Sylvia Plathová. Báseň pro malé i velké o tom, jaké vlastnosti má mít zábavná postel. Přeložil Petr Onufer. Připravila a uvádí Kateřina Szczepaniková. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.
Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 19. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Lit.: Szczepaniková, Kateřina: Stránky na dobrou noc Sylvie Plathové. In web ČRo Plus, 20. září 2018 (článek). – Cit.: Knížka o postelích, Oblek, kterému nic nevadilo a Kuchyně paní Třešinkové. Tři příběhy americké literátky, které spojuje vtip, provokace a nabádání k odvaze i originalitě. Poslouchejte on-line vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Americká básnířka Sylvia Plathová (1932-1963) je v českém prostředí dobře známá zejména díky překladům Jana Zábrany a Tomáše Hrácha. Čtenáři se mohli s její tvorbou seznámit už v roce 1984, kdy byla v Zábranově překladu publikována sbírka Ariel. Poezie Sylvie Plathové byla uvedena také ve sborníku americké poezie Horoskop orloje, jehož vydání se podařilo uskutečnit ještě v roce 1987. V roce 2002 vyšel výbor básní Noční tance. Také autobiografický román Pod skleněným zvonem, který vyšel krátce před Plathové dobrovolnou smrtí, vychází v českém jazyce už podruhé. Dostupné jsou rovněž její deníky.
Knížka o postelích
Jméno Sylvie Plathové nebývá spojováno s tvorbou pro děti, ale Plathová pro ně psala. V první části třídílného cyklu uvádíme Knížku o postelích – báseň pro menší i dospělé posluchače o tom, jaké vlastnosti má mít zábavná postel a které postele jsou ze všech postelí „to pravé“. V následujících dvou večerech pak zazní Plathové pohádky psané prózou. Všechna tři díla spojuje vtip, provokace, nabádání k odvaze a originalitě.
Oblek, kterému nic nevadilo
Dávno před narozením svých dvou dětí Sylvia Plathová ve svých deníkových zápiscích i románu přemýšlela, co pro ni znamená být ženou a jak konkrétně naplnit roli manželky a matky. Pokoušela se o harmonické rodinné soužití i o nezávislý tvůrčí život. V listopadu 1959, těhotná s prvním dítětem, uvažuje: „Ke skutečně plnému životu potřebuji jiné lidi, potřebuji práci. Nikdy se nesmím stát pouhou matkou a hospodyní.“
V pohádce psané prózou, pojmenované Oblek, kterému nic nevadilo, figuruje sedm bratrů a jeden vlněný, hebký, zbrusu nový, hořčicově žlutý oblek. Je to pohádka o chlapci jménem Tomáš Fuk, který byl nejmladší, ale nejvíc po obleku toužil.
Kuchyně paní Třešinkové
Třetí pohádkový příběh Sylvie Plathové se jmenuje Kuchyně paní Třešinkové. Je z roku 1958 a autorka v něm píše o kuchyni v Jabloňové ulici, ve které si domácí spotřebiče za asistence šotků vyměnily úlohy. Plathová jej napsala pro dětský časopis, ale publikován byl až v roce 2001.
Plathová byla matkou na samém začátku 60. let 20. století, tedy v době, kdy byl obraz šťastné ženy obecně vykreslován v domácím prostředí, obklopené fungujícími domácími spotřebiči. Taková je i hrdinka pohádky Kuchyně paní Třešinkové. Ale i do pohádky se Plathové vloudila zlověstná připomínka toho, že se věci mohou vzbouřit, že mohou toužit po něčem, co jim není přáno.
V kontrastu k idylce paní Třešinkové, která doma pokojně připravuje oběd pro manžela, popisuje Sylvia Plathová domácí svět žen v básni Lesbos jako nanejvýš znepokojivé a traumatizující prostředí: „Kuchyň je prolezlá zlem! / Syčí v ní brambory. / Kašírka jako v Hollywoodu, není z ní vidět ven.“
Účinkuje: Alžběta Mahdalová
Překlad: Petr Onufer (Knížka o postelích), Vít Penkala (Oblek, kterému nic nevadilo a Kuchyně paní Třešinkové)
Připravila a uvádí: Kateřina Szczepaniková
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Režie: Lukáš Kopecký
Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu.
