Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Prozaik, dramatik, básník, televizní scenárista, autor rozhlasových her.

Narodil se v dělnické rodině. Z jeho synů Marek Stoniš (* 1967) je novinářem, Michael Stoniš (* 1963) působí jako výtvarník. – Základní školní vzdělání získal v Ostravě-Vítkovicích, 1953-56 studoval na jedenáctileté střední škole v Ostravě-Přívoze. Po maturitě (1956) byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU (1956-60). 1961-64 byl zaměstnán jako dramaturg Domu kultury pracujících Ostravy, současně se věnoval organizační práci mezi mladými ostravskými autory (tzv. Autoři v povijanu), spolu s Josefem Fraisem a Vladimírem Macurou byl zakladatelem skupiny ismuistů. Navazoval styky s průbojnými ostravskými výtvarníky (Eduard Ovčáček, Rudolf Valenta). 1964-70 působil jako redaktor ostravského literárního časopisu Červený květ, 1970-71 ve funkci zastupujícího tajemníka pobočky Svazu československých spisovatelů v Ostravě. Za tzv. normalizace se 1971-89 živil jako dělník v Prodejnách nábytkářského průmyslu a ve skladu podniku Nábytek v Ostravě-Třebovicích. 1990-91 pracoval v Čs. televizi Ostrava jako šéfproducent programu. Od 1991 se plně věnuje tvůrčí práci.

Rozhlasovou premiérou bylo pásmo z jeho prvotiny Povídky pod polštář pod názvem Miska plná příběhů (1964). Je autorem četných rozhlasových her: Mrtví rezaví ptáci (1968), Běh za motýlem (1969), Rakety a kozorožci na Marsu (1985), Kožich z Paříže (1988), Sněhurka z vesmíru (1990), Nebožtík (1992), V náručí Slunce (1993), A já jsem Daidalos (1993), Dobré důvody k zabíjení (1995), Poslední běh o život (1995),  Hnízdo mých vlaštovek (1996). Příležitostně užívá šifry ms. (more…)

Spisovateľ, diplomat. Pseudonymy : A. Horník, Ahy, Peter Arnošt.

Narodil se 23. 2. 1932 (Banská Štiavnica). Stredoškolské vzdelanie získal v Pukanci a v Leviciach. V rokoch 1951 – 1956 študoval na Vysokej škole ekonomickej v Bratislave. Po ukončení štúdia pracoval dva roky ako ekonóm vo výskumnom ústave, odkiaľ prešiel v roku 1958 na Železničné staviteľstvo a neskôr do Záhradníckych a rekreačných služieb mesta Bratislava.
V rokoch 1962 – 1969 bol literárnym redaktorom Československého rozhlasu a ďalších päť rokov (1969 – 1974) pracoval v Ústrednej knižnici Slovenskej akadémie vied, nasledoval Slovenský fond výtvarných umení. Po roku 1968 mal zakázané publikovať. Od roku 1988 bol ekonomickým námestníkom vydavateľstva Mladé letá, neskôr jeho riaditeľom. V rokoch 1990 – 1992 bol poslancom, v rokoch 1993 – 1997 pôsobil ako veľvyslanec Slovenskej republiky v Kanade. V rokoch 1998 – 2002 externe prednášal politológiu na Trnavskej univerzite. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.
Anton Hykisch je členom Spolku slovenských spisovateľov a Slovenského centra PEN klubu. (more…)

Peter Stamm (* 18. 1. 1963, Scherzingen, Kanton Thurgau) je švýcarský spisovatel.
Píše prózu, rozhlasové hry a divadelní hry. Česky vyšly texty Agnes, Dauphin, Krajina náhodného žití, Dauphin, Praha – Podlesí, 2009, Přibližná krajina, Kalligram.

Rozhlasové hry: Ich und die anderen – Radio DRS1 Zürich 1991; Die Nacht der Gewohnheiten – Radio DRS Zürich 1993; In Vitro – Radio DRS Zürich 1994; Der letzte Autofahrer – Radio DRS Basel 1995; Bildnis eines Knaben mit Peitsche – Radio DRS Basel 1995; Ableben – Köln 1997; Agnes – Bremen 1997; Nachtkampf oder die Kunst des Tee-Wegs – Radio DRS Basel 1999; Warum wir vor der Stadt wohnen – Radio DRS Zürich 1999; Passion – SWR 2000; Was wir können – Köln 2000; Blitzeis – WDR Köln 2001 (Blesková námraza, SR 2010); Das Schweigen der Blumen – Radio DRS Basel 2004;Der Kuss des Kohaku – Baden-Baden 2005; Treibgut – Berlin 2005.

Vilém Faltýnek (?) (zdroj)

Jaromír Ptáček 7. 12. 1925 Německé na Moravě (dnes Sněžné) – 23. 12. 2003 Praha

dramaturg, spisovatel

Ptáčkova rozhlasová dráha začíná rokem 1952 vstupem do oddělení Divadla u mikrofonu. DUM se pokoušelo nahradit po sovětském vzoru původní rozhlasovou hru přejímáním divadelních inscenací – v rozporu s naší dřívější úspěšnou praxí i zvyklostmi evropskými. Byl to právě J. Ptáček, kdo významným činem pomohl dostat se z tohoto neblahého sevření. Rázným tvůrčím vkladem při dramatizaci románu M. Pujmanové Lidé na křižovatce Kazmar-Šaty-Jafeta (1960, režie J. Horčička) pomohl rozbít navyklá schémata dramatizačních postupů. Navázal tak na originální, o dva roky starší zakladatelskou dramatizaci Čapkovy Války s mloky (1958, J. Strejčková – J. Horčička). (more…)

(1915 Dušníky – 2003)

Lékař, přednosta Dermatologické kliniky lékařské fakulty v Hradci Králové, profesorem byl jmenován dodatečně po pádu komunismu. Výtvarník, hlavně práce se dřevem a keramika. Jako medik za války a krátce po ní psal pod vlastním jménem. Do paměti současníků se zapsal dramatickou tvorbou pro rozhlas a loutkové divadlo, některé jeho práce vyšly knižně, několik jeho rozhlasových skečů přeloženo do francouzštiny.  Pak se Danda dlouho odmlčel a věnoval se dermatologii, až po letech napsal pod jménem Martin Adam román Dobrodružný případ a pak, v 80. a 90. letech, množství westernů a zlatokopeckých příběhů pod jménem Ben Boeters. Teprve po delší době podepisoval tuto oddechovou literaturu jménem vlastním. Výtvarná díla vystavoval rovněž pod vlastním jménem.

Jak oznámil web Divadlo.cz, ve věku 88 let zemřel v pondělí 1. 11. 2010 režisér a pedagog Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU) Miloš Hynšt.

Hynšt patřil k významným osobnostem českého poválečného divadla. „V brněnském i v českém divadelnictví představuje režisérskou a pedagogickou legendu,“ uvedl Zbyněk Srba. Výčet Hynštovy umělecké činnosti obsahuje podle dostupných informací asi 140 divadelních režií, stovku vlastních rolí a několik stovek rozhlasových inscenací (Červená hlína, Zimník Jánoše Kováče aj.) . Odborníci připomínají například jeho pojetí Brechta, Ibsena, Dürrenmatta a antických autorů.

Po studiích a profesních začátcích v Brně a Jihlavě se Hynšt stal režisérem a šéfem činohry Státního divadla v Ostravě. V roce 1959 nastoupil jako umělecký šéf do Mahenovy činohry tehdejšího Státního divadla v Brně, kde pracoval do roku 1971. Roky pod Hynštovým vedením označují mnozí odborníci a pamětníci za nejlepší období Mahenovy činohry. (more…)

Čestný člen ČEA a Esperantské akademie a zasloužilý český esperantista, básník a překladatel, narodil se 2. 10. 1906 v Dolních Slověnicích, studoval v Českých Budějovicích a na právnické fakultě v Praze ukončil studium doktorátem v roce 1930. Pracoval ve státní administrativě.Esperantistou se stal v roce 1926. Jeho literární činnost byla zahájena spoluprací na Československé antologii (Budapešť, 1935). V roce 1962 se stal akademikem.

Z jeho rozsáhlé překladatelské práce jen část se objevila v knižní formě: „Kytice“ (Bukedo el ĉeĥaj naciaj mitoj) od K. J. Erbena (1938), „Křest svatého Vladimíra“ (La bapto de caro Vladimír) od K. Havlíčka Borovského (1935, 1967), „Slezské písně“ (Sileziaj kantoj) od Petra Bezruče (se spolupřekladateli R. Hromadou a J. Kořínkem, 1971). Jiná básnická skladba K. H. Borovského „Král Lávra“ (Reĝo Lávra) se objevila v jeho překladu v „La Nica Literatura Revuo“ (31, 32, 1960) a jeho překlad „Máje“ od K. H. Máchy byl uveřejněn po částech v různých časopisech, úplný až 1997 (označeno R. Rosettim jako nesrovnatelně lepší než překlad anglický). „Křest svatého Vladimíra“ v jeho překladu vyvolal velké nadšení u britských esperantských básníků.

Pro „Sympozium o ata/ita“, řízené Kalocsayem, vypracoval 106tistránkovou úvahu „Esperanto sen aspektoj?“ (Stafeto, 1961). Spolupracoval na textových překladech a nomenklaturních názvech u vydání „Kapesního atlasu světa“ v esperantu (1971) a přeložil informativní brožuru „Stručně o Československu“ (Mallonge pri Ĉeĥoslovakio – 1966). Z esperanta převedl do češtiny „Japonskou ústavu“ (Konstitucio de Japanio) pro Ministerstvo vnitra.

Po druhé světové válce Pumpr spolupracoval s esperantským uměleckým vysíláním z Prahy („Zelená stanice – Verda stacio“) mnoha překlady, např. „Letní nebe“ (Somera firmanento) od Z. Jirotky (1948), „Milostiplné Jezulátko z Prahy“ (Gracoplena Jesu-Infano de Prago) od F. Kožíka, „Hradní přelud“ (Fantomo de la kastelo) od M. Šrámka, oboje v r. 1948, „Pohádka máje“ od V. Mrštíka (Maja fabelo – 1950). Vynikají překlady operních libret „Prodané nevěsty“ (Vendita fiancino) od Sabiny (hudba B. Smetany) a „Rusalky“ (Najado) od J. Kvapila (hudba A. Dvořák) a „V studni“ (En la puto) od Sabiny (hudba V. Blodek). Pro programy v národním jazyku vysílačů Praha a Ostrava dr. Pumpr převedl do češtiny holandské drama „Svět nemá čekárnu“ (La mondo ne havas atendejon) od M. Dekkera z esperantského překladu F. Faulhabera.

Více zde: zdroj