Krotká „satirická“ čtvrthodinka s ekologickým námětem. Tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1986 (14 min). Obnovená premiéra 15. 9. 2014 v rámci pořadu Rádio Retro : Znovu 89 – Od Gottwalda k Husákovi.
Krotká „satirická“ čtvrthodinka s ekologickým námětem. Tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1986 (14 min). Obnovená premiéra 15. 9. 2014 v rámci pořadu Rádio Retro : Znovu 89 – Od Gottwalda k Husákovi.
Ivan Verner. Zábavné sci-fi pásmo z povídkové tvorby světových autorů (Vladimír Grigorev, Franz Fort, Karel Daxner, Václav Benda). Hudba Miroslav Nemec. Zvuk a střih Stanislav Kaclík, Ĺubica Olšovská. Režie Magda Grantnerová.
Účinkují František Kovár, Július Vašek, Peter Bzdúch, Zuzana Skopálová, Mária Dacejová, Soňa Ulická, Vlado Minarovič, Ján Valentík, Pavol Topoľský a další.
Nastudoval Slovenský rozhlas Bratislava 2. 7. 1993. Premiéra 27. 7. 1993 (59 min.).
František Malec. Humoristicko-satirické pásmo. Hudební dramaturgie Eleonóra Vančíková-Kapasná. Mistr zvuku Peter Pištek. Dramaturgie Viera Benediková. Asistentka režie Mária Paderová. Režie Jozef Pražmáry.
Účinkuji Mária Schlosserová, Dušan Kaprálik, Jozef Šimonovič, Nataša Kulíšková, Oľga Šalagová, Marián Grebáč, Peter Bzdúch, Patrícia Vilantová, Dominika Žiaravá, Štefan Richtárech.
Nastudoval Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2005 (?) Premiéra 29. 1. 2005 (52 min.).
Vladislava Feketeová. Humoristicko-satirické pásmo. Hudba Dana Reková. Mistr zvuku Imrich Adamko. Redakčně připravil Jozef Koleják. Režie Igor Hrabinský.
Účinkují Oľga Solárová, Dáša Rúfusová, Libuša Trutzová, Táňa Radeva, Jana Strnisková, Emília Došeková, Zuzana Frenglová, Ivan Laca, Vladimír Obšil, Peter Bzdúch, Ivan Romančík, Dušan Kaprálik, Alfréd Swan.
Nastudoval Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2002. Premiéra 4. 5. 2002 (51 min.).
Ivan Verner. Zábavné sci-fi pásmo z povídkové tvorby zahraničních autorů. Redakčně připravila Zoja Rajčoková. Hudební spolupráce Katarína Mudrochová. Zvuk Peter Daniška, Milan Greguš. Režie Magda Grantnerová.
Účinkují Karol Machata, Helena Geregová, Emil Horváth, Zoro Laurinc, Ivan Vojtek, Július Paluš, Vladimír Minarovič, Július Pántik, Soňa Ulická, Ján Valentík, Jozef Šimonovič.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1995 (57 min.). Repríza 5. 9. 2015 v cyklu Zábavné pásmo (SRo 3 Rádio Devín).
Ĺubomír Viluda. Satirické pásmo. Redakčně připravila Ivana Urbanová. Mistr zvuku Peter Gazarek. Režie Ladislav Hyža.
Účinkují Michal Gazdík, Andrej Hrnčiar, Linda Zemánková, František Výrostko,Petronela Valentová.
Nastudovala Banská Bystrica v roce ????. Reprízy 15. 3. 2003, 29. 3. 2003 (50 min.).
Pozn.: Všetci dneska kráčame takmer jedným smerom, takmer všetci chceme do európy. Niekto však kráča pomaly a neisto, pretože má strach z neznámeho, iný uteká, pretože chce byť v každom cieli prvý a ďalší robia rozvážne kroky a rozmýšľajú čo urobiť, aby neprišli na prázdno. Takí sú aj lopúchovčania, ktorí sa rozhodli zvyšku sveta ponúknuť tiché miesto pod horami a k nemu kotúč toaletného papiera. (anotace)
Ján Vdovják. Humoristicko-satirické pásmo. Zvuk Ĺubica Olšovská, Stanislav Kaclík. Hudební spolupráce Dana Reková. Redakčně připravil Ivan Rainer. Režie Jaroslav Rozsíval.
Účinkují Emil Horváth, Ĺubica Očková, Eva Krížiková, Pavol Topoľský, Vladimír Durdík, Miroslav Trnavský, Elo Romančík, Eduard Vítek, Ivan Letko, Vladimír Minarovič, Gustáv Legéň.
Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1992 (49 min.).
Literární pásmo o životě a díle nedoceňovaného českého spisovatele Josefa Karla Šlejhara. Připravil Vratislav Färber. Režie Petr Adler.
Účinkují Josef Somr, Hana Kofránková a Otakar Brousek II.
Natočeno 2014. Premiéra 7. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 59 min) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 22. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 59 min) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: Färber, Vratislav: Krví svých zkušeností. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Nesnadno zařaditelný autor, komplikovaná osobnost, tvůrce – v českém kontextu – velmi originálního díla, Josef K. Šlejhar se narodil 17. října 1864 v rodině přísného plátenického faktora ve Staré Pace.
Maturoval na reálce v Pardubicích. Poté studoval na pražské technice chemii, ovšem pro nemoc studia nedokončil. Zřejmě kvůli své neklidné a náročné povaze vystřídal v rychlém sledu několik zaměstnání (ze kterých si vždy odnesl inspiraci pro své pozdější knihy).
Byl mimo jiné pojišťovákem v bance, chemikem v cukrovaru a v rafinerii, krátce pracovně pobýval patrně také v cizině, byl správcem keramičky. Neklidný byl i jeho život soukromý, těžko nacházel místo ke klidnému žití a soužití.
3. září 1914 zemřel Šlejhar na rakovinu žaludku, padesátin ani naplnění svých snů se nedožil. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově v Praze.
To, že Šlejharovo umělecké dílo bylo poměrně záhy překryto, vysvětluje beletrista a literární historik Vojtěch Martínek převážně hektickými dobovými souvislostmi.
Podstatné důvody jsou také obsaženy v charakteru autorova netuctového, ba obtížného psaní, a rovněž v tom, jak se jeho knihy dostávaly ke čtenářům.
Josef K. Šlejhar vydal skoro dvacet knih (debutoval povídkou Kuře melancholik, svým asi nejproslulejším dílem), přitom několik rozsáhlých próz bylo otištěno jen v časopisech, střídal různé nakladatele.
Během 60. a 70. let 20. století vyšly tři povídkové soubory, na přelomu tisíciletí překvapivě – ale bez náležité odezvy – patnáct svazečků menších próz, roku 2002 dvě rané povídkové sbírky. Rozsáhlé romány byly vydány jen jednou a jsou dnes těžko k sehnání.
Literárně-hudební pásmo z rozhovorů a vzpomínek italského filmového režiséra Federica Felliniho a francouzského malíře Balthuse. Překlad Jana Spoustová, Anna Hánová, Eva Zaoralová a Petra Schürová. Připravil Petr Adámek. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují František Němec, Luděk Munzar a Jana Franková.
Natočeno 2014. Premiéra 7. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 58 min) v cyklu Souzvuk. Repríza 23. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).
Lit.: Adámek, Petr: Balthus a Fellini: Spříznění duší. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: (…) Představme si jídelnu, přijímací salon nebo terasu jedné dřevěné vily ve švýcarských Alpách. Proti sobě sedí filmový režisér Federico Fellini (1920-1993) a kdysi „tajně slavný“, nyní už širokou veřejností vážený malíř Balthasar Klossowski de Rola (1908-2001), známější pod jménem Balthus.
Poznali se v římské Ville Medici. Lišili se od prvního pohledu: Fellini byl robustní, energický a hovorný, milovník jídla a nepřítel cigaret, omotán červenou šálou, v klobouku a s megafonem v ruce ovládající čím dál početnější štáb v ateliérech Cinecittá. Balthus štíhlý a elegantní, král koček, soustředěně pokuřující před svým plátnem nebo zahloubaný do tónů Mozartovy hudby.
Felliniho dětství se odehrávalo v přímořském Rimini, bylo divoké a jeho dějištěm byla především ulice, zatímco Balthus byl od malička zvyklý na společnost Rainera Marii Rilka nebo Paula Cézanna v pařížském bytě svých rodičů.
Co Felliniho a Balthuse spojovalo, byla vášnivá potřeba pomocí plátna – jeden filmového a druhý malířského – zachytit sněné, viděné a prožité.
Pokusili jsme se rozhlasově zinscenovat setkání, během něhož si tito dva výjimeční muži, které pojilo bezmála třicetileté přátelství, vyměňují své názory na umění, církev, Řím, na život jako takový.
Lit.: Adámek: Petr: Spříznění duší. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 11 (článek). – Cit.: Představme si jídelnu, přijímací salon nebo terasu jedné dřevěné vily ve švýcarských Alpách. Proti sobě sedí filmový režisér Federico Fellini (1920-1993) a kdysi „tajně slavný“, nyní už širokou veřejností vážený malíř Balthasar Klossowski de Rola (1908-2001), známější pod jménem Balthus. Poznali se v římské Ville Medici, jejíž rekonstrukcí byl Balthus z moci André Malrauxe pověřen.
Lišili se od prvního pohledu: Fellini byl robustní, energický a hovorný, milovník jídla a nepřítel cigaret, omotán červenou šálou, v klobouku a s megafonem v ruce ovládající čím dál početnější štáb v ateliérech Cinecittá. Balthus štíhlý a elegantní, král koček, soustředěně pokuřující před svým plátnem nebo zahloubaný do tónů Mozartovy hudby. Felliniho dětství se odehrávalo v přímořském Rimini, bylo divoké a jeho dějištěm byla především ulice, zatímco Balthus byl od malička zvyklý na společnost Rainera Marii Rilka, nebo Paula Cézanna v pařížském bytě svých rodičů.
Co Felliniho a Balthuse spojovalo, byla vášnivá potřeba pomocí plátna – jeden filmového a druhý malířského – zachytit sněné, viděné a prožité. Oba byli bytostně múzičtí, oba se shodně považovali za umělce duchovní a oba byli ve svém oboru naprosto nezařaditelní. Pro Felliniho znamenal italský neorealismus pouze výchozí bod, z něhož se dostal ke zcela svébytnému filmovému tvaru, vyznačujícímu se silnou obrazotvorností a zrušením hranic mezi skutečností a snem, Balthus procházel snad všemi myslitelnými směry moderního umění jako „žák“ Piera della Francesca, s neochvějnou vírou, že malíř má být pokorným řemeslníkem, neboť jeho nadání je darem božím.
Jedna z fotografií pořízených v Balthusově vile Grand Chalet ve švýcarském Rossiniére zachycuje malíře, kterak malou kamerou snímá naproti sedícího Felliniho. Roku 1992 mělo skutečně dojít k tomu, že by Balthus klasika světové kinematografie zvěčnil na plátně. Podnět k tomuto nápadu vzešel od francouzského ministra kultury Jacka Langa, který u Balthuse portrét objednal. Fellini se na Grand Chalet vypravil v létě téhož roku v doprovodu své ženy, herečky Giulietty Masiny, a novináře Constanza Costantiniho. Toto setkání, jemuž byla také přítomná Balthusova japonská žena Setsuko, zaznamenala japonská televize. Vznikl tak dokument o přípravě portrétu, který však nikdy nebyl namalován, neboť Fellini pod nejrůznějšími záminkami sezení v ateliéru odkládal. Rok po tomto setkání Fellini zemřel.
Pokusili jsme se rozhlasově zinscenovat setkání, během něhož si tito dva výjimeční muži, které pojilo bezmála třicetileté přátelství, vyměňují své názory na umění, církev, Řím, na život jako takový. Balthus na sklonku svého života řekl: „Rozuměli jsme si právě pro tu společnou touhu, stejný cíl, on svými pohyblivými obrázky, já svou malbou, jejíž nehybnost měla vyrušovat a znepokojovat, ale nakonec se rozhýbala stejně jako Felliniho obrazy, stal se z nich proud, možná až příval, kterým jsme chtěli zachytit bytost ze všech nejtajemnější. Oba dva jsme chtěli projít skrz, překročit hranici, a stále se vracím ke stejnému slovu, dotknout se.“ V režii Markéty Jahodové účinkují Luděk Munzar, František Němec a Jana Franková.
Josef Hrubý. Verše z poslední básnické sbírky nositele ceny Magnesia litera. Připravila Tamara Salcmanová. Režie Jiří Seydler.
Účinkuje Jan Jedlinský.
Připravil ČRo Plzeň v roce 2014. Premiéra 6. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 15 min) v cyklu Svět poezie.
Powered by WordPress