Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Lidia Ostalowska. Reportážní román o ženě, která v Osvětimi malovala portréty vězňů pro Josefa Mengeleho. Z vlastního překladu pro rozhlas připravila Lucie Zakopalová. Dramaturg Ludvík Němec. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Petra Bučková, Jana Kaločová, Aranka Lapešová, Martin Sláma a Ladislav Kolář.

Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 1. dílu 8. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min) v cyklu Polský rok; od 18.10.2017 (ČRo Plus, 23.33 h., cyklus Radiokniha) .

Lit.: Němec, Ludvík: Lidia Ostalowska: Vodové barvy (1/10). In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek). – Cit.: Jako smyšlený příběh by to působilo až příliš vykonstruovaně: Dvacetiletá brněnská židovka Dina Gottliebová se chce stát malířkou, přitahují ji animované filmy; ten ve své době nejslavnější, Sněhurku Walta Disneyho, viděla v předválečných kinech nejmíň desetkrát. 

O rok později maluje Dina v koncentračním táboře Osvětim Sněhurku na zeď lágrového baráku, aby aspoň něčím potěšila dětské vězně, čekající na smrt. Místo trestu ji však čeká povýšení: Dina se stane kreslířkou, portrétující romské pacienty neblaze proslulého doktora Mengeleho. Maluje dokonce i samotného Josefa Mengeleho. 

Přežije holocaust a po válce si v Americe vezme za manžela Arta Babbita, hlavního kreslíře filmové Sněhurky. Sama kreslí pro filmová studia – a o jejím životě dokonce nakreslili v osmdesátých letech komiks klasici tohoto žánru… 

Nic z toho ovšem není vymyšlené – a o naprostou věrnost faktům dbala i polská spisovatelka Lidia Ostałowská ve svém reportážním románu Vodové barvy, jenž zachycuje příběh Diny Gottliebové od mládí až do pozdního věku, trpkého kvůli sporům s polskou vládou o její osvětimské akvarely. 

Lit.: Němec, Ludvík: Lidia Ostałowska: Vodové barvy. In web ČRo Plus, 18. 10. 2017 (článek). – Cit.:  Lépe to snad ani načasovat nešlo: 18. října bude v Praze a v Ostravě diskutovat se svými čtenáři uznávaná polská spisovatelka a reportérka Lidia Ostałowska. V Praze na Mezinárodní konferenci literatury faktu, v Ostravě na Protimluvfestu.

Autorka známá i u nás reportážním románem o romském holocaustu Akvarely pro Mengeleho a reportážemi o romských komunitách v postkomunistických zemích Cikán je Cikán přijíždí nedlouho poté, co česká vláda konečně vážně řeší ostudu s vepřínem na místě romského lágru v Letech u Písku.

A týž den večer začíná Český rozhlas Plus vysílat v obnovené premiéře desetidílnou dramatizaci jejího románu Akvarely pro Mengeleho – pod názvem Vodové barvy.

Temná Sněhurka

Těsně před vánočními svátky roku 1943 namalovala dvacetiletá Dina Gottliebová Sněhurku a sedm trpaslíků – podle Disneyho filmu, který v rodném Brně viděla před válkou pětkrát. Namalovala ten veselý obraz na stěnu dětského baráku v koncentračním táboře Birkenau, protože si to přály terezínské děti jdoucí na smrt.

Dina svou téměř jistou smrt přežila právě díky svému malířskému nadání: pod přímým dohledem Josefa Mengeleho portrétovala v Osvětimi romské vězně – než je Mengele při svých pokusech usmrtil. A po válce si ve Spojených státech vzala za manžela Arta Babbitta, proslulého amerického výtvarníka, který pro Walta Disneyho nakreslil filmovou Sněhurku…

Toto není fabule hollywoodského filmu, ale skutečný příběh Diny Gottliebové – jak jej ve svém reportážním románu podrobně zachytila polská spisovatelka a novinářka Lidia Ostałowska.

Spory o obrazy temnoty

V příběhu Diny Gottliebové sehráli američtí filmaři a kreslíři ještě jednu roli – a to když koncem století masivně podpořili Dinu v jejím dlouholetém sporu s Polskou republikou o navrácení jejích akvarelů z muzea Auschwitz-Birkenau; tehdy se dokonce i Dina, malující v Osvětimi Sněhurku, sama stala komiksovou postavou.

Osvětim je totiž místem, kde hrůza nikdy neskončila: ani pro Dinu, ani pro bývalé romské vězně a jejich příbuzné. Má na obrazy právo jejich autorka – nebo zobrazené oběti, pro něž jsou jedinou připomínkou téměř zapomenutého romského holocaustu? Lidia Ostałowska zachycuje Dinin celoživotní příběh se zasvěcenými a občas i překvapivými přesahy do dění celého 20. století.

Rozhlasové zvuky temnoty

Desetidílnou adaptaci Vodové barvy pro rozhlas připravila překladatelka knihy do češtiny Lucie Zakopalová s dramaturgem Ludvíkem Němcem, v brněnském rozhlasovém studiu ji natočil režisér Radim Nejedlý s herci Martinem Slámou, Ladislavem Kolářem, Petrou Bučkovou, Janou Štvrteckou a Arankou Lapešovou.

Anastaz Opasek. Čtení na pokračování.

Čte Radek Mezuláník.

Natočeno 2005. Premiéra  7. části 11. 11. 2005 (Rádio Proglas). Reprízy 5. 12. 2014 (Rádio Proglas, 11:05, 21:30 h.).

Pozn.: Listování knihami starými i novými, duchovními i odpočinkovými a nahlédnutí do dílen slavných i neznámých autorů.

Renáta Nürnbergerová. Pohádkový seriál. Tvůrci nezjištěni.

Čte Kateřina Hodecová.

Připravilo Rádio 7 v roce 2014? (15 x 15 min.). Premiéra (?) 10. 11.  – 12. 12. 2014 v pořadu Kanafásek (Rádio 7).

Díly: 1. Perlový ostrov, 2. Duhová víla, 3. První den v lese, 4. První den v lese, 5. ?, 6. Jak zachránila malého kolouška, 7. Jak se ocitla ve velkém nebezpečí, 8. ?, 9. ?, 10. Malý bílý zámeček, 11. V zeleninové zahradě, 12. V zámeckém parku, 13. Květinové víly, 14. Největší odměna, 15. Jak to všechno skončilo.

Monika Kompaníková. Četba na pokračování. Připravila Radka Hoffmanová. Režie Alexandra Bauerová.

Čte Zuzana Onufráková.

Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 1. – 5. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 5 x 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc a Dny slovenské kultury.

Lit.: anonym:  Monika Kompaníková: Piata loď. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (anotace). – Cit.: „…Lucia mala šestnásť, keď som sa narodila. Je celkom pochopiteľné, že jej pocity boli vzdialené pocitom spokojnosti, šťastia a naplnenia…“

Citlivě líčený naléhavý příběh ze současné Bratislavy citově podvyživené dcery mladičké svobodné matky, která nezvládla svou mateřskou roli, je prozatím poslední vydanou knihou slovenské výtvarnice a spisovatelky Moniky Kompaníkové (nar. 1979).

Marie Poledňáková. Četba na pokračování. Z továrny až za filmovou kameru doputovala naše nejúspěšnější režisérka Marie Poledňáková v běhu života. Režie Luboš Koníř.

Účinkuje Nela Boudová.

Připravil ČRo České Budějovice v roce 2014. Premiéra 1. dílu 1. 12. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 22 min).

Lit: anonym:  Marie Poledňáková: S kým mě bavil svět (1/10). In web ČRo 2 Praha, listopad – prosinec 2014 (anotace). – Cit.: Víte, že jedna z našich nejúspěšnějších filmových a televizních režisérek Marie Poledňáková chtěla původně studovat chemii? Její životní příběh bude vyprávět Nela Boudová.  Režisérka se kvůli špatnému kádrovému profilu nedostala na vysokou školu. Nastoupila tak do továrny na výrobu hrnců. Odtud je ke kariéře filmové režisérky stále dost daleko. Pomohla náhoda. 

Život je jen náhoda. A u někoho dvojnásob 

Náhoda stála i za její prací v televizi. Na místo asistentky scény se Marie Poledňáková dostala přímo z továrny. Postupně si mohla vyzkoušet i psaní scénářů a režii. Ve své knize S kým mě bavil svět vzpomíná na natáčení nejslavnějších filmů Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, ale i na mnohé další snímky a osudové okamžiky svého života.

Ilona Fišerová. Četba na pokračování. Připravila Jitka Škápíková. Režie Luboš Koníř.

Účinkuje Petr Vacek.

Připravil ČRo České Budějovice v roce 2014. Premiéra 1. dílu 1. 12. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:10 h.) v rámci cyklu Klub Rádia Junior.

Pozn.: Tomáš a jeho kamarádi zbožňují landkiting, jízdu na prkně za tažným drakem. S kamarády si říkají Bratrstvo orlích křídel, snad jako by tušili, že je jejich záliba přivede na stopu pašeráků vzácného ptactva. Začíná dobrodružný příběh plný záhad a napětí, ale taky otázek. Rukopis knihy zvítězil v literární soutěži nakladatelství Albatros o nejlepší původní dobrodružný příběh pro děti v roce 2013.  (anotace)

Sherwood Anderson. Četba na pokračování. Obraz typického amerického maloměsta a jeho obyvatel, drobných lidiček nejrůznějších charakterů a osudů.  Překlad Eva Kondrysová. Pro rozhlas upravil Ludvík Němec. Matka. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují Igor Bareš, Ladislav Cigánek, Ivana Valešová, Maxmilián Hornyš, Ladislav Kolář, Karel Bartoň, Jaroslav Dufek, Jiří Papež, Jiří Tomek, František Derfler, Jana Štvrtecká, Daniel Dítě, Věra Zástěrová, Irena Konvalinová, Radmila Merličková, Jan Zvoník a Miroslava Kolářová.

Nastudovalo Brno v roce 1997. Repríza 1. dílu 1. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 27 min) v cyklu Noční bibliotéka.

Kamill Resler. Advokát, bibliofil a autor literárněhistorických prací přibližuje atmosféru jedné z nejslavnějších pražských kaváren. Připravil Vratislav Färber. Režie Martina Schlegelová.

Účinkuje Michal Pavlata.

Natočeno 2014. Premiéra 26. – 27. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 10. – 11. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.