Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Milena Holcová. Četba na pokračování z knih „I města mají vši a „I města mají duši“. Rozhlasová úprava a režie Aleš Vrzák. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Zvukový design Jakub Rataj. Zvuk Roman Špála.

Účinkuje Apolena Veldová.

Natočeno 2015. Premiéra 13. – 17. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 29. 7. – 2. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.) v cyklu Letní čtení.

Obsah: 1. Addis Abeba. – 2. Kampala. – 3. Harare – 4. Nkhata Bay. – 5. Morogoro

Lit.: anonym: Milena Holcová: Města Afriky (1/5). In web ČRo 2 Praha, červen 2016 (článek). – Cit.: Autorka má svou cestovatelskou zásadou: s co nejmenším báglem být co nejblíže lidem a proniknout za zeď zvyků. Četba vás zavede do několika měst afrického kontinentu. Společně se spisovatelkou a cestovatelkou Milenou Holcovou budete celý týden poznávat krásu míst nám hodně vzdálených.

Afrika má duši

Prostřednictvím dvou titulů I městamají duši a I města mají vši se podíváte do Addis Abeby, Kampaly, Harare, Nkhaty Bay a Morogoro.

Autorka má schopnost města nejen poznat, pochopit, ale taky jim vdechovat duši a popsat ji. Přesvědčí vás, že láska není cit vyhrazený živým bytostem, že i města mohou vzbuzovat něhu, nechuť, respekt, nebo shovívavost. Se svou cestovatelskou zásadou: s co nejmenším báglem být co nejblíže lidem a proniknout za takzvanou zeď zvyků, tradic i jednotlivých lidských osudů, vám Milena Holcová představí města v Etiopii, v Ugandě, v Zimbabwe, v Malawi, v Tanzanii.

Marta Milotová. Vzpomínky na Jakuba Demla. Pro rozhlas vybrala Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Marie Durnová.

Připravil ČRo Brno v roce 2016. Premiéra 13. – 17. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Pozn.: Marta Milotová zapsala vzpomínky na Jakuba Demla přibližně v roce 2008 na přání své dcery Marty Mackové, aby se zachovaly pro rodinu. Rukopis tvoří 30 stránek sešitu A5 se čtverečkovaným papírem, je psán souvisle modrou propiskou s nemnoha škrty a doplňky. V dubnu 2011 rukopis přepsala Klára Moldová. Autorka pak text na několika místech stručně doplnila nebo upřesnila fakta. Vzpomínky Marty Milotové na poslední dva roky života jejího „strýčka z vily“, básníka a kněze Jakuba Demla, poté vyšly v revue Souvislosti v roce 2011, k časopiseckému vydání je připravily Klára Moldová a Daniela Iwashita. Pro cyklus Stránky na dobrou noc text vybrala Alena Blažejovská při příležitosti letošního 55. výročí Demlova úmrtí.  (anotace)

Lit.:  Milotová, Marta: Strýček z vily (Vzpomínky na Jakuba Demla). In web Souvislosti 2/2011 (text). – Cit.: Jednoho prázdninového dne v srpnu v roce 1959 přišla maminka s nákupem z obchodu, kde prodával její bratranec Josef Deml se svou ženou Anežkou. Slyšela jsem, jak maminka sděluje tatínkovi:,,Představ si, že strýček z vily (tak jsme jmenovali Jakuba Demla, protože těch strýčků bylo víc) je už týden úplně sám. Paní Rosa s panem Vodičkou natrvalo se odstěhovali do Olomouce a nám nedali vědět.“ Marie Prokšová z hospody se přišla k Demlům do obchodu zeptat, co má dělat, pan rada že tam sedí a nemá síly, aby mohl sám absolvovat cestu z městečka do Bosny! Vodičkovi mu pouze zajistili obědy u Prokšů, které měly nosit strýčkovi některé z dětí Zahradníkových. Toho dne si na oběd zašel sám, snad chtěl upozornit na situaci, ve které se ocitl a o které v Tasově nikdo nevěděl. Protože jsem byla doma, rodiče mě poslali za strýčkem do hospody, abych mu pomohla a odvedla ho domů. Maminka měla jako vždy práci a honem nemohla jít sama. Jak mě strýček spatřil ve dveřích, celý se rozzářil, protože uviděl svou záchranu. V těch padesátých letech v Tasově byly snad tři nebo čtyři auta a v tu dobu, když by bylo potřeba, nebyl k nim šofér. (more…)

Richard Brautigan. Četba na pokračování z psychedelického románu amerického spisovatele 20. století. Překlad Olga Špilarová. Rozhlasová úprava a režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Martin Myšička, Marek Holý, Ivan Řezáč a Lucie Černíková.

Natočeno 2016. Premiéra 13. – 17. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu Americký rok. Repríza 1. dílu 15. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou; 14. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Lit.: anonym: Richard Brautigan: V melounovém cukru (1/5). In web ČRo 3 Vltava, červen 2016 (článek). – Cit.: Kniha V melounovém cukru Richarda Brautigana byla v 80. letech prvním spisovatelovým dílem, které se dostalo do Československa. Mnohoznačné vyprávění o komuně jáMOR, kde vše je tvořeno melounovým cukrem, kam se jde přes Zapomenuté podniky a kde má každý den jinou barvu, má sice vypravěčku Margaret, místo klasického vyprávění však přináší sled barevných, poetických, místy až nonsensových obrazů. V melounovém cukru lze číst jako pohádku, psychedelický sen či společensko-kritickou alegorii.

Brautiganovo vyprávění však není sladké jako název knihy. Zrcadlí se v něm autorův život, navenek sláva a úspěch, uvnitř zoufalství a žal. Dadaista, surrealista, psychedelik, postmodernista, beatnik, hippie. Tím vším byl, a zároveň nebyl americký spisovatel Richard Brautigan. Narozen 1935, věkově tedy mezi nejslavnějšími příslušníky beat generation a generace hippies, nepatřil ani k jednomu z hnutí, byť si ho obě chtěla přivlastnit.

Vyrůstal v bezútěšném rodinném prostředí: Nejhorší Brautiganův zážitek z dětství údajně byl, když ho matka nechala dva dny samotného s dvouletou sestrou v motelu. Spisovatel celý život trpěl psychickými problémy, zejména depresemi, paranoiou a schizofrenií, které vyústily v sebevraždu v roce 1984. Bylo mu čtyřicet devět let. 

Marcel Reich-Ranicki. Kapitoly ze vzpomínek obdivovaného i haněného literárního kritika. Jako rozporuplná nit se táhne celým jeho životem zkušenost se zemí, jíž vděčí za štěstí, pramenící z poznání německé literatury, ale díky níž poznal i strach z německého barbarství. Překlad Marta Myšková. Připravila Olga Stehlíková. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Jiří Hromada.

Natočeno 2016. Premiéra 13. – 17. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: anonym: Marcel Reich-Ranicki: Můj život. In web ČRo 3 Vltava, červen 2016 (článek). – Cit.: Kapitoly ze vzpomínek obdivovaného i haněného literárního kritika. Jako rozporuplná nit se táhne celým jeho životem zkušenost se zemí, jíž vděčí za štěstí, pramenící z poznání německé literatury, ale díky níž poznal i strach z německého barbarství.

Marcel Reich-Ranicki byl obávaným německým literárním kritikem druhé poloviny 20. století, kontroverzní, leč respektovanou osobností umělecké scény. Narodil se roku 1920 v polském Włocławku do židovské polsko-německé rodiny jako Marcel Reich. Coby vlast však nevnímal ani Polsko, které mu nikdy nepřirostlo k srdci, ani Německo, kam po válečném běsnění emigroval ze středu Evropy, promořeného komunismem. Vlastí se totiž tomuto neúnavnému a nesmiřitelnému kritikovi stala personifikovaná literatura. Poezie mu vždy, i v časech nejtěžších, byla azylem a hudba útočištěm.

Reich-Ranicki přežil se ženou Tosiou holocaust: deportaci z Německa, kde studoval reálné gymnázium, otřesné životní podmínky varšavského ghetta, léta v děsivém úkrytu, hladu, bídě a ponížení. Stejně intenzivně ale prožíval coby komunista také zradu dobových ideálů v Polsku 40. a 50. let. Podobně bojoval s pocitem vyděděnce, který se musí v západní zemi prosazovat a zoufale tam nezapadá. Jako právoplatný občan, partner a přítel není Němci vnímán ani po desítkách let svého působení v tamním kulturním prostoru. Radost a vděk, které vždy pociťoval vůči německému umění, jsou vykoupeny strachem z německého barbarství.  (more…)

Olga Tokarczuková. Četba na pokračování. Připravil David Jan Žák. Další tvůrci nezjištěni.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2003. Premiéra 1. dílu 22. 1. 2004 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.:  Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá věc má svou temnou a světlou stránku – píše autorka, obdivovatelka C. G. Junga – denní dům představuje skutečnost, noční dům sen, podvědomí, sídlo archetypů. Román je koláží příběhů o venkovanech, svaté Starostě, mnichu Paschalisovi, objevují se zde vlkodlaci, monstra, ale také zápisy snů či záludné recepty na jídla z muchomůrek. Osudem románových hrdinů je tragická nespokojenost a touha po naplnění. Protipólem věčného hledání je stará parukářka Marta, jež chápe mnohá tajemství dnešnímu člověku skrytá.

Kritikové přirovnávají Denní dům, noční dům k novému, modernímu typu silva rerum, což latinsky znamená les různých věcí. Ve staropolských dobách se tak říkalo domácím kronikám, do nichž hospodář zaznamenával významné rodinné i politické události, domácí účty, heraldické poznámky, útržky náboženské poezie i osvědčené recepty. (anotace)

Lit.: -kre-:  Rozhlasová publicistika – Próza v rozhlase. Olga Tokarczuková – Denní dům, noční dům. In Týdeník Rozhlas 4/2004 (anotace). – Cit.: Polská prozaička Olga Tokarczuková zaujala české čtenáře už svou knihou Pravěk a jiné časy. Kdo se těšil na její další knihu Denní dům, noční dům, nebyl zklamán: opět se dočkal zvláštního prolínání reálného a snového světa, tentokrát snad v ještě působivější podobě. Mozaika skutečných událostí (ty se odehrávají v denním domě) a snů i podvědomých představ (které sídlí v domě nočním) je fascinující četbou. Ocitneme se na česko-polském pohraničí v místech, kde autorka žije v sousedství mnoha pozoruhodných příběhů, poznáme její přátele a známé, ale třeba i houby, které sbírá, a také sny z internetu, rovněž předmět její sběratelské vášně. Českobudějovické studio Českého rozhlasu se pokusilo převést tuto osobitou prózu do rozhlasové podoby a připravilo z knihy četbu na pokračování.

Jan Rajlich. Četba na pokračování. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Vladimír Krátký.

Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 1. dílu 21. 5. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Obsah: 1. Jan Skácel –

Pozn.: Vzpomínky významného brněnského výtvarníka Jana Rajlich st. (laureáta Ceny města Brna a zakladatele mezinárodního Bienále Brno), který se 10. 4. 2015 dožil 95 let.  Autor  připomíná 40 let kulturního dění spojeného s městem Brnem, a to od autorova příchodu do Brna koncem 40. let až do 90. let 20. století. Osobitým pohledem připomíná některé osobnosti brněnského uměleckého světa, zejména výtvarného a literárního, se kterými se přátelil nebo setkával pracovně. Všímá si ale různých událostí a překážek, které ovlivňovaly život v poválečné době a době tzv. budování socialismu, a to jak z negativní, tak i pozitivní stránky. Zaznamenané příběhy, osobní zážitky a dojmy dokreslují atmosféru doby. (anotace)

Josef Borek. Příběh loutkáře, který se svými loutkami procestoval skoro celý svět. Dramaturg Josef Veselý.

Čte autor.

Nastudovalo Brno (?) v roce 2016 (?). Premiéra (?) 21. 2. – 3. 7. 2016 v pořadu Račte vstoupit (ČRo Brno, 10:00 – 10:20 h).

Petr Šabach. Četba na pokračování. Téměř detektivní příběh o dobrodružné cestě hlavního hrdiny do Londýna, návštěvě heren a záchraně vnučky. Pro rozhlas upravil Ivan Němec. Dramaturgie Olga Jeřábková. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Zdeněk Junák.

Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 1. dílu 30. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Zlata Svozilová. Četba na pokračování. Dramaturg Josef Veselý. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Igor Bareš.

Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 10. 7. –  27. 11. 2016 (ČRo Brno) v rámci pořadu Račte vstoupit. Repríza 1. dílu 1. 7. 2017 (ČRo Olomouc, 18.04 h.) v programovém cyklu Setkání s literaturou (vysíláno po 2 dílech najednou 2 x 12-13 minut).

Pozn.: Původně byla premiéra plánována na březen – duben 2016.

Lit.: Kopecký, Lukáš: Josefův pivovar. In web Lukáš Kopecký backstage, 4. 3. 2016 (článek). – Cit.: V brněnském studiu jsme dokončili dvacitidílnou četbu na pokračování, která bude již brzy nepřeslechnutelnou součástí pořadu Račte vstoupit k Josefu Veselému, a to román o životních osudech zakladatele litovelského pivovaru Josefa Svozila. Rukopis románu Josefův pivovar nalezli potomci Zlaty Svozilové až po její smrti a zhruba padesát let poté, co jej napsala. Vznikal v padesátých letech minulého století a vnučka zakladatele litovelského pivovaru zřejmě ve vzpomínkovém vyprávění nacházela únik před ponurou realitou kolektivistického třeštění a třídní msty, jejíž obětí se Svozilovi tehdy stali. Román však nejen zachycuje výjimečnou osobnost Josefa Svozila (byl organizátorem veřejného života, založil pivovar a stal se i poslancem Říšské rady ve Vídni), ale barvitě líčí především pohnutou rodinnou historii a život v dobách, kdy se politicky, kulturně a podnikatelsky vzmáhal český živel. Nechte se tímto pozvat k poslechu románu v jedinečném podání Igora Bareše.