov príbeh o stratenom synovi sa tak stáva aj osobnou vecou bubeníka. (more…)

Domček jedným ťahom 1/4 (Domeček jedním tahem, 2010)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:21

Veronika Šikulová.  Čtyřdílná četba na pokračování z knihy Domček jedným ťahom.   Redakce Daniela Kapitáňová. Hudební spolupráce Oldo Fiala. Zvuk Lubica Olšovská. Režie Laco Kerata.

Účinkuje Helena Geregová.

Natočeno 2010. Premiéra 8. – 11. 2. 2010 (SRo Slovensko, celkem 91 min.).

Záznam z premiéry na stanici SRo Slovensko ve dnech 8. – 11. 2. 2010.

Obsah: 1. Dušinka – 2. A už čít – 3. U Dybar – 4. Biela.

O autorce: Veronika Šikulová (15. 03. 1967, Modra) je najstarším dieťaťom známeho slovenského spisovateľa Vincenta Šikulu. Po absolvovaní gymnázia v Modre vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Pôsobila ako novinárka v periodikách: Literárny týždenník, Nový Čas a Meridián a popritom sa venovala písaniu próz. Prvé prózy publikovala v literárnej prílohe denníka Smena, v literárnych časopisoch Romboid, Slovenské pohľady a v zborníku mladých autorov Druhý dych (1985). Pracovala tiež v Múzeu Ĺudovíta Štúra v Modre a teraz je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Okrem literatúry píše fejtóny do časopisu Miau. Debutovala knižkou Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Nasledovali knihy Z obloka, Mesačná dúha a knižka pre deti To mlieko má horúčku.  Nedávno jej vo vydavateľstve Slovart vyšla kniha poviedok Domček jedným ťahom.  Býva na námestí v Modre – za zelenou bránou, je vydatá, má dve deti a zlatého retrievera Molinu. Obdržala prémiu Literárneho fondu za pôvodnú literárnu tvorbu za rok 2009 za román Domček jedným ťahom.  Bola finalistkou ceny Anasoft litera 2010 so svojou knihou Domček jedným ťahom.

Literárna tvorba – próza
Odtiene (1997), Z obloka (1999), Mesačná dúha (2003), Domček jedným ťahom (2009)
Literárna tvorba – pre deti a mládež
To mlieko má horúčku (2006)

Lit.: Podracká, Dana:  Domček jedným ťahom. In web Literárne informačné centrum (recenze). – Cit.: Ústrednou podprahovou témou rozprávania v knihe Domček jedným ťahom je neprítomný otec, ktorý sa sprítomňuje v každom obraze akoby bol jeho neviditeľným svedkom. Pretože „odkedy umrel otec, cíti sa sama, zo dňa na deň viac“; keď berie do ruky papier a pero, pýta sa sama seba, či „nie je každý text vlastne nekrológom?“; keď berie do ruky kosu, chce sa z tej smrti „vykosiť“. Musí to robiť, lebo „odkedy zomrel otec, všetci nejako ozleli. Aj ja. Zostarla a zoškaredla som“. (…) Domček jedným ťahom je azylový dom, najvnútornejší domov, aj miesto, podobné spovednici v každej poviedke-spoviedke. (…) Všetky poviedky v knihe sú monologizovanou verziou dialógu s mŕtvym otcom, ktorý sa začal ešte v detstve, plnom vylomenín, napríklad pod šapitó cirkusu Humberto, na ceste do Bratislavy, na kúpalisku či po opakovaných rátaniach schodov hudobnej školy, kde hrával a učil hrať aj on, Pustaj. S rozprávkovým Pustajom z Dobšinského má spoločné to, že sa sprítomňuje aj po smrti. Zdalo by sa, že Šikulovej texty sú smrteľne vážne, ale spôsobom spracovania stoja oboma nohami na zemi. Majstrovským narábaním s jazykom vzniká chagallovský pocit krídlatej radosti zo života a sveta, ustavičná akčnosť, kumulujúca sa do šťastia, napriek všetkému.

Tu bola kedysi ulica 1/4 (Tady byla kdysi ulice, 2010)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:05

Leo Kohút. Čtyřdílná četba na pokračování z knihy Leo Kohúta.  Redakce Ján Zaťko. Hudební spolupráce Lubo Šamo. Technická spolupráce Peter Janák. Režie Vladimír Kivader.

Účinkuje Ján Kožuch.

Natočeno  2010. Premiéra 12. – 15. 4. 2010 (SRo Slovensko, celkem 117 min.).
Pozn.: Sebareflexia Lea Kohúta odráža tzv. malé dejiny malých ľudí. Pred vznikom 1. ČSR, za druhej svetovej vojny, v koncentračnom tábore, ale i vieru v nové povojnové spoločenské zriadenie, strety s realitou socializmu, stratu ideálov, až po emigráciu.

Lit.: Kosmály, Peter: Tu bola kedysi ulica. In web Literárne informačné centrum, 2004 (článek). – Cit.: Prvýkrát vyšla kniha Tu bola kedysi ulica… v roku 1995 a stretla sa s čitateľským úspechom. Aj po takmer desiatich rokoch stále pretrváva záujem čitateľov o memoárovú literatúru, a preto vydavateľstvo ponúka jej druhé, rozšírené vydanie. Kniha Lea Kohúta okrem osobných spomienok prináša najmä autentickú atmosféru Bratislavy a Slovenska z obdobia zodpovedajúceho ľudskému veku – od predvojnovej republiky cez fašistický slovenský štát až po povojnové a neskôr socialistické Československo. V našich podmienkach bolo práve toto obdobie plné historických zvratov, paradoxov a rozporov, ktoré nemohli nezanechať stopy na osude jednotlivca, nemohli sa neodraziť na zmýšľaní a formovaní celej generácie.

Leo Kohút sa narodil roku 1917 v bratislavskom židovskom gete, na ulici zvanej Židovňa. „Dom, v ktorom sme bývali, bol priechodný a mal dve čísla: zo Židovne 35 a z Mikulášskej 7… Výhodu dvoch vchodov a adries sme využívali, keď nás naháňali policajti. Keď sme sa chceli vyhnúť bitke, udávali sme, že bývame na Mikulášskej ulici, predstierajúc, že sme kresťania. Aký to sebaklam! Veď aj najsprostejší strážca poriadku vedel, kto sa skrýva za typickým menom Kohn.“ V časti nazvanej Prvá kniha nás autor sprevádza svojím detstvom, svetom židovského geta a židovských škôl, ktoré sa napokon rozhodol opustiť, aby sa mohol politicky angažovať. Študoval na Jesodé hatorá, čo bolo akési židovské učilište. Prvá kniha sa končí porážkou fašistického Nemecka a autorovým návratom do povojnového Československa.

Povojnové roky, nástup socializmu a totality Leo Kohút zachytáva v Druhej knihe, Tretia kniha sa začína kapitolou Oneskorené štúdium a ako som sa učil písať. Keď autor absolvoval štúdium dejín umenia na Filozofickej fakulte UK, odišiel pracovať do vydavateľstva Mladé letá a potom do Slovenskej akadémie vied. Po vylúčení zo strany a nútenom odchode z akadémie vied nakoniec Leo Kohút emigroval do Nemecka; do krajiny, ktorej predstavitelia počas vojny posielali tisíce židov do koncentračných táborov. Navyše, do Nemecka sa dostal z Izraela, s ktorým Československo nemalo diplomatické styky. Aj táto príhoda, podobne ako mnohé iné, dotvára autentickú atmosféru života v Bratislave a na Slovensku pred mnohými rokmi. V knihe Tu bola kedysi ulica… nenájdete iba spomienky na Bratislavu, na jej starú tvár a ulice, ktoré dnes už neexistujú, ale aj jedinečný príbeh človeka, ktorý na Slovensku zažil tri rôzne režimy a štátne usporiadania.

Tisíc a jedna noc 1/4 (2007)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:01

Anonym. Čtyřdílná četba na pokračování ze začátku knihy.  Překlad Ján Paulíny. Redakce Táňa Kusá. Hudební spolupráce Milena Lukáčová. Zvuk Eva Irmanová. Režie Martin Bendík.

Účinkuje Karol Machata.

Nastudoval SRo Bratislava v roce  2007 (celkem 107 min.).

Obsah: 1. Rozprávanie o kráľovi Šahrijárovi a jeho bratovi (je rámcový príbeh rozprávok Tisíc a jednej noci) – 2. Rozprávka o kupcovi a džinovi, Príbeh prvého starca, Príbeh druhého starca. – 3. Príbeh tretieho starca, Rozprávka o rybárovi a duchovi.  – 4. Rozprávka o vezírovi kráľa Júnána, Rozprávka o kráľovi Sindibádovi.

30. 9. 2010

Prázdniny 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:51

Jan Balabán. Četba na pokračování z povídkové knihy Prázdniny. Pro rozhlas připravila Petra Hynčíková. Režie Miroslav Buriánek.

Účinuje Bronislav Kotiš.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2010 (5 x 23 min.).

Obsah: 1. Nespavost. Proměny. V neděli. – 2. Je to jako děcko. Armagedon. Silvestr Svinov. – 3. Odpoledne večer. Natálie. Higlander. – 4. Moving Into The Universe. Pilot. Prázdniny. – 5. Seno. Balkán. Lední medvěd Telecomu.

Lit.: Hynčíková, Petra: Křehká varování Jana Balabána. In web ČRo, září 2010 (anotace). – Cit.: Na sklonku loňského roku se redaktoři plzeňského rozhlasového studia domlouvali s dramaturgií stanice Český rozhlas 2 – Praha na přípravě četby na pokračování z povídkové knihy spisovatele Jana Balabána Prázdniny. Náhlý odchod devětačtyřicetiletého autora letos v dubnu paralyzoval celou kulturní obec. Dílo mimořádného spisovatele se předčasně uzavřelo. Na rozhlasových vlnách znovu ožije v pětidílné četbě na pokračování. (more…)

26. 9. 2010

Modrá barva duhy 1/4 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:13

Anna Malchárková. Čtyřdílná četba z knihy.  Redakce Eva Lenartová.

Čte autorka Anna Malchárková.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2009. Premiéra  2., 9., 16. a 23. 1. 2010 (celkem 85 min.) v cyklu Podvečerní čtení.

Obsah: 1. Šmugl – 2. Propůjčené dary – 3. Doba šílenství a dny smutku – 4. A nezbylo nic.

Pozn.: Kniha, v níž se autorka zabývá osudy obyvatel hlučínského Slezska, se jmenuje Modrá barva duhy.
První část knihy, z níž vybíráme ukázky, sleduje nelehký životní osud Františi a její rodiny až do doby odsunu sudetských Němců.

Čas vlků 1/4 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:10

Jan Padych. Čtyřdílná četba na pokračování z knihy Čas vlků. Redakce Eva Lenartová.

Účinkuje Jan Fišar.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2010. Premiéra 15., 22., 29. 5. a 5. 6. 2010 (ČRo Ostrava) v cyklu Podvečerní čtení.

Pozn.: Příběh „Čas vlků“ zavádí čtenáře do dosud temných období pravěku, jeho děj se odehrává před 7 tisíci lety na jižní Moravě. Hlavní postavou je Čarš, mladý muž, pastevec a strážný, toužící prožít dobrodružství stejně jako hrdinové z dávných zkazek. Cestu časem podnikneme společně s hercem Národního divadla moravskoslezského Janem Fišarem. (more…)

24. 9. 2010

Jean Santeuil 1/14 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:44

Marcel Proust. Četba na pokračování z fragmentů románu francouzského spisovatele. Překlad Michal Novotný. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Jiří Hromada.

Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 26. 9. 2010 (30 min.). Repríza 1. dílu 16. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: Nedokončený román Marcela Prousta, jehož některé motivy byly později převzaty do Hledání ztraceného času, vznikal v letech 1895-1901, tedy mezi dvacátým čtvrtým a třicátým rokem autorova krátkého života. Prvního vydání se dílo dočkalo teprve počátkem padesátých let. Prvního českého překladu (od Michala Novotného) dokonce více než sto let po svém nedokončení.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress