Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 10. 2018

Prohry Putinovy kamarily (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:52

Libor Dvořák. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 24. 9. 2018 (ČRo Plus) v rámci cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Dvořák, Libor: Libor Dvořák: Prohry Putinovy kamarily. In web ČRo Plus, 24. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nejznámější ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, kterému vypršel třicetidenní trest za účast v lednové „voličské stávce“, byl po propuštění znovu zatčen.

Byl převezen na Danilovské oddělení ministerstva vnitra. Jeho spolupracovníci předpokládají, že režim pro něj připravil další pobyt za mřížemi.

Jeden z nejbližších spolubojovníků Alexeje Navalného a šéf jeho předvolebního štábu Leonid Volkov soudí, že úřady pro opozičního politika chystají nový administrativní trest podle čtvrtého odstavce paragrafu 20 Kodexu administrativních deliktů – a teď pozor prosím – předpokládajícího porušování veřejného pořádku při mítincích, které vedly „k poškozování zdraví lidí nebo majetku“, ale zároveň „nejsou trestně postižitelné“.

Podle Volkova tento vskutku exotický paragraf nebyl ještě nikdy v praxi použit, ale Navalnému na jeho základě hrozí další, tentokrát dvacetidenní trest, vysoká pokuta nebo až 200 dnů veřejně prospěšných prací. Volkov si také myslí, že tohle vše je „předehra zfabrikování dalšího obvinění proti Navalnému“. Navalného vina či nevina by měla být zkoumána ještě dnes, a to u Simonovského obvodního soudu města Moskvy. (more…)

Když ruská smrtka s kosou říká – já přijdu dřív než penze! (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 8:46

. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 4. 10. 2018 (ČRo Plus)  v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Dvořák, Libor: Libor Dvořák: Když ruská smrtka s kosou říká – já přijdu dřív než penze! In web ČRo Plus, 4. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon o penzijní reformě, na jejímž základě se především zvyšuje věk odchodu do důchodu.

Muži budou místo 60 let odcházet v 65 letech a ženám se cesta na zasloužený odpočinek taky prodlouží, tentokrát z 55 na 60 let.

Putinův podpis pod zákon přišel poté, co ho ve středu schválila i horní sněmovna ruského parlamentu – Rada federace. Tady byl poměr hlasů ve prospěch reformy ještě mnohem drtivější než před týdnem ve Státní dumě: 145 senátorů bylo pro a pouhých 5 proti. Prezidentova hlasovací mašinérie, jak se ruskému parlamentu často a právem říká, zkrátka opět zafungovala bezchybně.

Stalo se tak i přesto, že přímo pod okny Rady federace reformu rozhodně odmítalo několik tisíc nespokojených lidí. Mimochodem – podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, se kterým přišel uznávaný a respektovaný Levada-Centr, s touto zákonnou úpravou nesouhlasí až devět lidí z deseti. Což znamená, že nejvyšší ruská státní moc musí mít pro zavedení takto nepopulárních opatření opravdu pádné důvody. (more…)

3. 10. 2018

Ve věku železa a ohně (do 2015)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 15:08

Františe Xaver Šalda. Úvaha z roku 1936. Režie Jan Tůma

Účinkuje Miloš Hlavica.

Repríza 5. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.; 14 min) v cyklu Esej.

Obsazení ministerského křesla (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 13:56

Ivan Hoffman. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 10. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Hoffman, Ivan: Ivan Hoffman: Obsazení ministerského křesla. In web ČRo Plus, 3. říjen 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Do čela Ministerstva zahraničí míří Tomáš Petříček. Jeho jmenování je jen otázkou času, neboť ho po včerejšku akceptuje premiér a smířen je s ním prezident.

Za jejich přízeň vděčí pan Petříček tomu, že je ujistil zrušením funkce politického tajemníka, kterou na ministerstvu zahraničí zastává Miroslav Poche.

Zdá se, že požadavkem dne je spíše konečně vyřešit vleklou politickou komplikaci, než najít pro ministerstvo ideálního šéfa. V minulosti totiž byla zahraniční diplomacie svěřována výrazným politickým osobnostem, lidem se zahraničními kontakty, s koncepcí a s vizí. To se nyní neděje.

Za výběr neznámého a nezkušeného kandidáta na ministra sklízí vláda kritiku. Před tím kritiku sklízela za to, že post ministra zahraničí není řádně obsazen. Největší mrzutost ale představuje překvapivé zjištění, že ministerstvo zahraničí řadu měsíců úspěšně přežilo i bez ministra. (more…)

Poslední rytíř francouzského šansonu (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 11:30

Ondřej Konrád. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 10. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Konrád, Ondřej: Ondřej Konrád: Poslední rytíř francouzského šansonu. In web ČRo Plus, 2. říjen 2018  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Neoplýval chlapskou světáckostí jako Yves Montand, nebo výbušností a komediálností Gilberta Bécauda.  Ani sarkasmem Georgese Brassense, niternou intelektuálností Lea Ferrého, nebo přívalem emocí, jímiž disponoval Jacques Brel. Ale v jeho specifickém projevu se slévaly všechny typické rysy umění kolegů, největších francouzských šansoniérů druhé poloviny 20. století.

A mnohé se naučil od suverénní panovnice žánru Edith Piaffové. Jíž, už obrovské hvězdě, coby neznámý mladík psal písně, doprovázel ji na piano a předskakoval na jejích koncertech.

Nakonec i v legendárním divadle Olympia, vstupní bráně do světa šansonu. Oné zvláštní galské odrůdě populární hudby. Vyrostlé z někdejší pouliční „musette“, melodických sentimentálních popěvků s kaskádami tónů akordeonu.

Jíž ale Charles Aznavour napájel zvláštním temperamentem; jeho rodiče totiž odešli z Arménie po hrůzách tureckého vyvražďování. A hudební nadání zdědil po otci, který zpívával v pařížských restauracích, než si otevřel vlastní, etnickou, a Charles v ní ještě jako chlapec pak sbíral prvé zkušenosti vokalisty.   (more…)

Soud osvobodil majora zásahovky. Nadávat a mlátit dovoleno? (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:38

Jiří Leschtina. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 10. 2018 (ČRo Plus, 3 min) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Leschtina, Jiří: Jiří Leschtina: Soud osvobodil majora zásahovky. Nadávat a mlátit dovoleno? In web ČRo Plus, 2. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Loni v září to video obletělo sociální sítě i média. Černý mercedes s neprůhlednými okny zablokuje na plzeňské křižovatce cestu řidiči, který jej předtím problikal za riskantní manévr.

Vyskakují dva muži – jeden s tetováním na paži, druhý s pistolí v ruce. Běží k vozu a pak už mimo obraz slyšíme, jak jeden z mužů řidiči sprostě nadává, řve na něj „ven z auta“ a „zahoď telefon“. Řidič se marně dožaduje policejního průkazu a pak už jen slyšíme jeho volání o pomoc.

Také díky tomu, že řidič incident natočil na kameru, umístěnou za předním sklem vozu, vyšlo rychle najevo šokující zjištění: Mužem, který třímal zbraň a pak řidiče podle jeho tvrzení napadl a snažil se ho násilím vytáhnout z auta, byl zástupce velitele plzeňské zásahové jednotky major Vladimír Slavotínek. Mercedes pak řídil samotný velitel této jednotky major Josef Němec.

Oba policisty vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů, která Vladimíra Slavotínka obvinila ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Ale minulý čtvrtek plzeňský soud Slavotínka osvobodil. (more…)

Jakou emancipaci jsme to nechtěly (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:34

Eva Turnová. Glosa.

Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Turnová, Eva: Eva Turnová: Jakou emancipaci jsme to nechtěly. In web ČRo Plus, 28. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dostala jsem pozvání domů od specialistky na genderové studie kvůli rozhovoru do její práce o hudebnicích.

Nikdy jsem emancipaci neřešila, světy jsem nerozdělovala na mužský a ženský, a tak jsem byla zvědavá.

Rút mě přivítala i s manželem, dostala jsem guláš a víno, a šlo se na věc. „Jak jste se cítila v mužské kapele?“ zněla první otázka.

„Tak normálně.“

„A co jste tam dělala?“

„Hrála, zpívala, skládala, dělala rozhovory, tahala bedny…“

„Takže všechno! I za ně! A ještě jste byla ozdobou!“ zajásala Rút, „a to je ono, teprve, když muži zjistili, že žena v týmu je efektivní a vyplatí se mít jí tam z ekonomických důvodů, teprve pak se emancipace hnula dopředu. Ale takovou jsme jí nechtěly, že?“

„No já ani nevim, jakou jsme jí chtěly.“

Otevřeli jsme další lahev a Rút se rozvyprávěla o tom, že skandinávské ženy se rozhodně nedají, mužům neslouží, umí si dupnout.

„Švédky a Norky jsou podle statistiky nejvíc třískaný, protože už nevědí roupama coby, a chlapům z toho jebe,“ utrhne se ze řetězu opilý Tonda a položí mi ruku kolem ramen. (more…)

Slováci jsou opět před námi (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:05

Jan Klesla. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 10. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: anonym: Reakce na komentář Jana Klesly. In web ČRo Plus, 23. říjen 2018 (článek). – Cit.: Dne 3. října odvysílal Český rozhlas Plus komentář Jana Klesly nazvaný Slováci jsou opět před námi, otevírají dveře konkurentům taxislužeb. Na něj reagoval Ondřej Krátký ze společnosti Liftago a na toho opět Jan Klesla.

Původní komentář Jana Klesly

Zatímco ve většině evropských zemí se dohadují, jak naložit s moderními konkurenty taxíků jako je americký Uber, slovenská vláda se rozhodla pro radikální řešení.

Do parlamentu posílá zákon, který úplně uvolní pravidla pro všechny taxikáře, ať už stojí na ulici, nebo si je zavoláte přes aplikaci v chytrém telefonu. Žádné povinné taxametry, nebo v době mobilních aplikací úplně zbytečné zkoušky z místopisu. Jediný ústupek stávajícím taxikářům jsou povinné žluté svítilny na střeše.

K vládě Petra Pellegriniho tak můžeme mít řadu často velmi oprávněných výhrad, jedno se jí ale upřít nedá: v digitalizaci je Bratislava výrazně napřed. Rozhodně tedy před tím, co předvedla její rodačka Adriana Krnáčová v čele Prahy. Jarní stávky taxikářů si ještě živě pamatujeme.

Slovenský premiér ostatně sám v předchozí Ficově vládě zastával post vicepremiéra pro informatizaci. Ministr financí Peter Kažimír byl také jeden z prvních v Evropě, kdo přišel s plánem, jak zdanit internetové platformy. Jako je právě Uber, Airbnb, ale také třeba Google, nebo Facebook. A především – daří se mu ho prosadit.

Uvolnění regulace a otevření trhu

Naše Ministerstvo dopravy sice také připravilo uvolnění pravidel pro všechny taxi, než ho ale pošle poslancům, čelí ostřelování ze všech stran. Především od taxikářské lobby v čele s českým taxidispečinkem Liftago, kteří se snaží vymyslet všemožné překážky proti nové konkurenci. Nejde přitom zdaleka jen o to otevřít dveře Uberu, ale hlavně estonskému Taxify, německému Mytaxi, nebo třeba španělskému Cabify.

Uvolnění zastaralé regulace a otevření trhu konkurenci je jediná cesta, jak snížit cenu taxíků, zvýšit jejich kvalitu a hlavně odstranit z cest pověstné žluté piráty silnic. Každý zákazník ať si vybere, jakým autem a za kolik se chce svézt. Obrana stávající taxislužby je tak jen politický tah, často tlačený nejrůznějšími zájmy. Shodli se na tom Češi, Maďaři, Chorvati i Poláci minulý týden na debatě Evropského liberálního fóra ve Slovinské Lublani.

V Budapešti prý šlo dokonce o vazby taxislužeb na ministry Orbánovy vlády. Jeden z místních významných podnikatelů třeba vlastní jedinou autorizovanou lakovnu pro taxíky. A není tedy překvapení, že všechny tak musí být v metropoli nad Dunají povinně žluté.

Taxi jsou ale velké téma i v našem hlavním městě. Nepoctiví taxikáři Prahu nechvalně proslavili po celém světě a vysloužili si i zvláštví kapitolu v turistických průvodcích. Tím spíš je více než podivné, že se v pražské předvolební kampani téma taxikářů prakticky vůbec neobjevuje. A to ani z koaličních a dokonce ani z opozičních řad.

Reakce Ondřeje Krátkého ze společnosti Liftago

Jako jeden z účastníků digitální ekonomiky jsem neustále překvapen, jak moc lidem, kteří se vyjadřují k tématům souvisejícím s aktuální situací na trhu taxislužeb, nechybí zapálení, ale informace. Nejsme zastánci stávek, ani porušování byť zastaralých zákonů, proto neplodíme konflikty a neplníme tak titulky novin. Poslední názor Jana Klesly mě však přiměl reagovat.

Ve svém textu se pan Klesla věnuje tématu deregulace, konkrétně aktuální situaci na Slovensku, kde se vláda rozhodla pro uvolnění pravidel pro všechny taxikáře bez ohledu na jejich původ či „příslušnost“ k digitální platformě či klasické taxislužbě. Mimo jiné zmiňuje, že i naše Ministerstvo dopravy připravuje podobný koncept, nicméně čelí taxikářské lobby v čele s „českým taxi dispečinkem Liftago“,  který se snaží „vymyslet všemožné překážky proti nové konkurenci“. Ano, pokud pan redaktor považuje požadavek na zajištění vymahatelnosti zákona a zajištění rovných podmínek podnikání za kladení překážek, pak má samozřejmě pravdu. Mimochodem Liftago na rozdíl o taxi dispečinků nebo digitálních taxi alternativ dispečinkem není – nechává zákazníka řidiče vybírat a „neodešle” – od angl. dispatch – rovnou prvního.

V první řadě bychom se měli ptát, komu stávající situace nejvíce vyhovuje. Komu pomáhaly stávky taxikářů a kdo měl skutečnou motivaci k modernizaci zákonů. Tu v ČR dosud blokovaly právě zahraniční alternativní taxislužby. V případě jakýchkoliv pochyb jsem otevřen diskuzi se zástupci zmiňovaných alternativních taxislužeb – bylo by konečně jasno, proč jsou Slováci v legislativě rychlejší, byť ne dokonalí. Ale k věci.

Proč není tak jednoduché deregulovat a totálně liberalizovat pravidla?

První důvod je daňový – stát neví, kolik zde zahraniční alternativní taxislužby utrží a neumí je zdanit. Lokální pobočky u nás sice mají, ale hlavní příjmy z jízd tečou přes zahraniční pobočky. Navíc velká část generovaných příjmů v této „digitální” ekonomice plyne z pronájmů aut a to je čistý a šedý cash. Proto v připomínkách k novele silničního zákona navrhujeme kromě odpovědnosti platforem za prověřování řidičů také povinnost pravidelného předávání transakčních dat státu, nebo zachování taxametrů. Sami preferujeme první variantu, ale pokud to stát nedokáže, poradíme si i s taxametry jako dosud (naši konkurenti to umí také).

Druhý důvod je bezpečnostní – i za moderních pravidel v Londýně dostal Uber přes prsty za nespolupráci s policií při vyšetřování trestných činů nebo nedůsledné prověrky řidičů. Podle mých informací nespolupracuje Uber s policií ani v Česku, protože místní pobočka prý nemá na starosti přepravu jako takovou, jen její marketing. Zahraniční pobočka nereaguje. To je dalším důvodem, proč přimět platformy být lokálně odpovědné a zachovat prověrky a zkoušky řidičů.

Třetí důvod jsou zácpy. Pokud alternativní taxislužby praktikují cenový dumping, místo proklamované náhrady vlastnictví osobních automobilů nahrazují bohužel podle posledních studií spíše MHD. Podle odkazované americké studie 49 % až 61 % těchto alternativních jízd nahrazuje jízdu MHD či chůzi, zatímco náhrada jízd vlastním vozem je minoritní. To právě vede k rostoucím zácpám ve městech, proto naše platforma vytěžuje komerční řidiče (taxikáře), kteří již v ulicích jsou, a proto jsme do novely prosazovali ponechání prověrek licencí vozů i řidičů, aby měla města nadále přehled o počtech komerčních řidičů v ulicích a mohla včas reagovat.

Posledním příkladem je rovná konkurence. Česko se nemůže rozvíjet tak rychle, když umožníme zahraničním gigantům podnikat bez pravidel a lokálním subjektům dáme kouli k noze. Vymahatelnost je základním pilířem zákona a je také důvodem, proč se vozy alternativních taxislužeb i v moderních digitálních ekonomikách povinně viditelně označují. Všichni pak dodržují pravidla. Inovace se děje rychleji, pokud mohou inovovat všichni a ne jen giganti s rozpočty na placení pokut a soudů a bez motivace zlepšit pravidla pro všechny.

Liftagu se daří i za nefér podmínek a za těch rovných to bude jenom lepší. Ač bych chtěl, ne všechny naše návrhy k novele silničního zákona jsou „digitální”. Možná proto je pro jedovaté kritiky jednoduché Liftago a odsoudit za „taxikářské lobby”. Je to čistě proto, že nám předně chybí ten digitální stát, aby populární návrhy mohly být funkční. Liftago digitalizaci na rozdíl od konkurentů prosazuje. Proto do zákona navrhuje např. odesílání dat digitálních platforem státu nebo přispívá i k legislativě autonomního řízení.

Věřím, že zákonodárci nyní zváží nejen krátkodobý politický efekt populárních rozhodnutí, ale také dlouhodobou odpovědnost k české ekonomice, bezpečnosti a udržitelné dopravní situaci. Pozitivní přínosy digitální ekonomiky jsou jasné a okamžité. Ty negativní jsou dlouhodobé, ale dají se při znalosti problému ošetřit.

Následná reakce Jana Klesly

Vzpomínám smutně na dobu, kdy Liftago jako dravá technologická firma skutečně prosazovala změny a prorážela stojaté vody českého rybníčku.

Jejich překrucování reality dnes bohužel svědči o opaku. Když tvrdí, že chtějí vymáhat zákon, jde jim o vymáhání toho současného, který zabetonuje trh taxikářům. Komu jinému se také hodí Liftagem prosazované zachování taxametrů, které jsou v době aplikací s GPS, jež ukazují cenu předem, nástrojem minulosti. Však také jako jedna ruka vystupovali na pražském magistrátu loni v době stávky taxíků.

Když pak píše, že stát neví, jak alternativní taxislužby danit, nepochopitelně opomíjí, že se Uber dobrovolně přihlásil k EET, které je v této oblasti možná až překvapivě funkčním a užitečným řešením.

Další ohnutí faktů jsou pak požadavky na různé zkoušky, jako je (s existencí online navigací již nesmyslný) místopis. Ty opět nemají jiný důvod, než jen bránit současný stav a udržet tak vyšší ceny.

Liftago samo pracuje jen s taxikáři a narozdíl od estonského Taxify, německého Mytaxi, či amerického Lyftu a Uberu neotevírá širší nabídku nových řidičů a aut. Nesnese s nimi tedy bohužel srovnání. Stejně tak je to s označováním žlutými lampami, speciálními SPZ, či omezováním počtu taxilicencí.

Žádné kolony alternativních taxi se v Praze netvoří, takové příklady pochází z USA, kde mají neskonale horší MHD. Pokud má skutečně důkazy o cenovém dumpingu, šedých či černých platbách, nebo nějakém jiném porušování zákona, mělo by se Liftago obrátit na policii, respektive antimonopolní úřad. Pokud je známo, nikdy to neudělalo.

Konečně pak, rovná konkurence je cílem zákona, který připravili na Slovensku a který i u nás míří do vlády a parlamentu. Kdo do něj chce nastrkat různé překážky, speciality a specifika, jen bojuje za svůj byznys proti inovaci. Můžeme jen spekulovat, co je k takovému obratu vedlo, jestli strach z nové konkurence, nebo tlak investorů. Každopádně je velká škoda každého, kdo brání pokroku, místo aby na něm chtěl vydělat, a to ku prospěchu všech.

2. 10. 2018

Obrazy plození v krásném (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 21:58

Bohumil Hrabal. Text z roku 1982 vyšel kromě katalogů i v Hrabalově knize Domácí úkoly z pilnosti. Je věnován českému malíři, grafiku a pedagogovi, členu Skupiny 42 Janu Smetanovi, od jehož narození uplyne 3. října 100 let. Připravil Petr Veselý. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Účinkují Jaroslava Vykoupilová a Vladimír Hauser

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 3. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.

Lit.: Blažejovská, Alena: Bohumil Hrabal: Obrazy plození v krásném. In web ČRo 3 Vltava, 3. říjen 2018 (anotace). – Cit.: Text z roku 1982 vyšel kromě katalogů i v Hrabalově knize Domácí úkoly z pilnosti. Je věnován českému malíři, grafikovi a pedagogovi, členu Skupiny 42 Janu Smetanovi, od jehož narození uplyne 3. října 2018 sto let. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Čekání na díru do hlavy (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 15:02

Ondřej Neff. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra  17. 9. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Neff, Ondřej: Ondřej Neff: Čekání na díru do hlavy. In web Čro Plus, 17. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Srdce mi zaplesalo, je tu něco, co jsem opravdu nečekal: zločin na oběžné dráze! Stručně připomenu, co víme ze zpravodajství.

Koncem srpna se k Mezinárodní vesmírné stanici připojila kosmická loď Sojuz. To je dnes už zcela rutinní a tudíž nudná operace. Základem stanice byl modul Zarja, ten vypustili na orbitu skoro před dvaceti lety.

Postupně stanice rostla a bytněla, sloučily se stanice Mir 2 a Freedom a dnes je to tedy mezinárodní létající podnik podporovaný pěti kosmickými agenturami jedenácti zemí.

Posádka bývala pětičlenná, teď šestičlenná. Sama stanice už nikoho nevzrušuje, až teď. Při posledním pendlu ze země se ukázalo, že někudy uniká vzduch. Bedlivé ohledání objevilo dírku. Že by kosmické ostřelování, nějaký ten vesmírný projektil? Nic takového. Dírka je původu lidského. Nabíledni je pak otázka, kdo dírku vykutal.

První verze: dírku omylem vyvrtal ruský technik a když si toho všiml, přemáznul ji lepidlem. Lidová interpretace vykreslí obraz podroušeného mužika, který do stěny Sojuzu zatloukl skobu, aby si na ni pověsil portrét Josifa Visarionoviče Stalina. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress