Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Josef Waltner. Veselá reportáž.

Natočeno 1933. Premiéra 7. 9. 1933 (Praha, 19:30 – 20:45 h).

Dopisy českého spisovatele Bohumila Hrabala adresované příteli, hudebníkovi Karlu Maryskovi. Připravil Miloš Doležal. Úvodní slovo Tomáš Mazal. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkují Petr Halíček a Igor Bareš.

Natočeno 2018. Premiéra 16. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 58 min) v cyklu Souzvuk. Repríza 22. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.) v cyklu Souzvuk; 8. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.

Lit.: Doležal, Miloš: Milý Karle, kdes byl, když včera hřmělo? In web ČRo 3 Vltava, 16. prosinec 2018 (článek). – Cit.: Dopisy českého spisovatele Bohumila Hrabala příteli, hudebníkovi Karlu Maryskovi, které jsou Hrabalovou poetickou, místy až intimní výpovědí. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Mezi nejdůvěrnější a nejbližší přátele spisovatele Bohumila Hrabala patřil Karel Marysko, hudebník, cellista, člen orchestru Národního divadla, svébytný básník a prozaik, který vyrůstal – podobně jako Hrabal – v Nymburce. Od ledna 1973 do září 1977 působil Marysko v Městském orchestru v norském Stavangeru.

A právě z této doby pochází i malá část dochované korespondence Bohumila Hrabala, která je hlavní osou rozhlasového Souzvuku. Sedm dopisů příteli Maryskovi není jen banálním výčtem událostí, novinek a pozdravů z Prahy. Jsou poetickou, místy až intimní výpovědí Bohumila Hrabala, který sám tehdy v nelehké situaci, zbaven možnosti veřejně publikovat a z ústraní chaty v kerském polesí do Prahy zajížděl jen na pivo za přáteli. Jako by se i těmito literárními dopisy Hrabal vyptával na otázku, která jej palčivě trýznila po celý život: Kdo jsem? (…)

Rekapitulace úspěšného projektu Českého rozhlasu očima Dvojky a Rádia Junior. Moderuje Roman Víšek. 15.00 Koncert pro Ježíškova vnoučata. Přímý přenos z Divadla U Hasičů moderuje Jan Rosák.

Účinkují Petra Černocká, Petr Rezek, Karel Vágner, Jitka Zelenková, Jiří Holoubek, senioři klubu Elpida a dětský soubor Škatulata.

Natočeno 2018. Premiéra 16. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 14.04  h.).

Hans Carossa. Básně německého prozaika a lyrika. Překlad Bohuslav Reynek. Připravil Vratislav Färber. Režie Irena Žantovská.

Účinkují Jiří Klem a Lucie Vašinková.

Natočeno 2018. Premiéra 15. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 13 min) v cyklu Svět poezie.

Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Petr Borkovec. Ze stejnojmenné sbírky básníka a překladatele připravil a režii má Petr Gojda. Použitá hudba Karel Velebný.

Účinkují Martin Pechlát a Hanuš Bor.

Natočeno 2018. Premiéra 15. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:00 h.) v cyklu Jazzový podvečer. Repríza 21. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:00 h.) v cyklu Jazzový podvečer.

Setkání po letech. Pásmo vzpomínek, vyprávění a hudby, ve kterém se v cyklu Zadáno pro dobrou náladu potkávají prvorepublikoví herci Hana Vítová a Václav Trégl, aby společně oprášili Osvobozené divadlo a připomněli staré dobré časy.

Natočeno 1964. Obnovená premiéra v rámci Rádio Retro – Volá první republika (2018).

Obsahuje rekonstrukci dialogu „Helenka je ráda“ ze hry Slaměný klobouk (Jiří Voskovec – Jan Werich).

Roman Kopřiva. Na procházce životem s německým lyrikem a překladatelem Reinerem Kunzem a jeho českým překladatelem Romanem Kopřivou, který je autorem pořadu. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Zdeněk Bureš, Igor Dostálek a Vladimír Hauser.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 9. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou při příležitosti 85. narozenin Reinera Kunzeho. Repríza 15. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6.00 hodin).

Lit.: Kopřiva, Roman: Jeden den na této zemi. In web ČRo 3 Vltava, 9. prosinec 2018  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na procházce životem s německým lyrikem a překladatelem Reinerem Kunzem a jeho českým překladatelem Romanem Kopřivou, který je autorem pořadu. Vysíláme při příležitosti 85. narozenin Reinera Kunzeho. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Seděl jsem u kuchyňského stolu se zasouvacím dřezem, když tu jsem zaslechl zpoza železné opony slova Jana Skácela: „… jak rozbitý hliněný hrnec…“  Na japonském tranďáčku recitoval vzápětí hlas neznámého autora:

Chtěli jsme být jako věci z hlíny
Být tady pro ty,
kdo ráno v pět pijí kávu
v kuchyni…

Bylo nedělní odpoledne, čaj o páté, Rakušáci právě vysílali v ORF pořad Jako věci z hlíny z cyklu Menschenbilder (Tváře lidí) a já se hrubě netěšil na maskáče a týdenní buzeraci za dveřmi. V četě vysokoškoláků-spojařů na vojenské katedře na Kraví hoře v Brně.

Ten hlas! A ta báseň! Přímý zásah do krajiny srdeční. Nebyla to slova ze Skácelova dopisu, ale snad dokonce rovnou z žalmu? Skácela jsem slyšel naživo v klubu na Křenové, ale to druhé jméno mi zhola nic neříkalo. – Nesčíslné množství navagónovaných tanků v noci, v dobytčácích opilí ruští vojáci s puškami, to byly ovšem rané vzpomínky dítěte na dospělý svět venku, otcův vyhazov z práce, krátce po doktorátu filosofie, a kariéru šupem dolů.  A teď o takových věcech mluví se Skácelem ten cizinec!

V Univerzitce jsem našel jeho socrealistické veršovánky z lipské Reclamky a dva svazky překladů z Holana, vydané na Západě.  Naprosto fascinující nepoměr dvou světů. Ale čeho se tak dopídit? Vždyť třeba jistý germanista, který za normalizace utužoval bratrské svazky s NDR v Berlíně-Ost, autora posléze ve svém skriptu doma s uvědomělostí aparátčíka zamlčel. Poté, co mnohonásobně dekorovaný autor obdržel i cenu českého ministra zahraničí Gratias agit (2014), neopomněl ho ani ten povždy služebný duch doby jmenovitě vynachválit dalším generacím studentů v novém skriptu.

Poezie ve znamení ryb

S Reinerem Kunzem a jeho knihami jsem strávil víc než třicet let. Obeznával jsem němou řeč ryb a zkoušel ty fermáty mlčení zakázaných lidí přetlumočit. Takové pokusy existují mezitím asi v třiceti jazycích světa a přes padesát let. Nepřetržitý rozhovor s Janem Skácelem až do autorových letošních pětaosmdesátin pokusil jsem se tady ovšem poprvé spojit i pro posluchače. Rybář Reiner ve svých Jedenácti tezích o poezii a rybaření ještě podotýká: „Ryba je němá. Verš mluví. Proto způsobuje básnění víc potíží než rybaření.“ Možná že i tlumočení. Přeji Vám přesto ničím nerušený poslech tohoto (ne)rybího nokturnálu znovu na vlnách éteru!

P.S.  Hlas Reinera Kunze ze záznamu uslyšíte díky nadaci Frankfurter Bürgerstiftung (úryvky z jubilantova čtení v zámečku Holzhausenschlöβchen ve Frankfurtu nad Mohanem 3. září t.r.)