Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Dobře známý je z televizních obrazovek – od roku 1980 se objevuje v televizních pohádkách, komediích a také v seriálech (např. Náhrdelník, Život na zámku, Ordinace v růžové zahradě). Daleko známější je ovšem jeho hlas – jednak díky mnoha dokumentům, k nimž namluvil komentář, a jednak jako dabér Arnolda Schwarzeneggera, Robina Williamse, Gérarda Depardieua, Michaela Douglase, Harrisona Forda, Bruce Willise nebo Roberta Redforda. Svůj hlas propůjčil i kresleným postavičkám z filmů Toy Story: Příběh hraček, 101 dalmatinů či Spláchnutej. Za mistrovství v dabingu byl několikrát oceněn.
Lit.: Alena: Severská mytologie | audiokniha. In web Knižní banket, 18. 5. 2018 (recenze). – Cit.: Kterou knihu vybrat jako úvod do Gaimana? Pokud jste Hvězdný prach či Koralínu viděli pouze jako film a Americkým bohům jste nějakým zázrakem unikli, jistě budete přemýšlet o Severské mytologii (orig. Norse Mythology). Je to totiž Gaiman, který vlastně není až tak moc Gaiman.
Tento britský autor je proslulý svou obrazotvorností a stavbou chytrých příběhů s mnohdy poučným rozuzlením. V tomto případě se však chopil tématu, který už někdo před ním zpracoval. Tím někým je historie, dávní předkové, kteří si předávali příběhy staré jako samo lidstvo. Neil Gaiman tak ani zdaleka nemohl využít svého fantastického potenciálu, i když už sama předloha nabízí neuvěřitelných prvků habaděj.
Posuďte sami: Ódin, který se obětuje sám sobě, Thór, který se odmítne obléknout do ženských šatů, protože by vydal jako chlap v ženských šatech, či mnoho dalších bohů, jejichž smrt není v žádném případě konečnou. A potom je tu prohnaný Loki – to už se dostáváme do krajin, které jsou důvěrně známé fanouškům marvelovských komiksů a filmů. Pár rozdílů bychom tu ale našli. Věděli jste například, že Loki je bratr Ódina, nikoli Thóra?
Zpět ke knize. Gaimanova Severská mytologie je vlastně převyprávěním známých mýtů do podoby, která bude přístupná současnému, třeba i dosti mladému, čtenáři či posluchači. Klasické pohádkové motivy, jako jsou všemožné zkoušky, přechody sedmera hor či pokusy někoho přechytračit (většinou vedené samotným Lokim), by knize zpřístupňovaly cestu i k relativně malým dětem. Neuvěřitelné obrazy by mohly nahrávat dětské fantazii, ovšem pro syrovost až krutost některých scén je třeba mít se na pozoru. Koneckonců i waldorfská pedagogika zařazuje severské mýty až do čtvrté třídy.
Pokud se o tuto část lidského kulturního dědictví aktivně zajímáte, kniha vám nepřinese nic nového. V opačném případě je však skvělým způsobem, jak si doplnit mezery ve vzdělání (zejména pokud jste nechodili do waldorfské školy).
Pavel Soukup jako Ódin
Knižní předloha v originále vyšla již počátkem roku 2017, českého překladu jsme se dočkali až v listopadu. V dubnu 2018 se potom do sbírky připojila i audioknižní podoba, opět brilantně zpracovaná vydavatelstvím OneHotBook.
V úvodu audioknihy posluchače navnadí jednoduchá, leč efektní melodie, která navozuje atmosféru sychravého severu. Následuje přehled postav, se kterými se v průběhu vyprávění budeme setkávat. Autor tak nenechává nikoho plavat v neznámých vodách.
I další znělky se nesou v podobném duchu jako ta úvodní, převládají strunné nástroje a perkuse. Kladně hodnotím také kratičké jingly, které čas od času oddělují i obrazy v rámci jedné kapitoly. Tvoří je jednoduchý úder gongu a jsou přesně tím, co mi chybělo v předchozí audioknize – v Kruhu.
Co však pozvedá toto audioknižní dílo nad pouhé převyprávění tématu, které zaznělo již mnohokrát, je sám vypravěč. Pavel Soukup byl rozhodně správnou volbou, a to natolik, že když jsem viděla a slyšela tohoto herce a dabéra mluvit na Světě knihy, stačilo by ubrat jedno oko a přísahala bych, že přede mnou sedí sám Ódin.
I když je tempo možná mírně pomalejší, ke stylu a vyznění celého díla se perfektně hodí. Pavel Soukup dává důraz přesně tam, kde je potřeba, zrychluje přesně tam, kde se rozvíjí akce a napětí, a tak vlastně ani nevadí, že jednotlivé postavy nemají jednoznačnou barvu hlasu. Rozhovory jsou i tak přehledné, a pokud se ztratíte, bude to spíš spletitostí samotného příběhu, než vypravěčovým výkonem.
Nadšeného jásaní se ode mě v případě Severské mytologie nedočkáte. Knihu nicméně doporučuji právě v audioknižní podobě. Pavel Soukup ji totiž pozvedá k vyšším větvím Yggdrasilu. Kdo ví, třeba příběhy z knihy využijete i jinak než jen pro porovnání s marvelovskými světy a přípravu školou povinného dítka (nejen) waldorfské školy.
Lit.: Smolíková, Klára: Petiška ze severu. In web Naposlech.cz, 14.6.2018 (recenze). – Cit.: Neil Gaiman se vyznačuje vším, co k úspěšnému spisovateli dnešních dnů patří. Je provázaný s komiksem, filmem i seriály dosahujícími vysoké sledovanosti, píše písňové texty, je aktivní na sociálních sítích, fotogenický a angažovaný. Škoda že se jeho knihy neobjevují v seznamech povinné literatury, možná by žáci a studenti s větší chutí četli. Posledním jeho počinem, se kterým se mají v těsném sledu po knižním vydání možnost seznámit i milovníci audioknih, je Severská mytologie. Útlá kniha neaspiruje na zásadní literární dílo Gaimanovy kariéry, má však velký potenciál katapultovat ho mezi klasiky formátu Eduarda Petišky.
Přirovnání k Petiškovi není myšleno hanlivě.
Staré řecké báje a pověsti, které český autor před šedesáti lety poutavě převyprávěl, se dočkaly mnoha vydání a překladů. Gaiman sleduje podobný cíl. Znovu vrátit příběh postavám, ze kterých zbyla jen jména. Moudrý Ódin. Mocný Thór. Úskočný Loki. Přestože fantasy žánr je plný odkazů na mýty, chybí kontext. Není třeba hned studovat srovnávací religionistiku a prokousávat se Eddou, stačí se ponořit do líčení zkušeného vypravěče.Nakladatelství OneHotBook se nemohlo splést, když vybralo pro nahrávání tento titul. Gaiman vrací mytickým schématům spád, buduje napětí, rozehrává emoce, osudovosti dodá váhu a prolité krvi barvu. Slova křičí, že chtějí být náležitě vyslovena, a to s patřičnou úctou ke starodávným příběhům, s vážností a přednesem, který by potěšil i uši králů. Režisér Hynek Pekárek vsadil na
Pavla Soukupa, jehož hlas má rozšafnost starých bardů. Vyprávění předkládá jako nezpochybnitelnou zprávu o dění v Ásgardu a přilehlých světech. Ve správnou chvíli ale tón odlehčí a nenechá zapadnout jediný vtip.Gaiman, snad k úctě k původním předobrazům, volí poměrně střízlivé formulace, strohé věty jdou rychle k jádru věci. Soukup vedený zkušeným režisérem proud řeči zastavuje, pečlivě slova dávkuje, nebojí se ticha. Koktejl pomlk a dramaticky přednesených výstupů obohatil vyprávění o slavných činech i slabostech mocných bohů o další dimenzi. Knihu čtenář snadno zhltne jako jednohubku, audiokniha nabízí bohatší a zapamatovatelnější zážitek. Ostatně i severská jména, jež mohou na papíře vypadat cize a kostrbatě, narátor vyslovuje pečlivě a velmi přesvědčivě.Šestihodinová nahrávka je s láskou vypravená do světa. Lákavý obal vychází z knižní obálky a motivy citlivě aplikuje na papírový přebal i potisk disku. Původní hudba vyvolává dojem, že bard sám sebe doprovází hrou na harfu a občas si s ostatními pobrukuje. Delší hudební vstupy působí, jako by je měli na svědomí muzikanti, kteří si k nahrávání odskočili rovnou z hodovní síně. Paličky rozezvučí tympány, basa nám sáhne hluboko, až do prastarých strachů a, ohlašuje-li text soumrak bohů, troubení rohu nevyhnutelnost zkázy podtrhne.
Je nesnadné spoutat mýty do knihy, neboť příběhy čekají na vypravěče, který jim dodá žár, rozehraje motivy dosud spící, doplní detaily a příměry. Audiokniha přesvědčivě ukazuje, že tiché čtení, které se datuje od dob středověkých klášterů, se pro pohanské bohy nehodí. Dejme jim hlas a oni nás znovu ohromí.