Ideově se ty svátky odvolávají na nejrůznější tradice. Ale přece jenom, pod těmi tradicemi, prosvítají motivy společné, přírodně-kosmicko-biologické: jaro, světlo, život. Koneckonců i ten Jan Nepomucký byl umučen, ale oslavován je právě jakožto ten, kdo žije na nebesích a přimlouvá se za život své země.
Život, a ovšem láska. I když, na studentském majálesu se láska projevuje trochu jinými formami než na oslavách Jana Nepomuckého. Ale, jak se zpívá v operetě Netopýr, Chacun à son goût, každému podle jeho gusta.
Jeden z nejpozoruhodnějších pokusů sestoupit ke kořenům oněch kosmobiologických tradic májových svátků představuje film Robina Hardyho Wicker Man. Jeho název se do češtiny převádí buď doslovně, Proutěný muž, nebo podle smyslu – a podle literární předlohy: Rituál.
Neboť smyslem filmu je ukázat ve fikci, co by se stalo, kdyby ony původní kosmobiologické tradice prorostly, jako bujné májové rostlinstvo, všechny pozdější kulturní vrstvy, vystoupily na povrch moderní společnosti a ujaly se samy vlády.
Film Wicker Man z roku 1973 (neplést prosím s hovadnou stejnojmennou nápodobou z roku 2006!) vypráví o tom, že na jednom skotském ostrově znovu zavládlo keltské pohanství. Policista z pevniny sem přijíždí vyšetřovat tajemné zmizení dvanáctileté dívky a postupně zjišťuje, že na ostrově je všechno jinak: kostel je pobořen, farář není, městečko chystá keltský svátek Beltine, děti stavějí májku a zpívají přitom o falu, z něhož proudí nový život…
(more…)