Miloš Doležal. Venkovský lékař na létajícím stroji. Příběh Sigfrieda Löwyho, venkovského lékaře z Třeště a Kafkova strýce. Ze své knihy připravil Miloš Doležal. Dramaturgie Alena Blažejovská. Zvuková spolupráce Ladislav Reich. Režie Tomáš Soldán.
Čte Pavel Neškudla.
Nastudovala Olomouc v roce 2024. Premiéra 1. dílu 10. 5. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. Venkovský lékař na létajícím stroji (2. Milý Bondy! Jako ondy!
Lit.: Blažejovská, Alena – Doležal, Miloš: Miloš Doležal: Tady nikdo není, jen já. Židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů. In web ČRo Plus, 11. květen 2024 (článek). – Cit.: Devět příběhů přibližuje devět osudů židovských obyvatel střední Evropy ve 20. století. Promítají se do nich velké dějinné zvraty i každodenní čas – v první světové válce, ve vícejazyčném a multikulturním meziválečném Československu, za nacistické okupace, arizace majetků a deportací do vyhlazovacích táborů, v lepším případě s útěky do exilu, u některých se zázračným návratem po válce, po níž ovšem následovalo zestátnění majetku a komunistická diktatura.
Autor Miloš Doležal se zabývá především postavami, jež jsou často přehlížené nebo považované za vedlejší, a dějiny nahlíží i skrze místa zdánlivě nepodstatná. (…)
Ať už se jedná o Siegfrieda Löwyho, venkovského lékaře z Třešti a oblíbeného strýce Franze Kafky, lipnického Vítězslava Bondyho, přítele Jaroslava Haška, maloobchodníka a výrobce proslulého likéru Trčkovky, Maxe Eislera, historika umění z Boskovic a učitele Bohuslava Reynka, paní Helenu Šmolkovou, hostinskou z Dobré Vody Lipnické a vyhlášenou kuchařku, Eduarda Ohrensteina, otce básníka Jiřího Ortena, malíře Alfréda Justitze z Nové Cerekve, Gertrudu Urzidilovou a Johannese Urzidila, básnířku a spisovatele, nebo o Otu Pavla a jeho chatu na Želivce, vždy v zachycení jejich životů a osudů najdeme příběh živých lidí, byť v mnoha případech s tragickým koncem.
Spisovatel Jiří Daníček, místopředseda Federace židovských obcí, o knize při jejím uvedení prohlásil: „Knížka Tady nikdo není, jen já otvírá branku do světa podivuhodných lidí, a když do ní vejdeme, ucítíme na patře chuť proslulé Trčkovky a ucítíme vůni z kuchyně krásné Heleny, kelnerky Šmolkové. A zaslechneme, jak říká: ‚Dnes jdete pánové nějak pozdě k obědu, budete to mít trošku vysmahlé…‘ Je nějak pozdě a mnohé z toho, co bylo surově a nesmyslně zahubeno, chybí. Ale Židé z Vysočiny, díky této knížce, zůstávají součástí paměti našeho světa.“ (….)