Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Josef Kajetán Tyl. Rozhlasová úprava nastudování Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze. Rozhlasová úprava Jiří Bauer. Hudba Jiří Kapr, řídí autor. Divadelní režie Karel Palouš. Rozhlasové provedení řídí Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Vojtěch Sýkora, pražský sládek (Karel Máj), Adolf, jeho syn (Rudolf Křivánek), Jelínek, sladovnický mistr (Svatopluk Majer), Veronika, chůva (Vlasta Jelínková), Apolenka (Věra Kubánková), pan Jahoda, truhlářský fabrikant (Jaroslav Radimecký), baron Želnický a pan Lahůdka, hejskové (Emil Kadeřávek a Bohumil Šeda), Podhajský, zametač ulic (Vladimír Huber), Filip, jeho syn (František Doubrava), paní Votrubová, zelenářka (Dagmar Rybínová), vdova Havrdová (Marie Mikotová), harfenice (Marie Zunová), vypravěč (Otomar Korbelář). Dále účinkují Jana Dítětová, Eliška Svobodová, Marcela Sloupová, František Smetana, Vladimír Rataj a Jaroslava Dvořáková.

Natočeno 1955. Premiéra 15. 5. 1955 (Praha I, 20:00 – 22:00 h.).

Lit.: anonym: Tylův Pražský flamendr (K premiéře 15. května ve 20.00 hod. na Praze I.). In Čs. rozhlas a televize 20/1955 (2. 5. 1955), s. 14 (článek). – Cit.: Každé uvedení nově nastudované hry z bohatého odkazu našeho národního klasika Josefa Kajetána Tyla setkává se u našich posluchačů vždy s nadšeným ohlasem. Tylovy hry, zejména historická dramata a národní báchorky a jejich hrdinové, v nichž se projevují ty nejkrásnější rysy našeho národního charakteru, naplňuji nás city vlastenecké a národní hrdosti a posilují víru ve vítězství pravdy, spravedlnosti a pokroku. Jednou z ústředních otázek celé Tylovy dramatické tvorby je však i sociální otázka. Tyl, plně prožívající dobu, kdy v naší zemi dochází k prvním velkým dělnickým stávkám a bouřím, stojí celým svým horoucím srdcem na straně vykořisťovaných a snaží se ve svých hrách ze současného života věrně zobrazit dobu, v níž se začínají vyhrocovat třídní protiklady tehdejší společnosti. Jednou z velmi raných her tohoto údobí Tylovy tvorby, z her, napsaných ještě před rokem sedmačtyřicátým, je i hra, Pražský flamendr. Její premiéra byla v prosinci r. 1846 v tehdejším Stavovském divadle a při premiérovém uvedení v ní J. K. Tyl vytvořil také hlavní roli nezdárného měšťanského synka Adolfa, který z rozmařilosti a touhy vyrovnat se hýřilským šlechtickým synkům, zapře i vlastního otce. Základem dramatického konfliktu této hry je protiklad bohatství a bídy, protiklad vztahů zbohatlých měšťanských vrstev a mravně, citově i myšlenkově vysoko nad nimi stojících vztahů chudých a dělných postav z lidu. A právě tyto postavy, jakou je třeba truhlářský učedník Filip, nebo chudá schovanka Apolenka, jsou zanícenými mluvčími Týlova horoucího vlastenectví a demokratismu. A právě tyto postavy jsou i před obrazem skutečných lidových hrdinů, nositelů společenského pokroku a boje za osvobození člověka od všeho útlaku, s nimiž se tak rádi a tak často setkáváme v Tylových hrách pozdějších.

František Hečko. Rozhlasová dramatizace Ivan Urban. Hudba Karel Harry Macourek, řídí autor. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Petr Púplava (František Kovařík), Katka Púplavová (Jaroslava Vacková), Můčina (František Hanus), Ondro Ončo (František Holar), Chlistoň (Bedřich Bobek), Martin Šechnár (Oldřich Lukeš), Zuza Šechnárová (Antonie Hegerlíková), Pavo Šechnár, jejich syn (Jiří Vala), Juraj Mikula (Vladimír Řepa), Štefan Záholec (Vladimír Hlavatý), Hana Tapajová (Jiřina Švorcová), Terezie Chrchútová (Marie Nademlejnská), Dora, její dcera (Vlasta Chramostová), Krútková, učitelka (Julie Charvátová), správce na pile (František Kreuzman), účetní na pile (Karel Houska), Vevericová, úřednice na pile (Lída Otáhalová) a další. Vypravěč: Josef Červinka.

Natočeno 1955. Premiéra 1. dílu 6. 5. 1955; 2. dílu 20. 5. 1955 (Praha II, 20:00 – 21:30 h.).

Lit.: anonym: „Dřevěná dědina“ v rozhlase. In Čs. rozhlas a televize 21/1955 (10. 5. 1955), s. 11 (článek). – Cit.: V předvečer slavného osvobození naší vlasti Sovětskou armádou 6. května t. r., uvedl Čs. rozhlas v programech svého vysílání první část dramatisace románu laureáta státní ceny Františka Hečko, „Dřevěná dědina““. Dílo slovenského spisovatele, poctěné státní cenou prvního stupně za rok 1952, znají sta a sta čtenářů knihy, posluchačů rozhlasu z četby na pokračování, i návštěvníků kin z filmového zpracování. A přes to se rozhlas, právě v květnových dnech letošního roku, vrací k této široké románové kronice, aby v rozhlasové dramatisaci znovu ožil krásný a pravdivý příběh o lidech a osudech jedné středoslovenské dědiny před deseti lety. Hečkův román, příkladný v bohatém a strhujícím vylíčení tolika odlišných charakterů, svérázných postav, odvážný a průbojný v řešení palčivých problémů malé dědiny, zobrazil tak skutečný život slovenské vesnice v obrovském zápase o vybudování socialismu v naší vlasti. Kronikářský charakter mistrovsky líčených dějů, epická šíře látky už předem určovaly žánr dramatisace, i to, že vysíláme dramatickou kroniku, „Dřevěná dědina“ ve dvou, logicky uzavřených částech. První zobrazuje život vesničky Stodoliště v posledních dnech nacistické okupace, činnost revolučního národního výboru v čele s překrásnou postavou starce Púplavy, od osvobození Slovenska Rudou armádou až do dnů, kdy po ostrých sporech vesnické chudiny s bohatými sedláky dochází v dědině k založení organisace komunistické strany. A tady začíná nová kapitola druhé části dramatisace románu, která v ostrých konfliktech a zostřujícím se třídním boji na vesnici sleduje příběhy osob, osudy mladého Pava Šechnára, jeho nešťastného manželství, jímavý příběh Hany Mapajové, Ondra Chlistoně a dalších známých postav ro mánu, až do dnů slavného únorového vítězství. Druhou část hry „Dřevěná dědina“, kterou zdramatisoval Ivan Urban a nastudoval režisér Jiří Horčička, uslyšíte v pátek 20. května ve 20.00 hodin opět na Praze II. (…)

Lili B. Geraskinová. Překlad Marie Někrachová a Anna Stromšíková. Rozhlasová dramatizace Zdeňka Josková. Režie Josef Svátek.

Osoby a obsazení: Boris Ivanovič Grochotov (František Šlégr), Antonie Nikolajevna Jakovlevová (Viola Zinková), Léňa Žarkov (Zdeněk Kampf), Viktorie Zarkovová (Lída Štětinová), Valentij Listovskij (Jiří Valchař), Žeňa Kuzněcov (Rudolf Jurda) a další.

Nastudovalo Brno. Premiéra 4. 6. 1955 (Praha I, 14.00 h.) v cyklu Hra pro starší děti. Repríza 4. 8. 1956 (Praha I, 14:00 h.) v cyklu Hra pro starší děti.

Bulharská národní pohádka. Překlad Jaroslav Husák. Rozhlasová dramatisace Helena Solarová. Texty písní Jan Dolina. Hudba Villém Prokop Mlejnek. Režie Jana Bezdíčková.

Obsazení nezjištěno.

Nastudovalo Brno. Premiéra (?) 17. 10. 1954 (Praha I, 14:00 h.). Repríza 5. 6. 1955 (Praha I, 13:20 – 14:00 h.) v cyklu Pohádka pro děti.

Bulharská národní pohádka. Překlad Jaroslav Husák. Rozhlasová dramatizace Helena Solarová. Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Texty písní Jan Dolina. Režie Miloslav Jareš.

Obsazení nezjištěno.

Natčoeno 1951. Premiéra (?) 26. 12. 1951 (Čs. okruh R, 16:30 h.). Repríza 20. 5. 1952 (Ústí nad Labem, 16:45 h.).

Oscar Wilde. Komedie. Překlad a rozhlasová úprava J. Z. Novák. Texty písní a režie Ota Ornest.

Osoby a obsazení: John Worthing, smírčí soudce (Lubomír Lipský), Algernon Moncrieff (Eduard Dubský), kanovník ThDr Chasuble (Mirko Musil), Merimann, komorník (Arnošt Mirský), Lane, sluha (Jiří Vršťala), lady Bracknellová (Heda Marková), baronessa Gwendolina (Alexandra Saša Myšková), Cecily Gardewová (Jarmila Smejkalová), slečna Prismová, vychovatelka (Eva Svobodová).

Natočeno 1955. Premiéra 19. 6. 1955 (Praha II, 15:00 – 16:50 h.).

Aristofanes. Rozhlasová adaptace klasické starořecké divadelní komedie s podtitulem Bohatství. Aristofanes: PLuTos. Překlad a úvodní slovo Ferdinand Stiebitz. Hudba Jan Slabý. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Chremylos, athénský občan (František Šlégr), Karion, jeho sluha (Rudolf Chromek), Plutos, bůh bohatství (Zlatomír Vacek), Blepsidemos, athénský občan (Stanislav Hejný), Chudoba (Anděla Novotná), žena Chremylova (Helena Krtičková), poctivec (Karel Kabíček), udavač (Josef Langmiler), Hermes, posel bohů (Jiří Valchař), náčelník sboru (Miloš Hájek) a další.

Nastudovalo Brno v roce 1955. Premiéra 15. 6. 1955 (Praha II, 20:00 – 21:10 h.).

Lit.: anonym: Plutos. In Čs. rozhlas a televize 25/1955 (6. 6. 1955), s. 7 (článek) – Cit.: Aristofanes, největší spisovatel komedlí klasického Řecka, žil asi r. 146-380 př. n. 1. Je hlavním představitelem staré tak zvané attické komedie, která zobrazila největší rozkvět Athén v době Perikleově, avšak také krisi athénské otrokářské demokracie a konečně ztrátu politické samostatnosti Athén. Aristofanes nechtěl svými komediemi, vynikajícími duchaplností a vtipem pouze bavit, nýbrž také poučovat a vzdělávat. Činil tak nelítostnou satirou, jíž stíhal tehdejší politické zlořády, odkrýval sociální poměry ve staré řecké společnosti. Celkem napsal čtyřicet komedií, z nichž se zachovalo jedenáct. Nejmladší z nich, komedie Plutos (Bohatství), provedená v roce 388, zabývá se problémem správného rozdělení majetku a je odrazem hospodářských a společenských poměrů poválečné doby. Básník zde rozvádí vtipně lidový motiv, podle něhož je náhodným a nevhodným rozdělením majetku ve společnosti vinna slepota boha Pluta, dárce bohatství – jeho vyléčením ze slepoty dostane se bohatství spravedlivě těm, kdo si ho zaslouží, kdežto pro kořistníky a příživníky, lidi i bohy, se zlatá žeň končí. Tento naivní sociální ideál, vyplývající ovšem plně z tehdejší hospodářské situace a filosofických názorů, byl aspoň chvilkovým utěšením v životních zápasech a strastech. Z podnětu Světové rady míru vzpomínali jsme loni dvoutisícího čtyřstého výročí Aristofanova narození a zjišťovali jsme, že vůdčí myšlenky jeho komedií jsou i dnes aktuální. Uvádíme Aristofanova „Pluta“ v provedení členů Státního divadla v Brně v režii Vladimíra Vozáka.

Maurice Maeterlinck. Rozhlasová adaptace divadelní hry (Le bourgmestre de Stilmonde, 1918), děj se odehrává jednoho dne koncem srpna 1914, kdy do malého městečka Stilmonde v belgických Flandrech vstupuje německé vojsko. Překlad Marie Kalašová. Rozhlasová úprava Jarmila Vacková. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: Cyril van Belle, stilmondský starosta (Otomar Korbelář), Bela, jeho dcera (Dana Medřická), Floris, jeho syn (Jindřich Vocelka), velitel, baron von Rochov (Bedřich Karen), poručík Otto Hilmer, starostův zeť (Ladislav Boháč), Klaus (František Kovařík), Jean Gilson (František Hanus), obecní tajemník (Bedřich Bobek), německý četař (Jaroslav Synák), německý vojín (Alois Krmela), sluha (Artuš Kalous).

Natočeno 1955. Premiéra 19. 6. 1955 (Praha I, 20:00 – 21:30 h.).

Lit.: anonym: Stilmondský starosta. In Čs. rozhlas a televize 25/1955 (6. 6. 1955), s. 14 (článek). – Cit.: Mnohé události dneška nám často připomínají dny nedávno minulé. Proto i současný vývoj v západním Německu, Adenauerovo proklamační přiznání k Drangu nach Osten, nám přivolává vzpomínku na tragické události let třicátých z doby nástupu fašismu. Proto si také dnes lidé celé Evropy kladou s takovou palčivou naléhavostí otázku zachování míru, proto si také při položení této otázky tolik připomínají léta a hrůzy války minulé. Velcí spisovatelé všech dob zodpovídali ve svých dílech osudové otázky současnosti. Tím spíš, že každá kapitalistická válka znamenala vítězství brutální síly a nejhlubší pokoření člověka. Malé státy v nich ztrácely svobodu a nezávislost, drceny vojenskou mašinerií, která neznala a také neuznávala žádné mezinárodní smlouvy a dohody. Jedním z těch, který se svým dílem postavil na stranu obránců svobody, byl v době první světové války i belgický spisovatel Maurice Maeterlinck. Svým velkým, patetickým válečným zachytil dramatem „Stilmondský starosta“ s otřesnou pravdivostí dny přepadení Belgie císařským vilémovským Německem i zrůdnost vojenského systému, který záměrně ničí v lidech všechny dobré vlastnosti. Jakkoliv na konci této hry její hrdina umírá, přece jen poslední slova patří těm, kdož svobodu milují a nemohou se jí vzdát. Neboť mezi nimi a mezi okupanty není smíření. Hlavní postavy hry, kterou nastudoval režisér Jiří Roli, vytvořili Otomar Korbelář, Dana Medřická, nositel řádu práce Ladislav Boháč a zasloužilý umělec Bedřich Karen.