Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Miloš Šrámek. Scénka z lesní přírody o lakomém dědovi. Dramaturg Ota Ksandr. Klavírní improvizace Alois Palouček. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: děd Malina (Václav Trégl), pes Rek /imitátor/ (Artur Šviha), veverka Zrzečka (Jindra Hollmanová), veverka Černuška (Jaroslava Drmlová), veverka Rézinka (Štěpánka Holečková).

Natočeno 1965. Premiéra 14. 6. 1965 (Praha – RPD, 10:00 – 10:15 h.; 15 min.) v cyklu Vysílání pro školy – Pro 1. ročník. Repríza 13. 6. 1966 (Praha – RPD, 10:00 – 10:15 h.; 15 min.) v cyklu Vysílání pro školy – Pro 1. ročník; 24. 6. 1968 (Praha – RPD, 10:00 – 10:15 h.; 15 min.) v cyklu Vysílání pro školy – Pro 1. ročník; 7. 6. 1971 (Praha – RPD, 10:00 – 10:15 h.; 15 min.) v cyklu Vysílání pro školy – Pro 1. ročník.

Hector Hugh Munro-Saki. Mikrokomedie z viktoriánské Anglie. Překlad František Vrba. Dramatizace Ludmila Engelová a Miloš Novotný. Scénická hudba Zdeněk Šikola. Režie Lída Engelová.

Účinkují Václav Sloup, Svatopluk Beneš, Josef Patočka, Jana Drbohlavová, Jaroslava Adamová, Naďa Konvalinková, Otto Šimánek a Ludmila Engelová.

Připravilo Audiostudio v roce 1990. Premiéra (?) 23. 8. 1991 (Vltava, 22:45 h.; 12 min.) v cyklu Z černého humoru. Repríza 13. 3. 1994 (Ostrava, 18:15 h.); 18. 4. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:28 – 13:41 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Stefano Massini. Rozhlasová hra. Překlad a dramaturgie Marina Feltlová. Zvuk Roman Kolliner. Hudba Miro Tóth. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: vypravěč / Sigmung Freud (Jiří Vyorálek), vypravěč / chirurg Hermann Liewenthal (Ondřej Rychlý), vypravěčka / Helene Schneiderová (Ivana Uhlířová), vypravěčka / Katharina Nowaková (Tereza Dočkalová), manželka Marta (Tereza Jarčevská), dcera Mathilde (Amálka Hánová), pacientova malá dcera (Žofie Hánová), služebná (Tereza Císařová), rada Otto Ebner (Igor Bareš), ceremoniář (Till Janzer). Dále účinkují Libor Vacek a Petr Gojda.

Natočeno v roce 2026. Premiéra 5. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Autor se inspiroval životem i dílem zakladatele psychoanalýzy. V sedmi obrazech předkládá sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda, v nich rozebírá pokaždé jiný případ. (anotace)

Lit.: Feltlová, Marina: Stefano Massini: Výklad snů. Jedna hra, sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda. In web ČRo 3 Vltava, 5. 5. 2026 (článek). – Cit.: (…) Jaká je podstata našich snů? Co se snažíme prostřednictvím snů sdělit sami sobě? Dokážeme vůbec pohlédnout do svého nitra? Italský dramatik Stefano Massini se deset let zabýval analýzou Výkladu snů Sigmunda Freuda a na základě této studie vytvořil hru, v níž rozebírá sedm životních situací a případů slavného lékaře, psychologa a zakladatele psychoanalýzy.

Ve svém Výkladu snů se Massini snaží proniknout do podstaty snů, pochopit matérii, z níž jsou utkány, rozpoznat skutečné strachy, fobie a touhy, které se mnohdy skrývají za bizarními snovými obrazy. Každý člověk má několik tváří a vždy záleží jen na něm a na vnějších okolnostech, kterou z nich zrovna odhalí. Massini nás spolu s Freudem vyzývá nebát se najít cestu k vnitřnímu dialogu se sebou samým, najít odvahu pohlédnout té druhé tváři do očí. Protože teprve tehdy se narodíme doopravdy.

Rozhlasovou hru Výkladu snů vysíláme u příležitosti 170. výročí od narození Sigmunda Freuda.

Wolfgang Kohlhasse. Rozhlasová hra. Překlad Jaromír Studený. Režie Pavel Michal.

Osoby a obsazení: děvče (Jana Theinerová), Becker (Antoní Hardt), Pankonin (Otto Hradecký), Koralewski (Milan Jedlička), Kuschke (Milan Klásek).

Nastudovaly České Budějovice v roce 1970. Premiéra 19. 7. 1970 (Československo, 16:00 h.). Repríza 6. 9. 1970 (Hvězda, 16:03 h.) v cyklu Podzimní přehlídka zahraniční rozhlasové tvorby; 10. 10. 1970 (Praha, 10:00 h.) k státnímu svátku NDR; 22. 10. 1971 (Praha, 22:40 h.).

Friedrich Dürrenmatt. Vyprávět pravdivé příběhy může být nebezpečné, ale pátrat po pravdě v příbězích ještě víc. Groteska o setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře. Překlad Rio Preisner. Rozhlasová úprava Václav Daněk. Režie Jiří Josek. Asistentka režie Věra Havlatová.

Osoby a obsazení: Maxmilián Bedřich Korbes, spisovatel a nositel Nobelovy ceny (Karel Höger), Fürchtegord Hoffer, návštěvník (Vlastimil Brodský), Sebastián, tajemník (Jiří Pick), mladá dáma (Hana Brothánková), filmová diva (Marcela Váňová) a ředitel hotelu (Vladimír Čech I.).

Natočeno v roce 1969. Premiéra 6. 9. 1970 (Třetí program, 16:15 – 17:00 h.; 40 min). Repríza 12. 9. 1970 (Třetí program, 10:30 – 11:15 h.). Obnovená premiéra 11. 10. 1990 (Vltava, 22:15 – 23:00 h.). Opětná obnovená premiéra 12. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Velíšek, Martin: Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. Groteska o setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře. In web ČRo 3 Vltava, 12. 4. 2026 (článek). – Cit.: Ve slovutných evropských lázních, ve velkorysém apartmá Grandhotelu, kde jsou ceny vyloženě raubířské, právě přebývá slavný spisovatel. Maxmilián Bedřich Korbes, romanopisec, nositel Nobelovy ceny, muž impozantní jak svým zjevem tak dílem, zde pracuje na dalším detektivním románu. Jednoho rána k němu jeho tajemník, student teologie, vpustí nenápadného muže s vizáží pojišťovacího agenta. (…)

Návštěvník rozptýlí spisovatelovy obavy, že je literárním kritikem, a tak může začít jejich dialog. Ukáže se, že pan Fürchtegott Hofer, jak se návštěvník jmenuje, má o Korbesově díle hluboké znalosti. A jak sám říká, tahle schůzka může mít obrovský význam pro ně pro oba.

V rozhlasové hře z roku 1957 Friedrich Dürrenmatt otvírá své oblíbené téma vztahu reality a fikce, respektive uvěřitelnosti reality. Při své švýcarské premiéře se hra jmenovala Pan Korbes přijímá. Rakouská inscenace z roku 1958 získala cenu na festivalu Prix Italia. Následně se tato tragikomedie dočkala několika rozhlasových realizací. V roce 1988 ji v režii Augusta Everdinga, s Mariem Adorfem v roli Korbese a Horstem Bollmannem v roli Hofera natočila německá televize.

Friedrich Dürrenmatt (1921–1990) si jednou povzdechl, že to ve své kariéře nedotáhl tak daleko jako jeho dědeček, který byl za jednu ze svých básní arestován. Nicméně nepohodlným pravdám se ve svém díle rozhodně nevyhýbal. Byl synem protestantského duchovního, studoval teologii, filozofii a literaturu. Nějaký čas pracoval jako kreslíř a grafik, než se konečně stal spisovatelem. Dlužno poznamenat, že k jeho profesionalizaci značně přispěl rozhlas, kde našly uplatnění jeho hry nejdříve.

Nejúspěšnějším obdobím Dürrenmattovy kariéry bylo desetiletí na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy měly premiéru jeho nejznámější hry – Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlív (1963), Novokřtěnci (1967).
Ve své poetice byl Friedrich Dürrenmatt ovlivněn expresionismem i brechtovským epickým divadlem. Rád pracoval s prostředky tragikomedie, absurdity a především grotesky: Groteska je jednou z velkých možností být přesný, groteska je stylizací v nejvyšší míře, je to pohotová názornost, a právě pro tuto skutečnost je groteska schopná obsáhnout časové otázky, ba dokonce víc, zobrazit přítomnost, aniž by se stala tendencí nebo reportáží.

Dürrenmatovo dílo, jakkoliv zpracovává závažná témata, zůstává vtipné a zábavné nebo jako v případě románu Soudce a jeho kat napínavé. Platí to i o jeho patrně nejuváděnější hře Návštěvě staré dámy. V doporučení inscenátorům autor píše: „Stará dáma“ je zlá hra, ale nic neuškodí této komedii, která končí tragicky, víc, než skálopevná vážnost.

Marie Náhlíková. Pohádka. Improvizace na zobcovou flétnu Vilém Prokop Mlejnek. Dramaturg Černý. Režie Josef Svátek.

Osoby a obsazení: vypravěč (Karel Höger), maminka (Zdenka Švabíková), Mlsálek (Věra Kubánková), Bodlinka (Drahomíra Fialková), skřivan (Helena Nováčková), kos (Antonín Jedlička).

Natočeno 1964. Premiéra 13. 2. 1964 (Praha – Československo II – RPD – Ostrava, 14:45 – 15:00 h.) v cyklu Vysílání pro mateřské školy. Repríza 9. 6. 1966 (Praha – Československo II – RPD – Ostrava, 14:45 – 15:00 h.) v cyklu Vysílání pro mateřské školy.