Božena Němcová. Četba na pokračování.
Čte Marta Laudátová.
Nastudoval Radio Proglas v roce 1999. Premiéra 1. dílu 8. 9. 1999. Premiéra 32. dílu 21. 10. 1999.
4. 1. 2016
1. 1. 2016
Vychoval mě gangster 1/20 (2015)
P
. René Luc. Audiokniha.
Čte Igor Dostálek.
Nastudovalo Rádio Proglas. Premiéra 1. dílu 2. 2. 2015 (Rádio Proglas, 11:04 h). Repríza 17. dílu 20. 8. 2018 (Rádio Proglas, 11:05 h).
Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2013 (1 CD).
Obsah: (01/20) Otec neznámý – (02/20) Štěstí nám vyletělo komínem – (03/20) Roztříštěná rodina – (04/20) Útěk a vězení – (05/20) Günter aneb Rodinné tajemství – (06/20) O zásahu přímo do srdce – (07/20) Niki Crouse – (08/20) Parchantova kmotra – (09/20) Mladík mluví k mladým – (10/20) Bůh nepovolává ty nejlepší – (11/20) Krev v Libanonu – (12/20) Můj legionář – (13/20) Rocková skupina – (14/20) Zkouška srdce – (15/20) Etnický fotbal v Africe – (16/20) Konečně knězem – (17/20) Na cestě – (18/20) Třetí poločas – (19/20) Vězení na doživotí – (20/20) Jméno otce.
Pozn.: Nic nenahrávalo tomu, že se kdy René-Luc stane knězem.
Svému povolání byl ještě na hony vzdálen i onoho podzimního večera v listopadu roku 1979, kdy byl svědkem toho, jak se jeho nevlastní otec uprostřed ulice zastřelil; právě ho propustili z vězení. Tento traumatický zážitek navazuje na léta bouřlivého dětství. René-Luc, který vlastního otce vůbec nepoznal, se rychle stává mladistvým zločincem – navzdory lásce své matky, která se ze všech sil snaží obstarat pět dětí.
Cesta z kopce se zarazí až tehdy, když se setká s kazatelem Nickym Cruzem, bývalým vůdcem newyorského gangu Portorikánců (srov. Wilkerson, Dýka a kříž nebo Utíkej, malý, utíkej). Vyslechne jeho svědectví o setkání s Kristem a zasáhne ho Boží milost, takže se rozhodne změnit svůj život a odevzdat ho Bohu. Setkává se s hnutím charismatické obnovy a postupně je získán pro novou evangelizaci: spolu s otcem Danielem Angem a dalšími jede povzbudit křesťany do válkou zmítaného Libanonu, svědčí o své víře před tisíci mladými, zakládá jednu z prvních katolických rockových kapel ve Francii a stává se duchovním synem Jana Pavla II. Roku 1994 je vysvěcen na kněze. Hledá a nalézá i svého fyzického otce.
Knížka Vychoval mě gangster je strhujícím příběhem víry a naděje, který potvrzuje, že Boží milost umí psát rovně i po křivolakých řádcích. (anotace)
Pozn. 2: Otec neznámy, chlapec vyrastajúci uprostred banditizmu. René-Luc nevyzeral ako prototyp budúceho kňaza, ale stretol Krista v období dospievania a zvolil si novú vestu života. V príbehu Vychoval mě gangster plnom viery a nádeje, autor vykresľuje prostredie, v ktorom vyrastal. Pripomína Božiu milosť, ktorá skúšky neodstraňuje, ale pomáha ich prekonávať. (anotace)
27. 12. 2015
Princ karneval 1/5 (2015)
Jan Zábrana. Četba na pokračování z povídky básníka, prozaika a překladatele. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Připravil Český rozhlas v roce 2015 (5 x 25 min.). Premiéra 16.-20. 15. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:00-18:25). Repríza 1. dílu 26. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 24. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Lit.: (anonym): Jan Zábrana: Princ karneval. In web ČRo 16. 12. 2015 (anotace). – Cit.: Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana (1931-1984) neměl o poúnorovém režimu v Československu žádné iluze: jeho rodiče byli v procesech po roce 1948 odsouzeni k dlouholetému vězení, on sám nebyl po maturitě v roce 1950 z politických důvodů přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po zatčení otce (1952) byl vystěhován z rodinného domu v Humpolci a natrvalo přesídlil do Prahy, kde v letech 1952-1954 pracoval jako zámečník a brusič. V roce 1955 byl přijat do Kruhu překladatelů a od té doby se živil jako překladatel.
Posmrtně vydaný obsáhlý výbor ze Zábranových deníků a záznamů Celý život (Torst, 1992), psaných v letech 1948-1984, byl významnou literární událostí. Z pozůstalosti bylo publikováno Sedm povídek (1993), které vycházejí z autorovy životní zkušenosti. Četba na pokračování je připravena z rozsáhlé fragmentární novely s autobiografickými rysy, která v pozůstalosti nemá název – pro vydání v časopisu Pandora v roce 2008 zvolili editoři titul Princ karneval, který přejímáme i zde. Novela je z volně koncipovaného cyklu Ze smaltovny. Podle ediční poznámky ve výboru Povídky (Torst 2012) psal Zábrana své prozaické texty v letech 1954-1957 a později se k nim vracel, opravoval je a doplňoval.
Novela zachycuje dobu kolem roku 1950, kdy autor, stejně jako jeho kumpán Helmuth, nějaký čas studoval na Bohoslovecké fakultě v Praze. Mladý vypravěč má značně autobiografické rysy: „Za rok mi bude dvacet. Vlastně za pár měsíců už budu moct říkat, že je mi dvacet. Už nejsem žádný neopeřený holátko, už jsem chlap. Už jsem toho dost prožil. Už nejsem ten venkovskej kluk, kterej nevěděl, kam jede která tramvaj, když vystoupil v Praze na nádraží z autobusu.
Už se vyznám a vyznám se líp než lidé z Prahy, mám spoustu známých, umím sem tam vydělat prachy líp a snadnějc, než umějí lidé, kteří žijí v tomhle městě třicet let. Už mě to město a ten shon neděsí.“
Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy 1/3 (2015)
Václav Krolmus. Česká lidová vyprávění z knihy sběratele a vydavatele folklóru. Připravil Petr Turek. Režie Tomáš Vondrovic.
Účinkuje Jan Vlasák.
Natočeno 2015. Premiéra 27. – 29. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 3 x 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 18. – 20. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.; 3 x 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.
21. 12. 2015
Nachové plachty 1/5 (2015)
Alexandr Grin. Četba na pokračování. Romantický příběh o naplněné touze, ve kterém se šťastně shledají dívenka Assol a mladý kapitán John Grey. Připravil a režii má Luboš Koníř.
Účinkuje Přemysl Rut.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2015. Premiéra 21. – 25. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 5 x 30 min).
Lit.: anonym: Alexandr Grin: Nachové plachty (1/5). In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (článek). – Cit.: „Jednou zrána se daleko na moři zatřpytí ve slunci nachové plachty. Obrovské zářící nachové plachty nad bílou lodí poletí k tobě po vlnách. Ta nádherná loď popluje tiše, bez pokřiku a kanonády. Na břehu budou všichni vzdychat údivem. Ty mezi nimi budeš také. Za zvuků nádherné hudby loď vznešeně dopluje až ke břehu.“
Tento příslib dal jednoho dne potulný vypravěč malé Assol, děvčátku z chudé rybářské vsi Kaperna. A ona mu uvěřila. Přesto, že se ji potom lidé léta smáli a říkali jí bláznivá „lodičková Assol“. Na druhém konci světa se mladík z urozené rodiny jménem John Grey chystal k tomu, že se stane kapitánem lodi a popluje do dálek – vstříc svému štěstí. Zdali se ti dva někdy setkají, je ze známé prózy Alexandra Grina dostatečně zřejmé…
14. 12. 2015
Kolo štěstí 1/5 (2015)
Edith Piaf. Výběr ze vzpomínkové knihy francouzské šansoniérky. Překlad Galina Kavanová. Připravila Jana Žáková. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Hana Seidlová.
Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 19. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc .
Osudy – Cesty a křižovatky 1/10 (2015)
Světla Mathauserová. Nedokončené vzpomínky vysokoškolské profesorky Karlovy univerzity zachycují léta dětství, která strávila za první republiky na Podkarpatské Rusi, dobu dospívání prožitou za války na Moravě a období poválečných zvratů. Připravil Ivan Němec. Režie Hana Mikolášková.
Čte Ivana Valešová.
Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 14. – 18. a 21. – 24. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min).
Lit.: anonym: Cesty a křižovatky Světly Mathauserové. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Ve svých nedokončených pamětech zanechala vysokoškolská profesorka Světla Mathauserová (1924-2006) cennou výpověď o sobě i o své době. Vzpomínky pozdější překladatelky, literární historičky, vědecké pracovnice a pedagožky, působící na Katedře rusistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, se začínají odvíjet na rodné Podkarpatské Rusi, kam její otec, vlastenecky oddaný mladé Československé republice, nastoupil jako státní zaměstnanec lesní správy.
Její návraty do šťastného dětství se prolínají s barvitým líčením tamní nedotčené krajiny i obrazy nelehkého života venkovských obyvatel, kteří navzdory své pestré národnostní odlišnosti žijí bezkonfliktně až do začátku druhé světové války. Když po mnichovské dohodě musela autorka jako začínající gymnazistka opustit s rodinou Podkarpatskou Rus, soustředí se ve svém vypravování na vykreslení protektorátní atmosféry, která ovlivňovala i chování lidí v moravské obci nedaleko Prostějova, kde po přestěhování žila, a jako jedna z totálně nasazených nedočkavě očekávala konec války.
Memoáry Světlany Mathauserové zachycují i euforii poválečné doby, kdy zahájila studium na pražské filozofické fakultě, a zobrazují změnu ve společnosti po nástupu komunistické ideologie po únorovém převratu 1948.
Osobní vzpomínky, prokládané kulturně historickými komentáři, jsou pevně zasazené do společenských a politických souvislostí, a tak výstižně charakterizují proměňující se atmosféru zobrazovaných období.
8. 12. 2015
Radost ve Veselí 1/10 (2015)
Petr Den. Ze vzpomínkové prózy českého spisovatele a diplomata. Připravil Jiří Vondráček. Režie Martina Schlegelová.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 8. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Bertha von Suttner – život pro mír 1/10 (2015)
Brigitte Hamann. Četba na pokračování. Zajímavý příběh neobyčejné ženy, spisovatelky, pacifistky a nositelky Nobelovy ceny za mír. Překlad Alena Bláhová. Připravila Tamara Salcmanová. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Apolena Veldová.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2015. Premiéra 1. dílu 8. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 29 min).
Lit.: anonym: Brigitte Hamann: Bertha von Suttner – život pro mír. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Zajímavý příběh neobyčejné ženy, spisovatelky, pacifistky a nositelky Nobelovy ceny za mír. První díl vysíláme mimořádně až v úterý 8. prosince!
Premiéra 10dílné četby, která vychází z autentických pramenů. Životní příběh mimořádné ženy, která předběhla dobu. Ženy, která si ve zkostnatělé, konvencemi svázané společnosti dokázala uchovat osobitost, ale i prosazovat své ideály.
První žena s Nobelovou cenou
Bertha von Suttner se narodila v roce 1843 jako hraběnka Kinská v Praze. Celý život se považovala za kosmopolitní Rakušanku. Byla jednou z nejvlivnějších žurnalistek. Jako pacifistka a zakladatelka mírových společností bojovala nejen za mír, ale i za práva žen a proti antisemitismu. (more…)
7. 12. 2015
Teta Joleschová aneb Zánik evropské kultury v anekdotách 1/8 (2015)
Friedrich Torberg. Vyprávění rakouského spisovatele z okruhu pražské německy psané literatury. Překlad Hanuš Karlach. Připravila Eva Willigová. Režie Tomáš Vondrovic.
Účinkuje Otakar Brousek II.
Natočeno 2015. Premiéra 7. – 10. a 14. – 17. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet. Repríza 9. – 13. 1. a 16. – 18. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet a Rakouský rok.
Obsah: 1. Teta Joleschová aneb Zánik evropské kultury v anekdotách (18 min). – 2. Teta Joleschová osobně. – 3. O strýcích, o synovcích a o rabínech. – 4. O mrzoutských patronech. – 5. Kavárna je všude. –
7. Urbis conditor – Městský cukrář. – 8. Café Herrenhof.
Pozn.: Na tuto četbu navazuje Teta Joleschová a dědicové (2016).
Pozn.: V Tetě Joleschové nás Friedrich Torberg uvádí do kavárenského života Prahy a Vídně 20. a 30. let, kde ještě přežívá útulná a snášenlivá kultura mnohonárodního starého Rakouska, kde se střední vrstva stále považuje za spoluobčany a tráví neuvěřitelné tisíce hodin (často až do rána) v družných diskusích o lidech, kultuře a stavu světa. Tady pěstovala dnes už zaniklé konverzační umění repartee – okamžité, hbité a především vtipné odpovědi. Jak dokládají Torbergovy anekdoty, nepochybně v něm excelovala proslavená i zneslavená židovská výmluvnost, sebeironie a sebeobranný humor, v nemalé míře i proto, že židé ztratili ochranu starého mocnářství. Bonmot či epigram mohou vzniknout právě jen v takové pestré pospolitosti. Skutečně: v podivuhodné symbióze se v tehdejších kavárnách prolíná svět obchodníků a prokuristů s literáty a umělci všeho druhu a pozdní květ rakouské kultury po první válce má své kolektivní kořeny, tak často židovské a české, právě zde: Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Peter Altenberg, Leo Perutz, Franz Werfel, Robert Musil – máme-li jmenovat alespoň ty nejvýznačnější.
Svět rakouských kaváren zanikl, ta tam je legendární Tante Jolesch, ale vtip trvá. (anotace)
Lit.: anonym: Friedrich Torberg: Teta Joleschová aneb Zánik evropské kultury v anekdotách. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Friedrich Torberg, vlastním jménem Friedrich Kantor – Berg, byl rakouský spisovatel, který se řadí mezi autory pražské německé literatury. Dlouhá léta pracoval v pražském německém listě Prager Tagblatt – a s českým prostředím souvisel i prostřednictvím sportu, neboť byl hráčem vodního póla za československé národní mužstvo. Po Mnichově emigroval, přes několik států se nakonec dostal do USA, kde se spřátelil s Franzem Werfelem.
Po porážce nacismu se usadil ve Vídni, kde se mu dostalo mnoha vyznamenání a poct, včetně čestné profesury Vídeňské univerzity. Jeho nejslavnější kniha Teta Joleschová je anekdotickým vyprávěním o vídeňské kultuře mezi lety 1918 – 1938. K jejímu způsobu života patřily kavárny, literární debaty i klepy, ostrý vtip a nekonvenční názory. Friedrich Torberg zemřel v roce 1979.
Lit.: anonym: Friedrich Torberg: Teta Joleschová aneb Zánik evropské kultury v anekdotách (1/8). In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (článek). – Cit: Friedrich Torberg, vlastním jménem Friedrich Kantor – Berg, byl rakouský spisovatel, který se řadí mezi autory pražské německé literatury. Dlouhá léta pracoval v pražském německém listě Prager Tagblatt – a s českým prostředím souvisel i prostřednictvím sportu, neboť byl hráčem vodního póla za československé národní mužstvo. Po Mnichově emigroval, přes několik států se nakonec dostal do USA, kde se spřátelil s Franzem Werfelem. Po porážce nacismu se usadil ve Vídni, kde se mu dostalo mnoha vyznamenání a poct, včetně čestné profesury Vídeňské univerzity.
Jeho nejslavnější kniha Teta Joleschová je anekdotickým vyprávěním o vídeňské kultuře mezi lety 1918 – 1938. K jejímu způsobu života patřily kavárny, literární debaty i klepy, ostrý vtip a nekonvenční názory. Nad tímto dobovým anekdotářem má člověk pocit, jako by se probíral starými fotografiemi, už blednoucími, ale pořád ještě uchovávajícími atmosféru doby. Friedrich Torberg zemřel v roce 1979.