Připravil David Vaughan.
Natočeno 2015. Premiéra 26. 9. 2015 (English Radio, 13 min.).
Lit.: Vaughan, David: Ernest Thompson Seton: A scout appeals for peace. In web Radio Prague National, 26. 9. 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ever since the publication of the first Czech translation of Longfellow’s Hiawatha in the 1860s, Czechs have had a special affection for the American West. This was always more than just a fantasy about the space and freedom of the open plains; for many Czechs, after centuries under Austrian rule, there was also a somewhat romanticized sense of identity with the fate of Native Americans at the hands of white settlers. So it is not surprising that when scouting gained popularity at the time of the First Czechoslovak Republic, it took on many symbols associated with the American Indian. As David Vaughan reports, a major role in this process was played by the writer Ernest Thompson Seton, one of the pioneers of scouting in the United States, who visited Czechoslovakia in 1936.
This is the last of a series of programmes I have been making in cooperation with journalism students from the Anglo-American University, working from the Czech Radio archives. The starting point is a recording of a talk that Ernest Thompson Seton gave for Czechoslovak Radio during his 1936 stay in Prague. This was part of what he himself called a peace mission to Europe – Thompson Seton and his wife Julia, who was also a writer, visited several European countries – at a time when war was looming. Here is Thompson Seton, opening his talk.
In days like these one can accept or assume no higher or better mission than that of peace messenger, a personal messenger of peace and understanding among the nations.
Given that he was one of the most important figures in the history of the scouting movement, Ernest Thompson Seton deserves to be better remembered. He was also a writer, a pioneer of what today we would call “animal fiction”, the attempt to tell the story from the point of view of the animal itself. And he would often draw parallels between the hunting down of America’s wildlife and the fate of the country’s native population. Here in the Czech Republic he continues to have a loyal following and his influence is still felt strongly, even among people who have never heard his name: for example, in the particular stress that the Czech scouting movement places on spending as much time as possible in the countryside or in the continuing tradition of the “tramping” movement that also draws from Native American symbols.
In 2010 a conference was held here to mark the 150th anniversary of Thompson Seton’s birth and two years later, his biography by H. Allen Anderson was published in Czech translation. His visit to Prague in 1936 is also well recorded, and a significant fragment in that mosaic is the talk he gave to the radio. (…)
Překlad článku:
Od vydání prvního českého překladu Longfellowa eposu o Hiawathovi v šedesátých letech 19. století měli Češi k americkému západu zvláštní náklonnost. Vždy to byla víc než jen fantazie o prostoru a svobodě otevřených plání; pro mnoho Čechů existoval po staletí pod rakouskou vládou také poněkud romantizovaný pocit identity s osudem domorodých Američanů v rukou bílých osadníků. Není tedy divu, že když si skauting získal v době první Československé republiky oblibu, převzal mnoho symbolů spojených s indiány. Jak uvádí David Vaughan, hlavní roli v tomto procesu sehrál spisovatel Ernest Thompson Seton, jeden z průkopníků skautingu ve Spojených státech, který navštívil Československo v roce 1936.
Toto je poslední ze série programů, které vytvářím ve spolupráci se studenty žurnalistiky z Anglo-American University a pracuji s materiálem z archivu Českého rozhlasu. Výchozím bodem je záznam rozhovoru, který Ernest Thompson Seton přednesl pro Československý rozhlas během svého pobytu v Praze v roce 1936. Ten byl součástí toho, co sám nazýval mírovou misí v Evropě – Ernest Thompson Seton a jeho manželka Julia, která byla také spisovatelkou, navštívili několik evropských zemí – v době, kdy bylo cítit, že se připravuje válka.
Tady je Ernest Thompson Seton a zahajuje svůj proslov: „V takových dnech nelze přijmout ani převzít žádnou vyšší nebo lepší misi než být posel míru, osobní posel míru a porozumění mezi národy.“
Vzhledem k tomu, že byl jednou z nejdůležitějších osobností v historii skautského hnutí, zaslouží si Ernest Thompson Seton lepší připomínání svého významu. Byl také spisovatelem, průkopníkem toho, čemu bychom dnes říkali „zvířecí fikce“, pokusu vyprávět příběh z pohledu samotného zvířete. A často vykresloval paralely mezi lovem v americké divočině a osudem původního indiánského obyvatelstva země. Tady v České republice má i nadále věrné pokračovatele a jeho vliv je stále silně pociťován, a to i mezi lidmi, kteří jeho jméno nikdy neslyšeli: například ve zvláštní pozornosti, které české skautské hnutí klade na trávení co nejvíce času v přírodě nebo v pokračující tradici trampského hnutí, které také čerpá z indiánské symboliky.
V roce 2010 se zde /v Praze/ konala konference u příležitosti 150. výročí narození Thompsona Setona a o dva roky později vyšla jeho biografie od H. Allena Andersona /náčelník/ v českém překladu. Jeho návštěva Prahy v roce 1936 je také dobře zaznamenána /v knize František Kožíšek: Seton v Praze / a významným fragmentem této mozaiky je přednáška, kterou přednesl v Československém rozhlasu.
„Nejjistějším způsobem, jak dosáhnout porozumění, je osobní kontakt a konverzace. Uvedu příběh příběh Charlese Lamba a jeho přítelkyně Stely /?/, kteří seděli ve své oblíbené londýnské kavárně. Vešel cizinec. Lamb na něj zíral a pak zavrčel na Stelu: „Nenávidím toho muže.“ Stela se zasmála: „Proč, když ho neznáš, nikdy jsi ho ještě neviděl.“ Lamb odpověděl mírnějším tónem: „Možná proto ho nenávidím. Kdybych ho opravdu znal, asi bych ho hodnotil jako veselého dobrého chlapa. “
Již od založení své první skautské skupiny Woodcraft Indians v Connecticutu v roce 1902, byl Ernest Thompson Seton přesvědčen, že je možné žít v souladu s přírodou a že to také znamená, aby lidé žili navzájem v harmonii. Jeho myšlenky se v Československu uchytily velmi brzy a první česká organizace vycházející ze vzoru Woodcraft League byla založena již v roce 1922. Jeho popularita se v Ćeskoslovensku rozšířila a návštěva Ernesta Thompsona Setona v Praze v roce 1936 vzbudila velkou pozornost. Jeho popularita zde byla částečně způsobena stejnými myšlenkami, které jej přivedly do konfliktu s dalšími ústředními postavami skautského hnutí v Americe a dokonce se zakladatelem skautingu Lordem Baden-Powellem. Ne každý v americkém skautském hnutí souhlasil s jeho zaměřením na indiánské tradice a s jeho úplným odmítnutím militarismu, které bylo vzdáleno od Baden-Powellovy verze hnutí. Jeho pacifismus je silně cítit v proslovu zachovaném v rozhlasovém archivu.
E. T. Seton: „Během první světové války bylo mnoho vojáků zajato nepřátelskou armádou. Tito zajatci byli posláni do zázemí, do zajateckých táborů a věznic. Byli nasyceni, zabezpečeni, a pokud byli zraněni, měli lékařskou péči. Zkrátka měli všechno, kromě svobody. Mimochodem, oni a jejich únosci se seznámili, a přestože byli naučeni navzájem se nenávidět a usilovat o ničení toho druhého, byli nyní vystaveni vzájemnému vlivu. Seznámili se, začali si rozumět. Porozumění dozrálo v úctu a úcta v přátelství. Není pochyb o tom, že tímto způsobem byly během války založeny tisíce celoživotních přátelství, což dokazuje velkou zásadu, že porozumění je nejlepším prostředkem jak zabránit nedorozumění. Samozřejmě by bylo výhodnější a efektivnější, kdyby toto pochopení přinesly mírové aktivity, a to je moudrá myšlenka, která stojí v pozadí všech takových podniků, jako jsou mezinárodní výstavy, světová turné, stipendia na Rhodosu, olympijské hry, velvyslanci míru a cokoli, co má tendenci usnadňovat cestování do zahraničí a kontakt se zahraničím je velkou výsadou v dosahu všech, kteří mají dostupné prostředky. Pokud mohu hovořit o svých osobních zkušenostech a pozorováních, nikdy jsem nepoznal člověka, který by žil a žil s cizím národem, aniž by zcela nezreformoval svůj předchozí pohled na něj, zvláště pokud bylo toto hodnocení nepříznivé. Každý americký student, který strávil několik let ve Francii nebo v Německu, se vrátil se slovy: „Naučil jsem se milovat ty Francouze nebo Němce, když jim rozumím.“ Každý student z Rhodosu se vrací z Oxfordu s novým a vysokým oceněním staré země a něčím jako náklonnost k jejím šterlinkům a dokonce k jejím výstřednostem. Vím o několika mužích, kteří strávili roky mezi černošskými kmeny v Africe a v každém případě se vrátili s hluboce zakořeněným obdivem k těmto takzvaným „primitivům“ a skutečnou osobní náklonností k mnoha, ne-li všem, svým černým přátelům.“
Studentka Anglo-American University Michaela Koštálová provedla rozbor vysílání:
„První polovina proslovu hovoří o toleranci mezi národy a společnostmi obecně a já jsem dospěla k závěru, že se v té době v Československu vysílalo proto, že v té době byla v Evropě velmi napjatá atmosféra. Hitler měl v Německu absolutní moc už asi dva roky, takže bylo celkem jasné, že je docela možné, že se blíží válka. Jeho proslov je něco jako volání po vzájemné toleranci. Používá velmi ušlechtilé fráze, volá po míru a porozumění mezi národy a říká, že snaha o porozumění je nejlepším prostředkem jak zabránit nedorozumění. Přesvědčuje tedy lidi, aby se poznali.
„Považuji za zajímavé, že zmiňuje studenty, kteří odcházejí za poznáním do zahraničí, a zmiňuje některé ze svých přátel nebo studentů, kteří odjeli do Německa, setkali se s Němci a stali se přáteli.“
I když mezi národy existují rozdíly a skutečné porozumění, stále se mohou navzájem respektovat a tolerovat. A myslím, že Němce zmiňuje schválně, protože kdyby v té době byli všichni proti Němcům, dalo by jim to pocítit, že potřebují bojovat, aby dokázali, že jsou dobří.
„Myslím, že kdybych ten projev poslouchal, zjistil bych, že je opravdu povznášející.“ Myslíte si, že možná nakonec bude všechno v pořádku. Nyní víme, jak to nakonec dopadlo, a dnes není snadné to poslouchat. “
Je ovšem tragédií, že skautské hnutí v Československu skutečně brutálně potlačeno během německé okupace a následným komunistickým režimem…
„Ano, protože skautské hnutí má svoje jasné ideály, a vychovává podle této ideálů.“ V České republice se skautské hnutí jmenuje „Junák“ a na svých webových stránkách dnes uvádí, že jeho hlavní ideou je fair play, spolupráce s ostatními, ochrana životního prostředí, vztah k přírodě atd. Tyto ideály jsou velmi demokratické a jsou ve střetu s jakýmkoli totalitním režimem. Právě proto bylo toto hnutí samozřejmě zakázáno nacisty a stalo se to znovu za vlády komunistů. “
Velká část přednášky Thompsona Setona z roku 1936 je věnována jeho vlastní inspiraci, čerpané od domorodých Američanů, lidí, které popisuje jako „Velcí Rudí muži Ameriky“. V té době to českému publiku připadalo exotické a inspirativní, protože stálo ve stínu války.
E. T. Seton: „Před padesáti lety jsem se vydal na západ, abych žil na pláních Ameriky v kontaktu se severoamerickými indiány. Přitahovalo mě kouzlo, které o rudém muži sdílel Fenimore Cooper a další romantici. A přesto jsem byl varován a nedůvěřivý kvůli nesčetným údajným dějinám krutosti Indiánů, indiánským masakrům, indiánským chladnokrevným zvěrstvům. Musel jsem s nimi žít mnoho let a nashromáždit knihovnu tisíců záznamů, mluvit se stovkami starých lidí, kteří věděli pravdu, než jsem se dozvěděl, že všechny tyto příběhy o ničemnosti a krutosti byly čistými výmysly, ničemnými pomluvami, které vymysleli bílí muži, aby ospravedlnili bílé muže, kteří zaútočili a zmocnili se indiánských území a zbavili Indiány jejich veškerý majetek, úrody, koní, svobody, stejně jako domova a jejich dětí. Nakonec jsem dospěl ke stejnému závěru jako generál Miles, Buffalo Bill a řada otevřených vůdců, kteří mě ujistili, že Indián byl nejhrdinštější a nejušlechtilejší typ, jaký kdy svět viděl. Indián byl bez zlozvyků, dokud jej bílý muž nezničil pomocí whisky, zanesením hrozných nemocí a nenakazil je láskou k penězům, a snadno by odolal bílému vetřelci, kdyby byl vybaven ničivými zbraněmi bílých mužů a neomezenými prostředky. Nejvyšší rozvoj kultury rudého muže byl zaznamenán v Peru. Nyní víme, že za vlády Inků tito rudí muži čelili a vyřešili všechny velké ekonomické a sociální problémy, které nás dnes trápí. My, kteří se trápíme nad těmito velkými problémy, věříme, že můžeme nejsnáze a nejrychleji získat lehké a praktické vědomosti studiem těchto metod a výsledků velkých rudých mužů minulosti. Právě s tím jako svou přesvědčivou myšlenkou a motivem procházím od země k zemi a hlásám metody a předávám evangelijní poselství velkých rudých mužů z Ameriky.“
Doufám, že se v budoucím programu budeme moci podrobněji podívat na pokračující vliv Ernesta Thompsona Setona v této zemi.