Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

10. 2. 2011

Ostrov Svatyně 1/? (1968)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:54

John Knox. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1968 (?). Premiéra (?) první části 1. 7. 1968 (Praha, 21:15 – 21:45 h.).

Kala-Kala 1/? (1968)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Přemek @ 17:51

Africké pohádky z cyklu Besídka pro nejmenší. Rozhlasová úprava Neprakta (Bedřich Kopecný a Jiří Winter). Režie Josef Palla.

Účinkuje Miloš Kopecký.

Natočeno 1968. Premiéra prvního dílu 2. 7. 1968 (Praha, 10:00 – 10:25 h.). Repríza (4. díl) 24. 1. 2014 v pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha).

Díly: 4. Jak šli tři chlapci k jezeru Madukani (pohádka z Tanganjiky).

Mamáček, lampička a Jů 1/? (1968)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Přemek @ 17:50

Drahomíra Měsková. Pohádkový seriál z cyklu Besídka pro nejmenší. Hudba Luděk Hulan. Režie Karel Weinlich.

Natočeno 1968. Premiéra prvního dílu 2. 7. 1968 (Praha, 9:45 – 10:00 h.).

Obsah: 4. Tajemství Mamáčkovy peřiny. – 5. Hromy, blesky, černé nebe!

5. 2. 2011

Lesk a bída Čekání 1/5 (2004)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:44

Zdeněk Šmíd. Připravila Alena Zemančíková. Režie Miroslav Buriánek.

Čte Hana Franková.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2004.

Pozn.: Četba z této knihy vznikla také v roce 2010 v ČRo Olomouc.

Lit.: Zemančíková, Alena: Lesk a bída Čekání. In web ČRo, srpen 2004 (článek).  Cit.: Zdeněk Šmíd (nar. 1937 ve Kdyni na Domažlicku) patří k nejčtenějším současným českým autorům. Absolvent Filozofické fakulty UK v roce 1972 pracoval nejdříve jako učitel a středoškolský profesor, později jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. Jako literární autor debutoval v roce 1977 románem Sbohem, Dicku. Čtenáři oblíbená je jeho volná trilogie Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili a Proč bychom se netěšili.

V roce 1992 vydal román Cejch, jímž poprvé překročil rámec v podstatě rekreačního čtení. V románu vypráví příběh krušnohorské rodiny, do jejíhož osudu se zákonitě propletou politické události 20. století, tak jak se projevily v západočeském pohraničí. V povídkové sbírce Lesk a bída Čekání jako by autor volně pokračoval – povídky jsou propojeny postavami tak, že vlastně jde o novelu rozdělenou několika intermezzy. (more…)

4. 2. 2011

Dokonalost nože 1/5 (20??)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 13:55

Jan Vrak (Tomáš Koudela). Z knih snů a skutečností Režie PhDr. Miroslav Zelinský, CSc.

Čte Tomáš Jirman

Připravil Český rozhlas Ostrava (5 x 30 min.).

Pozn.: Básník a prozaik Jan Vrak (vlastním jménem Tomáš Koudela) se narodil 6. srpna 1967 v Karviné. Absolvoval gymnázium v Havířově (1981-1985), poté studoval na Přírodovědecké fakultě University Palackého v Olomouci a na Pedagogické fakultě Ostravské university, studia nedokončil. Na přelomu 80. a 90. let minulého století působil jako redaktor v havířovské revue, posléze edici a nakonec nakladatelství M.U.K.L. V roce 1991 se podílel na založení olomouckého nakladatelství Votobia, jehož je dodnes spolumajitelem. Žije v Nákle u Olomouce.

Devět bran 1/9 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 12:17

Jiří Mordechaj Langer. Četba na pokračování. Připravila Sabina Langerová. Hudební režie Jiří Váchal. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Vlastimil Brodský, Jan Hartl a soubor Mišpacha.

Natočeno 1992. Premiéra 28. 9. – 6. 10. 1992 (Vltava, 18:00 – 18:30 h.). Repríza 1. dílu 19. 5. 2001, 2. dílu 26. 5. 2001 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Bibliotéka.

Pozn.: Původně časopisecky publikované chasidské legendy. Langer v knize uchoval svět, který měl zanedlouho zaniknout. Přestože jej přijal za svůj, dokázal ho představit modernímu čtenáři a podrobit jak analýze vědecké, tak zpracování literárnímu. Kniha Devět bran představuje významné svaté chasidské rabíny.

2. 2. 2011

Proč se neřekne pravda? 1/10 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:33

Jindřiška Smetanová. Pro rozhlas připravil Josef Veselý. Režie Petr Dufek.

Účinkují Igor Bareš, Věra Zástěrová a Vladimír Krátký.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010. Premiéra prvního dílu 31. 1. 2011 (25 min.).

Lit. anonym: Proč se neřekne pravda? In web ČRo, leden 2011 (anotace). – Cit.: V Četbě na pokračování budeme listovat knihou Jindřišky Smetanové „Proč se neřekne pravda.“ Třetí z celkem deseti dílů poslouchejte po 22:05 hodině na vlnách ČRo 2 – Praha.

Autorka beletristicky upravila vzpomínky svého strýce dr. Antonína Schenka na jeho působení ve funkci osobního sekretáře prezidenta Masaryka. Na začátku nebylo slovo, ale kufr plný slov. Od poloviny 60. let je až téměř do své smrti vyťukával po obou stranách konceptního papíru dr. Antonín Schenk. Ten muž od konce 20. let až do roku 1937 pracoval (a většinu dnů i žil) v prostředí lánského zámku jako osobní tajemník prvního československého presidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Kufr plný písemností, knižních kapitol i diářů pak ležel desetiletí na půdě jednoho vršovického domu, a to až do roku 1989, kdy paní Jindřišce Smetanové řekla majitelka oné půdy, onoho kufru a kromě toto i sestra spisovatelky: „Co kdyby ses do toho kufru podívala? Jsou to paměti našeho strýce a přes takové věci jsi v rodině ty.“ Paní Smetanová se pak do kufru nejenom podívala, ale napsala velice čtivou knihu o posledních deseti letech života i Masarykova působení ve funkci hlavy státu, pro kterou použila vlastní prezidentova slova: „Proč se neřekne pravda?“ (Těmi reagoval na pokusy utajit jeho zhoršující se zdravotní stav).

31. 1. 2011

Jak voní tymián 1/6 (1995)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:40

Marcel Pagnol. Četba z první části (Tatínkova sláva) knihy Jak voní tymián. Překlad Eva Musilová. Připravil Josef Velda. Hudba Hana Brothánková.  Režie Jan Tůma.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno 1995 (6 x 27 min.). Repríza 1. dílu 20. 11. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Pozn.: Vzpomínkové vyprávění z autorovy rodné Provence. Bujné a překrásné přírody, kde pod jižní sluncem kvete levandule a tymián dorůstá do výšky člověka. Marcel Pagnol zpracoval své vzpomínky, když překročil šedesátku. A přesto se dokázal podívat na svět očima chlapce, který i docela obyčejné věci vnímá jako vzácné a neopakovatelné okamžiky.
(anotace)

Lit.: Turek, Petr: Jak voní tymián. In Týdeník Rozhlas 29/2000 (3. 7. 2000). – Cit.: „Narodil jsem se v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců. Garlabán je obrovská věž z modrých skal, postavená na okraji nekonečné skalnaté vrchoviny. Ta věž je o něco širší, než je vysoká, ale protože vystupuje ze skály ve výšce šesti set metrů nad mořem, ční velmi vysoko do provensálského nebe a v červenci si tam přichází odpočinout bílý obláček.“  Těmito slovy začíná vzpomínková kniha francouzského dramatika, prozaika a scénáristy Marcela Pagnola (1895 – 1974). Ačkoliv se Pagnol ve Francii proslavil zejména jako dramatik, u nás je znám především svými Vzpomínkami z dětství (fr. 1957 a 1960), jež vyšly česky pod názvem Jak voní tymián (1975). Názvy jednotlivých částí – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a do češtiny nepřeložený Čas lásek – jako klíčová slova naznačují, co bylo pro vypravěče podstatné. Dětství bylo Pagnolovi časem šťastného života s rodiči, dávno minulou dobou, kdy se chodilo pěšky, kdy voda ve studánkách byla neznečištěnou, životodárnou tekutinou, časem nekonečných prázdnin a prvních milostných vzplanutí, dobou prožitou v Provence, kopcovitém kraji poblíž Marseille, kam se celý život vracel. Autor o své knize skromně napsal: „Je to jen svědectví o zašlých dobách a písnička o synovské lásce, která se možná bude považovat za velkou novotu.“
Pagnolův text se jeví jako prosté vyprávění, je však protkán literárními odkazy: mj. na Jamese Fenimora Coopera či Waltera Scotta, tedy autory, jejichž čtenáři bývají často děti. Není snadné tyto aluze a citace objevit!
Zaposlouchejme se tedy s trochou nostalgie do vyprávění o dětství jednoho chlapce z jižní Francie. Naše nostalgie může mít dvě roviny: časovou a místní. Můžeme vzpomínat na doby, kdy jsme sami – byť v jiné době – byli ve věku vypravěče Marcela, a třeba si také postesknout, že jsme se nenarodili jako on – „v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců…
„

28. 1. 2011

Pokojík 1/10 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:30

Marie Stryjová. Četba na pokračování z knihy české autorky, která své dětství a dospívání prožila ve Volyňské oblasti na západní Ukrajině. Připravila Jana Doležalová. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jana Franková.

Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 30. 1. 2011 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza 1. dílu 14. 2. 2025 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: Výpověď o tom, že touha po hlubině bezpečnosti v tomto světě znamená především tento svět a jeho nepravdivost demaskovat. Příběh z Prahy padesátých let minulého století vypráví o hledání místa k životu a zároveň o nemožnosti sžít se s mašinerií socialistického provozu prosáklého nejen ideologií, ale též maloměšťáckou povrchností. Postupně a neokázale se odkrývá existeciální naléhavost příběhu. Poetika Pokojíku plyne především z dovedné literární skladby a způsobu, jakýmautorka (1931-1977) odposlouchala jazyk svých současníků a jak s jehopomocí charakterizuje postoje jednotlivých postav. (anotace)

Hruškadóttir 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:13

Jana Šrámková. Islandská novela. Četba na pokračování.  Pro rozhlas připravila Zuzana Vojtíšková a Jitka Škápíková. Zvukový mistr Milan Křivohlavý, Tomáš Gsöllhofer. Zvuková spolupráce Hana Brothánková. Režie Hana Kofránková.

Čte Lucie Pernetová.

Natočeno 2010. Premiéra 24. – 28. 1. 2011 (5 x 26 min.). Repríza 11. – 15. 8. 2025 (ČRo České Budějovice, 18:04 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Pozn.: Autorčin debut ověnčený Cenou Jiřího Ortena (2009) vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z této „islandské“ novely podivuhodné čtení.

Lit.: anonym: Hruškadóttir. In web ČRo, leden 2011 (anotace). – Cit.: Autorčin debut vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z této „islandské“ novely podivuhodné čtení.
Na Islandu dodnes nejsou příjmení a krom křestního jména člověk nosí už jen jméno svého otce, za které se přidá buď -son, syn, nebo -dóttir, dcera. Odtud pramení zvláštní název debutu mladé autorky Jany Šrámkové Hruškadóttir. Odkazuje na skutečnost, že hlavní hrdinka novely Veronika neví o svém tátovi nic. Jen to, že v době jejího narození zasadil hrušku, která je pro nedostatek jiné vazby s otcem pro její život důležitá a symbolická. Absence vlastního rodinného zázemí Veroniku o to víc přimkla k rodině spolužačky, která působí téměř ideálně. Ale může taková vůbec být? A jak do ní zasáhne tragická náhoda? Zamyšlení nad těmito i dalšími otázkami přináší vyprávění, které chvíli zachycuje přítomnost hlavní hrdinky a vzápětí její vzpomínky na dobu štěstí, které nemá nikdy skončit, a naopak na dny nepopsatelného zoufalství.

Lit.: Toušková, Martina: Jana Šrámková: Hruškadóttir. Příběh o hledání přátelství, lásky i sebe sama. In web ČRo České Budějovice, 15. srpen 2025 (článek). – Cit.: Křehká a introvertní Veronika si na gymnáziu konečně našla kamarádku. A s hřmotnou Madlou našla i druhou rodinu. Stačilo pár týdnů a cítila se u Tomanových jako doma. Možná lépe než doma. Její doma znamenalo vždycky jenom nervózní matku. Otec pár dnů po jejím narození zasadil na zahradě hrušku a navždy zmizel. To Madla měla na tátu větší štěstí… Ale ani téhle „svaté rodině“ se nevyhýbají tragédie… (…)

Příběh o hledání přátelství, lásky i sebe sama napsala současná česká autorka Jana Šrámková. Novela Hruškadóttir začala vznikat jako její ročníková práce na Literární akademii Josefa Škvoreckého.

V nakladatelství Labyrint vyšla v roce 2009 a líbila se jak čtenářům, tak kritice. Autorka za ni v následujícím roce získala Cenu Jiřího Ortena, která se uděluje mladým autorům do 33 let.

Rozhlasovou podobu dostala Hruškadóttir v roce 2010. Příběh načetla herečka Lucie Pernetová. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress