Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 8. 2016

Sám neprojdeš (1989)

Filed under: Povídky — Premek @ 11:00

Jiří Koukolík. Literární ukázka ze západočeského nakladatelství. Svědectví o osudech českých vysokoškoláků po 17. listopad 1939.

Natočeno 1989. Premiéra 15. 11. 1989 (Praha, 9:50 – 10:00 h).

4. 8. 2016

Alibi (1989?)

Filed under: Povídky,Slovenské — Premek @ 11:05

Luis Dubrau. Povídka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 13. 11. 1989 (Bratislava, 14:00 – 14:35 h.).

3. 8. 2016

Opuštěný chlapec (1981)

Filed under: Povídky — Premek @ 10:50

Rabíndranáth Thákur. Povídka klasika indické literatury. Překlad Josef Zlámal. Režie Alena Adamcová.

Účinkuje Jan Bartoš. 

Natočeno v roce 1981. Repríza 6. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:31 h.; 26 min); 6. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.) v cyklu Letní čtení; 11. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Rabíndranáth Thákur: Dědeček a Opuštěný chlapec. In web ČRo 3 Vltava, 6. srpen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog a filozof, propagátor nezávislosti Indie a indického kulturního dědictví, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913 – to vše byl Rabindranáth Thákur. Dvě z jeho povídek poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Thákur byl završitelem indické kulturní renesance, která zapojila indickou literaturu do světového kontextu, aniž ji zbavila nejcennějších rysů jejího tisíciletého odkazu. Dodnes je považován za nejvýznamnějšího autora moderní indické literatury – indickou povídku obohatil o nové umělecké postupy (jako je např. hovorový jazyk), rozšířil její tematické okruhy a prohloubil její humanistické vyznění.

2. 8. 2016

Tam za mořem je Amerika (2016)

Filed under: Literární pásma,Povídky — Premek @ 11:55

Oldřich Kašpar. Podle stejnojmenné knihy připravila Daniela Jirmanová. Hudební spolupráce David Schreiber. Režie Tomáš Jirman.

Účinkují Stanislav Šárský, Anna Cónová a David Viktora.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2016. Premiéra 5. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Americký rok a Pokračování za pět minut.

 

 

Vášeň v púšti (Vášeň v poušti, 1987)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 0:20

Honoré de Balzac. Povídka. Překlad Miroslava Bartová. Redakce Dagmar Kinčeková. Zvuk Ĺubomír Dolinka. Režie Eva Galandová.

Účinkuje Dušan Jamrich.

Připravil Československý rozhlas v roce 1987 (30 min.). Repríza 5. 3. 2016 (SRo 3 Rádio Devín); 10. 5. 2018 (Rádio Litera, 15:00 h).

31. 7. 2016

Poviedky z Karpát (Povídky z Karpat, 2001)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 14:15

Milan Zelinka. Dvě povídky, ve nichž je hlavním hrdinom svědomí. Hudbu vybrala Eleonóra Vančíková-Kapasná. Režie Viera Weidlerová.

Čte Karol Machata.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2001 (28 min.). Repríza 30. 7. 2016 (SRo 3 Rádio Devín).

Terno (20??)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 13:24

Milan Zelinka. Povídka. Redakce Jana Hevešiová. Hudební dramaturgie Ludmila Hodulíková. Režie Ladislav Kerata.

Účinkují Milan Zelinka, Jana Hevešiová a Miroslav Trnavský.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 20?? (26 min.). Repríza 29. 7. 2016 (SRo 8 Rádio Litera).

29. 7. 2016

Albert (1989)

Filed under: Povídky — Premek @ 12:20

Lev Nikolajevič Tolstoj. Povídka klasika ruské literatury. Překlad a úprava Alena Morávková.

Natočeno 1989.  Premiéra  26. 2. 1989 (Vltava, 20:00 – 21:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Lev Nikolajevič Tolstoj: Albert. In Rozhlas 9/1989 (13. 2. 1989), s. 4. (článek). – Cit.: Povídka Albert je datována únorem 1858, je tedy dílem autora ještě ani ne třicetiletého, který ovšem měl již tehdy za sebou několik pozoruhodných titulů: především slavnou trilogii Dětství, Chlapectví, Jinošství, pak také Sevastopolské povídky, Statkářovo jitro, Luzern; do tohoto údobí můžeme zahrnout i novelu Kozáci, na niž Tolstoj v té době intenzívně pracuje (vyšla v roce 1863). Bohatství témat i umělecké prostředky a postupy, jimiž je vlastně teprve začínající spisovatel uchopil, dávají již tehdy tušit velikost génia — a přes všechnu později tolikrát zdůrazňovanou rozporuplnost jeho života a díla i jejich jednotlivých vývojových etap podávají důkaz Tolstého vnitřní celistvosti. V jeho životě — řečeno slovy B. Mathesia — v jeho nepřetržitém a souvislém vývoji nebylo »obrácení«. Umělec obíral se otázkami etickými, etik pracoval metodami uměleckými.

Již v povídce Luzern (1857) — skrze postavu potulného zpěváka, který svým uměním sice zaujme lázeňskou společnost, ale ne zas tolik, aby v ni probudil obyčejný lidský soucit — prozrazuje Tolstoj, jak mocně na něj působí hudba, jak silně ho zaujalo téma obrodné a záro-veň spalující sily uměleckého génia, fenomén umění vůbec. Když pak v lednu 1857 poznal Tolstoj v Petrohradě bývalého člena orchestru Petrohradské opery, houslistu Georgije Kizevettera, dala jeho životní historie autorovi Luzernu impuls k napsáni povídky Albert. Po mnoha úpravách, jimiž Tolstoj reagoval na připomínky prvních čtenářů — Turgeněva, Někrasova, Botkina —, byla pak povídka otištěna v časopise Sovremennik.
Umění, úděl umělce, jeho vnitřní rozporuplný svět, pokrytecká morálka salónů — to jsou tematické uzly celé Tolstého tvorby, a že je nikdy docela neopustil, dosvědčuje v pozdějším období např. Kreutzerova sonáta nebo traktát Co je to umění. (Magická síla tohoto tématu začne zákonitě brzy přitahovat i další velké duchy evropské literatury — za všechny připomeňme v této souvislosti alespoň T. Manna nebo R. Rollanda.)

»Umění je nejvyšší projev lidských schopnosti. Je přístupné jen několika málo vyvoleným a zvedá vyvolence do takové výše, že se mu hlava točí a jen stěží si zachová zdraví. V umění jako v každém zápase existuji hrdinové, kteří se cele oddali službě, a zahynuli, aniž dosáhli svého cíle.« Tak obhajuje malíř Petrov lidský úpadek svého dávného přítele, houslisty Alberta. Tento geniální muzikant, vzbuzující v přepychových salónech v nejlepším případě útrpný soucit, je jedním z mnoha Tolstého zaníceným hledačů pravdy, kteří nemohouce najít v životě, hledají ji i ve smrti. V tomto smyslu je Albert předzvěstí povídky Trojí smrt nebo později Smrti Ivana lljiče a lze vystopovat i souvislost se slavnou scénou umírajícího Andreje Bolkonského na slavkovském bojišti (Vojna a mír). Andrej dovršuje v hodině smrti své lidské sebepoznání a sebezdokonalení, dosahuje vyšší svobody splynutí s nadosobním — Albert v předsmrtných mrákotách mumlá své »já ještě žiju, já žiju«, vědom si nejasně, že jeho fyzická smrt je jenom jednou z obětí kladenou na oltář nesmrtelného umění.

Povídku Albert pro rozhlasovou Schůzku s literaturou přeložila a upravila Alena Morávková, s herci pražských divadel ji nastudoval režisér Petr Adler.

 

Zázračný cukor (Zázračný cukr, 1989?)

Filed under: Povídky,Slovenské — Premek @ 11:05

Andrej Reiner. Rozhlasová povídka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1989 (?). Repríza 24. 2. 1989 (Vltava, 14:00 – 14:30 h.).

Fíkovník a vesničan (1989)

Filed under: Povídky — Premek @ 9:25

Roy Henry. Povídka jamajského autora. Připravil Vladimír Klíma.

Natočeno 1989. Premiéra 23. 2. 1989 (Praha, 9:30 – 9:45 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress