Jan Morávek. Rozhlasová dramatizace na motivy stejnojmenné románové kroniky. Dramatizace František Pavlíček. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Asistent režie Dana Reichová. Zvukový mistr František Tománek. Natáčecí technik Jiřina Nováková. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: Pamětník (Ota Sklenčka), Loučil, vorařský parták (Jaroslav Konečný), Vincek (Alois Švehlík), jeho děti: Jozífek (Lukáš Hlavica) a Tonka (Daniela Kolářová), Dvořák, vorař (Ferdinand Krůta), Kovářík, vorář (Pavel Pípal), Kalenda, vorař (Josef Velda), Vojtán, vorař (Antonín Hardt), Fanda, jeho dcera (Valérie Zawadská), Dolejš (Karel Urbánek), sedlák Kostečka (Soběslav Sejk), Emilka, jeho sestra (Dagmar Binková), účetní dřevařské firmy (Jiří Samek), parťák horáckých plavců (Petr Pelzer) a hospodský (Mirko Musil).
Natočeno v roce 1990. Obnovená premiéra 20. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 66 min.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 3. 7. 2022 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.)
Vydala Radiotéka, květen 2022 (MP3, CR.ES.2022.332). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Venclová, Renata: Jan Morávek: Plavci na Sázavě. Hra pro pamětníky o těžkém životě rázovitých vorařů. In web ČRo 3 Vltava, 20. březen 2022 (článek). – Cit.: Obraz jedné plavecké osady, nenávratně už zmizelý svět a život plavců dřeva po Sázavě. Ve vltavské Hře pro pamětníky uvádíme rozhlasovou dramatizaci Plavci na Sázavě na motivy stejnojmenné románové kroniky Jana Morávka. (…)
Dnes už málo známý, ale generací našich prarodičů oblíbený spisovatel Jan Morávek (1888-1958) je autorem více než dvaceti románů zasazených vesměs do rodného Posázaví. Zachytil v nich nenávratně zmizelý svět vorařů na Sázavě, tvrdých pracantů i furiantů, kteří pro ostré slovo nešli daleko a s nimiž nebylo lehké vyjít. Takové ještě poznal nebo si o nich nechal vyprávět od pamětníků v Kamenném přívoze nedaleko Jílového u Prahy, kde prožil šťastné dětství v rodině místního řezníka a hostinského.
„Vím, že mnozí z vás, putujíce v létě dolním Posázavím, jdou po stopách Plavců, Divočiny a Skalního plemene. Hledají onu veselou ves u řeky, Závoz, a nenacházejí ji. Ovšem, poněvadž se ve skutečnosti jmenuje Kamenný Přívoz. Volil jsem toto jméno, protože bylo kratší, dobře znělo a chránilo mě od všelijakých nepříjemností se strany mých krajanů a nejbližších příbuzných. Oni totiž nebyli vždy rádi, když jsem o nich psal,“ zmínil v úvodu knihy U nás na Sázavě Jan Morávek.
Románem Plavci na Sázavě z roku 1932 dosáhl tehdy čtyřiačtyřicetiletý autor prvního velkého úspěchu – u čtenářů i kritiky. Spolu s Divočinou a Skalním plemenem patří Plavci na Sázavě k nejvýznamnějším i nejoblíbenějším autorovým knihám. Sledujeme v ní osudy vorařských rodů Loučilů a Dolejšů, které vedou tvrdý život na vodě i kolem svých chalup. Dříví ke splavení do Prahy je čím dál méně, což živí letitou řevnivost a žene oba plavecké předáky k tvrdému soupeření. Nepřátelstvím rodičů trpí nejvíc jejich děti. Vincek a Fanda se mají rádi už od dětství, jejich láska by mohla rodinám pomoci vzájemnou nenávist překonat. Ale žádný z furiantů nechce ustoupit jako první. (…)