James Thurber. Pohádka. Překlad Radoslav Nenadál. Dramatizace Eva Linková. Hudba Jiří Srnec. Dramaturg Eva Košlerová. Režie Ivan Holeček.
Osoby a obsazení: minstrel (Pavel Soukup), princ Zpěvoch (Václav Kopta), princezna Saralinda (Eva Horká), Golux (Eduard Cupák) a další.
Natočeno 1987. Premiéra 1987 (Praha, 13:00 – 13:51 h.).
Lit.: Bačkovská, Vladěna: Třináctery hodiny. In Rozhlas 36/1987 (24. 8. 1987), s. 14 (článek). – Cit.: Hrdinové této povídky neoplývají příliš svůdnými jmény — Saralinda a Zpěvoch. Ale ostatně, co do jmen… Důležitější je, že jsou krásné zamilovaní a stateční a že tedy stáli anglickému spisovateli Jamesi Thurberovi za to, aby jejich příběh zaznamenal. Díky tomu tu máme další pohádku, která stojí za slyšení.
Třináctery hodiny — to musí být pořádný dům, a co dům, opravdický zámek, který potřebuje tolikery hodiny. Samozřejmě nejde o ty náramkové, které nosíme my v našem století, ale věžní, jejichž tikot je slyšet do dalekého okolí. Co s tím mají společného ti dva — Saralinda a Zpěvoch? Velmi mnoho. Saralinda, i když nerada, je tam doma a Zpěvoch se světem toulá už hodně dlouho, aby ten zámek objevil a Saralindu si odvedl domů.
Možná řeknete, co je na tom tak těžkého: poptá se tu i onde — pohádkový svět není zas tak veliký, aby v něm zámek s třinácterými hodinami nenašel. Máte pravdu, ale je v tom háček, a to háček kouzelný. Saralindu vězní vévoda, který čeká, až bude plnoletá a potom si ji vezme za ženu. Vůbec mu nevadí, že ho Saralinda nechce. Celé království zmrazil, aby se tam ani živáček neodvážil. I čas je na zámku svázán ledovými pouty. Stalo-li se náhodou, že přes všechna nebezpečí zavítal nějaký princ žádat o ruku spanilé princezny, dal mu vévoda úkoly tak těžké, že se ti odvážlivci bud sami vzdali, nebo úkol prostě nesplnili a přišli o hlavu.
Proč byl vévoda tak zlý? Saralindu totiž uloupil; chůva té nešťastné dívky byla čarodějnice a ta to zařídila tak, že se Saralinda může vdát teprve až jí bude 21 let a do té doby musí vévoda dát příležitost každému princi, který se chce ucházet o její ruku. A ještě jeden háček je v tomhle kouzlu — Saralindu může zachránit a vévodu zničit jen princ, jehož jméno začíná i nezačíná na »Z«.
Zpěvoch se dostal až před vévodu. Ten si nedělal velké starosti — byl si téměř jist, že i tenhle pocestný dopadne stejně jako ti ostatní. Pravý boj o čas, o život a štěstí Saralindy začal až tehdy, když si vévoda nahlas řekl princovo jméno — Zpěvoch — píše se na začátku »Z«, ale vyslovuje se »S«.
Boj to byl záludný, zlý a nebezpečný. Po boku prince však stálo dobro v podobě Jagy, Goluxe a princezniny lásky.
Všechna kouzla pominula zároveň s odbíjením všech třinácti hodin. Ledová pouta roztála a zámek dříve mrtvý zimou ožil štěstím pohádkově zaslouženým. Pojďte spolu se Zpěvochem do toho boje, aspoň tak, že mu budete držet palce. Uvidíte, že i vás potom šfastný konec potěší.