Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 3. 2018

5 trumfů v hrsti – Hvězdy vyprávějí 2 (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 0:20

Jedna a půl hodiny historek z jeviště i zákulisí.

Vyprávějí Petr Štěpánek, Petr Kostka, Václav Postránecký, František Němec a Václav Knop.

Natočeno prosinec 2017 (Werichova vila). Vydala Kanopa – Nakladatelství V. Knopa v roce 2018 (1 CD).

Alternativní verze názvu: Pět trumfů v hrsti

Pozn.: Tematicky navazujeme na vyprávění natočené v roce 1992 v Národním divadle pod názvem Hvězdy vyprávějí – Vybraná společnost. Na sklonku roku 2017 se sešla ve Werichově vile vybraná společnost. Pánové Petr Kostka, Václav Postránecký, František Němec, Petr Štěpánek a Václav Knop při té příležitosti zavzpomínali na své slavné kolegy,…

10. 3. 2018

Taková normální rodinka (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:55

Fan Vavřincová. Audiokniha.

Čte Tereza Bebarová.

Natočeno 2018. Vydal XYZ, březen 2018 (celková déka 14 hodin 32 minut).

Pozn.:  Navzdory názvu nejsou Hanákovi až tak normální. Babička píše detektivky, které nikdo nikdy nevydal, její dcera Cilka neustále zpívá, manžel Oldřich se nevěnuje ničemu jinému než svým želvičkám a myšičkám. Starší dcera Pavla všude možně cvičí jógu a se stoickým klidem snáší darebáctví svých dvojčat a podivínství svého manžela Petra, který jen jí, spí a čte noviny. A do této rodiny se chystá její mladší sestra Kateřina přivést svého nastávajícího Zdeňka… Samozřejmě se obává, že Zdeněk se drobných výstředností jejích blízkých zalekne natolik, že od ní uteče, a celou rodinu tedy přesvědčí, aby předstírala starosvětsky spořádaný život…
Lit.: Schefik: Fan Vavřincová – Taková normální rodinka. In Schefikův blog, 29. 3. 2018 (recenze). – Cit.: Navzdory názvu nejsou Hanákovi až tak normální. Babička píše detektivky, které nikdo nikdy nevydal, její dcera Cilka neustále zpívá, manžel Oldřich se nevěnuje ničemu jinému než svým želvičkám a myšičkám. Starší dcera Pavla všude možně cvičí jógu a se stoickým klidem snáší darebáctví svých dvojčat a podivínství svého manžela Petra, který jen jí, spí a čte noviny. A do této rodiny se chystá její mladší sestra Kateřina přivést svého nastávajícího Zdeňka… Samozřejmě se obává, že Zdeněk se drobných výstředností jejích blízkých zalekne natolik, že od ní uteče, a celou rodinu tedy přesvědčí, aby předstírala starosvětsky spořádaný život…
Taková normální rodinka, při tomto slovním spojení automaticky naskočí starší generaci stejnojmenný televizní seriál, jenž se dočkal v roce 1991 i své knižní verze. Nyní, o více než 25 let později přišel čas na nové vydání, které doprovází i audioknižní verze v podání Terezy Bebarové. Má však i po všech těch letech tato ztřeštěná rodinka stále co nabídnout, nebo se bude jednat jen o milou vzpomínku pro pamětníky?Asi by se slušelo začít pěkně popořadě, a to v našem případě trochu netypicky televizním seriálem. Ten vtrhl na televizní obrazovky již v roce 1971 a takřka okamžitě si získal srdce všech diváků. Všední i nevšední situace ze života rozvětvené rodiny, v níž představitelé čtyř generací žijí pod jednou střechou jsou dnes již legendární a velká skupina fanoušků se k tomuto seriálu stále ráda vrací.Za samotným scénářem seriálu stála Fan Vavřincová, která jej o řadu let později přenesla i na stránky knihy. Jak už jste možná pochopili, kniha vznikla dodatečně, právě na scénáře, z velké části je tak doslovným přepisem seriálu. Pokud tedy znáte tento legendární seriál jako své boty, knižní verze vás tedy rozhodně nikterak nepřekvapí.

Opět se tak máme možnost setkat s rodinou Hanákových, kteří jsou navzdory názvu vše jiné, jen ne úplně normální rodinkou. Babička si o sobě myslí, že je druhou Agathou Christie, a to i přesto, že jí nikdo nic ještě nevydal. Její dcera Cilka má zálibu v operním zpěvu. Jejího manžela pro změnu zajímají jen jeho želvičky a myšičky. Starší dcera Pavla pro změnu propadla józe, díky které se dokáže přenést přes veškeré nezbednosti svých dvojčat a podivínství svého manžela Petra, který jen jí, spí a čte noviny. A pak je tu Kateřina mladší Pavlina sestra, která se právě chystá do rodiny přivést svého nastávajícího Zdeňka. Již v úvodu vám bude jasné, že to nebude jen tak. Tahle rodinka je zkrátka pořádně potrhlá, takže o komické situace nebude nouze.

O kvalitách tohoto dílka pravděpodobně netřeba dlouze spekulovat. Fan Vavřincová vytvořila báječnou knihu, která zahřeje u srdce každého, kdo zatouží odpoutat se na chvíli od běžných starostí a nechat se unášet ztřeštěnými situacemi této “normální” rodinky. Kouzlo tohoto díla tkví mimo jiné v tom, že se v něm řada z nás najde. Ano, situace ve kterých se hrdinové ocitají jsou na první pohled bláznivé, ale ruku na srdce, kdo z nás si občas neprošel něčím podobným. Díky tomu má tato kniha jedinečné kouzlo, je ztřeštěná, usměvavá, zároveň však snadno uvěřitelná a civilní.

Je tedy více než jasné, že audioknižní verze to u fanoušků nebude mít vůbec snadné. Nakladatelství XYZ se však podařilo najít ideálního interpreta pro tuto knihu. Stala se jím ostřílená Tereza Bebarová, která excelovala již v dlouhé řadě audioknih, namátkou můžeme zmínit například Postřižiny, nebo Dívku ve vlaku. Nabyté zkušenosti tak dokázala přetavit do velice procítěného výkonu, kterým tuto nahrávku obdařila.

Zbytečně nepřehrává a nesnaží se být přehnaně rozverná, či vtipná. Bebarové se podařilo perfektně vystihnout všechny postavy, které jsou v jejím podání snadno rozlišitelné a mají charakteristické vlastnosti. Díky tomu čeká na posluchače více než 14 hodin skutečně příjemného poslechu, během kterého nebudete litovat ani jedné strávené minuty u této audioknihy.

Pomyslnou třešničkou na dortu je pak rozverný soundtrack, jenž celou nahrávku doprovází. Ten se nese v odlehčených tónech a perfektně vystihuje celkovou atmosféru celé knihy. Zároveň však na sebe nestrhává zbytečnou pozornost a je tak pouze příjemným oživením mezi jednotlivými kapitolami.

Taková normální rodinka Fan Vavřincové je dnes již legendou, která i přes svůj věk stále nic neztratila ze svého lesku. Je tedy jen dobře, že na ni nakladatelé ani po letech nezapomněli a tento “klenot” stále opečovávají. Audiokniha v podání Terezy Bebarové je více než důstojnou alternativou, ke klasickému televiznímu seriálu, či knižní předloze a fanoušky rozhodně nezklame. Ba právě naopak, myslím, že nebudu daleko od pravdy, když Takovou normální rodinku označím za nejlepší audioknihu (po všech stránkách), kterou nám nakladatelství XYZ zatím přineslo.

Lit.: Macháček, Tomáš: Kristepane, co se to na nás zase hrne! In web Naposlech.cz, 19. 3. 2019 (recenze). – Cit.: Jméno Věra Němotová asi v málokom vzbudí větší pozornost. Pseudonym Fan Vavřincová bude ale leckterým, zejména starším televizním divákům povědomý, přitom jde o tutéž autorku. Nyní se její nejznámější dílo, zřejmě první československý televizní sitcom, dočkal i moderní audioknižní podoby. Ta má velmi dobře našlápnuto oslovit i mladší posluchače, kteří původní černobílý seriál neznají. Taková normální rodinka, jak se zdá, totiž vůbec nestárne.

Jen tak na okraj, rodina Hanákových tak úplně normální není. Babička píše detektivky (které ovšem nikdo nevydává), přičemž vražedné metody si předem zkouší na svých příbuzných. Maminka Cilka zase během řeči plynule přechází do operních árií, zatímco tatínek Oldřich tráví veškerý čas se svými želvičkami. Jejich starší dcera Pavla předvádí nejrůznější jogínské polohy, kterými se ale její manžel Petr nenechává rušit a věčně poklimbává v křesle s novinami v ruce. Jejich dvojčatům Péťovi a Pavlíkovi pak po zásluze nikdo neřekne jinak než raubíři. Příběh o životě této zvláštní rodinky otevírá situace, kdy chce Pavlina mladší sestra Káča přivést domů svého snoubence Zdeňka. Neví ale, zda ho tenhle blázinec od svatby spíše neodradí. Pokusí se jej babička zavraždit nebo se na něj dřív vrhnou neposlušní kluci?

Fan Vavřincovou proslavil už film Eva tropí hlouposti, natočený v roce 1939 na motivy jejího debutového románu. V něm se stejně jako o dvaatřicet let později v seriálové Takové normální rodince objevil Oldřich Nový. Tento dodnes oblíbený seriál měl pouhých osm dílů. Ty se zpětně staly materiálem pro stejný počet kapitol knižní verze, od níž pak už byl jen krůček k audioknize. Tu v hereckém ztvárnění Terezy Bebarové vydalo nakladatelství XYZ.

Tato nadaná herečka prokázala svůj komediální talent už v Hrabalových Postřižinách, tentokrát na ni však čekala více než trojnásobná porce textu. Ačkoliv neměla nahrávka žádného známého audioknižního režiséra (interpretku jistil pouze Tomáš Harant ze studia Harryton), na výsledku to i díky hereččině profesionalitě není znát. Během více než čtrnácti hodin ani na chvíli nezaváhá a čte s nebývalou vervou a nadšením. Její pojetí je veselé až rozpustilé, předloha jí prakticky nedovoluje zvolnit tempo, takže se chvílemi zdá, že celý text je jedna nekonečná humoristická scénka. Bebarová citlivě volí jednotlivé hlasy postav tak, aby se posluchačům nepletly a až na postavu pana Koníčka, z níž je seriálový Oldřich Nový cítit zcela zřetelně, se jí podařilo vytvořit svou vlastní verzi rodinky bez zbytečného napodobování původních seriálových herců. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny spíše nenápadně, přesto však vcelku nápaditě, kratšími klarinetovými hudebními předěly.

Bláznivou rodinku stíhá jedna pohroma za druhou, naštěstí jde ale o kalamity úsměvné, bez nichž si Hanákovi své dny už asi ani neumějí představit. Příběh po celou dobu neopustí stěny rodinné vilky, v níž všichni společně bydlí, přesto si příběhy zachovávají rozmanitost. Taková normální rodinka pluje ve zvláštním bezčasí, autorka se vyhýbá politice i dobovým rekvizitám, díky čemuž i dnes působí oddechové příběhy nadčasově, třebaže trochu naivně starosvětsky. Nekonfliktní a dobou vzniku nijak nepoznamenaný humor se skvěle hodí pro chvíle, kdy chce člověk od současné hektické doby uniknout. Ve světě Fan Vařincové dochází k běžným banálním událostem, které ale autorka dovedla umně a s humorem nafouknout. Výtečná interpretace Terezy Bebarové je nyní může zpřístupnit nejen příznivcům původního seriálu, ale i novým mladším generacím.

9. 3. 2018

Magor a jeho doba 1/10 (2018)

Marek Švehla. Četba na pokračování. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Vladimír Hauser.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 1. dílu 23. 4. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v programové řadě Radiokniha. Repríza 1. dílu 18. 9. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Vydala Radiotéka, červenec 2018 (MP3).

Pozn.: V Radioknize ode dneška uslyšíte četbu z knihy věnované klíčové postavě českého undergroundu, básníkovi a kunsthistorikovi Ivanu Martinu Jirousovi. Napsal jí Marek Švehla a jmenuje se Magor a jeho doba. Stala Knihou roku 2017 v anketě Lidových novin a v soutěži Magnesia Litera byla vyhlášena Objevem roku. Autor vybral ze své obsáhlé publikace deset kapitol, které jsou věnovány rozhodujícím momentům v Jirousově životě. První vás zavede do Humpolce po druhé světové válce, kde se Ivan Martin Jirous narodil a kde prožil dětství a mládí. A už tehdy se u něj objevil velký zájem o literaturu a kulturu vůbec.  (anotace)

Obsah:

1. Přepisování Kafky. Kde může začít cesta k pozici člověka, který později pohne dějinami? Třeba na konci války, na maloměstě a u nevšedního zájmu o knížky.

2.  Jak je dobré mít bratrance. V Československu 60. let dvacátého století žilo jen málo lidí, kteří by dokázali uspokojit hlad humpoleckého gymnazisty Ivana Jirouse po moderním umění lépe než jeho zapomenutý bratranec Jiří Padrta. Právě Padrta, jeho žena Lída a jejich byt, který se před Ivanem Jirousem v jeho šestnácti letech jako zázrakem otevřel, zásadně ovlivnili Jirousovo dospívání.

3. Jak se dělá humor bez vtipu. Po příchodu na vysokou školu se Ivan Jirous dal dohromady s Věrou Vařilovou a o dva roky později měli svatbu. Škola ale nebyla tím prostředím, které ho postrkovalo dopředu. Kromě inteligentní a inspirativní Věry ovlivňovali Jirouse nejvíc přátelé a živé prostředí hospod, v nichž se scházeli. A samozřejmě atmosféra Prahy, která se podobně jako celá země probouzela ze zlého stalinského snu.

4. Plastic People. Na konci šedesátých let Ivan Jirous zjistil, že rocková hudba je pro jeho snahu spojovat lidi lepší než literatura nebo výtvarné umění. Se svojí ženou Věrou, sestrou Zorkou a jejím manželem Janem Ságlem se přidali ke skupině The Primitives Group a dělali pro ně výtvarný doprovod koncertů. Po srpnové invazi 68 ale Primitives emigrovali a Jirous objevil jinou skupinu, která ho nadchla. S ní měl pak velké plány.

5. Zatčení. Po nástupu normalizace ztratili Plastic People možnost oficiálně hrát. Jirous jako manažer skupiny tedy začal organizovat pololegální koncerty maskované oslavami svateb. Začal kolem sebe formovat unikátní subkulturu, které říkal underground. Jirous navíc sepsal esej nazvaný Zpráva o třetím hudebním obrození, který sloužil jako návod, jak v nesvobodném prostředí tvořit aspoň trochu svobodné umění. Režim se ale rozhodl pomstít.

6. Soudní proces. Komunistická moc nesnesla, aby skupina Plastic People pořádala byť jen soukromé koncerty. Ivan Jirous a jeho přátelé byli zatčeni a připravoval se velký soudní proces. Stalo se ale do té doby něco nevídaného. Díky zapojení Václava Havla se podařilo zformovat pro vlasaté hudebníky podporu ze zahraničí. A čekalo se, jak bude soudní proces vypadat.

7. Zapalte ten dům. Na začátku osmdesátých let měl Ivan Jirous za sebou tři věznění kvůli své snaze provozovat nezávislé umění. Režim dával najevo, že další koncerty Plastic People nedovolí. Jirous a jeho přátelé se ale nechtěli vzdát. Ustoupili nejdál, jak ustoupit šlo, a začali hrát v soukromých domech pro partu svých kamarádů. Ani to ale tajná policie nechtěla strpět a byla připravená zajít hodně daleko.

8. Valdická věznice. Koncem roku 1981 byl Ivan Jirous zatčen počtvrté a odsouzen na tři a půl roku, které si měl odsedět v nejtěžší věznici Valdice. Důvodem byla opět jeho činnost v rámci undergroundu, tentokrát psaní článků do podzemního časopisu Vokno. Jeho manželka zůstala doma na Vysočině sama se dvěma dcerami – roční Martou a dvouletou Františkou.

9. Máme svobodu. Co s ní? Ještě na konci osmdesátých let absolvoval Ivan Jirous další, už pátý kriminál. Za protestní petici s provoláním Tak dost! byl odsouzený na rok a půl, z nichž si stihl odsedět celý rok. Propuštění politického vězně Jirouse na svobodu se pak stalo jedním z požadavků revoluce 1989.

10. Ani trochu. Nebylo mnoho lidí, kteří by měli větší zásluhy na prosazení svobody než Ivan Jirous. Po revoluci to ale najevo nedával. Velkou část 90. let žil jako bezdomovec a opilec, kterému se mnozí raději vyhýbali. Až v roce 1997 začaly vycházet jeho knihy a získal široké veřejné uznání jako básník. O deset let později obdržel za své psaní Seifertovu cenu. V roce 2011 ukončila jeho život těžká závislost na alkoholu.

Lit.: Švehla, Marek: Český velikán Magor. In Týdeník Rozhlas 17/2018, s. 8 (článek).

Švehla, Marek - Český velikán Magor. In Týdeník Rozhlas 17-2018, s. 8 (článek).Lit.: Přinosilová, Jana – Švehla, Marek:  Marek Švehla: Magor a jeho doba. In web ČRo Plus,23. duben 2018 (článek). – Cit.: Píše se rok 1960 a v Humpolci na Vysočině žije šestnáctiletý obrýlený mladík, který se nápadně odlišuje od svého okolí. Oblečený v černých manšestrácích a roláku vyráží s psacím strojem v tašce do ústraní, kde neúnavně přepisuje díla světových literárních klasiků. Třeba téměř celé dílo Kafky.

Na prahu šedesátých let také zjišťuje, že v Praze žije jeho o patnáct let starší bratranec Jiří Padrta. Ten pracoval jako redaktor v časopise Výtvarná práce, doma měl knihovnu plnou výborných knih, například v té době nedostupných výtvarných monografií, které si přivezl z cesty na Expo 1958 v Bruselu.

Sklepní byt Padrtových na pražské Zvonařce patřil v tehdejší intelektuálně zaškrcené Praze k nemnoha ostrůvkům kulturního dění. Pro omezený okruh přátel a s nutnou konspirací na ochranu před zájmem politické policie se tu pořádaly večery s poslechem vážné hudby, četby poezie a debatami o umění. Příbuzensky spřízněný gymnazista má do této společnosti dveře otevřené a začíná dotvářet svůj nevšední kulturní rozhled.

Nejen pro umění, ale i život

Zvrat Jirousova dlouho chladného vztahu k rockové hudbě nastal v roce 1967 po návštěvě koncertu české kapely The Primitives Group. Hráli v maskách, na pódiu planuly ohně, což bylo tehdy něco nevídaného. „Byl tím unešený. Mával sakem nad hlavou a ztratil při tom doklady,“ vzpomíná kytarista Primitives Josef Janíček, na něhož Jirous už tehdy zapůsobil jako podmanivý debatér. Ivan s přáteli sestavili umělecký tým, který začal pro Primitives vymýšlet výtvarnou stránku jejich vystoupení.

Dva roky po invazi 1968 Jirous odpromoval na dějinách umění, profesionální kariéra se ale rozplynula před očima. Československo na začátku 70. let nebyla pro svobodně, kriticky smýšlející lidi přívětivou zemí. Veškeré kořínky spontánního života jako časopisy, kluby, byly bez debat zahubeny. Jirous, kvůli svým bláznivým, často opileckým kouskům tehdy už známý spíš pod přezdívkou Magor, začíná patřit k předním postavám pražské nezávislé scény.

Do značné míry opouští svět výtvarného umění a stává se manažerem kapely Plastic People of the Universe. „Plastici hráli proti Primitives příšerně. Ale kapela v sobě měla ohromný náboj,“ řekl později Jirous. „Myslel jsem, že by koncerty Plastiků mohly být centrem, na něž by se nabalila valná část slušných lidí. Ohnisko, kolem kterého by se mohli tito lidé sdružovat. Médium rockové hudby mi připadalo k tomuto účelu maximálně příhodné.“

Vznik undergroundu

Kolem Jirouse vznikla komunita, která si začala říkat underground. Jejím centrem se stal velký byt manželů Němcových v Ječné ulici. Byl neustále plný lidí, dělaly se přednášky, hrála muzika, lidé se před venkovní jednolitou šedí zachraňovali ve vzájemné pospolitosti na častých večírcích s alkoholem. V čase, kdy všichni trpí depresí, že nejde dělat nic, začíná Jirous také pořádat ilegální koncerty a hudební festivaly.

To, že nešlo o nějaké tápání bezprizorních lidí, ale o promyšlenou taktiku, ukazuje Jirousova zřejmě nejdůležitější písemná práce nazvaná Zpráva o třetím českém hudebním obrození, v níž v roce 1975 ve vší jasnosti shrnul svoji strategii nulového kompromisu s husákovským režimem.

„Je lepší nehrát vůbec, než hrát hudbu, která nepramení z hudebníkova vlastního přesvědčení. Je lepší nehrát vůbec, než hrát to, co si přeje establishment. A i takhle je to řečeno přespříliš mírně. Není to lepší, je to nutné. Toto vzdání se všeho, na něž musí být v dnešní situaci kdykoliv připraven každý, kdo chce být umělcem, je základní podmínkou předcházející veškeré veřejné konání ve sféře ducha. Jakmile je totiž učiněn první ústupek, ať pod pokryteckou omluvou nebo poctivým dojmem, že na tom nezáleží, je ztraceno vše. Jakmile položí ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku, přistřihněte si vlasy, jenom tak trošku, a budete moci hrát, je třeba říci ne. Jakmile ďábel řekne – změňte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba říci – ne, nebudeme tedy hrát.“ Ivan Martin Jirous

Jirousovi čtenáři obvykle vyznění jeho textu vnímali v širším pohledu – jako jakýsi recept, který se dal vlastně použít nejen v přístupu k umění, ale i v běžném životě.

Osm a půl roku

V roce 1976 se Jirous seznamuje s Václavem Havlem. Přehrál mu Plastiky a přesvědčil ho, že underground není jen parta opilců, ale důležitý zárodek svobodného myšlení. Význam tohoto kroku se ukázal už o několik měsíců později, kdy hlavní postavy undergroundu včetně Magora zatkla tajná policie a hodlala s nimi uspořádat exemplární proces.

Plastikům se pak dostalo zastání právě od Havla a desítek dalších i mezinárodně známých lidí. Tím dosáhli mírnějších trestů pro Jirouse a spol. a o čtyři měsíce později z tohoto vzedmutí občanské odvahy a solidarity vznikla Charta 77.

Později se tlak tajné policie dál stupňoval a Jirous skončil v kriminále kvůli své kulturní či publicistické činnosti ještě třikrát. Úhrnem si v komunistickém žaláři odseděl osm a půl roku, stal se ale jednou z nejvýznamnějších postav odporu proti československému komunismu v jeho posledních dvaceti letech.

8. 3. 2018

Stredoslováci (Středoslováci 1, 1996)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 18:08

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Sestřih a mastering Bohuš Ďuriš. Cover a design Alexander Klinko, 1996. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný, Jaroslav Filip, Rastislav Piško a Miroslav Noga.

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 1996 (1 CD, WV 0006-2831, 1 MC, WV 0006-4831, 20:50 a 20:20).

Obsah: 1. Návšteva z Prahy (7:23), 2. Kua-Kua I (5:50), 3. Krst (6:45), 4. Sex po telefóne (7:30), 5. Kua-Kua II (6:48), 6. O Ochrane života (4:30).

Stredoslováci alebo Kua kua 2 (Středoslováci aneb Kua kua 2, 1997)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 18:03

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Sestřih a mastering Bohuš Ďuriš. Cover a design Alexander Klinko, 1997. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný, Jaroslav Filip, Rastislav Piško a Miroslav Noga.

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 1997 (1 CD, WV 0012-2831, 1 MC, WV 0012-4831, 23:19 a 23:10).

Obsah: 1. Predseda cestuje do Anglicka (9:45), 2. Tanečnica z východu (6:10), 3. Bačovský silvester (6:10), 4. Referendum na salaši (7:40), 5. Dievča z Hollywoodu (8:00), 6. Kuka, kua – ŠtB na salaši (7:05).

Stredoslováci alebo Kua kua 3 (Středoslováci aneb Kua kua 3, 1998)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 17:59

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Zvuková nahrávka Vladimír Novosad, Peter Daniška. Sestřih a mastering Bohuš Ďuriš. Cover a design Alexander Klinko, 1998. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný, Jaroslav Filip, Rastislav Piško a Miroslav Noga.

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 1998 (1 CD, WV 0016-2831, 1 MC, WV 0016-4831, 22:12 a 21:18).

Obsah: 1. Predseda – partizán (7:21), 2. Bača kandidát na prezidenta (7:33), 3. Zábavný Program (7:18), 4. Olympijské hry na salaši (6:30), 5. Výpalník na salaši (8:12), 6. Zbojnícka kua koliba (6:36).

Stredoslováci alebo Kua kua 4 (Středoslováci aneb Kua kua 4, 1998)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 17:55

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Zvuková nahrávka Vladimír Novosad, Peter Daniška. Sestřih a mastering Bohuš Ďuriš. Cover a design Alexander Klinko, 1998. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný, Jaroslav Filip, Rastislav Piško a Miroslav Noga.

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 1998 (1 CD, WV 0020-2831, 1 MC, WV 0020-4831, 19:50 a 19:58).

Obsah: 1. Ibrahim na salaši (8:15), 2. Security Edon (6:56), 3. Miska doliny (4:39), 4. Opijáš na salaši (10:18), 5. Kontrola na salaši (8:40).

Stredoslováci alebo Kua kua 5 (Středoslováci aneb Kua kua 5, 1999)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 17:50

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Zvuková nahrávka Vladimír Novosad, Peter Daniška. Sestřih a mastering Ivan Miháľ. Cover a design Alexander Klinko, 1999. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný, Jaroslav Filip, Rastislav Piško a Miroslav Noga.

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 1999 (1 CD, WV 0023-2831, 1 MC, WV 0023-4831, 22:50 a 22:15).

Obsah: 1. Spoločný kandidát (7:36), 2. Bačova žena (8:35), 3. Kluku zlatá na salaši (6:39), 4. Rozhovor u predsedu (7:18), 5. Životopis predsedu (7:15), 6. Štvorbob (7:42).

Stredoslováci alebo Kua kua 6 (Středoslováci aneb Kua kua 6, 1999)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 17:45

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Sestřih a mastering Peter Daniška. Cover a design Alexander Klinko, 1999. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný (1-5), Jaroslav Filip (1-2, 4), Rastislav Piško (1-5) a Michal Dočolomanský (3, 5).

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 1999 (1 CD, WV 0031-2831, 1 MC, WV 0031-4831, 20:13 a 18:30).

Obsah: 1. Kefír na salaši (6:12), 2. Nový, starý, súdruh katolík (7:30), 3. Anča Kedykoľvek (6:30), 4. Pitka na salaši (10:01), 5. Ďurko na salaši (8:29).

Stredoslováci 7 (Středoslováci 7, 2000)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Martin @ 17:41

Ján Snopko. Humoristické scénky a dialogy. Zvuková režie Peter Daniška, Vladimír Novosad. Sestřih a mastering Peter Daniška. Photo, cover a design Alexander Klinko, 2000. Producent a režie Štefan Wimmer.

Účinkují Štefan Skrúcaný (1-5), Boris Farkaš (1-2, 4, 6), Rastislav Piško (4, 6) a Miroslav Noga (1).

Vydala Umelecká agentúra a WV – vydavateľstvo Štefana Wimmera v edici Twist v roce 2000 (1 CD, WV 0034-2831, 1 MC, WV 0034-4831, 24:46 a 24:40).

Obsah: 1. Maďar na salaši (10:46), 2. 1. apríl (7:01), 3. Silvestrovská noc (7:17), 4. Nie je víťaz ten, kto končí prvý (6:15), 5. Triezveho ma nedostanú (8:59), 6. Spapal Bobo cicík (9:26).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress