Francis Jammes. Z francouzštiny přeložil Svatopluk Kadlec.
Účinkuje Rudolf Kvíz.
Repríza 12. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.; 5 min.).
7. 5. 2009
Díkůvzdání (do 2003)
Kenneth Koch. Verše amerického básníka přeložil Jaroslav Kořán. Úvodní slovo napsal Josef Jařab. Účinkují Radim Vašinka a Magdalena Rychlíková. Režie Josef Melč.
Natočen do roku 2003. Repríza 30. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 15 min.) v cyklu Svět poezie a Americký rok.
5. 5. 2009
Pod bičem milostným (2007)
Jan Zahradníček. Připravil Zdeněk Drštka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudoval Radio Proglas v roce 2007. Premiéra 10. 6. 2007 (Radio Proglas, 9:30 h.) v cyklu Knihovnička.
Máj (2009)
Karel Hynek Mácha. Rozhlasová úprava představení z divadla Viola. Hudba Emil Viklický. Režie Miloš Horanský.
Účinkuje Barbora Hrzánová.
Natočeno 2009. Premiéra 1. 5. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). Repríza 1. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.).
Pozn. V úvodu básník Miloš Horanský proslovil „několik zastavení nad K. H. Máchou a Májem“.
Pozn. 2: Od roku 1836, kdy Karel Hynek Mácha vydal Máj, inspirovala tato velebáseň jara, lásky a smrti mnohé Máchovy následovníky, oslovila recitátory, divadelníky i filmaře. I v archivu Českého rozhlasu se nachází celá řada pozoruhodných nahrávek Máchova Máje. V minulém roce k nim přibylo pozoruhodné zpracování brněnského Divadla U stolu a letos v premiéře uvádíme rozhlasové zpracování z repertoáru pražské Violy: Máj v interpretaci Barbory Hrzánové v režii Miloše Horanského a s hudbou Emila Viklického.
V řadě dosavadních známých interpretací je toto Horanského a Hrzánové pojetí Máje tou nejvíc komediantskou, připomínající, že kořeny romantiky tkvějí i ve vyprávění hrůzostrašných loupežnických a mordýřských historek, v kočovném a loutkovém divadle. (anotace)
Pozn. 3: Divadelní premiéra 30. 4. 2003 (Divadlo Viola).
Lit.: Hrdinová, Radmila: Hrzánová v Máchovi objevuje sebe. In web Novinky, 12. 5. 2003 (recenze divadelní premiéry). – Cit.: V předvečer prvního máje se vrátil na jeviště pražské Violy Máchův Máj, tato úžasná, ve své době zatracovaná, leč mnoha generacemi podnes obdivovaná báseň, která na půdorysu romantické historie o ztrestané nevěře přináší spíše než tóny lásky existenciální pohled do propastných hloubek smrti a nicoty. (more…)
28. 4. 2009
Onde (2009)
Ludvík Kundera. Nová autorova sbírka, vydaná nakladatelstvím Atlantis, přináší verše z let 2000-2008. Pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Ondřej Mikulášek.
Natočeno 2009. Premiéra 9. 5. 2009 (ČRo 3 Vltava, 22:45 – 23:00 h.; 14 min.) v cyklu Svět poezie. Repríza 7. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie; 21. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) k 100. výročí narození L. Kundery v cyklu Svět poezie; 8. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Lit.: Blažejovská, Alena: A Kunštát sám Kocourkov. In Týdeník Rozhlas 19/2009, s. 11 (anotace).
Lit.: Blažejovská, Alena: Ludvík Kundera: Onde. In web ČRo 3 Vltava, 21. březen 2020 (článek). – Cit.: To i ono, zde i onde – svět s veškerým bohatstvím ve sbírce veršů z let 2000-2008. Uvádíme u příležitosti 100. výročí narození Ludvíka Kundery. Poslouchejte on-line měsíc po odvysílání.
Předvánoční nákup
a Kunštát sám Kocourkov
Třikrát potkávám Karla Práška
V opačném směru obkružujeme náměstí
(…) …čteme v jedné z momentek v básnické sbírce Ludvíka Kundery (1920-2010) Onde. Zkraje knížky, která shrnuje verše vzniklé v prvním náčrtu na konci roku 2000 (přesněji: „v posledních 33 dnech 20. století,“ jak objasňuje vždy precizní autor), jsme tedy zasazeni do kunštátských reálií. Básník se tu zmiňuje o svém „skorosousedovi“, který v nakladatelství Sursum vydal svůj pozdní (v sedmdesáti letech!) debut Psí hřbitov. Neúnavně aktivní Ludvík Kundera v doslovu ke knize připomněl i poezii svého někdejšího přítele a nadosmrti oblíbence Oldřicha Wenzla a lyrický humor. Obojí charakterizuje také Kunderovu knihu Onde.
Vtipem je už sám název
Básník Vít Slíva se před časem ve spojení se svou sbírkou Souvrať podivil, že dnešní čtenáři už nevědí, co vůbec „souvrať“ je. A „onde“? Kundera to pro jistotu vysvětluje mottem:
Je-li toto zde,
je ono onde Hans Arp
Takže co je to „ono“, které je „onde“? A kde vlastně? Lze číst z obsahu knihy: Ve snách Brno, Vídeň šílí, V Heidelberku možná, V Jeně, V Mutěnicích, V Berlíně prý, Sikkim či Nilgiri?, Zatím co v Boskovicích… Onde. Ovšem, je to i jazyková hra: „onde“ se lze „uondat“, lze vyhlížet „onam“ a „onak“, být „onačejší“ – ale také „ondy“, „ondekrát“ a „ondevá“.
Onde, ondy, ondevá
Přestože gró sbírky vzniklo na sklonku minulého století, básník na textech později dál pracoval – až je v roce 2008 přivedl ke knižnímu vydání, věnovanému památce dánského malíře Asgera Jorna, rumunského básníka Gellu Nauma a slovenského malíře Laca Guderny. Kdo četl Kunderovo Řečiště (paměti), bude vědět… – A tak i titulní a závěrečná báseň sbírky Onde byla napsána v Kunštátě až 11. května 2007 a kromě explicitního přiznání k jazykové hře a humoru vůbec obsahuje i další klíč: Možná není ani tak důležité, že „onde“, ale spíše to, že „ondy“, „ondevá“.
Může gentleman chtíti více?
V první básni sbírky autor vyjmenovává, co všechno mu (ondy) spadlo v kůlně na hlavu – včetně borovice -, a klade řečnickou otázku: „Může gentleman/ chtíti více?“ A jsme u toho: básník chtě nechtě reprezentuje onen elegantní svět gentlemanů s poněkud starosvětskými způsoby (včetně způsobu vyjadřování), které nám, zde formou poetickou a vtipnou, nevtíravě připomínají dnes leckdy postrádané (onačejší) hodnoty.
Ne náhodou se např. v další básni objevuje autor „v roli Josefa Druhého“ a ona dávná „onde“ porůznu vyvstávají ze vzpomínek, dopisů i snů… Proč by tu tedy nemohly mít své místo „oř“, „řasnatá roucha“, „pěvec ze Žernovníku“, „fiží“, „stromoví chaterné“, „vůčihledně“, „zatímco“, „pakliže“ a „kdežto“ a také „kormutlivina“. Že by některé verše byly plody saunových debat s jazykovědcem Dušanem Šlosarem, jemuž je jeden z textů věnován?
Tato básnická sbírka je útlá, ale po jejím rozevření vás čeká široká, laskavá náruč moudrého, vzdělaného a zkušeného muže, jehož pohled (i řeč) bez omezení zahrnuje to i ono, zde i onde – svět s veškerým bohatstvím. A přestože z perspektivy věku se to všechno odehrálo (anebo má své kořeny) převážně už „ondevá“, jde o sbírku navýsost současnou, vytvořenou myslí pružnou, otevřenou a svěží.
17. 4. 2009
Rád bych, aby mne milovali (1987)
Endre Ady. Překlad František Halas. Dramaturg Václav Daněk. Režie Jana Klimentová.
Recituje Marek Eben.
Natočeno 1987. Premiéra 22. 11. 1987 (Praha, 12:00 – 12:03 h.) v cyklu Sváteční verše. Repríza 14. 6. 1996; 14. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h).
16. 4. 2009
Toman a lesní panna (1972)
František Ladislav Čelakovský. Režie Josef Melč.
Účinkují Karel Hlušička, Eva Klepáčová a Viktor Preiss.
Natočeno 1972. Ke stažení zde.
14. 4. 2009
Co že bude z celé Evropy? (2009)
Karel VI. Schwarzenberg. Poetické hříčky z exilu českého historika, heraldika, esejisty a orlického knížete. Báseň Dialog přeložil Vratislav Slezák. Připravil Miloš Doležal. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Ladislav Frej a Rudolf Pellar.
Natočeno 2009. Premiéra 18. 4. 2009 v rámci pořadu Den češtiny (14 min.). Repríza 15. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie.
Veľký testament (Velký testament, 2009)
François Villon. Báseň uvedená v cyklu „Svetová čítanka“. Redakce Marián Grebáč.
Recituje Alfréd Swan.
Natočilo SRo Rádio Devín v roce 2009 (12 min.). Premiéra 5. 3. 2009 (SRo, Devín) v cyklu „Svetová čítanka“.
Obsah: Lamentácie krásnej zbrojmajstrovej (Les regrets de la belle heaulmiere) – Balada o naučeniach krásnej zbrojmajstrovej dievkam radodajným (Ballade de la belle heaulmiere aux filles de joie) – Dvojbalada o láske (Double ballade sur le meme propos) – Balada Protest (Ballade, Intitulée : Les Contredictz de Franc-Gontier) – Pieseň (Rondeau).
Pozn.: François Villon básnik z rodu autentických, veľkých básnikov. Jeho dielo preverilo vyše poltisícky rokov a dodnes je stálou inšpiráciou pre literárnu, prekladateľskú, či divadelnú tvorbu. Villon pochádzal z chudobných pomerov. Otca stratil ešte v detstve. Ujal sa ho strýc, vzdelaný kňaz, ktorý mu umožnil absolvovať štúdium umenia na parížskej Sorbonne. Po absolvovaní Sorbonny sa z neho stal sveták. Rád sedával v hostincoch, zabával sa so ženami a zúčastňoval sa na rôznych krčmových výtržnostiach. Jeho život bol plný škandálov, útekov pred spravodlivosťou a pobytov vo väzení. Mal však styky s najvyššou francúzskou vrstvou, ktoré mu pomáhali dostať sa na slobodu pri prípadných uväzneniach, ba aj spod šibenice. Vo väzení napísal podstatnú časť svojich Testamentov, ktoré mali dve časti: Malý testament, ktorý je pásmom vtipov a žartov a Veľký testament, v ktorom Villon objavil pre poéziu to najcennejšie, ľudské ja ako predmet, ale aj ako podnet na definovanie ľudského údelu na svete. Ak niečím Villon dosiaľ naozaj inšpiruje moderného čitateľa, tak predovšetkým tým, že v jeho poézii je prítomný celý človek. Výber z Villonovej poézie recituje Alfréd Swan. (anotace)