Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 9. 2018

Příběhy českých knížat a králů (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 22:04

Alena Ježková. Audiokniha. Děje dávných dob české historie.

Čte Jan Potměšil, Kryštof Rímský, Kristýna Boková a Jenovéfa Boková.

Natočeno 2018. Vydal Supraphon, září 2018 (1 CD).

Pozn.: Křest CD se konal 12. 9. 2018 v prodejně Supraphon Musicpoint, Jungmannovo náměstí 17, Praha 1 – v 17:00 h.

Na obrázku může být: 5 lidí, smějící se lidé, text

Šepot podzemí (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:58

Ben Aaronovitch. Kompletní audiokniha. Z  anglického  originálu  Whispers  Under  Ground  vydaného  nakladatelstvím  Gollancz  v  Londýně  roku  2012  přeložil  Milan  Žáček. Hudba  Mario  Buzzi.  Zvuk  Jiří  Pochvalovský.  Ilustrace  na  obálce  Kateřina  Bažantová.  Úprava  obalu  pro  CD  Martin  Urbánek.  Odpovědná  redaktorka  Tereza  Melicharová.  Režie Alexandra Bauerová.

Čte Tomáš Kobr.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, listopad 2018 (1 CD MP3).

Pozn.: Další  případ  ze  světa  nejúspěšnější  městské  fantasy  uplynulého  desetiletí!

Peter  Grant  na  cestě  do  labyrintem  londýnského  metra. Jmenuji  se  Peter  Grant.  Není  to  tak  dávno,  co  jsem  byl  obyčejný  četnický  zelenáč  v  řadách  londýnské Metropolitní  policie.  Teď  jsem  policejní  detektiv  a  čarodějnický  učeň.  Jenže  inspektor  Nightingale  má plné  ruce  práce  s  pátráním  po  Muži  bez  tváře,  takže  stojím  nad  mrtvolou  amerického  studenta  na stanici  metra  Baker  Street  sám.  Vlastně  ne  sám,  FBI  mi  poslala  na  pomoc  nějakou  mladou  ambiciózní křesťanku.  No,  hezká  je,  ale  veškerá  kouzla  jsou  pro  ni  jasné  dílo  ďáblovo.  Je  na  čase  ponořit  se strašidelné  hlubiny  nejstarší,  největší  a  nyní  i  nejvražednější  podzemní  dráhy  na  světě.

Ben Aaronovitch (1964)
Britský spisovatel narozený v roce 1964 v Londýně. Vystudoval střední školu v Hollowayi.
Je autorem dvou řad televizního seriálu BBC Doctor Who – Pán času, autorsky se podílel na sci-fi seriálu Jupiter Moon a seriálu Casualty. Jeho série Peter Grant, jejíž první částí je audiokniha Řeky Londýna, se stala jednou z nejúspěšnějších městských fantasy současnosti.

Tomáš Kobr (1981)
Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, poté navštěvoval herecký ateliér Václava Martince v Praze, který mu nabídl hostování v tehdejším Malém vinohradském divadle. V letech 2005-2008 vystudoval VOŠ hereckou v Praze. Spolupracoval s Divadlem Letí (Pan M. ve Zpovědi masochisty), hostoval v Národním divadle (Mike ve hře Spaseni), v Paláci Akropolis (Sven v Oblíbencích), v A studiu Rubín (Error, Úl), ve Švandově divadle (role Netvora v inscenaci Frankenstein). V bratislavském mezinárodním divadle Meteorit nastudoval titulní roli Richarda III. Vedle divadla se věnuje rozhlasu a televizi (např. seriál Ulice).

Nominován na Cenu Alfréda Radoka za Mužský herecký výkon (2011) a Talent roku (2012). Pro Tympanum načetl audioknihy Mlčení jehňátek a Řeky Londýna.

Lit.: Tománková, Alena: Londýn, jak ho neznáte. Údajný nástupce Harry Pottera, magie, vražda, bohyně řeky a tajemný šepot z podzemí metra. In web FantasyMag, Peter Grant se opět vydává do londýnského podzemí ve třetím díle urban fantasy série Bena Aaronovitche Řeky Londýna. Tentokrát však díky audioknize, která koncem loňského roku vyšla u vydavatelství Tympanum. Hlasem mladého policisty a magického učně v jedné osobě se opět stal Tomáš Kobr.

Londýn bílý, duchové sílí

 Na Londýn se valí Vánoce a s nimi i tuny sněhu. Peter by raději trávil neděli v Rozmaru, tedy sídle magické sekce policie, a sledoval fotbal. Místo toho společně s kolegyní Lesley, které ve velkém finále prvního dílu série odpadl obličej, míří v mrazu za třináctiletou dívkou ze sousedství jeho rodičů, jelikož tvrdí, že viděla ducha.

Hlavním případem této knihy je však vražda amerického studenta, který se věnoval umění na londýnské vysoké škole a shodou okolností patřil do přízně významného amerického senátora. Jak souvisí s magií? Pokud jste četli nebo slyšeli přechozí díly, vycítíte vestigia stejně jako tento magický učeň, jehož specialitou je srážení sanitek do Temže.

Peterovi se do cesty jeho vyšetřování postaví nejen nemagické frakce londýnské policie, ale i samotná FBI v podání agentky, která ne vždy jedná podle předpisů, a samozřejmě jeho vlastní šéf Nightingale, jehož snaha ovlivnit Peterovy magické výkony se ne vždy setkává s úspěchem.

Ben Aaronovitch zatím v každém předchozím díle představil několik nových tajuplných bytostí, se kterými se může čtenář spolu s protagonistou velmi osobně seznámit. V případě prvního dílu je to pochopitelné, v něm Peter Grant vlastně objevuje, že magie může existovat a s ní i lidé, co nejsou tak úplně lidmi, a jiné potvory. Tolik oblíbené, vlivné a ironické řeky Londýna jsou i v tomto díle přítomny – musí být, řeky tečou pod celým městem a vidí všechno, nemají však už tak velkou roli. No dobře, Tyburn se musí vecpat všude.

Jazzové upírky a vagina dentata jsou pro tentokrát zapomenuty, na scénu vstupují nové temné bytosti, se kterými jde Peter prozkoumávat zatím neznámý skřítčí trh nebo na návštěvu do hlubin. Tam sídlí celý národ ukrytý někde pod Londýnem, kde se ozývají pouze tiché šepoty podzemí…

Peter není jako Harry

Pokud jste využili některé z možností setkat se s Benem Aaronovitchem osobně, nejspíš tušíte, že jeho smysl pro humor je stejně výrazný jako jeho zjev. Styl, kterým jsou knihy napsané, však nemusí vyhovovat každému – ať již máte rádi urban fantasy nebo britský humor, nutně to neznamená, že vám Aaronovitch sedne (asi byste nechtěli, aby sedl na vás). O tom svědčí také rozpačité ohlasy na jeho knihy, stejně jako nadšené zástupy fanoušků, které by bránily svého oblíbeného autora vlastním tělem, kdyby to mělo nějaký smysl.

Přirovnání Petera Granta k dospělému Harrymu Potterovi, které najdeme na obálce Řek Londýna jako citaci Diany Gabaldonové, však není na místě. Peter má s Harrym společnou maximálně Británii a kladný vztah k magii.

Jeho silnou doménou je nahled a lehká ironie, kterou promlouvá v první osobě, a také naprosto fantaskní přirovnání, jež používá. Asi není možné, aby takovým způsobem kdokoli doopravdy mluvil (místy v tomto ohledu připomíná Lorelei z Gilmorových děvčat), ale vzhledem k tomu, že celá kniha vyznívá jako jeden dlouhý deníkový záznam nebo něco, co vám váš známý vypráví někde v pubu u sklenice Guinnessu, je celý tento útvar dokonale pochopitelný a snad i uvěřitelný.

A tak je vlastně dobře, že vydavatelství audioknih Tympanum vsadilo na mladý mužský hlas, který velmi přesně vystihuje způsob, jakým by Peter mohl mluvit, kdyby opravdu promlouval, a tohoto herce si drží pro načítání dalších dílů – už od toho prvního s frekvencí jedné ročně. Knižní předlohy nejspíš tímto tempem nedožene. Vzhledem k tomu, že série ještě ani z pohledu autora není uzavřená a že se chystá Petera posílat stále do nových koutů světa (momentálně zjevně připravuje dobrodružství z Německa, čemuž napovídá frekvence dotazů na německé reálie na jeho twitterovém účtu), můžeme tyto audioknihy užívat spíše jako prostředek, jak si Peterovy případy připomenout.

Tomáš Kobr je více divadelním než filmovým hercem, znát ho ale můžete i v případě, že jste někdy kolem roku 2010 náhodou procházeli kolem televize, na které běžel nekonečný seriál Ulice (nikdo dobrovolně nepřizná, že ho sleduje, že?). V audioknižních sférách je série Řeky Londýna jeho největším počinem. Vedle toho načetl Mlčení jehňátek a spolupracoval na několika nahrávkách v Českém rozhlasu.

Přesto se jeho výkon mezi první a třetí audioknihou v magické sérii nijak výrazně nezlepšuje. Jeho hlas má příjemnou barvu a při čtení nasadil vhodné tempo. Už ne tak příjemné a v některých místech dokonce iritující je jeho časté kolísání hlasem. Aaronovitchův styl se vyznačuje mimo jiné tím, že každá jednotlivá věta má vlastní vrchol, který je právě tím, co dělá text vtipným. Pokud ale vypravěč v jedné větě předvede vrcholy klidně i tři, tento aspekt autorova snažení se poněkud vytrácí.

Co však jde Kobrovi dobře, je přizpůsobování hlasů některým z hlavních postav. Zdaleka ne všechny mají svůj typický styl projevu, z těch nejvýraznějších však musím zmínit inspektorku Stephanopoulosovou, jejíž funivý a odsekávající způsob mluvy dokonale vykresluje její fyzickou vizáž, jak ji Aaronovitch popisoval v předchozích knihách, nebo také kolegyně Lesley či sám veliký Nightingale, jehož projev je pro změnu rozvážný a důstojný, jak se na anglického gentlemana sluší.

Je tak trochu paradoxní, že mluva vypravěče je za dané situace tou nejméně příjemnou. Změněné hlasy totiž poruchou kolísavosti netrpí.

Mezi kapitolami najdeme melodie, které by se – vzhledem k tomu, že se jedná o třetí díl – již daly nazvat typickými. Pro Řeky Londýna vznikla série chytlavých jinglů, které spojuje prvek výrazného zkreslení. Druhý díl, Měsíc nad Soho, je hlavně o jazzu, a tak jsou jazzové i znělky. Ve třetím díle se setkáváme s oběma a navíc zde najdeme nové, poněkud umírněnější, které se stejně jako jejich starší kolegové nebojí kombinace klasických nástrojů, elektroniky a rozličných ruchů, které připomínají podzemí.

Nejdříve přečíst

České vydání série Řeky Londýna má své vlastní kouzlo také díky ilustracím na obálkách od Kateřiny Bažantové. Pokud si audioknihu nepořídíte na CD, ale jen v digitální distribuci, o požitek z pohledu na všechny ty detaily nejspíš přijdete. Jako správný fanoušek už stejně celou sérii máte doma v papírovém vydání od Arga, takže se snad nebudete zlobit, když vám doporučím si ji nejdříve přečíst a audioknihu využít opravdu spíše jako připomenutí příběhu.

Děj totiž obsahuje opravdu velké množství drobných detailů a pokud nejste na poslech audioknih zvyklí natolik, že celých 12 a čtvrt hodiny vydržíte dávat bedlivý pozor, může vám uniknout něco podstatného – něco, kvůli čemu si třetí případ Petera Granta neužijete. Nebo ne dostatečně.

Lit.: Procházka, Jan: Můžete klidně trpět klaustrofobií a při tom si užít Šepot podzemí. In web Vanili.cz, 17.07.2020 (posluchačská recenze). – Cit.: Již potřetí se můžete vydat s Benem Aaronovitchem a konstáblem Grantem do Londýna.

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem s konstáblem Peterem Grantem navštívil Londýn naposledy. Bylo to v Soho, kde mladý policista aspirující na post čarodějnického učně vyšetřoval smrt jazzových muzikantů. Ve třetím díle Aaronovitchovi Londýnské série, se však Peter Grant a jeho kolegyně Lesley budou muset chopit vyšetřování případu, který je zavede do tunelů pod Londýnem. A vzhledem k tomu, že se případ točí kolem smrti mladého amerického studenta, není divu, že jim na záda dýchá nejen šéfinspektor Seawoll, ale především ambiciózní agentka FBI. Skvělá zápletka, originální vražedný nástroj a podzemí. Přibylo akce a především popkulturních odkazů. Historizujících odboček naopak znatelně ubylo a autor jich striktně využívá k seznámení čtenáře příběhem určenou lokalitou. A to díky všem bohům maximálně v pěti větách. Jedinou výtku bych snad měl k dějové lince s agentkou FBI jež je v anotaci líčena jako křesťanka. Podle mého názoru ten střet křesťanského fanatismu s nadpřirozenem mohl být mnohem vyhrocenější. Ovšem i tak musím říci, že Ben zraje jako víno a jeho předvánoční případ jsem si opravdu užil.

Zatím co nakladatelství Argo vydalo již poslední osmý díl. Audio kniha Šepot podzemí je teprve dílem třetím. Stejně jako předchozí dvě vznikla pod režijním vedením Alexandry Bauerové. A stejně jako Řekách Londýna a Měsíci nad Soho se role narátora zhostil Tomáš Kobr. Myslím si, že z kvality přednesu, kterou narátor nastavil v předchozích dvou knihách výrazně nevybočil. Grant stále mluví civilním Kobrovým hlasem a vlastně všechny ostatní postavy zní stejně jako v předchozích knihách. Snad jen ve chvílích kdy mluví Peterova kolegyně Lesley a agentka FBI se jednotlivé postavy od sebe hůře odlišují. Naopak dialogy v podzemí jsou v jeho podání takřka perfektní.

O hudební doprovod se stejně jako v předchozích případech postaral Mario Buzzi a tentokrát zní mnohem příjemněji a než u první Grantova dobrodružství.

28. 8. 2018

Artemis (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 13:28

Book coverAndy Weir. Kompletní audiokniha. Režie Hynek Pekárek.

Čte Tereza Dočkalová a Marek Lambora.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, srpen 2018 (1 CD MP3, katalogové č. AK202;  EAN: 8594169482026; celková délka nahrávky 9 hodin 23 minut).

Pozn.:  „Vyrostla jsem na Měsíci, takže mám i odvrácenou tvář…“
Jazz Bašarová pracuje jako kurýrka, která občas doručuje i nelegální, čili lépe zaplacené zboží. Jak jinak přežít v Artemidě, jediném městě na Měsíci, když nejste bohatý turista nebo výstřední milionář? Když si tu poctivě vyděláte sotva na jídlo? Když ani příležitostné pašování nestačí na slušnější bydlení? Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Jazz dostane nabídku provést velkou věc. A to za odměnu tak závratnou, že se prostě neodmítá. Jenže tahle zakázka jí brzy přeroste přes hlavu – zaplete se totiž do vysoké hry, v níž jde o ovládnutí Artemidy. A kterou by nemusela přežít…

Od autora celosvětového bestselleru Marťan.

Andy Weir (* 1972)

Americký spisovatel studoval informatiku na UC San Diego, i když školu nakonec nedokončil. Už v 15 letech začal pracovat jako programátor pro Sandia National Laboratories, pak působil jako programátor pro několik softwarových společností, včetně AOL a Blizzard, kde se podílel i na hře Warcraft 2. Weir začal psát sci-fi už ve 20 letech a své práce léta uveřejňoval na vlastních webových stránkách. Prvním z jeho děl, jež získalo jistou pozornost, byl krátký příběh nazvaný Egg (Vejce), který byl poté zpracován do několika videí na YouTube. Mezinárodní proslulost však získal až jeho třetí román Marťan (Knižní klub, 2015). Text původně publikoval jako volný seriál na web, kde někteří čtenáři žádali, aby byl k dispozici také na Amazonu. (more…)

23. 8. 2018

Berta a ufo (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:31

Berta a UfoNámět večerníčku Ivo Hejcman. Scénář a text večerníčku Miroslav Adamec. Ilustrace Jitka Petrová. Hudba Daniel Tůma. Zvuk Tomáš Gsöllhofer. Režie Jindřiška Nováková.

Účinkuje Jitka Molavcová.

Natočeno ve zvukovém studiu DAMU Praha, březen 2018. Vydala Česká televize – Edice ČT v roce 2018 (1 CD MP3, celková délka 202 min).

Obsah: 1. Setkání (18:13). – 2. Sváteční den (12:48). – 3. Helča má malé štěně (17:43). – 4. Tatínkova reportáž (13:18). – 5. Výlet až na konec světa (17:06). – 6. Dobrodružství s chobotnicí (16:49). – 7. Nečekaný závod (13:32). – 8. Berta a kouzelník (15:55). – 9. Kouzelný bublifuk (17:06). – 10. Karneval (10:27). – 11. Na houbách (14:20). – 12. Vánoční překvapení (17:17). – 13. Loučení (18:02).

Pozn. Veselé příhody o tom, jak se začala holčička Berta, nejmenší ve školce, přátelit s Ufíkem, nejmenším ve vesmíru. Že Ufo neexistuje? Ale ano, a dokonce je s ním velká legrace! Roztomilé příběhy z večerníčku nyní i k poslechu!

Lit.: Fajmon, Kamil: Konečně nový audiovečerníček! In web Naposlech.cz, 5. 9. 2018 (recenze). – Cit.: Přestože tradice vydávání českých televizních večerníčků ve zvukové podobě sahá až do druhé poloviny 60. let, nové tituly současných autorů se v mluveném slově v poslední době neobjevovaly. Až letos natočila společnost Albatros Media v Edici ČT Bertu a Ufo – rozpustilé vyprávění o nejmenší holčičce ve školce a nejmenším Ufíkovi ve vesmíru. Dobrý zvyk přizvat ke vzniku audiovečerníčku téhož herce jako u televizní podoby zůstal zachován, a tak mohou Berta a Ufo i v audioknižní verzi promlouvat hlasem Jitky Molavcové.

Jitka Molavcová patří k interpretkám, které umějí dát každé řečené větě konkrétní význam. K takovému způsobu přemýšlivého čtení dává samozřejmě velké množství podnětů i autor předlohy Miroslav Adamec. On i interpretka pracují s jemnou dávkou sarkasmu a ironie, nenuceně si hrají s jazykem, což vedle dětí ocení i dospělí. Molavcová uplatňuje svůj komediální talent v humorných situacích a ze svého rejstříku vybírá pro jednotlivé postavy dosud nevyužité hlasy. Její maminka je v dobrém míněno praštěnější dáma, tatínek v modulaci robustnější pán, filmový režisér a vedoucí výzkumného ústavu pro hračky si v dodané nadsázce honí ega. Dynamika projevu je nejlépe patrná v momentě, když se někdo někam rozběhne či rozletí a při zabrždění jsou jeho slova řečena zprudka. To vše by snad při troše dobré vůle dokázala Jitka Molavcová zvládnout sama, svou nezastupitelnou roli ovšem má režie Jindřišky Novákové. Ta nejenže dohlédla na to, aby interpretka vše dobře přečetla, ale spolu se zvukařem Tomášem Gsöllhoferem nechala kupříkladu hlášení v metru doplnit potřebným echem.

Přestože bývají audiovečerníčky většinou podbarveny televizní muzikou, vzniklo v minulosti hned několik s hudbou odlišnou, složenou speciálně pro audioknižní verzi, aniž by jim to ubralo na půvabu. Také režisérka Berty a Ufo nechala skladatele Daniela Tůmu natočit zcela nové originální melodie a ukázalo se, že udělala krok správným směrem – zatímco v televizní verzi hudba funguje jako rytmizující prvek a vesmírnou atmosféru obstarává obraz, v audioknize by stejné motivy nefungovaly. Každá příhoda je ohraničena vlastním, snadno zapamatovatelným a chytlavým předělem, který v různých obměnách navozuje třpyt hvězd či let. V závěrečné skladbě pak motiv sílí přidáním dalších nástrojů. Podkresy uvnitř příběhu znázorňují tajemný vesmír a jsou použity při určité akci navozující plutí vzduchem, míchání dortu nebo plavbu po moři. Kratičké tóny slouží coby interpunkce k rozdělení dílu na menší celky.

Srovnáme-li dřívější zvukové večerníčky, všimneme si ještě jednoho aspektu. Starší nahrávky byly často, kvůli limitu nosičů, sestaveny jen z některých epizod seriálu. Audiokniha Berta a Ufo nabízí posluchačům kompletní první sérii. Natočí Edice ČT ve společnosti Albatros Media i druhou? Věřím, že by se jednou mohla holčička s Ufíčkem zapsat do zlatého fondu dětských audioknih.

20. 8. 2018

451 stupňů Fahrenheita (2017, 2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 20:31

451 stupňů Fahrenheita (audiokniha)Ray Bradbury. Audiokniha. Překlad Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký. Hudba Dominik Renč. Režie a úprava textu Jan Jiráň. Editace nahrávky Martin Dušek. Zvuk, střih a mastering Ladislav Reich. Produkce a dramaturgie Ondřej Müller.

Osoby a obsazení: vypravěč / kapitán Beatty (Jaromír Meduna),  Guy Montag (Kamil Halbich), Mildred (Tereza Bebarová), Faber (Jan Hartl), Granger (Jiří Lábus), Clarissa Mcelellanová (Lucie Štěpánková), paní Phelpsová (Marika Procházková), starší žena (Jana Synková).

Natočeno leden – červenec 2017 (studio Professional Sound, Praha).  Vydal Plus – Albatros Media, 27. 8. 2018 (1 CD MP3).

Pozn.: Nejslavnější dílo klasika science-fiction v novém překladu 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky…

„Rayi Bradburymu vděčím za hodně!“ – Stephen King

„Ray Bradbury je Louisem Armstrongem literatury science fiction.“ – Kingsley Amis

„Myslím, že jsem přečetl vše, co kdy Ray Bradbury napsal.“ – Federico Fellini

Ray Bradbury se narodil 22. srpna 1920 ve Waukeganu v Illinois. Po dokončení střední školy vydával vlastní časopis Futuria Fantasia, do něhož téměř všechny články a povídky psal sám. Záhy se však stal přispěvatelem velkých magazínů, jako byly Esquire, Collier’s či Saturday Evening Post. Jeho sbírky povídek Marťanská kronika (1950) a Ilustrovaný muž (1951) jsou považovány za klasiku žánru sicence fiction, ale patří i k milníkům americké literatury 20. století. V roce 1953 vyšel román 451 stupňů Fahrenheita, který Bradbury napsal ještě na pronajatém psacím stroji v univerzitní knihovně. Román sklidil ohlas po celém světě, Francois Truffaut podle něj natočil v roce 1966 film. Ray Bradbury byl mnohostranným autorem, psal i knížky pro děti, básně, eseje, divadelní hry a filmové scénáře. Zemřel 5. června 2012. „Základní myšlenka k napsání této knihy je ukryta hluboko v mém dětství, kdy začala má fascinace knihovnami. V sedmi letech jsem si nedovedl představit nic krásnějšího a více vzrušujícího než každý pondělní večer vyrazit s bratrem Skipem do knihovny a tam si půjčit osm či deset knih. Knihovnice mi říkala, že tolik knih určitě nepřečtu, ale já jí vždy odporoval: Ale ano, vsaďte se. Za dva tři dny jsem tu zas a půjčím si dalších deset! A pak, mnohem později, se má fascinace spojila s myšlenkou, že by se knihovny měly chránit. Když mi bylo třicet, napsal jsem povídku s názvem ,Chodec‘. Odehrávala se v budoucnosti a vyprávěla o muži, který byl zatčen za to, že si vyrazil pěšky na procházku. Ta povídka vyšla tiskem, líbila se, a tak jsem se k ní později vrátil a poslal jsem ve svém psacím stroji chodce na noční procházku znovu. Při tom se chodec setkal s dívkou jménem Clarissa McClellanová, a ta se s ním pustila do hovoru. Základ románu 451 stupňů Fahrenheita byl na světě.“ – Ray Bradbury

Lit.: Kamberský, Jakub: Bradbury dramatizovaný. In web Naposlech.cz, 29. 8. 2018 (recenze). – Cit.:  Představte si svět v nedaleké budoucnosti. Svět, ve kterém je vlastní myšlení považováno za něco škodlivého, veškerá zábava je redukována na ničení věcí a sledování kýčovitých příběhů na telestěnách. Hasiči požáry nehasí, ale zakládají je – pálí knihy, které někteří zbloudilci tajně ukrývají. A právě jeden z hasičů, Guy Montag, se rozhodne systému vzbouřit.

Klasický sci-fi román Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita vydalo v těchto dnech nakladatelství Plus skupiny Albatros Media jako pět a půl hodinovou dramatizovanou audioknihu. Režie a úpravy textu se ujal Jan Jiráň, který na svém tučném audioknižním kontě i nedávno vydaný Malevil. Vzhledem k žánrové podobnosti obou audioknih, ke stejné osobě režiséra, i k tomu, že mezi vydáními obou audioknih neplynul ani rok, nemohu se ubránit srovnání.Zatímco Malevil Roberta Merleho obsadil Jan Jiráň 36 herci, v Bradburyho 451 stupních Fahrenheita uslyšíme pouze osm hlasů. Vedle těch v audioknihách častějších (Jaromír Meduna, Tereza Bebarová, Jan Hartl, Jiří Lábus, Kamil Halbich) uslyší posluchači i několik méně frekventovaných (Lucie Štěpánková, Marika Procházková a nikde neuvedená Jana Synková). Jde o velmi slušné obsazení – žádný z herců svůj part neodbývá, mnohé výkony lze dokonce vyzdvihnout. Jaromír Meduna coby vypravěč posluchače provádí příběhem poutavě, Guy Montag Kamila Halbicha je plný rozporu, děsu a nakonec i odhodlání. Ženské postavy jsou v podání Terezy Bebarové a Mariky Procházkové prosté, telestěnami naprosto zhlouplé slepice. Nutno zmínit, že zejména Marika Procházková si zvolený part slyšitelně vychutnává – však herci často tvrdí, že postavy padouchů a hlupáků se hrají nejlépe. Jiří Lábus zase vyniká v oblíbené roli hlasatele a hlásiče upozornění všemožných přístrojů a čidel.Hudba, o niž se opět postaral Dominik Renč, velmi dobře koresponduje s atmosférou knihy. Oproti Malevilu je zde, spolu s řadou zvukových efektů, velmi účelně používána. Zvuky, hlavně ty z budoucnosti, ušili Dominik Renč a zvukový mistr Ladislav Reich doslova na míru.

Ovšem jak u Malevilu, tak u 451 stupňů Fahrenheita najdeme několik podobných nešvarů. Jedním z nich je přílišná popisnost – vyřčené (ten a ten škrtl zapalovačem, otevřel dveře, nakopl předmět) je souběžně doplněno příslušným zvukem. Naštěstí se tak u Bradburyho neděje tak často, jako v případě jiných Jiráňových režií.

Další nepříjemnou věcí je zdvojování některých rolí. Je škoda, že nebylo obsazeno třeba deset hlasů – Jiří Lábus tak musí vedle nejrůznějších hlášení zvládnout i roli staršího muže. Do uší nejvíce bijící je to však v případě Jaromíra Meduny – vedle role vypravěče ho slyšíme ještě i jako občasného hlásiče a dokonce jako kapitána požárníků Beattyho. Dialogy a vypravěčský part jsou sice akusticky odlišeny, přeci jen lze ale takové zdvojení až ztrojení rolí považovat za nešťastný postup.

Přes těchto několik výtek je třeba říct, že nahrávka rozhodně není zavrženíhodná, a že co se týče dramaturgie a úpravy textu, je o mnoho zdařilejší než před dvěma roky realizovaná hodinová rozhlasová dramatizace.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Třikrát o nebezpečí myšlenek skrytých v knihách. In web Naposlech.cz, 19. 9. 2018 (recenze). – Cit.: Stává se někdy, že témata visí ve vzduchu. Dlouho se nic neděje a najednou se vynoří několikeré zpracování téhož textu, protože jeho inscenátoři mají dojem, že dovede hovořit k současnosti. Příkladem budiž nedávné trojí zvukové provedení Fuksova Spalovače mrtvol. My se ale budeme věnovat jinému románu: v roce 2016 a 2018 vznikly celkem tři nahrávky podle slavných 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho.

Ikonický text popisující svět bez knih, v němž požárníci požáry nehasí, ale zakládají a kteří pálí všechny zajištěné knihy, v němž lidé hloupnou obklopeni telestěnami, chrlícími programy bez děje a myšlenek. Svět, v němž jediná samostatná myšlenka a jediná přečtená kniha může spustit nezastavitelný řetěz událostí. (…)

V roce 2018 vzniklo nastudování audioknižní. Úpravce a režisér Jan Jiráň použil oblíbený princip dramatizované četby s minimem zásahů do textu. Odstranil především plevelné věty a vsuvky typu „řekl vyděšeně“ nebo „zeptal se se zájmem“, což lze pochopit, neboť jejich obsah se odráží v hereckém výkonu. Občas však Jiráň sáhne do textu více než je třeba a odstraní celý odstavec; tvar sice neztratí návaznost ani smysl, občas však scenáristovými nůžkami odpadne pěkný stylistický obraz, kterého je prostě škoda.

Dalším problémem nové audioknihy je obsazení jednoho herce do více rolí. Autorovi těchto řádek nikdy nezmizí z paměti Pes baskervillský v úpravě a režii Františka Špergra, kde Jiří Práger odpovídá Jiřímu Prágerovi (nebylo divu, když představoval hned tři postavy). Tenhle – slušně řečeno – nešvar bohužel potkal i 451 stupňů Fahrenheita, v němž Jaromír Meduna představuje kapitána Beattyho a zároveň vypravěče a Jiřího Lábuse slyšíme jako odosobněný hlas v rádiu či televizi a v závěru náhle hraje také Grangera, jednoho z lidí-knih. Vyvstávají tu hned dva problémy: pokud představitel Beattyho je zároveň vypravěčem, působí to dramaturgický zmatek pro vnímatele. Je snad celý příběh Beattyho? Vypráví nám ho on? Ale kdo jej pak vypráví poté, co Beatty zemře? Nebo když Granger zapne radiopřijímač a slyší z něj – svůj vlastní hlas? Nebo hlas někoho jiného? Ale proč tedy znějí stejně? Jistě, posluchač není hlupák a dokáže tento renonc odfiltrovat, jenže tohle jsou opravdu školácké chyby a patří do prehistorie audioknižní tvorby. Vždycky je lepší investovat do dvou herců navíc.

Jinak však Jiráň převyšuje svůj běžný průměr. Během celého poslechu dokáže – a s ním samozřejmě i vypravěč v Medunově podání – udržet napětí, i posluchač znalý textu se nechá strhnout a očekává, co bude dál. Pomáhá v tom i hudba Dominika Renče, která dokáže jak podpořit pocit vyvolaný vypravěčem, tak jej i narušit, je-li to třeba. Zvukový mistr Ladislav Reich se neomezuje jen na ilustrativní zvuky, ale vytváří i figury, které nemají vlastní text; velmi působivým a zneklidňujícím je jeho Ohař, elektronický pomocník požárníků.

Audiokniha už z principu stojí na Jaromíru Medunovi. Navzdory výše uvedeným výtkám můžeme konstatovat, že se s oběma postavami – vypravěčem i Beattym – vypořádal na vysoké úrovni. Jako vypravěč vás nenechá ani na chvíli ztratit pozornost, dokáže přesně vypíchnout důležitá místa v textu a neopomene nenápadně „nasvítit“ i místa, která by jinak zapadla jako dějově nezajímavá. Jeho Beatty je precizně promyšlený; během poslechu zjišťujeme, že prošel podobnými pochybami a stavy jako Montag, on z nich však vyvodil zcela odlišné závěry. Také spáchal „zločin“ tím, že četl knihy, vědomosti, které z nich nabyl, ho však nechaly chladným, dokáže je jen zneužívat a překrucovat. Je jakýmsi Montagovým antiMefistem, odrazuje jej od poznání a nabízí mu poklid a zapomenutí. V pasážích, kde Montaga zahrnuje svými poučujícími monology, je Meduna nejsilnější, uhrančivý.

Samotného Montaga, požárníka, který neodolá pokušení knih a který kvůli nim obrazně i doslova spálí svou minulost, představuje Kamil Halbich. Nejpřesvědčivější je v úvodních partiích textu jako nepřemýšlející a sebejistý představitel neomezené moci. Přerod v pochybujícího a citlivého člověka však zvládá také. Variaci na nejistého intelektuála předvedl – velmi dobře – Jan Hartl v roli profesora Fabera. Jiří Lábus je paradoxně nejpůsobivější ve scéně, v níž představuje odosobněný automatický hlas domu a ohlašuje neúnavně návštěvu, která stojí přede dveřmi.

Ženský svět tu zastupují především mělká duše paní Montagové (Tereza Bebarová), přemýšlivá Clarissa Mcelellanová (Lucie Štěpánková) nebo paní Phelpsová (Marika Procházková). Herecké výkony jsou na velmi dobré úrovni; totéž bohužel nelze říci o výstupu Jany Synkové v postavě starší ženy, která shoří i se svými knihami. Scéna, která mohla být jednou z nejpůsobivějších, je v jejím podání mělká a plochá, navíc zvukově zcela odlišná, asi natočená mimo zvukové studio. (…)

 

17. 8. 2018

My proti vám (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 19:25

Book cover

Fredrik Backman. Kompletní audiokniha. Režie Michal Bureš.

Čte Pavel Soukup.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook 4. 9. 2018 (2 CD MP3; katalogové č. AK205; EAN 8594169482057; délka nahrávky 14 hodin 58 minut).

Pozn.: Co následovalo po událostech, které otřásly Medvědínem ve stejnojmenné audioknize? Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze a moc, který vypukne naplno, když se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo, protože lidské vztahy na malém městě mohou být obzvlášť ničivé. Lze mu však čelit oddaností, přátelstvím i láskou.

Audiokniha vyšla 4. září 2018 zároveň s vydáním knihy v nakladatelství Host.

Fredrik Backman (* 1981)

Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host. Všechny už mají také svou audiopodobu.

Pavel Soukup (* 1948)

Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Dobře známý je z televizních obrazovek – od roku 1980 se objevuje v televizních pohádkách, komediích a také v seriálech (např. Náhrdelník, Život na zámku, Ordinace v růžové zahradě). Daleko známější je ovšem jeho hlas – jednak díky mnoha dokumentům, k nimž namluvil komentář, a jednak jako dabér Arnolda Schwarzeneggera, Robina Williamse, Gérarda Depardieua, Michaela Douglase, Harrisona Forda, Bruce Willise nebo Roberta Redforda. Svůj hlas propůjčil i kresleným postavičkám z filmů Toy Story: Příběh hraček, 101 dalmatinů či Spláchnutej. Za mistrovství v dabingu byl několikrát oceněn.

15. 8. 2018

Ďuri Štachytka & Mloci (1991)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Slovenské — Premek @ 9:38

Dr. Elemír Erby. Hrají Bohuš Konečný (banjo, kytara, zpěv), Žojco Havadej (kytara, zpěv, double bass), Fero Cmar (kytara, zpěv), Vlado Kavulič (zpěv, rytmické nástroje). Zvukový mistr Ján Lauko. Technická spolupráce Juraj Filo, ing. Peter Čeljuska. Design Michael Šimková.

Hovoří Duri Štachytka.

Natočeno květen 1991, Sobranice (živá nahrávka. Vydal Diskant v roce 1991 (1 LP, DK 001-1 811).

Obsah: 1. Sarňatko – 2. Banduri – 3. Somarina – 4. Pozatvárajte Krajčírov.

Pozn.: Na Slovensku veľmi obľúbený ľudový rozprávač Elemír Erby, JUDr., (1.1.1929-2.7.2005), ktorého skutočné meno dlho málokto poznal, keďže ho takmer každý poznal len pod menom  Ďuri Štachytka, už bohužiaľ zomrel (v roku 2005 vo veku 76 rokov).

Bol absolventom Právnickej fakulty v Bratislave, pomáhal zakladať Bábkové divadlo v Košiciach a 15 rokov pôsobil v jeho čele ako námestník riaditeľa. Pôsobil aj v Štátnej filharmónii Košice. Zaslúžil sa tu veľkou mierou napr. o inštaláciu organu v koncertnej sále Domu umenia. Bol dlhoročným členom aj podpredsedom zväzu esperantistov. Meno Elemíra Erbyho sa spája aj s malými divadelnými formami v Košiciach. Účinkoval v Divadielku pod kupolou a v Malom divadelnom štúdiu. Nezabudnuteľná bola jeho kreácia v dramatickom spracovaní Štefana Oľhu Popaterce, na motívy spišských klapancií.

Nezabudnuteľné sú jeho rozprávačské vystúpenia Ďuriho Štachytku (niektorí píšu Štachitku), v neodmysliteľnom modrom montérkovom plášti skladníka. S programom prebrázdil celé Slovensko, absolvoval tisícky vystúpení, poznali ho deti i dospelí na malých i najmenších dedinách i v mestách. Často účinkoval v rozhlase a v televízii. (more…)

14. 8. 2018

Měsíc nad Soho (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 10:43

Mesic nad Soho 2017Ben Aaronovitch. Fantasy. Překlad Milan Žáček. Hudba Mario Buzzi. Zvuk Jiří Pochvalovský. Ilustrace na obálce Kateřina Bažantová. Úprava obalu pro CD Martin Urbánek. Odpovědná redaktorka Karolina Srncová. Režie Alexandra Bauerová.

Účinkuje Tomáš Kobr.

Vydalo Tympanum 8. 12. 2017 (1 mp3 CD, 12 hod.).

Pozn.: Další případ ze světa nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí!  Opět se ocitáme v Londýně, kde u policie slouží čarodějové a po ulicích se prohánějí zlovolní duchové či božstva na válečné stezce.

Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování vraždy zapletl s duchem, a všiml si mě tak vrchní inspektor Nightingale, poslední čaroděj Anglie. A tak teď stojím jako člen dvoučlenné speciální policejní jednotky v márnici nad tělem zavražděného jazzmana a snažím se získat z jeho mrtvého těla záznam melodie, důležitou stopu ve vyšetřování jeho vraždy. To fakt umím. A nejen to. A tak vím, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jedině naše jednotka je schopna ho zastavit. (anotace vydavatele).

Ben Aaronovitch (1964)
Britský spisovatel narozený v roce 1964 v Londýně. Vystudoval střední školu v Hollowayi.
Je autorem dvou řad televizního seriálu BBC Doctor Who – Pán času, autorsky se podílel na sci-fi seriálu Jupiter Moon a seriálu Casualty. Jeho série Peter Grant, jejíž první částí je audiokniha Řeky Londýna, se stala jednou z nejúspěšnějších městských fantasy současnosti.

Tomáš Kobr (1981)

Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, poté navštěvoval herecký ateliér Václava Martince v Praze, který mu nabídl hostování v tehdejším Malém vinohradském divadle. V letech 2005-2008 vystudoval VOŠ hereckou v Praze. Spolupracoval s Divadlem Letí (Pan M. ve Zpovědi masochisty), hostoval v Národním divadle (Mike ve hře Spaseni), v Paláci Akropolis (Sven v Oblíbencích), v A studiu Rubín (Error, Úl), ve Švandově divadle (role Netvora v inscenaci Frankenstein). V bratislavském mezinárodním divadle Meteorit nastudoval titulní roli Richarda III. Vedle divadla se věnuje rozhlasu a televizi (např. seriál Ulice).

Nominován na Cenu Alfréda Radoka za Mužský herecký výkon (2011) a Talent roku (2012). Pro Tympanum načetl audioknihy Mlčení jehňátek a Řeky Londýna.

Lapuťák a kapitán Adorabl (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 10:34

Laputak a kapitan Adorabl 2018Dominik Landsman. Kompletní audiokniha. Ilustrace Peter Stankovič.

Čte Zbyšek Pantůček.

Vydala Euromedia Group 4. 4. 2018 (1 CD mp3, 7 hod. 13 min.).

Pozn.: Dobrodružná knížka plná humoru pro děti a jejich rodiče. Čeněk, obyčejný malý kluk, jede s rodiči k moři. Setká se tam s kapitánem Adorablem, lovcem odměn a zvláštních tvorů, který pluje ve své lodi po celém Sedmimoří, pohádkovém světě plném ostrovů. Je zrovna na stopě Lapuťáka, nejvzácnějšího tvora Sedmimoří. Kapitán vezme Čeňka s sebou, ale pravidelně se vracejí zpátky do našeho světa, aby rodiče nepojali podezření, kam se jim synek ztrácí. Čeněk zjistí, že nejedno moudro, které pochytil od mírně potrhlých rodičů, se dá překvapivě dobře aplikovat i na problémy, se kterými se setká v dobrodružném Sedmimoří. Také se ukáže, že Lapuťák má jistou zázračnou vlastnost, kvůli které ho nahání polovina kouzelné říše, a Čeněk s kapitánem musí zabránit tomu, aby padl do špatných rukou. (anotace vydavatele)

Tajemná řeka (2013)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 10:24

Robert Crais. Další ze série příběhů s vtipným a odvážným soukromým očkem Elvisem Colem a jeho přítelem, Joem Pikem se odehrává v Lousianě, kde oba hledají rodiče známé televizní hvězdy.

Načetl František Dočkal.

Vydala Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 2013 (2 CD mp3, MP4849, 12:54:22).

Pozn.: Jodi Taylorová, slavná televizní hvězda, je adoptovaná, a náhle si přeje vědět, kdo jsou její biologičtí rodiče. Chce totiž znát rodinnou anamnézu. Najímá si proto soukromého detektiva Elvise Colea s tím, že nic z toho, co zjistí, nesmí proniknout na veřejnost. Vedení televizní stanice, s níž má Jodi smlouvu, je přesvědčeno o tom, že pravda o hereččině původu by uškodila její popularitě. V Louisianě, kde se Jodi narodila, však detektiv zjistí, že jde o mnohem složitější problém. Dojde k vraždě a Cole přizve ke spolupráci svého společníka Joea Pikea, svérázného a nesmlouvavého detektiva, bývalého policistu.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress