Friedrich Dürrenmatt. Vyprávět pravdivé příběhy může být nebezpečné, ale pátrat po pravdě v příbězích ještě víc. Groteska o setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře. Překlad Rio Preisner. Rozhlasová úprava Václav Daněk. Režie Jiří Josek. Asistentka režie Věra Havlatová.
Osoby a obsazení: Maxmilián Bedřich Korbes, spisovatel a nositel Nobelovy ceny (Karel Höger), Fürchtegord Hoffer, návštěvník (Vlastimil Brodský), Sebastián, tajemník (Jiří Pick), mladá dáma (Hana Brothánková), filmová diva (Marcela Váňová) a ředitel hotelu (Vladimír Čech I.).
Natočeno v roce 1969. Premiéra 6. 9. 1970 (Třetí program, 16:15 – 17:00 h.; 40 min). Repríza 12. 9. 1970 (Třetí program, 10:30 – 11:15 h.). Obnovená premiéra 11. 10. 1990 (Vltava, 22:15 – 23:00 h.). Opětná obnovená premiéra 12. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Velíšek, Martin: Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. Groteska o setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře. In web ČRo 3 Vltava, 12. 4. 2026 (článek). – Cit.: Ve slovutných evropských lázních, ve velkorysém apartmá Grandhotelu, kde jsou ceny vyloženě raubířské, právě přebývá slavný spisovatel. Maxmilián Bedřich Korbes, romanopisec, nositel Nobelovy ceny, muž impozantní jak svým zjevem tak dílem, zde pracuje na dalším detektivním románu. Jednoho rána k němu jeho tajemník, student teologie, vpustí nenápadného muže s vizáží pojišťovacího agenta. (…)
Návštěvník rozptýlí spisovatelovy obavy, že je literárním kritikem, a tak může začít jejich dialog. Ukáže se, že pan Fürchtegott Hofer, jak se návštěvník jmenuje, má o Korbesově díle hluboké znalosti. A jak sám říká, tahle schůzka může mít obrovský význam pro ně pro oba.
V rozhlasové hře z roku 1957 Friedrich Dürrenmatt otvírá své oblíbené téma vztahu reality a fikce, respektive uvěřitelnosti reality. Při své švýcarské premiéře se hra jmenovala Pan Korbes přijímá. Rakouská inscenace z roku 1958 získala cenu na festivalu Prix Italia. Následně se tato tragikomedie dočkala několika rozhlasových realizací. V roce 1988 ji v režii Augusta Everdinga, s Mariem Adorfem v roli Korbese a Horstem Bollmannem v roli Hofera natočila německá televize.
Friedrich Dürrenmatt (1921–1990) si jednou povzdechl, že to ve své kariéře nedotáhl tak daleko jako jeho dědeček, který byl za jednu ze svých básní arestován. Nicméně nepohodlným pravdám se ve svém díle rozhodně nevyhýbal. Byl synem protestantského duchovního, studoval teologii, filozofii a literaturu. Nějaký čas pracoval jako kreslíř a grafik, než se konečně stal spisovatelem. Dlužno poznamenat, že k jeho profesionalizaci značně přispěl rozhlas, kde našly uplatnění jeho hry nejdříve.
Nejúspěšnějším obdobím Dürrenmattovy kariéry bylo desetiletí na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy měly premiéru jeho nejznámější hry – Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlív (1963), Novokřtěnci (1967).
Ve své poetice byl Friedrich Dürrenmatt ovlivněn expresionismem i brechtovským epickým divadlem. Rád pracoval s prostředky tragikomedie, absurdity a především grotesky: Groteska je jednou z velkých možností být přesný, groteska je stylizací v nejvyšší míře, je to pohotová názornost, a právě pro tuto skutečnost je groteska schopná obsáhnout časové otázky, ba dokonce víc, zobrazit přítomnost, aniž by se stala tendencí nebo reportáží.
Dürrenmatovo dílo, jakkoliv zpracovává závažná témata, zůstává vtipné a zábavné nebo jako v případě románu Soudce a jeho kat napínavé. Platí to i o jeho patrně nejuváděnější hře Návštěvě staré dámy. V doporučení inscenátorům autor píše: „Stará dáma“ je zlá hra, ale nic neuškodí této komedii, která končí tragicky, víc, než skálopevná vážnost.