Henri Charriére. Četba na pokračování. Příběh muže, který se nikdy nevzdal. Překlad Sergej Machonin. Připravila Eva Lenartová. Hudební spolupráce Nikos Engonidis. Režie Tomáš Soldán.
Čte Norbert Lichý.
Nastudoval ČRo Ostrava a ČRo Olomouc, červenec 2015. Premiéra 1. dílu 10. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Vydal Radioservis v roce 2015 (1 CD MP3, 6 hod. 32 min.; CR0763-2, EAN 8590236076327).
Lit.: Lenartová, Eva: Henri Charrièr: Motýlek. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 11 (článek). – Cit.: „Obžalovaný, jelikož porotci odpověděli ,ano‘ na všechny otázky kromě jediné, zda šlo o čin úmyslný, odsuzujete se k trestu nucených prací na doživotí.“
Když před časem v jednom z rozhovorů dostal ostravský herec Norbert Lichý otázku, co rozhlasového by rád „udělal“, řekl, že Motýlka. Tedy četbu z proslulé autobiografické knihy Henriho Charrièra. Nebývá to obvyklé, ale v tomto případě se Norbertu Lichému přání vyplnilo.
A tak zatímco jeho herečtí kolegové mají prázdniny, Norbert Lichý tráví dny zavřený v potemnělém studiu, kde na sebe u rozhlasového mikrofonu bere identitu jednoho z nejslavnějších trestanců euroamerické moderní civilizace.
Pro jistotu přece jen připomeňme, že Henry Charrièr byl 26. října roku 1931 odsouzen za vraždu k nuceným pracím na Ďábelských ostrovech Francouzské Guyany, měl tedy zbytek svého žití strávit ve věznici, kde řada galejníků nepřežila ani první rok trestu. Sami vězni říkali tomu místu suchá gilotina. Henry Charrièr se narodil v roce 1906 v Ardèche. Jeho rodiče byli učitelé a Charrièr prožíval až do svých jedenácti let šťastné dětství. Pak ale přišel o milovanou matku a záhy se stal dítětem, jež otec jen obtížně zvládal. Dal proto syna k námořnictvu. Henry však skončil v kárné jednotce na Korsice, odkud se vrátil jako skutečný darebák. Armádu musel opustit a od té doby bylo jeho světem pařížské podsvětí. Rozsudek, který jej zanedlouho poslal na galeje, považoval Charrièr za nespravedlivý a proces za zmanipulovaný. Cítil se nevinným. Pravda je, že i policisté, vyšetřující tehdy případ smrtelného zranění jednoho z členů pařížské galérky, považovali trest za příliš krutý. A to, co vězně čekalo, se skutečně blížilo peklu. (more…)