Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

16. 5. 2017

Rakouský rok – Vnitřní a vnější sluneční soustava 1/15 (2017)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Premek @ 14:50

Tereza Semotamová pročítala a překládala literární počiny současných rakouských autorů.  Připravila Milena M. Marešová.

Ukázky čte Anita Krausová.

Natočeno 2017. Premiéra 15. – 19. 5., 22. – 26. 5. a 29. 5. – 2. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:20 h.)

Obsah: 1. Christoph Bauer. – 2. Ondřej Cikán. – 3. Martin Pollack. – 4.  Sandra Gugić. – 5. Marko Dinić. – 6. Michael Stavarič. – 7. Klaus Händl. – 8.  Manfred Chobot. – 9. Anna Weidenholzer. – 10. Rosemarie Poiarkov. – 11. Franz Hammerbacher. – 12. Stefanie Sargnagel. – 13.  Sabine Gruber. – 14. Doris Knecht. – 15. Hanno Millesi.

Pozn.: „Může to znít morbidně, ale někdy, když se zadívám na svůj sad a les za ním, přemýšlím, co asi tak mohou skrývat? Co vyjde na světlo, když na louce začnu kopat? V dubině u Csaterbergu? Na břehu rybníka? Narazím na kosti, na zrezivělý ostnatý drát, na telefonní vedení, kterým někdo někomu svázal ruce, na nábojnici, na rozpadené zbytky bot a šatů? Nebo jsou to jen noční můry, výplody příliš bujné fantazie? Před pár lety jsem ve svém záhoně, hluboko v zemi, našel vidličku. Zdánlivě obyčejná vidlička. Musela v té zemi být desítky let. Když jsem ji vylovil a očistil, žasl jsem, že na ní nejsou žádné stopy rezivění, zato na zadní straně jsem objevil razítko Waffen-SS. Vidlička Waffen-SS, vyrobená z té nejlepší nerezové oceli, v mé zahradě.“ (Martin Pollack: Kontaminované krajiny)

„Zatímco dospělí se strachovali o naše bezpečí, my jsme už dávno byli v lesích a na liduprázdných ulicích. Nesnášeli jsme ty podělané země, co z nás chtěly udělat nové Židy Evropy, a milovali jsme Miloševiče, toho chlapa s prasečím ksichtem, co byl tak mocný, že nám všem prostě mohl dát jedničku na vysvědčení. Udělal z nás nejšťastnější děti na světě, a jako poděkování jsme se od něj naučili propastně nenávidět: Ameriku, Německo, NATO, Tonyho Blaiera, Billa Clintona a všechna ta jména, co tehdy neustále omílali v televizi a rádiu. Jenže tak rychle jako se letouny objevily, zase zmizely. Hra byla u konce dřív, než vůbec pořádně začala, a všechno se zase vrátilo do starých kolejí, což v Jugoslávii přechodných let znamenalo klid a nudu.“ (Marko Dinić: Österreich forever)

 

Poetické zálety Lucie Bělohradské 1/5 (2008)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 14:23

Lucie Bělohradská. Divadelní a filmoví režiséři uvádějí ve vlastní interpretaci a režii verše svých oblíbených autorů.

Natočeno 2008. Premiéra 6. – 10. 10. 2008 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h). Repríza 15. – 19. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h.) v cyklu Poetická zastávka.

Obsah: 1. Vítězslav Nezval. – 2. Arthur Rimbaud – 3. Oscar Wilde – 4. Jan Skácel – 5. William Shakespeare.

Lit.: anonym: Dramatické pořady na ČRo 3 – Vltava 41. týden. In web Scéna, říjen 2008 (článek). – Cit.: V tomto týdnu si můžeme naladit další cyklus Poetických záletů, tentokrát s Lucií Bělohradskou, která bude ve vlastní interpretaci a režii uvádět verše svých oblíbených autorů. Od pondělí do pátku vždy ve 13:30 h – Vítězslav Nezval (6.10.), Arthur Rimbaud (7.10.), Oscar Wilde (8.10.), Jan Skácel (9.10.) a William Shakespeare (10.10.). Lucie Bělohradská je významná divadelní a televizní režisérka. Po maturitě začínala jako asistentka režie a elévka v chebském divadle, kde pracovala pod vedením Jana Grossmana. Vystudovala režii na DAMU (1975-80) a poté nastoupila do Divadla Na Zábradlí (1980-87). Zde působila nejprve jako asistentka Evalda Schorma, a realizovala zde i několik výrazných vlastních režií: Merci, El Campo (cena za režii), Pobřeží, Paní z námoří. Současně spolupracovala jako autorka a režisérka s pražským Divadlem v Řeznické. Koncem 80. let spoluzakládala Volné spojení režisérů, v jehož rámci režírovala např. Konec krále Filipa (Rubín). Koncem 90. let na sebe upozornila především několika pozoruhodnými inscenacemi v Divadle Pod Palmovkou (Slečna Julie – 1997, Caligula – 1998, Euridyka – 2001, Oidipus – 2002) a v divadle Kolowrat (Po zkoušce – 1998, Olga a ďábel – 1999 nebo drama Vriginia 2005).

12. 5. 2017

Alexander Skriabin (1971?)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument,Slovenské — Premek @ 13:57

Hudebně slovesné pásmo k 100. výročí narození skladatele. Tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1971 (?). Premiéra (?) 12. 1. 1972 (Bratislava, 19:45 – 20:45 h.)

Básnik sám doma so svojou poéziou – Miloš Krno (Básník sám doma se svou poezií, 1971?)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Premek @ 11:26

Miloš Krno hovoří o své poezii a recituje vlastní verše. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1971 (?). Premiéra (?) 11. 1. 1972 (Bratislava, 11:00 – 11:15 h.).

Mesiac nad riekou (Měsíc nad řekou, 1971?)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Premek @ 11:16

Jubilejní zamyšlení nad lyrickým dílem Fráni Šrámka. Fráňa Šrámek jako autor Měsíce nad řekou. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1971 (?). Premiéra (?)  10. 1. 1972 (Tretí program, 19:00 – 20:00 h) v cyklu Stretnutie s umením.

Schliemanov detský sen (Schliemanův dětský sen, 1971?)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument,Slovenské — Premek @ 10:18

Připravila M. Deďová. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1971 (?). Premiéra (?) 10. 1. 1972 (Bratislava, 15:05 – 15:30 h.) v cyklu Rádio mladých posluchačov.

10. 5. 2017

Zamilovaná dvojka – Lásky válečné (2017)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Premek @ 23:18

Milostné dialogy ze světové i české literatury vybral a sestavil Ludvík Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.

Účinkují Jana Štvrtecká a Michal Bumbálek.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 20. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: Kopecký, Lukáš: LÁSKY VÁLEČNÉ. In web Backstage Lukáš Kopecký, 5. 4. 2017 (anotace). – Cit.: Zamilovaná dvojka. Nový rozhlasový cyklus stanice ČRo Dvojka, v němž zaznívají milostné dialogy ze světové a české literatury. Pro jeden z příštích dílů lásek tentokrát vybral dramaturg Ludvík Němec téma válečné, konkrétně zamilované dialogy z románů od Ernesta Hemingwaye, Josepha Hellera a Bohumila Hrabala. Účinkují: Jana Štvrtecká a Michal Bumbálek. Poslouchejte v sobotu 20. května ve 22:00 na ČRo Dvojka.

Přišla dívka a já si našel její tvář (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 14:28

Literárně-hudební pásmo z básní rakouského malíře Egona Schieleho v překladech Ivana Wernische a Jana Mareše a z reflexí historika umění Josefa Kroutvora. Připravila Lucie Novotná. Doprovází hudba Arnolda Schönberga, Gustava Mahlera a Richarda Strausse. Zpívá Dagmar Pecková. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkují Zdeňka Sajfertová, Ondřej Rychlý a Jan Vlasák.

Natočeno 2017. Premiéra 14. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 57 min) v cyklu Rakouský rok a Souzvuk. Repríza 12. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 22:05 h.) v cyklu Souzvuk.

 

9. 5. 2017

Les (2016)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 14:49

Jitka N. Srbová. Les je starý muž napříč přes oheň. Autorka komentuje ukázky ze své prozatím poslední básnické sbírky z roku 2016. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.  V hořovických lesích rozhovor s autorkou natočil Dominik Mačas.

Účinkuje Andrea Mohylová. Hovoří Jitka N. Srbová.

Nastudovala Pzeň v roce 2016. Premiéra 13. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie. Repríza 18. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.

 

Sladké je žít – Ptáci (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 14:46

Georges Braque, Saint-John Perse. Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Výběr z malířových textů a reflexí jeho díla a ukázky z Perseho básnické skladby. Překlad Naděžda Macurová. Připravil Petr Veselý. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Vladimír Hauser (Braque) a Jiří Valůšek (Perse.)

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 13. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.) v cyklu Jazzový podvečer.

 Lit.: Veselý, Petr: Georges Braque, Saint-John Perse: Ptáci – v sobotu 13. 5. v 18 hodin na Vltavě. In Facebook, 12. 5. 2017 (článek). – Cit.: Když jsem v osmnácti vychodil lyceum, šel jsem se učit malířem-dekoratérem. Učili mě imitovat mramor, imitovat dřevo, ale vydržel jsem. Nikdy jsem nemyslel na to, že budu malířem, tak jako jsem nemyslel na to, že dýchám. Nevzpomínám si, že by byl v mém životě takový záměrný krok… Malování mě těšiIo a pilně jsem pracoval. Jestliže jsem měl nějaký záměr, tedy den po dni realizovat to, čím jsem byl naplněn. A při této realizaci se ukázalo, že to, co dělám, se podobá obrazu.

 

Vzpomíná francouzský malíř Georges Braque, který se narodil před 135 roky, 13. května 1882. Na Braquově kubistickém obrazu Housle a džbán z roku 1910 je při horním okraji iluzivně namalován hřebík včetně svého stínu, vrženého na malbu. Obraz je vlastně symbolicky zavěšen na hřebík. Jako věc. Realita je konfrontována se svým malířským přepodstatněním. Toto nečekané zjevení všedního detailu mělo v další fázi kubismu svoji paralelu ve vlepovaných fragmentech reálných tapet, novin nebo etiket a také v malovaných písmenech a slovech. Například na dalším obrazu analytické fáze kubismu, obrazu Housle a plakát z roku 1912, jsou namalována písmena jmen Mozart a Kubelick. Na obrazu Ateliér se Braquovi již v roce 1939 objevil motiv letícího ptáka. V kompozici obrazu je jednou z částí na stojanu stojící obraz, tedy obraz v obrazu, na němž je geometrizovaný motiv ptáka, přesahující formát citovaného obrazu. Snad aby z něj vzlétal jako oživlý tvar schopný vlastní existence. Můžeme jej vnímat jako jakýsi protipól vlepovaných materiálů. V padesátých letech se stal pták Braquovi téměř jediným malířským motivem. Na obrazech se volně pohybuje ateliérem, jeho silueta je zvláštním způsobem rozvlněná, letící pták dává míru a tvar prostoru. Předměty – tvary jsou rozloženy po celé ploše obrazu, náhle se setkává přítomné s minulým. „Je třeba hledat společné, jež není podobné,“ říká osmdesátiletý malíř. Český malíř Jan Smetana vzpomíná na návštěvu jeho ateliéru v roce 1946, kde v prostředí důvěrně známém z jeho obrazů nacházel prosté předměty proměněné v díle v ryze výtvarnou poezii, tlumočící duchovní poselství…

 

Braque umírá 31. srpna 1963. Ze stejného roku pochází básnická skladba Ptáci francouzského básníka Saint-John Perseho. Perse se narodil 31. května 1887 v aristokratické rodině jako Marie René Alexis Saint-Leger Leger. Naším pořadem tedy připomínáme také jeho výročí narození. Vystudoval práva, přírodní vědy, literaturu a politické vědy a stal se úspěšným diplomatem. Za 2. světové války emigroval do Spojených států, kde působil mj. jako knihovník Kongresu. Tam si také zvolil svůj pseudonym. V roce 1960 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu, zemřel v roce 1975. Skladba Ptáci je lyrickým zamyšlením nad Braquovými obrazy, nad otázkami bytí a poznání spojeného s uměleckou tvorbou. Ve svých básnických skladbách rehabilituje rétoriku a metrický řád, využívá je k výstavbě básně pojaté jako chorál, symfonie. Verše přeložila Naděžda Macurová.

 

Hle, asketičnost letu!… Tažný pták, na našich hostinách vždy nejlačnější bytí, je ten, jenž svou vášeň tajně nasycuje výsostnou horečkou krve, v nitru ukrytou. V krutosti výhně je jeho něha. Bez tíže symboliky, prostý čin přírody, tak lehký je pro nás námět ptáka, jako by byl zpětným tahem plamenů dne unášen až do ohniska vznětu. Muž na moři, větřící jižním směrem, pozvedá hlavu k té zvůli ve výši: bělostný racek, rozpjatý na nebi jak před ohněm svítilny jemná ruka ženy, sám za dne růžovým svitem nevinnosti udílí svátost hostie…

 

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress