Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rudolf Těsnohlídek. Dramatizace František Heřmánek. Řetěz obrázků z předválečného Brna. Režie Josef Bezdíček.

Osoby: Kutejsík – Kutejsíková – Kobilenka – Kobilenková – Faltus – Faltusová – Grebeníček – Grebeníčková – Kotulán – Kadlíček – Sirotčí – Kachlík – Řezník – Meisl – Večera – baba – číšnice – Líšňačky – klepny – obecenstvo. Účinkují členové Zemského divadla v Brně. — Odehrává se v Brně a na předměstí.

Nastudovalo Brno v roce 1934. Premiéra 16. 10. 1934 (Brno, 20:30 – 22:00 h.). Repríza 20. 11. 1935 (20:55-22:00 h.).

Lit.: Heřmánek, František: Těsnohlídkova „Kolonia Kutejsík“. In Radiojournal 41/1934 (14. 10. 1934), s. 8 (článek). – Cit.: Brněnský spisovatel František Heřmánek, autor generačního románu Kohout lásky a několika sbírek veršů, který jako dobrý znalec života na periferii chystá pro tisk knihu literární reportáže „Brno, které není v Bedekru“, zpracoval Těsnohlídkův známý román z předválečného Brna „Kolonia Kutejsík“. Otiskujeme zde několik jeho poznámek na okraj této dramatisace. která se vysílá 16. října 1934 soudobým rozhlasem z Brna: Všední příběh ztroskotaného manželství malého úřednička Kobilenky a jeho ženy, dvou lidí k sobě se nehodících. Muže zakřiknutého a toužícího po tichém domově, kde by mohl žít klidně svůj nenáročný, nebarevný život. Tato malá touha není naplněna v soužití se ženou, která se dusí v klidu domácnosti a touží po laciném vzruchu všední studené erotičnosti, budící vzpomínky na dívčí léta. Tato denně běžná historie, vrcholící dobrovolným rozchodem lidí smutných a bezmocných z osudu svého, lidí, kteří nedovedou ani dosti milovali ani dosti nenáviděli, jest základem. Jejich smutek je zastřen rozbíhajícími se zájmy a zasut struskou všednosti. Tou unikají jenom bubliny jemného prokreslení resignované životní bezradnosti a prozařují nitro plachého a tichého úředníčka, který hodlá najíti skromné životní štěstí na periferii Brna, někde na rozhraní Brna a Husovic v době těsně před světovou válkou. Prosté maličké jádro této manželské tragedie je bohatě obaleno šťavnatou dužinou postav a figurek.

Těsnohlídek, bystrý pozorovatel, který při svém zaměstnání zpravodaje ze soudní síně měl příležitost poznati lidské typy, vykreslil je pravdivě střízlivě i burleskně rozmarně. Těsnohlídek genrista kreslí zde své lidičky někde siluetou, někde s detailní přesností, ale vždy plasticky a humorně. Avšak k humoru grotesky je přimíšen tón tragické osudovosti, lidsky prostý poměr, vlídný úsměv porozumění s trochou bolestného soucitu i se špetkou ironie nad malicherností úsilí lidiček, vyčerpávajících se v zápase o své místečko na slunci, nad sousedskou zlobou, tlachem, nad směšným, trpasličím zájmem na prahu nové doby, kdy události, měnící tvářnost světa, jsou ve vzduchu. Škleb i údiv nad červíkem, který žije, i když se na něj sesula halda země, která by jiného živočicha zabila. A hlavní postava, Severin Kutejsík, ,,starousedlé majetník“ s hrdostí feudála k přistěhovalcům, zemitý typ, sršatec, primitiv, tvořící si právo svým vlastním názorem, podšitý podvodník a rabiát a zároveň chlapsky dobrodušný naivka, dívající se na svět chlapeckýma očima. Tento Kutejsík, sbírka venkovské dobrácké obhroublosti a předměstského dacanství a taškářství, není menší hlavních osob jiných slavných románů klasiků, na nichž se autor Kutejsíka vzdělal. A život Brna a brněnské periferie, žijící svým ohraničeným životem před válkou i dnes, ten zcela osobitý život, se svou zvláštní vůní, řečí a všemi nuancemi zvláštnosti a odlišnosti projevů, života jest zde realisován výstižnou drobnokresbou a svou barvitostí a životnou jadrností jest jistě zajímavým alespoň natolik, jako život jiných velkých měst, z jejichž prostředí bylo již více vytěženo a jest známo. To byl také jeden z hlavních důvodů dramatisace románu Rudolfa Těsnohlídka „Kolonia Kutejsík“ pro rozhlas.