Šimon Fuxa. Kompletní audiokniha. Korektura Ivana Cahová. Cover art Tobiáš Černý. Zvuková dramaturgie & hudba Šimon Fuxa. Produkce Šimon Fuxa.
Čte Matěj Štrunc.
Natočeno 2022. Vydalo baby boom a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2022 (MP3, celková délka 88 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Co si můžeme vzít z lidových pověstí a pohádek? A proč se vyplatí jim naslouchat?
Dvanáctiletý Janek zůstává poprvé přes noc doma sám. Zprvu se zdá, že největším nepřítelem bude nuda a rodiči zadané povinnosti. Ospalá nálada zimního odpoledne se však náhle změní a opuštěný Janek teď musí bojovat o život. Strachuplný a napínavý příběh v nevšedním zvukovém podání.
Lit.: Ševčík, Přemysl: Klekánice klepe na okno. In web Naposlech.cz, 5. 5. 2023 (recenze). – Cit.: Horor zažívá i u nás v posledních letech malou renesanci a vedle „starých známých potvor“ se v tom tuzemském konečně pozvolna začínají objevovat i bytosti u nás lépe domestikované, původem české a slovanské. Mezi ty patří i postava klekánice, kterou si jako hlavní zdroj děsu vybral pro svůj audiodebut Šimon Fuxa.
Klekání je horor na klasické téma zločinu a trestu, děj pak autor zasadil na venkov a vypráví v něm o mladíkovi, který – svým způsobem, neprozrazujme však příliš – vstoupí do staré známé legendy o trestající klekánici, která se začne dobývat do domu, v němž je přes noc sám. Byť má příběh poměrně unavený start a místy by mu neškodilo zesvižnění, postupně nabere na zajímavosti a nahrávka trvající půl druhé hodiny nenudí, přestože materiál, který autor zpracoval, by v této podobě mohl dojít ještě o něco kompaktnější podoby a také sledovaný příběh je v rámci žánru poměrně konvenční záležitostí. Sama hororová linka se objeví až ve třetině díla, první půlhodina pak působí, že obsahuje něco málo přebytečných detailů. Po prvních cca třiceti minutách ovšem začne příběh příjemně nabírat na obrátkách, stejně jako Štruncův projev, jemuž naléhavost v četbě sluší mnohem více než úvodní popisné pasáže.
Hned zkraje posluchače zaujme, že četbu doplňuje mnoho zvuků a ruchů, v tomto ohledu nahrávka připomíná spíš rozhlasovou dramatizaci, což je určitě obecně vzato plus. Na druhou stranu od počátku je v Klekání těch ruchů možná až moc, což maličko ruší a místy odvádí pozornost od Štruncovy četby. Ta není vysloveně špatná, vzhledem k tomu, že nejde o profesionálního interpreta, jen je místy poněkud pomalá a nevýrazná. Zvlášť v pasážích, kde je ruchů opravdu hodně, jako by se interpretův projev v množství zvuků ztrácel. Jinak má ovšem Štrunc příjemný hlas, nedělá chyby a umí vystihnout emoce, lehkými změnami zabarvení svého projevu dokáže posunout celkovou náladu. Zkrátka nepřehrává a vyznívá autenticky, což je třeba ocenit.
Snaha tvůrců o co nejživější vyznění je tedy chvályhodná, i když množství zmíněných zvuků výsledku občas úplně neprospívá a část z nich by nahrávka klidně oželet mohla. Takto totiž působí skoro až úsměvně – například zvuk zatažení závěsu nebo položení batohu ve chvíli, kdy o nich Štrunc mluví, maličko upomínají na různé televizní parodie rozhlasových her, v nichž bývá zobrazováno právě často absurdní zachycení každého sebenepatrnějšího zvuku, o kterém je zrovna v tu chvíli řeč.
Avšak tento neduh není tak zásadní problém, ve skutečnosti je Klekání nahrávkou docela povedenou a mimo hlavní proud bestsellerových audioknih si pozornost určitě zaslouží. Tvůrci nahráli audioknihu Klekání dost možná jako projekt v rámci vysokoškolského studia a byť se najdou aspekty, které je třeba ještě zlepšovat, doufám, že nejde o poslední nahrávku z jejich produkce. Věřím, že budou-li se audiální tvorbě věnovat i v budoucnu, vyplatí se jejich vývoj sledovat.
Ian McEwan. Kompletní audiokniha.