Připravila Barbora Sochorová. Editor a koeditor Pavel Vondra, Dominika Kubištová. Sound design a hudba Martin Hůla. Zdroje audioukázek: YT – Historia @MaurRaban, YT – Wirtualna Polska News, YT – News Central, Al Jazeera English, YT – SLAWA TV, FB – Tomasz Zieliński Poseł na Sejm RP, YT – tvn24.
Hovoří zahraniční reportér Seznam Zpráv Filip Harzer.
Natočeno 2026. Webová premiéra 30. 6. 2026 (Seznam Zprávy, 5:59 h.; 23 min.).
Lit.: Sochorová, Barbora: Nikdo nám nebude říkat, jaké hrdiny máme uctívat, hádá se Kyjev s Varšavou. In web Seznam Zprávy, 30. 6. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jedno gesto ukrajinského prezidenta znovu otevřelo historickou ránu, která se ani po více než osmdesáti letech nezahojila. Spor mezi Polskem a Ukrajinou kolem odkazu Ukrajinské povstalecké armády přerostl v diplomatickou roztržku a připomněl, že ani společný nepřítel v podobě Ruska nedokázal všechny křivdy minulosti překrýt. Znamená to konec strategického polsko-ukrajinského spojenectví? (…)
Po letech opět vybublal na povrch konflikt, se kterým se Ukrajina a Polsko potýkají několik desetiletí. Začalo to už koncem května, kdy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal dekret, kterým jedné z jednotek ukrajinských speciálních sil udělil čestný název odkazující na hrdiny Ukrajinské povstalecké armády (UPA). To ale rozlítilo polskou stranu.
Jen zjednodušeně: UPA vznikla za druhé světové války jako ozbrojená složka Organizace ukrajinských nacionalistů. Bojovala proti Sovětům, ale v určité fázi války také proti Němcům. Nejdůležitější ale vzhledem k současnému dění je, že tyto jednotky byly mezi lety 1943 a 1945 zodpovědné i za etnické čistky polského obyvatelstva ve Volyni a východní Haliči.
„Polsko tyto události označuje za genocidu, ale Ukrajina tento výklad nepřijímá a mluví spíš o širším polsko-ukrajinském konfliktu, během něhož umírali i Ukrajinci. A právě tady vzniká dnešní spor,“ říká v podcastu 5:59 zahraniční reportér Seznam Zpráv Filip Harzer, který se dlouhodobě věnuje dění ve střední Evropě.
Po více než osmdesáti letech se podle něj ve veřejné debatě opět „střetly dva silné národní příběhy“: „Můj osobní pohled je, že se to stalo u národů, které jsou mimořádně citlivé na historii a v něčem také podobně paličaté nebo vznětlivé, emotivní,“ vysvětluje novinář. (…)