Host: Rudolf Merkner, režisér, scenárista.. Jaké to je vyměnit psaní scénářů za režisérskou židli? Kde bral inspiraci pro postavy ze seriálu Vyprávěj? A je něco, co by neudělal ani za milion? Moderuje Michaela Maurerová.
Natočeno 2025. Premiéra 4. 11. 2025 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
Reputační riziko, nebo zbytečný povyk? Moderuje Lukáš Matoška.
Hovoří předsedkyně poslaneckého klubu hnutí STAN Michaela Šebelová a poslanec hnutí ANO Patrik Nacher.
Natočeno 2025. Premiéra 4. 11. 2025 (ČRo Plus, 9:34 h.; 24 min.).
Lit.: Matoška, Lukáš – jud: Tomio Okamura v čele Sněmovny? Už nominace je ostudou, míní Šebelová. Juchelka: Budu hlasovat pro. In web ČRo Plus, 4. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tomio Okamura (SPD) se ve středu pravděpodobně stane předsedou Poslanecké sněmovny a bude tak třetím nejvyšším ústavním činitelem v zemi. Do funkce ho chce navrhnout vznikající koalice. Strany končící vlády naopak nesouhlasí. „Budu pro něj v rámci koaliční dohody hlasovat,” ujišťuje v Pro a proti poslanec hnutí ANO Aleš Juchelka. „Není vhodným kandidátem,” namítá předsedkyně poslaneckého klubu hnutí STAN Michaela Šebelová. (…)
Host: Jan Strejcovský, dokumentarista. Moderuje: Ondřej Cihlář. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Natočeno 2025. Premiéra 4. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.).
Bude Česko dnes vystupovat v Bruselu proti stanoveným klimatickým cílům do roku 2040? Jak se změní možnosti státem hrazené poporodní péče? Za co čelí nová poslankyně SPD podezření z plagiátorství? Moderují Pavlína Nečásková a Tomáš Pavlíček.
Natočeno 2025. Premiéra 4. 11. 2025 (ČRo Plus, 8:10 h.).
Návrh programového prohlášení je na světě. Okamura nechal proklouznout detail, který mu kompletně zkazí reputaci. Hovoří Jindřich Šídlo, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.
Natočeno 2025. Webová premiéra 3. 11. 2025 (Seznam Zprávy, 18:15 h.; 51 min.).
Lit.: anonym: Šťastný podcast: Nová vláda slibuje dovoz chirurgů. Okamurovi navzdory. In web Seznam Zprávy, 3. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Konec úlev pro tiché víno i zákaz všech dotací, na další straně posílení české vědy skrz dovážení migrantů. Koaliční partneři si navzájem do programového prohlášení poschovávali léčky. Rozkrývá je Šťastný podcast ve složení Šídlo–Povolná–Lasák.
Babišova družina do éteru vyslala návrh svého programového prohlášení. Kromě evergreenů obsahuje i mnoho zajímavostí, u kterých trio Šťastných podcasterů nemá zrovna jistotu, že na nich v budoucí trojkoalici panuje jednoznačná shoda.
Ondřeje Lasáka obzvlášť zaujala pasáž o zemědělství. „To je kuriózní sekce toho dokumentu, kde se píše, že by nová chystaná vláda Andreje Babiše ráda snížila celkovou závislost na dotacích. To se dozvídáme věcí,“ usmívá se nad nesouladem s kariérou budoucího předsedy vlády a jeho novým politickým uvažováním. (…)
Petr Kaňka a Michal Pavlík. Stereofonní dramatizované pásmo o Vladimíru Majakovském. Použitý překlad Jiří Taufer. Stereofonní scénář Jan Kozelka, Michal Pavlík a Petr Kaňka. Hudba Petr Kaňka. Odpovědný dramaturg Jana Kopecká. Režie Michal Pavlík a Petr Kaňka.
Osoby a obsazení: Vladimír Majakovskij (Pavel Soukup), Burljak (Ladislav Frej), Lila (Jana Březinová), Elza (Hana Čížková), Marie (Valerie Zawadská). Dále účinkují Jan Přeučil, Jan Novotný, Jindřich Hinke, Jiří Klem, Petr Svoboda a Antonín Hardt.
Natočeno 1986. Premiéra 14. 12. 1986 (Vltava, 21:50 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Dokument připravil Lukáš Hulenka. Dramaturg Jan Hanák. Zvuk Pavel Zgarba.
Natočeno 2025. Webová premiéra 3. 11. 2025 (Téma 21, 30 min.).
Lit.: Hanák, Jan: Poslední generace – Málem v base. In web Téma 21, 3. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Nejhorší na tom nebyl trest. Ale pocit, že lidskost se dá ztratit tak snadno.“ Když mladická lehkomyslnost narazí na chladný systém.
Chtěli prožít pár dní svobody. Čtyři mladí lidé se vlakem vracejí z Nizozemska. Už jsou blízko domova, když je prohledá německá policie a najde u nich menší množství marihuany. Legálně koupené. Ale na špatné straně hranice. Z drobnosti se stává drama. „Jeden z policistů si mě vede za roh opuštěného nádraží. Stojím na schodech a on mě nutí, abych si svlékl kalhoty. Třesu se. Bylo mi jasné, že už není cesty zpět.“ Výslechy, ponižování, hodiny v cele. Hlavní protagonista mluví o okamžiku, kdy se svět pro něj proměnil v absurdní mašinerii, která nezná slitování. „Nikoho jsem nezabil, ani nikomu neublížil. Tak proč je ve vzduchu tolik zloby?“
Dokumentární rekonstrukce Málem v base uvádí autorskou minisérii tématizující střet jednotlivce a systému. Příští týden naváže dokument Jak rappeři přicházejí o iluze. (…)
Oto Schmidt. Rozhlasová hra o životě a díle Bohuslava Martinů. Scénická hudba Jan Jirásek. Na violoncello hraje Jindřich Ptáček, na klavír improvizuje Jan Jirásek. Dramaturg Jan Kolář. Režie Pavel Krejčí.
Osoby a obsazení: Bohuslav Martinů (Pavel Soukup), mladý Bohuslav Martinů (Marek Uhrin), matka (Dagmar Felixová), Charlotta Martinů (Dagmar Novotná), Standa Novák (Jiří Kalužný), Jan Zrzavý (Vladimír Čech II.), Georges Neveux (Milan Sandhaus), Vinter (Jiří Klepl), Frank Rybka (Jan Hyhlík), Nikos Kazantzakis (Hynek Pech), školník Háček (Jan Pilař), 1. novinář (Stanislav Lehký), 2. novinář (Pavel Novotný).
Natočeno v roce 1990. Premiéra 22. 3. 1991 (Praha, 10:30 – 11:30 h.).
Oto Schmidt. Rozhlasová hra. Režie Petr Adler.
Osoby a obsazení: on (Josef Chvalina a Jan Hyhlík), ona (Libuše Havelková a Daniela Hlaváčová), muž (Ladislav Potměšil), žena (Jana Březinová), otec (František Hanuš), Tichá (Věra Bublíková), Lefler (Radúz Chmelík), Leonek (Jan Vondráček) a další.
Natočeno 1977. Premiéra 6. 4. 1977 (Praha, 19:30 – 20:15 h.). Repríza 15. 6. 1978 (Vltava, 11:30 h.).
Lit.: ich: Oto Schmidt: Maršál Ney. In Rozhlas 15/1977 (28. 3. 1977), s. 4. (článek). – Cit.: Specifikum rozhlasové hry umožňuje rozhlasovému autorovi jako v žádném jiném žánru vniknout do vnitřního světa hrdinů, vracet se s nimi do minulosti a znovu prožívat ty chvíle vlastního života, které uzpůsobily, modifikovaly jejich další osudy. Dnes, kdy vysoké životní tempo, velké pracovní nároky na každého jednotlivce nás nutí dívat se vpřed a řešit denní starosti, někdy se zapomínáme ohlédnout kolem sebe… A přece v nejbližším okolí žijí lidé, kteří mnohé prožili, a ne všichni a ne vždy z toho vyšli bez šrámů, které je poznamenaly na celý další život.
Na dobu okupace Československa hitlerovským Německem se řada z nás dívá prizmatem historických faktů a zapomínáme, že mnozí z těch, kteří dnes dožívají svůj život, v té době do něj vstupovali. Tuto paralelu dneška s minulostí, spjatou do smutného osudu starých manželů, si vybral pro námět své hry Oto Schmidt, jeho Maršál Ney je původní rozhlasová psychologická hra o vině a svědomí, hra, která krutě analyzuje lidskou zbabělost, která má za následek zmaření mladého života.
(more…)Oto Schmidt. Rozhlasová hra. Improvizace na bicí Ivo Kieslich. Dramaturg Jaroslava Strejčková. Režie Jan Tůma.
Osoby a obsazení: JUDr. Průcha (Josef Vinklář), Ida, jeho žena (Marie Drahokoupilová), Tomík, jejich syn (Michal Plachý), Pavelka (Jiří Holý), Štych (Ján Schánilec), Zárubová (Jorga Kotrbová), Kvasil (František Husák), náměstek (Miloš Hlavica), Helena (Daniela Bakerová), Daněk (Jiří Štěpnička), vrchní (Jan Kotva).
Natočeno 1984. Premiéra 23. 8. 1984 (Praha, 19:15 – 20:04 h.). Repríza 16. 5. 1985 (Vltava, 11:30 h.).
Lit.: vbk: Ota Schmidt: Dialog za víření bubínků. In Rozhlas 35/1984 (13. 8. 1984), s. 4 (článek). – Cit.: Autor nám jistě promine, když na něho prozradimo, že patří k úspěšným rozhlasovým tvůrcům střední generace, jak často z ušlechtilých důvodů označujeme autory, kteří překročili důchodový věk. Kdy ho překročil zrovna Ota Schmidt, o to teď nejde. Jde spíš o to, že patří k těm autorům rozhlasových her, které otázky a problémy mládí a mladých lidí neustále vzrušují a jsou důležitým inspirativním momentem pro jejich další tvorbu. Schmidtova původní rozhlasová hra Dialog za víření bubínků je toho dalším důkazem. Jestliže někdo bere tuto problematiku vážně (a tuto snahu nelze autorovi upřít), musí samozřejmě klást i další otázky— charakteru generačního, sociálnlho o samozřejmě i morálního. A v tom okamžiku se do této hry — ve smyslu úzce dramaturgickém i široce obrazném — dostávají nejen ti mladí, ještě nevyzrálí, ale i my, lidé přece vyzrálí! Nikoli už jen jako posluchači seriózně zamyšleného příběhu o mladých lidech, ale jako rodiče svých vlastních dětí. Tak to tento autor střední myslel a tak mu to taky vyšlo. Ale to nž musí posoudit posluchači.
Hru nastudoval přední brněnský režisér Jan Tůma s pražskými herci. (…)
Powered by WordPress