Josef Brukner, Josef Kainar, František Halas, František Hrubín, Jan Čarek, Karel Šiktanc, Oldřich Mikulášek. Vybral Josef Brukner. Hudba Zdeněk Zahradník. Hraje Instrumentální soubor (Alena Kulhanová – harfa, Miloslav Klement – flétna, Karel Klement – hoboj, Václav Cvrček – fagot, Věra Rubešová – housle, Josef Hotový – viola, Zdeněk Knot – violoncello, Ivo Bláha – bicí). Řídí Zdeněk Zahradník. Realizace desky Josef Cincibus. Hudební režie Zdeněk Zahradník. Zvuková režie František Burda (hudba) a Miroslav Prokeš (verše). Technická spolupráce Miroslav Prokeš (verše) a Stanislav Sýkora (hudba). Cover Ladislav Stupka, 1967. Režie, sleeve-note Miloslav Disman.
Recitují Milan Friedl, Jaroslav Kepka, Viola Zinková, Jana Drbohlavová a děti Dismanova rozhlasového dětského souboru.
Nahráno v pražských studiích Lucerna (červen 1966, verše) a v Domě umělců (září 1966, hudba). Vydal Supraphon v roce 1967 (1 LP, 33 1/3 ot./min., 038 0101 E).
Obsah: Strana 1 – 1. Psí ves (Josef Brukner, rec. Milan Friedl), 2. Prosím vás, teta (Josef Kainar, rec. Jana Drbohlavová a děti), 3. Krámek (František Halas, rec. Jaroslav Kepka), 4. Říkadla (Josef Kainar, rec. Viola Zinková a děti), 5. Kolotoč (Josef Brukner, rec. Jana Drbohlavová, Viola Zinková, Jaroslav Kepka a děti), 6. Proč má hrnec uši (Josef Brukner, rec. Milan Friedl), 7. Proč nechodí bota sama (Josef Brukner, rec. Jana Drbohlavová), 8. Proč světlo svítí (Josef Brunker, rec. Jaroslav Kepka), 9. Hádanky (František Hrubín, rec. děti), 10. Povídačka (František Halas, rec. Jana Drbohlavová a Milan Friedl), 11. Chroust (Jan Čarek, rec. děti), 12. Koza a husy (Jan Čarek, rec. Milan Friedl, Jana Drbohlavová a děti), 13. Vlaštovička (Jan Čarek, rec. děti), 14. Chrousti (Josef Kainar, rec. Milan Friedl), 15. Kocour muzikant (Karel Šiktanc, rec. Jana Drbohlavová); Strana 2 – 16. O Palečkovi (František Hrubín, vypr. Viola Zinková a Milan Friedl), 17. Kapela pana Anděla (Karel Šiktanc, vypr. Jaroslav Kepka), 18. O chytrém Budulínkovi (František Hrubín, vypr. Jana Drbohlavová, Viola Zinková a Jaroslav Kepka), 19. Pohádka o brněnském krokodýlovi (Oldřich Mikulášek, vypr. Milan Friedl), 20. Pohádka o zakleté trumpetě (Karel Šiktanc, vypr. Viola Zinková), 21. Kudy tudy do Hajan (Josef Kainar, vypr. Josef Kainar).
Pozn.: Slibným a dětmi milovaným slovem KOLOTOČ nadepsal Josef Brukner pásmo veselých říkadel a pohádek sedmera básníků.
Na kolotoči se dnes již nejezdí jen na koníčcích nebo v sedátkách, ale na nejroztodivnějších figurách fantastických zvířat a ve vozidlech od bicyklu až ke kosmickým raketám. A v našem KOLOTOČI na gramofonové desce se roztáčí v pásmu veršů pestrý kaleidoskop básnických obrazů a nápadů – blízkých volně těkající, hravé dětské fantazii. Spolu s verši básníků ji probouzí a rozvíjí i křehká hudba Zdeňka Zahradníka.
Dětské posluchače je třeba nejdříve „namlsat“ a „zaposlouchat“. Děti se rády smějí, začneme tedy zvesela – a protože děti zbožňují zvířátka, povíme jim o psíku – ale ne o jednom, ať je tu „čáry, máry, fuk!“ hned celá psí ves – nedaleko Mokropes. A ze vsi do městečka – rovnou na Kočičí náměstí, porozumíme-li ovšem dobře propleteným radám ochotné tetky. Které dítě předškolního věku by však už nebylo slyšelo: „Kousek dopředu, pak za roh, takhle, víte, a ještě rovnou, tak asi…“ Naše „cikcak – hop a skok, – kolem sudu ťapy, ťap“ se jistě dětem zalíbí!
A když už jsme na Kočičím náměstí (předpokládáme, že jste s dětmi trefili), proč bychom si nezašli do kouzelného krámku, ve kterém František Halas prodá dětem „kdeco“ – i malinko opentlené růžky ptačí, dokonce po staletích konečně chyceného „bycha“ – až na ty „dírky do jehel“, které ani básník nevykouzlil…
Aby po nich děti marně netesknily – honem do kolečka! Zahraje si s námi Josef Kainar a s ním se „En ten týny…“ a „Elce pelce…“ rozpočítáme pro dětskou hru. A potom pocvičíme i rozoumek ceslým pásmem Hrubínových hádanek. Pro jistotu i s rozluštěním, co kdybychom snad ani my dospělí neobjevili, jak slunce natahuje hodiny a měsíček zas budíček?!
Bruknerovy verše – sedm odpovědí na sedm všetečných dětských otázek – které daly nadpis celému pásmu, jsou pravým opakem řešení Haškova. Básník neodvádí malého dotěru daleko do pusty, ale trpělivě mu zodpovídá otázku za otázkou. František Halas v „Povídačce“ o čtoucím lese a Jan Čarek v „Chroustu“ i v hádce kozy s husičkami dopřávají také městskému dítěti vzácných zážitků z přírody a z venkovského života.
Čarkova „Vlaštovička“ se vydá na noční slavičí koncert – Josef Kainar si zateskní nad „orchestrem chroustů“ a Karel Šiktanc svým „Kocourem muzikantem“ si připraví nástpu své převeliké „Kapely pana Anděla“ – tu kapelu si však vyslechneme až z druhé strany desky!
Po koncertě se stulíme do klubíčka, protože tu máme od tří básníků hned čtyři delší pohádky: Hrubínova Palečka, který přece jen vyrostl, a Budulínka, který na lišku chytře vyzrál, Mikuláškova brněnského krokodýla a Šiktancovu zakletou trumpetu.
Čtyři pohádky na dobrou noc, to je opravdu víc než moc – a nezbývá, než se poptat, kudy se jde do „Hajan“! A v tom nám poradí veršovaným rozhovorem dvou dětí Josef Kainar.
Pásmo říkadel a pohádek přednášejí recitátoři-umělci – ale ozývají se tu s nimi i hlásky dětí. Proč? Víme, že děti nejen rády naslouchají, ale že si vyprávěné a vyslechnuté záhy zapamatují, zvláště jsou-li to zajímavé a hravé verše. Děti upoutává rytmus říkanek, libozvučná spojení, rým, hra se slovy, v delších básních dějovost a dialog (přímé řeči). Hlasy dětí v našem pásmu mají dětské posluchače povzbudit, aby se sami snažili přednášet, zvláště kratší říkanky.
Poslechem veršů i vlastními dětskými pokusy o jejich přednes v předškolním věku začíná výchova budoucího dětského čtenáře, kladou se tu základy vztahu dítěte ke knize, k literatuře. Básník ovírá očím i duši dítěte v běžném a všedním prostřední svět bohatší, krásnější a zajímavější, podněcuje rozlet dětské fantazie. Pozorně naslouchá dětským otázkám a odpovídá na ně trpělivě i překvapivě.
Kdo z nás by dokázal bohatě, vtipně i obrazně a zároveň srozumitelně dítěti vysvětlit, co by se stalo, „kdyby nesvítilo světlo“: „Vždyť kominík celý černý – na ulici celé černé – ještě černou štětku k tomu – netrefil by vůbec domů.“ Z čeho jeden ze sedmera básníků vytvoří kytici hravých příměrů, to druhý sevře do výstižného čtyřverší hádanky: „Ve dne malá jako myš, – v noci všechno přerostu, – když mě vidíš, – nevidíš.“
Chtě nechtě básník slouží dětem nejen v estetickém poznání světa, ale i jiným velmi důležitým úkolům, jež my dospělí plníme (resp. máme plnit!), aniž si je uvědomujeme, a na které proto leckdy zapomínáme: rozhojňuje a jemnějí tříbí dětský slovník a štědře přispívá i k zdokonalení dětské výslovnosti. Doslova rozplétá dětský jazýček: „Proto – blik – a budiž světlo! – Až rozplete, co se spletlo!“
Dětská hra „na prodávanou“ dostává k bochánkům z mokrého písku a k paprice, nastrouhané z kousku cihly, půldruhé desítky nejrozkošnějších nápadů, na které může přijít jen básník, citlivě naslouchající dětským rozoumkům, se srdcem otevřeným dětské dychtivosti.
Osmým dárcem poezie je hudební skladatel Zdeněk Zahradník, který básníkům přihrává – a oni přihrávají jemu: „Kocour Max tam rád – chodí v noci hrát. – Dobrou noc dá kotěti, – vyleze si – na klávesy, – hraje zpaměti.“ Jiný z básníků navzodry všem školským naučením, že „chrousti jsou brouci škodliví! – Škoda o nich psáti básně,“ namítá: „jenže – když hrají tak krásně!“ V jedné básní – „Tramtaradý! a Tramtarára!“ vyhrává trupeta Frantíka Čáry – v jiné hraje „převeliká kaplela kapelníka Anděla“.
Až se děti pozorně zaposlouchají, ať se také rozehrají i jejich zvonivé hlásky ve verších básnického sedmilístku. Miloslav Disman (sleeve-note)