Jan Blahoslav. Ukázka z knihy. Připravila Alena Blažejovská.
Úryvek čte Vladimír Krátký.
Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 12. 4. 2014 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy: Jan Blahoslav – Spis o zraku z knihy Čtyři menší spisy. In web ČRo Brno, duben 2014 (anotace + úryvek textu). – Cit.: V úvodu pořadu otevřeme jeden ze svazků reprezentativní edice brněnského nakladatelství Host – Česká knižnice. Tato edice začala vycházet v roce 1997 v Českém spisovateli, v roce 1998 přešla do Nakladatelství Lidové noviny a od roku 2009 se jí ujalo nakladatelství Host. Přináší pečlivě připravená vydání základních děl české literatury od počátků po současnost, která jsou opatřena kritickými komentáři. Tak vyšly i Čtyři menší spisy Jana Blahoslava, které edičně připravil Mirek Čejka, komentář napsala Hana Bočková.
Jan Blahoslav byl kněz a biskup Jednoty bratrské, básník, překladatel, jazykovědec a hudební teoretik. Narodil se 20. února 1523 v Přerově a zemřel 24. listopadu 1571 v Moravském Krumlově. Nová edice obsahuje jeho spisy O původu a příčinách jednoty bratrské, Spis o zraku, Filipika proti misomusům a Vady kazatelů.
Naše ukázka je ze Spisu o zraku, s podtitulem Jak člověk zrakem, to jest viděním a hleděním, sobě nebo jiným škoditi může. Pochází z roku 1550 a jeho dokladem jeho péče o morálku členů Jednoty bratrské. Jak píše v komentáři Hana Bočková: „Blahoslav vytváří obraz zraku jako receptoru ambivalentního: se schopností nazírat boží dobrotu stejně jako otevírat cestu zlu. /…/ Východisko nabízí jediné: uvědomělou sebekázeň.“ Úryvek v pořadu Zelný rynk přečte Vladimír Krátký.
ÚRYVEK
Ale zraku těkavost, s libostí a lahodou spojená, jak zahnána býti může? Ano, raději člověk dále se po tom táhne. Leč kdo velikou práci nad sebou vede, a na pomoc ducha Kristova i mnohá přisluhování maje, něco učiní. Jinak nic? A i ten ještě velmi málo s tím se vším dovede. Ano, jeden člověk dobrý, maje se modliti v kostele, oči vzhůru nábožně pozdvihl. I tožť, hle, vtom hned uzřel někde při stropě dřevo jedno k druhýmu hrubým hřebíkem dřevěným přibité. Nu on hned nechaje modlitby, dal se v potřebné přemyšlování, jak jest to, že hřebík čtyřhranatý do okrouhlé díry může se trefiti. Není potřebí té věci déle příklady a ovšem jinými důvody potvrzovati; každý doma viz příklady vždycky přítomné. Dlouho-li, prosím, při Bohu stojíš, když již také někdy na to se navedeš, aby něco přemyšloval, buď kterýkoli čas, třebas při modlitbě – jak se špatná příčina zrakem dá, že tě daleko zavede, až někdy třebas nevíš, co děláš. Ty klečíš, a někdoť by mohl pohádku vydati: „Co jest modlitba?“ Aneb: „Každý-li se modlí, kdo klečí?“