Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 4. 2017

Pták nad hořícím lesem (2004)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 19:45

Karel Lubomirský. Výběr z básnické tvorby rakousko-italského básníka připravil z vlastních překladů Radek Malý. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Miloš Hlavica a Vojtěch Hájek. 

Natočeno 2004. Repríza 29. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 13 min) v cyklu Rakouský rok a Svět poezie.

Sladké je žít – Hřebeny (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 9:53

Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Jan Štolba. Výběr z poezie českého básníka, esejisty a jazzového saxofonisty. Připravila Petra Hynčíková. Účinkuje Michal Štěrba. Režie Jakub Doubrava.

Nastudovala Plzeň v roce 2017. Premiéra 29. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.) v cyklu Jazzový podvečer.

 

 

29. 4. 2017

Sladkohořké idyly Ernsta Jandla (1998)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 18:32

Pásmo z veršů vídeňského básníka přeložili a pro rozhlas připravili Bohumila Grögerová a Josef Hiršal. Režie Jan Tůma.

Účinkují Josef Hiršal, Ilja Racek a Lukáš Hlavica.

Natočeno v roce 1998.  Repríza 25. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:00 h.; 25 min) v cyklu Rakouský rok.

Nehoda (2009)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Martin @ 11:05

Berco Trnavec. Humoristická scénka. Zvuk, střih Dušan Kozák.

Účinkují Ivan Krivosudský, Vladimír Minarovič.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2009 (10 min.). Repríza 27. 4. 2017 (SRo Rádio Pyramída).

Pozn.: Na záver sme pre vás vybrali bonbónik v podobe satirickej scénky Nehoda (2009). Prihodila sa staršiemu pánovi na priechode pre chodcov, kde ho autom zrazil potrundžený vodič. A ten vodič nebol hocikto, ale jeden z vplyvných miestnych papalášov… Autor tejto scénky Berco Trnavec bol dlhoročným redaktorom Redakcie zábavných žánrov Slovenského rozhlasu a autor mnohých humoristicko-satirických relácii. Aj scénka Nehoda je dôkazom jeho humoristického majstrovstva. (anotace SRo)

Diskošoky – diskotéka pre pokročilých (Diskošoky – diskotéka pro pokročilé, 1997)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Martin @ 10:51

Zdeno Luknár. Zábavný hudební a slovní program. Redakce Tamara Chlebová. Hraje hudební skupina Pavla Zajáčka a Pavla Šindlera a vokální skupina Trend. Zvuk Ĺubomír Klásek a Ĺubomír Války. Asistentka režie Alena Vašeková. Režie Igor Hrabinský.

Účinkují Magda Paveleková, Robo Kajzer a Peter Meluš.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1997 (47 min.). Repríza 27. 4. 2017 (SRo Rádio Pyramída).

Pozn.: V druhej polovici sa presunieme z Banskej Bystrice späť do bratislavského rozhlasu. Diskošoky – tak nazval autor Zdeno Luknár zábavný hudobný a slovný program z roku 1997. V diskotéke pre pokročilých sa predstavia prvá dáma slovenského humoru Magda Paveleková ako rekvalifikovaná diskdžokejka a speváčka a známy komik a imitátor Robo Kajzer. Sekundovali im textár Peter Meluš, hudobná skupina Pavla Zajáčka a Pavla Šindlera a vokálna skupina Trend. Reláciu pripravila redaktorka Tamara Chlebová, režíroval Igor Hrabinský. (anotace SRo)

21. 4. 2017

Utajený světoběžník z Drnovic (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 10:30

Rakouský kabaretiér, spisovatel a humorista Alexandr Roda Roda očima Arnošta Goldflama. Dále hovoří Jaroslav Střítecký a Milan Tvrdík. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 23. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Rakouský rok a Schůzky s literaturou.

Lit.: Blažejovská, Alena: Utajený světoběžník z Drnovic. Muž s červenou vestou Alexandr Roda Roda. In web ČRo 3 Vltava, 25. 4. 2017 (článek). – Cit.:  Rakouský kabaretiér, spisovatel a humorista očima Arnošta Goldflama.

Byl to muž s červenou vestou se zlatými důstojnickými knoflíky a v té vestě ho i pochovali. filozof a sociolog Jaroslav Střítecký

„Jeho vlastní jméno bylo Sándor Friedrich Rosenfeld,“ vysvětluje germanista a překladatel Milan Tvrdík. Rodák z Drnovic u Vyškova, který žil v letech 1872-1945, zaujal také Arnošta Goldflama.

Jako svůj příspěvek do projektu Rakouský rok si Arnošt Goldflam vybral pořad o rakouském židovském spisovateli, dramatikovi, žurnalistovi a kabaretiérovi Rodovi Rodovi, který se narodil na Moravě a zemřel roku 1945 v Americe. Přestože svého času patřil k nejznámějším a nejoblíbenějším autorům Rakouska-Uherska, dnes je v našem prostředí prakticky zapomenutý.

Letos 13. dubna uplynulo 145 let od chvíle, kdy se umělec narodil do rodiny moravského podnikatele v zemědělství Leopolda Rosenfelda. Byl to původně voják se zkušenostmi ze slavné bitvy u Solferina. Po této prohře zažil další, kterou jeho podnikání způsobilo krupobití. Proto si prý jeho syn zvolil prostředí kaváren, kde se krupobití nemusel bát. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, poté v Uherském Hradišti a nakonec ve Vídni, kde vstoupil na práva. Odtud ale odešel k armádě, kde se stal nadporučíkem. Byl znamenitý jezdec a na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě vyučoval jezdectví.

Jako temperamentní muž se zamiloval do herečky Adele Sandrockové, kterou vozil tryskem v kočáře po Osijeku. S tímto jeho románkem je spojen příběh o audienci u císaře, kterého chtěl osobně požádat o povolení sňatku s herečkou. Ta na něj ale mezitím zapomněla. Vztah byl později zpodoben v divadelní hře Dana Petrovičova.

Dle vyprávění Jaroslava Stříteckého pak Roda Roda prožil celoživotní věrné manželství s baronkou Zeppelinovou, s níž měl dceru Danu. Vzhledem k počátečním problémům (baron Zeppelin byl nezvěstný) se však mohli partneři vzít až v roce 1907. Roda Roda byl proto vyloučen z armády a stal se pouhým záložníkem bez hodnosti. Nadřízeným však vadil i jeho humor a ironie.

Milan Tvrdík vypráví, že Roda Roda se v roce 1894 nechal z kariérních důvodů pokřtít, konvertoval ze židovství na katolicismus. S tím byla spojena změna jeho příjmení. Zdvojení je podle svědectví Jaroslava Stříteckého způsobeno tím, že Roda původně publikoval společně se svou sestrou Marií, zvanou Mi, a proto se podepisovali jako A. M. Roda Roda. Ještě se sestrou napsal román Milan pádí nocí.

Roda Roda se pohyboval po celém Rakousku-Uhersku i po Německu, naučil se všechny jazyky monarchie. Často pobýval na Balkáně, mluvil slovanskými jazyky, ale i maďarsky a turecky. Obdivoval zvláště jihoslovanské kultury a vytvořil první antologii bulharské poezie v němčině Das Rosenland. Byl také osobním přítelem bulharského cara a neúspěšně se snažil získat bulharské občanství.

Po roce 1900 začal své krátké povídky a črty publikovat v mnichovském satirickém časopise Simplicissimus. Působil jako spisovatel a novinář na volné noze, byl často vysílán na Balkán a v roce 1909 se stal zpravodajem v Bělehradě. V době balkánské války byl jedním z nejdůležitějších zpravodajů vídeňského tisku. Pobýval také v Athénách a Cařihradu.

Jako kabaretiér působil v Berlíně, Mnichově a ve Vídni – zde byl hvězdou kabaretu Fledermaus. Vystupoval ale i v Budapešti a Praze a navíc vyvíjel přednáškovou činnost. V Berlíně se dostal k filmu, kde byl scenáristou, hercem a režisérem.

Snažil se demaskovat oficírské a úřednické manýry, ale byl liberál a jeho cílem bylo spíše lidi spojovat. filozof a sociolog Jaroslav Střítecký

Také film C. K. polní maršálek, proslavený Vlastou Burianem, vychází údajně z některé hry Rody Rody.

Arnošta Goldflama zaujalo, že Roda Roda po roce 1910 spolupracoval s Gustavem Meyrinkem, s nímž napsal několik komedií a operetu. Podle profesora Tvrdíka však výsledky této jejich dva roky trvající spolupráce patří k tomu horšímu v díle obou autorů. To, co Roda Roda publikoval a předváděl, bylo zřejmě velmi dobové. Kabarety jej sice uvedly ve známost, ale dnes jeho texty nejsou příliš dostupné. V roce 1932 vyšly třísvazkové sebrané spisy, v češtině však nejsou k dispozici.

Když se Hitler chopil moci, Roda Roda se přestěhoval do Grazu a odtud v roce 1938 do Švýcarska. 1. listopadu 1940 jej švýcarské úřady přiměly opustit zemi a Roda Roda emigroval do USA. Jeho sestra Gisela byla deportována do Terezína, kde zahynula. Roda Roda se s Amerikou nedokázal sžít. O jeho duševním rozpoložení v posledním období života vypovídá jeho dosud nepublikovaná autobiografie s názvem Muž střední inteligence. Roda Roda zemřel v New Yorku 20. srpna 1945. V roce 1948 byla urna s jeho popelem převezena do Vídně, kde je uložena na čestném pohřebišti.

V pořadu z cyklu Schůzky s literaturou, který připravili Arnošt Goldflam a Alena Blažejovská, zazněly kromě vyprávění o Rodovi Rodovi také ukázky jeho krátkých povídek a aforismů z knižního souboru Jeden den králem a úryvek z divadelní hry Dana Petrovičova.

Ohlédnutí za Tomášem Mazáčem (2017)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Premek @ 10:14

V magazínu Zelný rynk se pásmem veršů ohlédneme za básníkem a publicistou Tomášem Mazáčem, který náhle zemřel 22. února ve věku nedožitých 55 let. Básně vybral a úvodem hovoří Zdeněk Volf. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 22. 4. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00-18:00 h). K poslechu zde.

Lit.: Blažejovská, Alena: Poslechněte si verše nedávno zemřelého básníka Tomáše Mazáče. In web ČRo Brno, 21. 4. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V magazínu Zelný rynk se pásmem veršů ohlédneme za básníkem a publicistou Tomášem Mazáčem, který náhle zemřel 22. února ve věku nedožitých 55 let. Básně vybral a úvodem hovoří Zdeněk Volf.

Tomáš Mazáč se narodil 24. října 1962 v Zábřehu na Moravě. Vystudoval historii na brněnské Filozofické fakultě a v letech 1990-94 působil v brněnské redakci deníku Lidová demokracie. Spolupracoval i s časopisy Akord a Proglas. V letech 2000 – 2007 přispíval eseji o výtvarném umění do ekologického časopisu Veronica.

Podílel se na editování básnických sbírek jiných autorů a uváděl vernisáže brněnských výtvarníků. V letech 1994-96 a poté opět v letech 2004 – 2006 vedl kulturního přílohu měsíčníku Kam za kulturou v Brně. Básnicky debutoval v roce 1992 sbírkou Vzdálená setkání. Následovaly knihy veršů Bezmála noc, Básně a Jak chutná sova.  (more…)

20. 4. 2017

Budeš básníkem i po smrti (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 23:02

Literárně-hudební pásmo z básnického a lidského setkání Vladimíra Holana a Ivana Diviše. Připravil Petr Adámek. Hudební spolupráce Ladislav Železný. Režie Petr Mančal.

Účinkují Viktor Preiss, Jan Vlasák a Kamila Drtilová. 

Natočeno 2017. Premiéra 23. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 47 min) v cyklu Souzvuk.  Repríza 29. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) v cyklu Souzvuk.

Lit.: Doležal, Miloš: Budeš básníkem i po smrti. In web ČRo 3 Vltava, 29. duben 2018  (anotace). – Cit.: Literárně-hudební pásmo z básnického a lidského setkání Vladimíra Holana a Ivana Diviše.

Dva básníci různé generace, ale příbuzného robustního ducha. Oba byli přesvědčeni o nevyhnutelnosti svého básnického údělu. Setkali se v životě několikrát, ale pro Ivana Diviše byl Vladimír Holan naprostou autoritou, mistrem a současně i balvanem, který ležel v umělecké cestě k vlastnímu výrazu.

Zamilovaná dvojka – Romeo a Julie (2017)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Premek @ 18:54

Ludvík Němec. Milostné dialogy ze světové i české literatury vybral a sestavil Ludvík Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Jana Štvrtecká, Michal Bumbálek a Zdeněk Junák.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 12. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: Němec, Ludvík: Zamilovaná dvojka: Romeo a Julie. In web ČRo 2 Praha, 22. 4. 2017 (anotace). – Cit.: Určitě nejznámější milostný příběh světového dramatického umění, nad kterým se jihlo a slzelo snad ve všech divadlech naší civilizace. A když se řekne Balkónová scéna, mnozí z vás určitě znají některé repliky zpaměti.

V Zamilované dvojce, rozhlasovém listování nejkrásnějšími milostnými dialogy světové literatury, ale tentokrát Romeo a Julie v rozpuku mládí nezemřou. A nejen proto, že tito veronští milenci jsou nesmrtelní. Jistý františkánský mnich totiž podá osobní svědectví, že to s Romeem a Julii ve skutečnosti dopadlo úplně jinak…

Taková naděje (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 18:49

Radek Štěpánek. Výbor z rukopisných, environmentálně zaměřených veršů. Pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkuje Michal Bumbálek. 

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie.

Lit.: Blažejovská, Alena: Při příležitosti Dne Země vysíláme básně Radka Štěpánka vedoucí od environmentálního žalu k naději. In Facebook, 21. 4. 2017 (článek). – Cit.: V nové knize socioložky a bioložky Hany Librové Věrní a rozumní patří důležité místo básníkovi Radku Štěpánkovi. Kromě jeho veršů cituje autorka vzájemnou korespondenci. Zkoumá totiž, zda současná česká poezie vyjadřuje ve vztahu k přírodě žal, nebo naději…

Hana Librová, zakladatelka oboru Humanitní environmentalistika na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, vyjadřuje ve svých novějších textech environmentální žal. A protože výrazem environmentálního znepokojení může být i poezie, čteme v její nejnovější knize Věrní a rozumní také verše Miloše Spurného, doprovázející film Sbohem, staré řeky, verše Jakuba Demla, ale i mladého autora Radka Štěpánka: „Pandořina skříňka je otevřena. / Ne děti, ne vnuci, já sám přihlížím, / jak současnost překresluje mapy světa.“

Radek Štěpánek, ročník 1986, žije v Prachaticích a pracuje jako novinář. Vydal básnické sbírky Soudný potok, Přeletět moře nad Bezdreví, Krajky Pagu a Rám pro pavoučí síť. Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá setkání básníků na zámku Kratochvíle Děkujeme za Vaše básně. Působí také jako redaktor brněnského nakladatelství Srdeční výdej.
Za klíč k básnické tvorbě, či dokonce osobní manifest básníka Radka Štěpánka lze považovat text nazvaný Místo pro veverku:

„Důvodem mého psaní / je snaha vytvořit místo, / na kterém by mohla žít veverka, / tak, aby odtud směla / kdykoli vyskočit / a žít stejně dobře / i na každém jiném místě.“

Štěpánkovy rukopisné básně z poslední doby jako by vedly od žalu k naději. Nebo je to jinak? Pořad z cyklu Svět poezie převzal do svého názvu titul jednoho básnického textu: Taková naděje. Končí však přinejmenším rozporuplně: „I teď čekáme na holubici s olivovou ratolesti. Ale přiletí vrabec, který si v zobáčku nese klubko pásky z rozbité videokazety. I život bez naděje se upíná k zítřku.“

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress