Zdeněk Volf. Výběr z básnické sbírky Boty, paznehty. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Zdeněk Volf.
Básník Zdeněk Volf (1957) vydal sbírku Boty, paznehty, obsahující krátké i delší básně. Fenomén krátkých básní podrobil nedávno i soukromému výzkumu, jehož výstupem je několik publikací a rozhlasových pořadů. U autora, který je katolík, ale pěstuje judo a má vztah k Japonsku, je pochopitelné, že teoreticky i prostřednictvím tvorby usiluje dobrat se poznání, zda české (ale i evropské a americké) krátké básně a japonská haiku jsou identické, příbuzné, nebo kulturně odlišné básnické útvary.
Rovněž v dlouhé básni Prám se Zdeněk Volf vrací ke svému pobytu v Japonsku a cituje japonské přísloví: „I kdyby sis šeptal ve studni, za tři roky to stejně bude vědět celý svět“. A jak zde také píše, on sám už před lety „ke kravám, k mrvě se stáhl.“
Autor mnoha knih veršů a lyricko-filozofických deníkových záznamů, výborů i rozhlasových scénářů pracuje jako inseminátor krav v okolí Mohyly míru. Rodák z Valašského Meziříčí žije od počátku 80. let v Brně, v roce 1991 se usadil v Tuřanech, je otcem čtyř dcer a dnes už i dědečkem. V jeho případě je to v přímé souvislosti s literární tvorbou, neboť patří k básníkům, kteří svoji životní zkušenost proměňují v poezii, aniž by ji přitom zbavoval stop bláta a hnoje. Naopak, Volfova poezie (jako lotos) vyrůstá a je vyživována z bahna a je si toho vědoma. Autor říká, že „nějak vždy pociťoval, že by se mu slovo nemělo příliš vzdálit od mrvy, odčichnout od chrámu chléva jako od něčeho původního, přehlíženého?“
Zmíněnou skutečnost respektují i tvůrci rozhlasového pořadu. Scénář připravil autor a k jeho realizaci se společně s režisérem Radimem Nejedlým vydali zvukově, na autentických místech, snímat stopy brzy pětašedesátiletého básníka. Stopy jeho bot, stopy paznehtů krav, stopy poezie na místech, která jsou mu blízká.