Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rudyard Kipling. Autobiografický román zachycuje autorovy zážitky z anglické internátní středníškoly v posledních desetiletích minulého století. Překlad Jaroslav Tafel. Připravil Libor Magdoň. Režie Tomáš Soldán. Mistr zvuku Vojtěch Dluhý.

Účinkuje Šimon Krupa.

Nastudovala Ostrava v roce 2019. Premiéra 1. dílu 17. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: Četba z tohoto románu vznikla již ve studiu ČRo Hradec Králové pravděpodobně v roce 2007.

Lit.: Magdoň, Libor – Lenartová, Eva: Rudyard Kipling: Stopka a spol. In web ČRo 3 Vltava, 22. květen 2019 (článek). – Cit.: Humorný, zčásti autobiografický příběh z prostředí anglické internátní střední školy konce 19. století. Pokud čekáte kruté historiky z kruté atmosféry britského školství, budete překvapeni. Hrdinové Kiplingova vyprávění – Stopka, Brouk a M“Turk – docela radostně dospívají v hlodášových houštinách na kopci za školou. Z dnešního pohledu je to dětství téměř k závidění, sice poněkud hladové, ale s bonusy, které se dnes už nedostavují.

Rudyard Kipling. Básník, prozaik, autor světově proslulých Knih džunglí, nositel Nobelovy ceny, kterou získal jako první Brit „s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu ideí a umění kresby“ (mimochodem jeho protikandidátem byl tehdy Jaroslav Vrchlický), milovník po všech stránkách barevné Indie, kde se narodil a prožil rané dětství, dopisovatel z búrských válek a podle mladých čtenářů, u nichž proto tehdy upadl v nemilost, tím pádem taky stoupenec britského kolonialismu.

Pro mladé čtenářské publikum byl viktoriánský svět mrtev a Kipling jim připadal jako jeho živoucí pomník. Nutno taky připomenout, že Rudyard Kipling byl, stejně jako jeho otec, členem zednářské lóže. „Do lóže mne uvedl vyznavač Brahmy Samaj, pasován jsem byl muslimem a povýšen Angličanem (…) Naše setkání se samozřejmě odehrávala v duchu rovnosti a vzájemné tolerance.“ Tady má patrně zřídlo jeho proslulý humanismus.

Kniha Stopka & spol. (Stalky & Co), která měla být podle původního autorova záměru „pojednáním o výchově mládeže,“ vychází v roce 1899 a je kompilátem příběhů, které už dříve vyšly samostatně. Kipling je situuje do prostředí, které sám dobře znal, do soukromé internátní školy v severním Devonu, (kde se z chlapců mají stát řádní Britové, džentlmeni a křesťané) a tak všechny hlavní postavy mají své skutečné předobrazy.

Pokud čekáte kruté historiky z kruté atmosféry britského školství, budete překvapeni. Kruté jsou v tomto prostředí jen některé kanadské žertíky povedené trojky, jež bychom dnes těžko přešli úsměvem. V téhle chlapecké škole sice tělesné tresty nejsou výjimkou, ale vlastně je všechno, jak má být. Pedagogům i žákům vládne spravedlivý „říďa“, který v prostředí velmi chudé laciné školy, kde strava je téměř vězeňská a všichni mají hluboko do kapsy, citlivě napomáhá postupné proměně chlapců v mladíky. Ale hrdinové Kiplingova vyprávění – Stopka, Brouk (do něhož se projektuje sám autor, ostatně všechny výrazné postavy mají své skutečné předobrazy) a M“Turk si to přesto užívají. Radostně dospívají v hlodášových houštinách na kopci za školou, kam si, nezatíženi existencí mobilních telefonů a iPadů, chodí kromě jiného číst. Je to ostatně jediné místo, kde mají trochu soukromí.

Z dnešního pohledu je to téměř dětství k závidění, sice poněkud hladové, ale s bonusy, které se dnes už nedostavují. Přiměřená ochota ke vzdělávání se jde ruku v ruce s kulišáckým klučičím smíchem, úctou k opravdovým autoritám, pohrdáním ke všemu nepravdivému a budováním nezlomného přátelství. Kipling měl totiž stále na paměti, že mladí muži mohou záhy přijít o život v některé z britských kolonií, což se taky absolventům zhusta stávalo. Pravda je, že původní záměr napsat traktát se Kiplingovi pod rukama změnil v jedno z jeho nejlepších prozaických děl. Stopka & spol. se stal výsměchem všem ideálům, které anglická lepší společnost s public schools tradičně spojovala, a tak když kniha v roce 1899 vyšla, kritika ji označila za nepravdivou, neuctivou a surovou. Dnešní čtenář ji ovšem vnímá jinak.

À Propos – chlapci byli vskutku sečtělí, Kiplingův text obsahuje řadu citátů a narážek na události i známé osobnosti, nejvíce si tedy vyprávění užijí absolventi prvorepublikového gymnázia. Těch ovšem nejspíš mnoho nebude… Postihlo-li vás již moderní školství, zkuste použít iPad. Jen tak, ex privata industria.

Pro rozhlas text v překladu Jaroslava Tafla, (pro nějž to jistě byla práce nelehká, neboť spisovné angličtiny je v textu pomálu) do podoby osmidílné četby upravil Libor Magdoň, v režii Tomáše Soldána účinkuje Šimon Krupa.

Ulf Ekman a Birgita Ekmanovová. Četba z knihy zakladatelů letniční církve Slovo života. Připravila Hana Svanovská. Zvuková režie Pavel Kunčar a Antonín Kánský.

Účinkují Adriana Růžičková a Igor Dostálek.

Natočeno 2019. Premiéra 1.dílu 14. 5. 2019 (Rádio Proglas, 11:05 h.).

Lit.: Hauserová, Sabina: Premiérové Čtení na pokračování. Pořad v souvislostech. In web Radio Proglas, 14. 5. 2019, (článek). – Cit.: Od zítřka (14.5.) budeme ve Čtení na pokračování otevírat knihu Ulfa a Birgity Ekmanových Velký objev. Naše cesta do katolické církve.

Od 14. května budeme vysílat premiérové Čtení na pokračování. Ulf a Birgita Ekmanovi, zakladatelé letniční církve Slovo života, svědčí ve své knize Velký objev. Naše cesta do katolické církve o tom, jak se jejich zprvu kontroverzní vztah k tradičním církvím postupně proměnil v aktivní účast na životě církve katolické.

V životním hledání manželů Ekmanových sehrála důležitou úlohu slova svaté Brigity Švédské: „Pane, ukaž mi svou cestu a dej mi ochotu se po ní vydat.“ V jejich vyprávění je patrná zralost, pokora a vděčnost za všechny etapy životní cesty, za všechna setkání, která je na cestě posunula dál. Cenné jsou i jejich pohledy na roli papeže v církvi, na jednotu církve, slavení eucharistie, mariánskou úctu… Knihu lze chápat jako „katechismus v kostce“: mnoha katolíkům může pomoci lépe pochopit a zamilovat si svou církev. Nastudovali Adriana Růžičková a Igor Dostálek ve zvukové režii Pavla Kunčara a Antonína Kánského, pro vysílání připravila Hana Svanovská. Poslouchejte každý všední den v 11.05 a ve 21.30.

Miloš Doležal.  Četbu na pokračování ze vzpomínek z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice ze stejnojmenné knihy připravil autor. Režie Markéta Jahodová.

Lit.: anonym: Miloš Doležal: Jízda na skle ochcanou strání. In web ČRo 3 Vltava, 13. květen 2019 (článek). – Cit.: Ze vzpomínek z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice čte David Novotný. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Básník, rozhlasový redaktor a dokumentarista Miloš Doležal se v knížce s podtitulem „střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice“ vrací do svého dětství na Vysočině. V cyklu fragmentů, miniatur, zápisků, tragikomických historek a drobných příběhů zaznamenává reálný socialismus v jeho podivných disproporcích, absurditě a banalitě. Normalizace pokročila, starý svět dožívá, příležitostí se chopili kariéristé. Výklad dějin je ve škole lživě překrucován a nad městečkem se vznáší hvězda, srp a kladivo. Dětské oči jsou ovšem vnímavé a autor si vybavuje řadu cenných detailů. (…)