Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 2. 2026

5:59 – MDŽ: Nic neumím a jednou se na to přijde (2026)

Filed under: Podcast — Přemek @ 11:31

Podcast moderují Lenka Kabrhelová a Veronika Lehovcová Suchá. Editorka Barbora Sochorová.

Hovoří lingvistka z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Hana Dufková a lektorka a konzultantka Denisa Dědičová z GrowJob Institutu.

Natočeno 2026. Webová premiéra 13. 2. 2026 (Seznam Zprávy, 5:59 h.; 56 min.).

Lit.: Kabrhelová, Lenka – Lehovcová Suchá, Veronika: Nic neumím a jednou se na to přijde. Jak bojovat s imposter syndromem. In web Seznam Zprávy, 13. 2. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jednou za život ho pocítí až osmdesát pět procent z nás. Řeč je o syndromu podvodnice nebo podvodníka, který způsobuje, že člověk pochybuje o svých dovednostech a má neustálý strach, že se příjde na to, že nic neumí a všech úspěchů dosáhl jen se štěstím a náhodou. I když se dřív předpokládalo, že se imposter syndrome týká hlavně žen, aktuální studie ukazují, že  trápí i muže. Jak se v reálném životě projevuje? A jak sním bojovat alespoň někdy vyhrát?

Přepište dějiny – Ekologie a pád komunismu u nás (2025)

Filed under: Podcast — Přemek @ 11:24

470. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík. Hostem je exministr životního prostředí Bedřich Moldan.

    Natočeno 13. 10. 2025 (Praha, Národní zemědělské muzeum, 17:30 – 19:30 h.). Webová premiéra 13. 2. 2026 (Přepište dějiny, 61 min.).

    Pozn.: Vloni jsme vystoupili také na festivalu Ekofilm v Praze. Večer nazvaný „Dýl s minulostí nebo deal s budoucností?” měl také vzácného hosta, někdejšího ministra životního prostředí Bedřicha Moldana. Jaký vliv měla ekologie na pád komunismu u nás a kdo tady vlastně všechno začal s demonstracemi? Volalo se po svobodě nebo prostě po čistém vzduchu a vodě? (anotace)

    Vražedné Psyché 1/??? (2020-2026)

    Filed under: Podcast,Slovenské — Přemek @ 11:01

    Připravili Richard Mažonas a MUDr. Svetozár Droba (do 2024). Scénář Dušan Budzák. Producent Pavol Krško (ZAPO).

    Účinkují Dušan Budzák a Michaela Mäsiarová.

    Natočeno 2020-2026. Webová premiéra 1. dílu 29. 10. 2000 (PodBean, 15:55 h.; 22 min.). K poslechu zde.

    Webová stránka projektu

    Pozn.: Vražedné psyché je úspešný slovenský podcast, ktorý vás prevedie temným svetom skutočných kriminálnych prípadov. Spolu s moderátorom Richardom Mažonasom a jeho dedom, dlhoročným súdnym znalcom v oblasti psychiatrie a sexuológie, sa v každej epizóde ponoríte do hĺbok ľudskej psychiky, kde sa spoločne pokúsime prísť na to, čo vedie ľudí k tým najhorším činom.

    Podcast vytvára Richard Mažonas, autor a moderátor, ktorého záujem o detektívky ho priviedol k štúdiu práva. Spolupracuje so svojím dedom, MUDr. Svetozárom Drobom, dlhoročným súdnym znalcom v oblasti psychiatrie. Príbehy sú zdramatizované naším tímom hercov: Dušan Budzák a Michaela Mäsiarová, ktorí svojimi hlasmi pridávajú autenticitu a pútavosť každému prípadu.

    Produkciu podcastu zabezpečuje ZAPO (Zábava v podcastoch), čo garantuje vysokú kvalitu a profesionalitu každého dielu. (anotace)

    Lit.: Bártková, Kateřina: Zdrcující zpráva ze Slovenska. Zemřel uznávaný forenzní psychiatr Droba. In web Televizní noviny, 27. 12. 2024 (článek). – Cit.: Slovensko během vánočních svátků zasáhla nešťastná zpráva. Zemřel uznávaný forenzní psychiatr a soudní znalec Svetozár Droba, kterého lidé znali z oblíbeného podcastu Vražedné Psyché. Bylo mu 82 let.

    Svou kariéru forenzního psychiatra započal již v roce 1968. Pracoval v Liptovském Mikuláši a v roce 1973 se stal soudním znalcem na Krajském soudu v Banské Bystrici. O šest let později získal i druhou atestaci. (…)

    ​Ve svých posledních letech se Svetozár Droba spolu se svým vnukem věnoval kriminálnímu podcastu Vražedné Psyché. Ten si získal oblibu nejen na Slovensku, ale také v Česku. V podcastu rozebírali různé příběhy vrahů a snažili se nahlédnout do jejich myslí.

    Droba trpěl dlouhodobými zdravotními problémy. O úmrtí psychiatra informoval agenturu Startitup právě jeho vnuk. „Nejsem smutný, děda prožil velmi pěkný život,“ svěřil se. Droba zemřel v noci z 24. na 25. prosince v rodinném kruhu. (…)

    12. 2. 2026

    Kolonie Kutejsík (1934)

    Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:13

    Rudolf Těsnohlídek. Dramatizace František Heřmánek. Řetěz obrázků z předválečného Brna. Režie Josef Bezdíček.

    Osoby: Kutejsík – Kutejsíková – Kobilenka – Kobilenková – Faltus – Faltusová – Grebeníček – Grebeníčková – Kotulán – Kadlíček – Sirotčí – Kachlík – Řezník – Meisl – Večera – baba – číšnice – Líšňačky – klepny – obecenstvo. Účinkují členové Zemského divadla v Brně. — Odehrává se v Brně a na předměstí.

    Nastudovalo Brno v roce 1934. Premiéra 16. 10. 1934 (Brno, 20:30 – 22:00 h.). Repríza 20. 11. 1935 (20:55-22:00 h.).

    Lit.: Heřmánek, František: Těsnohlídkova „Kolonia Kutejsík“. In Radiojournal 41/1934 (14. 10. 1934), s. 8 (článek). – Cit.: Brněnský spisovatel František Heřmánek, autor generačního románu Kohout lásky a několika sbírek veršů, který jako dobrý znalec života na periferii chystá pro tisk knihu literární reportáže „Brno, které není v Bedekru“, zpracoval Těsnohlídkův známý román z předválečného Brna „Kolonia Kutejsík“. Otiskujeme zde několik jeho poznámek na okraj této dramatisace. která se vysílá 16. října 1934 soudobým rozhlasem z Brna: Všední příběh ztroskotaného manželství malého úřednička Kobilenky a jeho ženy, dvou lidí k sobě se nehodících. Muže zakřiknutého a toužícího po tichém domově, kde by mohl žít klidně svůj nenáročný, nebarevný život. Tato malá touha není naplněna v soužití se ženou, která se dusí v klidu domácnosti a touží po laciném vzruchu všední studené erotičnosti, budící vzpomínky na dívčí léta. Tato denně běžná historie, vrcholící dobrovolným rozchodem lidí smutných a bezmocných z osudu svého, lidí, kteří nedovedou ani dosti milovali ani dosti nenáviděli, jest základem. Jejich smutek je zastřen rozbíhajícími se zájmy a zasut struskou všednosti. Tou unikají jenom bubliny jemného prokreslení resignované životní bezradnosti a prozařují nitro plachého a tichého úředníčka, který hodlá najíti skromné životní štěstí na periferii Brna, někde na rozhraní Brna a Husovic v době těsně před světovou válkou. Prosté maličké jádro této manželské tragedie je bohatě obaleno šťavnatou dužinou postav a figurek.

    Těsnohlídek, bystrý pozorovatel, který při svém zaměstnání zpravodaje ze soudní síně měl příležitost poznati lidské typy, vykreslil je pravdivě střízlivě i burleskně rozmarně. Těsnohlídek genrista kreslí zde své lidičky někde siluetou, někde s detailní přesností, ale vždy plasticky a humorně. Avšak k humoru grotesky je přimíšen tón tragické osudovosti, lidsky prostý poměr, vlídný úsměv porozumění s trochou bolestného soucitu i se špetkou ironie nad malicherností úsilí lidiček, vyčerpávajících se v zápase o své místečko na slunci, nad sousedskou zlobou, tlachem, nad směšným, trpasličím zájmem na prahu nové doby, kdy události, měnící tvářnost světa, jsou ve vzduchu. Škleb i údiv nad červíkem, který žije, i když se na něj sesula halda země, která by jiného živočicha zabila. A hlavní postava, Severin Kutejsík, ,,starousedlé majetník“ s hrdostí feudála k přistěhovalcům, zemitý typ, sršatec, primitiv, tvořící si právo svým vlastním názorem, podšitý podvodník a rabiát a zároveň chlapsky dobrodušný naivka, dívající se na svět chlapeckýma očima. Tento Kutejsík, sbírka venkovské dobrácké obhroublosti a předměstského dacanství a taškářství, není menší hlavních osob jiných slavných románů klasiků, na nichž se autor Kutejsíka vzdělal. A život Brna a brněnské periferie, žijící svým ohraničeným životem před válkou i dnes, ten zcela osobitý život, se svou zvláštní vůní, řečí a všemi nuancemi zvláštnosti a odlišnosti projevů, života jest zde realisován výstižnou drobnokresbou a svou barvitostí a životnou jadrností jest jistě zajímavým alespoň natolik, jako život jiných velkých měst, z jejichž prostředí bylo již více vytěženo a jest známo. To byl také jeden z hlavních důvodů dramatisace románu Rudolfa Těsnohlídka „Kolonia Kutejsík“ pro rozhlas.

    Odposlech – Běžná základka nebo pátá kolona putinovského Ruska? (2026)

    Filed under: Podcast — Přemek @ 18:50

    Připravil Petr Gojda.

    Hovoří redaktorka Kristina Vejnbender.

    Natočeno 2026. Webová premiéra 12. 2. 2026 (Investigace.cz, 32 min.).

    Lit.: Odposlech: Běžná základka nebo pátá kolona putinovského Ruska? In web Investigace.cz, 12. 2. 2026 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Základní a jazyková škola Věda v Praze pobírá dotace od českého Ministerstva školství i od Evropské unie, ale zdá se, že kvalitní výuka češtiny není její priorita. Jde ji spíš o to, aby svým žákům představila kremelské vidění světa. Zakladatelka školy Elena Pinskaja spolupracuje s ruskými vládními agenturami i po ruské invazi do Ukrajiny. (…)

    Noční Mikrofórum – Veronika Lapková (2026)

    Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:45

    Host: Veronika Lapková, herečka a lékařka. Jak náročné je vykonávat dvě tak rozdílná povolání? V kterém z nich vidí významnější poslání? A jak vnímá skutečnost, že v televizním seriálu ztvárňuje jako herečka právě lékařku? Moderuje Jan Večeřa.

    Natočeno 2026. Premiéra 14. 2. 2026 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

    Po Česku – Východočeské muzeum Pardubice (2026)

    Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:38

    Václav Žmolík pro vás objevuje místa a lidi, které stojí za to znát. Tentokrát ve Východočeském muzeu na zámku v Pardubicích.

    Hovoří ředitel muzea, historik Tomáš Libánek.

    Natočeno 2026. Premiéra 14. 2. 2026 (ČRo 2 Praha, 15:04 h.).

    Host Radiožurnálu – Dana Emingerová (2026)

    Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:32

    Hostem je novinářka a spisovatelka Dana Emingerová, žákyně dlouhodobých kurzů tvůrčího psaní Arnošta Lustiga, které převzala. Brzy to bude patnáct let, kdy mezinárodně uznávaný spisovatel zemřel, a na konci roku si připomeneme 100. výročí jeho narození. V čem spočívá „psaní podle Lustiga“? Moderuje Vladimír Kroc.

    Natočeno 2026. Premiéra 14. 2. 2026 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

    Tobogan – Valentýnský Tobogan (2026)

    Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:31

    Hosté: Lenka Termerová, Moris Issa, Jan Bendig, Lukáš Rejmon. Moderuje Aleš Cibulka.

    Natočeno 2026. Premiéra 14. 2. 2026 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

    Račte se ubytovat 1/5 (2026)

    Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:29

    Všechny hotely mají svou historii i legendy, … a patrně také svou duši i svá tajemství. Z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

    Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 14. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 10:15 – 11:00 h.); 2. dílu 21. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 9:30 – 10:15 h.); 3. dílu 18. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 9:30 – 10:15 h.); 4. dílu 9. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:00 h.); 5. dílu 20. 6. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:30 – 9:15 h.) v cyklu Víkendová příloha.

    Obsah: 1. Hotel v evropské literatuře – bydliště. Hotel Graben ve Vídni a básník Peter Altenberg. Nejenom on, ale i jiní prožili téměř celý svůj život v hotelových pokojích a kavárnách. – 2. Hotel v evropské literatuře: Berlínský Adlon, místo, kde se odehrávala napínavá knižní dramata i filmové příběhy. A také nezapomenutelná, milovaná, nenáviděná, obdivovaná Hedda Adlon. – 3. Hotel v evropské literatuře: stavba v hlavní roli, jako kulisa událostí i jeviště. Ale také jako společenské zrcadlo. – 4. Hotel v evropské literatuře, ale také azyl pro vyhnance, na příkladu osudů Josepha Rotha a Klause Manna. – 5. Hotel v evropské literatuře, ale také azyl pro vyhnance, na příkladu osudů Josepha Rotha a Klause Manna II.

    Lit.: Závodná, Eliška: Račte se ubytovat! Pozvánka do literárního bydliště, pomníku i panoptika. In web ČRo 3 Vltava, 20. 6. 2026 (článek). – Cit.: „Hotely jsou vlastně pomníky doby, někdy útočiště, jindy epicentrum dění,“ prohlašuje rakouský básník a komparatista Raoul Schrott. Jisté je, že všechna „místa, kde se za úplatu poskytuje ubytování,“ mají svoji historii.

    Mnohé z hotelů oplývají legendami i bizarními historkami a nemálo jich ve své „paměti místa“ uchovávají tajemství. Pětidílný cyklus z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

    1.díl: Hotel Graben ve Vídni a básník Peter Altenberg

    Duší bohém, spisovatel dotvářející dobový kolorit Vídně, to byl Peter Altenberg. Když se ho ptali na adresu, odpovídal: „Kavárna Central, Vídeň I.“ Neměl dokonce ani vlastní bydlení, jak uslyšíme, zdržoval se v malém, levném hotelovém pokoji a mezi přáteli se o něm říkalo: „Když Altenberg není v kavárně, je na cestě tam.“

    2.díl: Adlon v Berlíně a milovaná, nenáviděná i obdivovaná Hedda

    Berlínský Hotel Adlon měl ohromit Berlín, Evropu i svět. Výhodné místo v centru města i odhodlání stavitele a majitele hotelu Lorenze Adlona k tomu v roce 1907, kdy se v něm ubytovali první hosté, spolu s podporou pruského císaře Viléma II., dávaly nejlepší podmínky. Jenže začínalo neklidné a válečné 20. století.

      Po návštěvnících jako Charlie Chaplin, Josephine Baker nebo Marlene Dietrich osudy místa poznamenali opilí sovětští vojáci i rozdělení světa po roce 1945. Nechte se pozvat do míst, kterými „kráčely dějiny“ a v jejichž kulisách se odehrávala napínavá knižní dramata i filmové příběhy.

      3.díl: Hotel jako společenské zrcadlo, kulisa i jeviště

      „Polovina lidstva teď žije v hotelu. Je to příjemné. Jednak je to něco jiného a pak – není to jako doma. Mnozí lidé se zlobí, když to není jako doma, ale jiní si to právě proto užívají. Vždyť, pro co jiného bychom byli na světě, než abychom i něco zažili?“

        I pro autora těchto slov, francouzského novináře a spisovatele pocházejícího z Alsaska, Victora Auburtina, byl hotel kulisou i jevištěm, inspirací i společenským zrcadlem.

        4. díl: Azyl pro vyhnance – Joseph Roth a Klaus Mann

        Joseph Roth (1894-1939) tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval do Paříže a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (…) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“ S přednáškami varujícími před nacismem putoval do Polska nebo Holandska. V květnu 1939 se zhroutil a brzy nato zemřel.

          Klaus Mann (1906-1949). Pro počátky jeho literární tvorby nebylo prostředí nastupujícího nacismu příznivé. Mannovi byli v roce 1933 nuceni odejít do emigrace. Klaus Mann pobýval v Amsterodamu, Curychu, Paříži, Praze, od roku 1936 v USA. Dne 21. května 1949 se ve věku 42 let, osamělý a vyčerpaný, v hotelu na francouzském Azurovém pobřeží předávkoval prášky na spaní.

          5.díl: Peklo v hotelu aneb Výhra, která nepotěšila (alternativní název Hotel duší velkoměsta i místem krize identity)

          Humoristický román Tři muži ve sněhu Ericha Kästnera vychází ze skutečného příběhu, který spisovatel publikoval v novinách Berliner Tageblatt v roce 1927. Zápletka se odvíjí od výhry v reklamní soutěži, kterou je několikadenní pobyt v alpském hotelu. Excentrický milionář předstírá, že je chudý, aby poznal reakce hostů i personálu hotelu. Ti se nepředvedou v přívětivém světle, nechtěného hosta šikanují a trápí. Kniha Ericha Kästnera se stala velmi úspěšnou, byla překládána do mnoha jazyků, a v tehdejším Československu byl podle ní, v roce 1936, natočený stejnojmenný film v režii Vladimíra Slavínského.

            « Newer Posts — Older Posts »

            Powered by WordPress