Jaroslav Hašek. Výběr povídek českého spisovatele, novináře, humoristy a mystifikátora. Připravil Jiří Vondráček. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Otakar Brousek II., Petr Nárožný a Jiří Lábus.
Natočeno 2013. Premiéra 26. 4. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min). Repríza 11. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut; 20. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut.
Obsah: Dětská hra – Učme znát dítky přírodu – Ejemovis Rézinka – V hodině náboženství – Pepíček Nový vypravuje o zasnoubení své sestry – Terciánská vzpoura – Útrapy vychovatele – Školní výlet – Poplašný signál.
Lit.: -jvk- (= Vondráček, Jiří): Jaroslav Hašek: O vychovatelích a dětech. In web ČRo 3 Vltava, duben 2013 (článek). – Cit.: V Pátečním večeru od 20:00 hodin uvádíme na Vltavě výběr povídek českého spisovatele, novináře, humoristy a mystifikátora.
Téma naznačené v titulu bylo oblíbeným námětovým okruhem Haškových humoresek. Rodiče, vychovatelé, učitelé, kněží a na druhé straně sirotkové nebo děti z nejchudších rodin, které musí vynakládat mnoho lstivosti, bystrosti a mazanosti, aby obstály v zápase s krutým světem dospělých, či rozmazlené dítky z rodin movitějších, které zase jiným způsobem čelí svému osudu.
V letošním roce si připomínáme hned dvojí haškovské jubileum. Na počátku roku uplynulo 90 let od doby, kdy tento vynikající český spisovatel, novinář, humorista a mystifikátor 3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázavou zemřel. Nyní koncem dubna naopak uplyne 130 let od jeho narození (narozen 30. dubna 1883 v Praze).
Otec Jaroslava Haška byl učitelem matematiky na střední škole, maminka pocházela z jižních Čech. Sám Hašek živil historku o tom, že byla dcerou baštýře. Tatínek poměrně brzy zemřel. Dospívající Hašek přerušil studium na gymnáziu, nějaký čas se učil drogistou a nakonec v roce 1902 maturoval na obchodní akademii.
Nakrátko se stal bankovním úředníkem, ale poté dal přednost volnému povolání spisovatele. Náměty svých povídek (jimiž debutoval v Národních listech) těžil nejprve z cest, které podnikal pěšky po zemích Rakousko-Uherska i po dalších státech střední a jihovýchodní Evropy.
Po roce 1904 se načas sblížil s anarchistickým hnutím na severu Čech a v Praze, redigoval některé jeho listy (Omladinu, Komunu, Chuďasa) a přispíval do nich svými protimonarchistickými a sociálně kritickými fejetony. Hašek se záhy prosadil jako pohotový žurnalista a autor nesčetných povídek, črt a humoresek, s nimiž pronikl pod vlastním jménem i pod četnými pseudonymy do různých zábavných a satirických časopisů i do řady denních listů (Kopřivy, Karikatury, Veselá Praha, Humoristické listy, Světozor, Lid, České slovo, právo lidu a dalších).
Před volbami do říšské rady v roce 1911 vyjádřil Hašek svůj ironický poměr k veřejnému životu, když se prohlásil kandidátem „Strany mírného pokroku v mezích zákona“. Po několika pokusech o pravidelné zaměstnání (lokálkáře v Českém slově, redaktora Světa zvířat, majitele Kynologického ústavu), neschopen podřídit se požadavkům spořádaného manželství, opustil Hašek rodinu a žil jako pověstná postava noční Prahy u přátel nebo se znovu vydával na toulky. Tak jej zastihla první světová válka.
V rychlém sledu následovaly další zásadní životní zkušeností: cesta na frontu (1915), ruské zajetí, příchod k československým legiím (1916) a obětavá práce pro ně (hlavně v časopise Čechoslovan), rozchod s legiemi a vstup do Rudé armády (1918), v jejíchž řadách se Hašek dostal jako žurnalista, redaktor několika časopisů a politický pracovník ve významných funkcích až na Dálný východ. Odtud byl odeslán na pomoc revolučnímu boji doma.
Do Prahy přijel koncem roku 1920. Byl sledován policií, osočován a přijímán s nedůvěrou z různých stran. V těžké hmotné i osobní situaci (v nerozhodném citovém vztahu ke své první a druhé ženě, kterou si přiváží z Ruska), unikal do dřívějšího způsobu života. Větší soustředění na práci náhodně nalezl v městečku Lipnice nad Sázavou na Českomoravské vysočině, kde psal a diktoval Osudy dobrého vojáka Švejka až do své nenadálé smrti 3. ledna 1923.