Vyhladovělí, nemocní lidé na pokraji života – takový pohled se před 80 lety rozprostřel před Rudou armádou, když dorazila do koncentračního tábora Osvětim. O osvobození největší nacistické továrny na smrt uslyšíte víc v novém podcastu Hlasy paměti. Připravili Lucie Korcová a Adam Drda.
Natočeno 2025. Premiéra 29. 1. 2025 (ČRo Plus, 20:32 h.; 32 min.).
Lit.: Korcová, Lucie – Drda, Adam: „Aby nezůstali žádní svědci.“ Když Rudá armáda vstoupila do Osvětimi, byl tam jen zlomek vězňů. In web ČRo Plus, 29. leden 2025 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Když Rudá armáda 27. ledna 1945 vstoupila do vyhlazovacího tábora Osvětimi, otevřel se před ní tragický pohled. Mezi dřevěnými baráky v blátě a zbytcích sněhu se potácelo 7 tisíc zesláblých a nemocných lidí, které nacisté nemohli vyhnat na pochody smrti a nestihli je zavraždit v plynových komorách. Podcast Hlasy paměti se tentokrát věnuje osvobození nejhrůznější nacistické továrny na smrt.
„Němci se velmi snažili, aby nezůstali žádní svědci toho, co se v Osvětimi dělo. To je pravděpodobně hlavní důvod, proč vyhnali většinu vězňů na takzvané pochody smrti. Myslím, že to bylo asi 60 tisíc lidí,“ vysvětluje dokumentarista Adam Drda poslední dny vyhlazovacího tábora Osvětim.
„A těch 7 tisíc lidí, kteří v táboře zůstali, mělo být povražděno. Takže tam zůstali lidé, kteří většinou byli ve zbědovaném stavu, nebo měli zvláštní intuici, že je lepší zůstat než odejít. Ti lidé ale neměli co jíst, žili v nepředstavitelných poměrech, bylo minus 20 stupňů. A myslím, že pro většinu z nich, když viděli první sovětský vojáky, nenastala nijak velká euforie.“ (…)
