Bruno Traven. Příběh amerického námořníka. Rozhlasová dramatizace románu Ernst Schnabel. Hudba Winfried Zillig. Režie Ludwig Cremer.
Osoby a obsazení: Bill (Peter Mosbacher), španělský policista (Willy Schweissguth), černá dáma (Marianne Wischmann), belgický policista (Carl Voscherau), policejní komisař (Heinrich Ockel), konzul (Hermann Schomberg). Dále účinkují Heinz Gadow, Horst Clausnitzer, Carl Pündter, Hans Pichler, Benno Gellenbeck, Adalbert Kriwat, Erich Weiher, Kurt Meister, Herbert Steinmetz, Hans Richter, Erwin Linder, Hans Anklam.
Natočeno v produkci NWDR v roce 1946 (původní délka 86 min., upravená verze 72 min.; mono).
Pozn.: Bill, ein amerikanischer Seemann, ist einer der Verlorenen, die von einem Land ins andere abgeschoben werden. Keine Papiere, keine Rechte, keine Heimat. Ein dummer Zufall, ein Mädchen in irgendeinem Hafen im alten Europa, eine durchbummelte Nacht: Das Schiff dampfte ab, mit den Papieren, die in den Augen der Behörden allein die menschliche Existenz ermöglichen. Die letzte Station von Bill ist ein verrosteter Pott irgendwo auf See, im Sturm.
Roku 1926 vyšla v nakladatelství Buechergilde Guttenberg Berlin kniha Loď mrtvých jako druhá kniha neznámého autora, který si písemně vyhradil u nakladatele, že se ho nebude ptát po jeho totožnosti. Představil se jako Bruno Traven a jako adresu oznámil číslo poštovní schránky v mexickém přístavu Tampico.
Příhody námořníka, který ztratil své doklady, stal se vyhnancem a podnikl pekelnou jízdu na lodi vezoucí bezcenný, ale vysoko pojištěný náklad, připomínal Jacka Londona. Kniha měla senzační úspěch, sedm miliónů výtisků v několika jazycích, sláva, úžas, závist.
Čtenáři, kritici a literární detektivové se ptali: Kdo je Traven? Odpověděl stručně: Moje minulost se týká jen mne, chci si ji nechat pro sebe. Tím je vydráždil víc, než kdyby se přiznal k vraždě. Vyrazili po jeho stopách. Noviny vypisovaly cenu za zjištění jeho skutečného jména a pobytu tajemného Travena, byl angažován detektiv, který objevil vraha Trockého, a jak se Travenovi knihy množily, množily se i zaručené zprávy: Traven je ruský kníže, černoch, mexický prezident, desetiletý chlapec, Dán, Maďar, sám Jack London, sám překladatel Travena Basil Creighton. Žije ve Švýcarsku, v Mexiku, v Hamburku, nežije, spáchal sebevraždu, žije a pluje po světovým mořích, nikdy neopustil svou jachtu, druhý kapitán Nemo. Nesmysl – je nemanželským synem posledního německého císaře Viléma Druhého.
Traven mlčel a psal a psal – Česači bavlny, Poklad ze Sierra Madre, Most v džungli, V říši mahagonu, Bílá růže, Vzpoura pověšenců, Generál přichází z džungle, Diktatura, Kareta, Noční návštěva a další díla.
Bruno Traven, narozen v 23. února, nebo 25. února 1882?, jako Otto Feige (později Ret Marut) ve Schwiebusu v Německu, dnes Świebodzin v Polsku,
nebo 3. května 1890?, San Francisco jako Berick Traven Torsvan,
Zemřel asi v roce 1969, možná 26. března v Mexico City.