Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Helena Bezděk Fraňková, odbornice na filmovou politiku a mezinárodní audiovizi. Během posledních dvou dekád stála u klíčových proměn českého audiovizuálního prostředí – od zavedení filmových pobídek až po vznik a rozvoj Státního fondu kinematografie, dnes audiovize, který také dlouhá léta vedla. Jak se proměnila podpora filmové tvorby v Česku? Co všechno rozhoduje o tom, jaké projekty dostanou veřejné peníze? A jaké místo dnes zaujímá česká audiovize na mezinárodním poli? Čerstvé držitelky Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii se zeptá Karolína Koubová.

Natočeno 2026. Premiéra 16. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.). Repríza 5. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Jak může Evropská unie zareagovat na zvyšování cen pohonných hmot? Odpověď budou hledat unijní ministři odpovědní za energetiku. Jaké jsou zatím výsledky války proti Íránu – dna týdny potom, co začala? Co si vláda slibuje od toho, že začíná sledovat, kolik stojí benzín a nafta? Moderuje Šárka Fenyková a Lukáš Matoška.

Natočeno 2026. Premiéra 16. 3. 2026 (ČRo Plus, 8:10 h.).

Fázi zamilovanosti si dlouho neužili, brzy řešili hned několik složitých životních okolností a událostí. Náročné těhotenství, ztráta rodinné opory, studium, pracovní turbulence. Pavel a Lucie byli léta oba na pokraji vyhoření. Co jim pomohlo odrazit se ode dna a začít cíleně budovat vzájemný vztah?

Natočeno 2026. Premiéra 15. 3. 2026 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.).

Host: Kateřina Chládková, psycholingvistka, Psychologický ústav AV ČR. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Jana Rychterová.

Natočeno 2026. Premiéra 15. 3. 2026 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Příběhy 20. století představí dvě osobnosti, dva sourozence – Václava Havla a jeho mladšího bratra Ivana. Mikuláš Kroupa vypráví o jejich dětství.

Natočeno 2026. Premiéra 15. 3. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).

Lit.: Kroupa, Mikuláš: Přišli o obrovský majetek, ale doma před dětmi se Havlovi nikdy nehádali. In web ČRo Plus, 15. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dětství, prvních pět až sedm let života, považují vědci za vývojově nejcitlivější. Rodí se nejpodstatnější obrysy našeho charakteru, temperamentu, osobnosti. Odsud pramení naše sklony k úzkosti, impulzivitě, otevřenosti, stylu, jak navazujeme vztahy, odvaha a mnoho dalšího.

Jak podstatná je výchova a rodinné zázemí koneckonců vystihují česká rčení: „Jablko nepadá daleko od stromu.“ „Všude dobře, doma nejlíp.“ „Krev není voda.“

Jaké dětství měli bratři Václav a Ivan Havlovi? O tom pojednává nový rozhlasový dokument z cyklu Příběhy 20. století. (…)

Dva bratři. Ivan a Václav Havlovi. Netřeba dlouze představovat: Václav Havel za komunismu třikrát uvězněný politický vězeň, odseděl si skoro pět let, jeden z autorů prohlášení Charty 77, po roce 1989 čtyřikrát zvolený prezident. Známý po celém světě, milovaným mnoha lidmi. (…)

Alžběta Flíčková je programová ředitelka Hnutí Brontosaurus, která uplynulý rok hodnotí jako rok neuvěřitelného nasazení. Co se všechno podařilo? Proč pomáhají českým krajanům v Srbsku, Rumunsku a Chorvatsku? Jak funguje komunitní centrum v Boskovicích? Jak ona sama pomáhá dětem s aspergerovým syndromem? A jak významným krokem pro budoucnost dobrovolnictví v Česku je nové memorandum o spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR? Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2026. Premiéra 15. 3. 2026 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Jak vypadalo za studené války pohrávání s takzvaným jaderným kufříkem? Historii zbrojení i vývoj principu vzájemného zaručeného zničení – tomu se věnuje historik Jan Adamec a Jan Sedmidubský.

Natočeno 2026. Premiéra 14. 3. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.; 54 min.) v cyklu Studená válka. Repríza 15. 3. 2026 (ČRo Plus, 11:07 h.).

Lit.: Sedmidubský, Jan: Největší bitvy studené války: Pohrávání si s jaderným kufříkem. In web ČRo Plus, 14. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když Harry Truman v rádiu ohlašoval kapitulaci Japonska, věděl, že do poválečné éry vstupuje oproti Stalinovi ve výhodné pozici. Spojené státy měly zbraň, jejíž ničivost překonala dosud představitelné meze. Jenomže k čemu je jaderná bomba, když ji nemůžete použít?

Ještě na konci 40. let to vypadalo, že jaderné zbraně budou jenom další položkou v portofoliu.

Korejská válka, kterou začali severokorejští komunisté s tichou podporou SSSR, byla prvním velkým poválečným konfliktem mezi Sověty a Američany, byť zprostředkovaným. Šlo tedy zároveň o situaci, ve které generalita obou stran poprvé řešila novou otázku – máme nový typ zbraní. Co s nimi? Dá se s nimi vyhrát další válka?

Během korejské války generál Douglas MacArthur a někteří vysocí vojenští činitelé, a dokonce i americký prezident Harry Truman, v té době zvažovali různé varianty, jak jediným úderem zastavit čínská vojska, která se do země hrnula na pomoc severokorejskému komunistickému režimu.

Že k dalšími použití jaderných bomb a k nekontrolovatelné eskalaci nedošlo, bylo jednak zásluhou Trumanovy rozvahy, s níž odolal radikálním nápadům svých generálů, ale svou roli sehrála i ztráta jaderného monopolu USA (v roce 1949 získal jadernou zbraň i SSSR). (…)

Pozoruhodnou biografii Petra Čepka, plnou rozborů jednotlivých divadelních a filmových rolí, napsal divadelní teoretik a historik Jaroslav Vostrý a nazval ji „Petr Čepek. Talent a osud“. Vyšla v roce 1996 a v roce 2004 ji přečetla, zajímavé ukázky z ní vybrala a v pořadu okomentovala Jana Klusáková.

Hovoří Jaroslav Vostrý.

Natočeno 2004. Repríza 12. 3. 2026 (ČRo Plus, 21:10 h.; 52 min.) v cyklu Návraty časem.

Lit.: jpr – Klusáková, Jana: Velký talent, složitý osud. Jaké byly životní role herce Petra Čepka? In web ČRo Plus, 12. 3. 2026 (článek). – Cit.: Hluboký, klidný a lehce melancholický hlas, civilní herecký projev i schopnost zahrát intelektuály, podivíny nebo morálně zcela rozpolcené postavy – to byl herec Petr Čepek. Jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století, zajímavý nejen svým herectvím, ale i osobností a životním osudem. (…)

„Petra jsem znal,“ vzpomíná Jaroslav Vostrý. „Na Petra jsem odborník i jako kamarád. S Petrem jsme toho mnoho prožili. On do jisté míry zosobňoval Činoherní klub, takže tam je to pochopitelné. A pak mě zasáhla jeho smrt a musel jsem se z toho trochu vypovídat, dostat. A přiznám se, že ta knížka byla taky prostředkem, jak se z této události, která mě velmi zasáhla, tak trochu dostat a zjednat si jistý odstup od té bezprostřední emocionální reakce. Ono je to ve mně dodneška.“

Petr Čepek se narodil v září roku 1940 a dětství strávil v Ostravě. V pěti letech přišel o otce, vychovávala ho spolu s bratrem maminka, učitelka hry na klavír. Vyrůstání bez otce ho ovlivnilo, snažil se přebírat jeho roli v rodině. Studoval na DAMU.

Vysokou školu dokončil, ale neabsolvoval. „Tenkrát v roce 1962 se konaly majálesy, kterých se zúčastnili také samozřejmě posluchači DAMU, například Ladislav Mrkvička. Mrkvička byl za své vystoupení, které bylo pokládáno za protirežimní, vyloučen ze školy. No a Petr to prostě jaksi nesnesl a odešel sám,“ říká Vostrý. (….)