Georgie Mdivani. Hra o boji proti titovské zradě. Překlad Ilona Borská. Rozhlasová úprava a režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: Michailo (Artuš Kalous), Blažo (Bohuš Hradil), Dragoljo (Emil Konečný), Milica, Michailova matka (Jaroslava Vacková), Mitra (Vlasta Chramostová), vypravěč (Vladimír Čech I.).
Natočeno 1952. Premiéra 2. 3. 1952 (Československo, 20:00 – 20:40 h.). Repríza 15. 4. 1952 (Praha, 20:30 – 21:10 h.); 22. 10. 1952 (Československo, 20:00 h.).
„Hodnověrné zdroje nejsou twitterové účty nebo tiskové zprávy válčících stran, “ upozorňuje publicista a cestovatel Vít Štěpánek. Jak lze udržet objektivitu při informování o palestinsko-izraelském konfliktu? Jak funguje propaganda na obou stranách? Lze spolehlivě ověřovat informace? A jaké může mít současná krize rozuzlení. Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Host: Rostislav Trtík, divadelní a seriálový herec. Kolik tváří má pro něj divadlo? Jak těžké je měnit žánry? A v čem je dětské publikum upřímnější než to dospělé? Moderuje Jan Burda.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Karl Hans Strobl. Napadlo vás někdy, jak se cítí hlava oddělená gilotinou od těla? V půlnoční temnotě se zjeví bílá ruka a píše její příběh… Připravila Petra Hynčíková. Překlad Hanuš Rychter. Účinkuje Dan Kranich. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 29 min) v cyklu Hororové povídky.
Lit.: Hynčíková, Petra: Karl Hans Strobl: Hlava. Napadlo vás někdy, jak se cítí hlava oddělená gilotinou od těla? In web ČRo 3 Vltava, 9. únor 2024 (anotace). – Cit.: Hororová povídka modernisty Hanse Strobla se hlásí k tradici fantastické literatury s groteskními momenty. Jednoznačně naplňuje odvěkou lidskou potřebu podlehnout temné rozkoši. (…)
Vypráví děsuplný příběh, který člověku pomáhá, aby se lépe vyrovnal se skutečnými problémy každodenní reality. Protože zároveň platí slova mistra hororového žánru Alfréda Hitchcocka: „Jediný pohled na svět stačí ke zjištění, že horor není nic jiného než realita.“
Krajina posedlá tmou, Klokočí či Pramínek vlasů – písničky Jiřího Šlitra zná dodnes celý národ. Byl samoukem s mnoha talenty a na co sáhl, to mu šlo. Proslavila jej hudba a divadlo, ale sám se nejvíc cítil být výtvarníkem. Divadlo Semafor, které založili s Jiřím Suchým, bylo alfou a omegou pražské kultury 60. let minulého století. Narodil se před sto lety, v únoru 1924 – a při této příležitosti ho v pořadu Archiv Plus připomene Naďa Reviláková.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus.
Jaký vztah k realitě umí postihnout v současné době kabaretní útvar? V jaké pestrosti lze performovat vztah k sobě a ke druhým? Ptá se Tereza Lišková.
Hovoří umělci mnoha vrstev: Ondřej Macl a Richard D. Kramár.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.).
Vaše každodenní inspirace: Množení ovocných dřevin. Host: ing. Lukáš Zíka, Ph.D., Katedra zahradnictví Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. Moderuje Tereza Stýblová.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).
Jiří Hájíček. Pětapadesátiletý muž je na luxusní dovolené s o dvacet let mladší přítelkyní. Ale s pohledem do letní dálky si není jistý, jestli právě tohle chce. Připravila Martina Toušková. Technická spolupráce Michal Kolář. Režie Martina Schlegelová.
Účinkuje Pavel Oubram.
Nastudovaly České Budějovice v roce 2023. Premiéra 23. 7. 2023 (ČRo České Budějovice) v cyklu Čtení na neděli. Repríza 9. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 28. 7. 2025 (ČRo Plzeň) v cyklu Povídka na neděli.
Lit.: Toušková, Martina: Jiří Hájíček: Slunce, stín a tak dál… I na luxusní dovolené můžete zjistit, že život je jinde. In web ČRo České Budějovice, 23. červenec 2023 (článek). – Cit.: Slunce, stín a tak dál… je letní povídka českobudějovického spisovatele Jiřího Hájíčka, držitele dvou cen Magnesia Litera. Vyšla v časopise Reportér v červnu 2022. Příběh o tom, že i na luxusní dovolené s all inclusive můžete zjistit, že život je jinde, načetl ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice herec Jihočeského divadla Pavel Oubram. Povídku uvádíme v premiéře. (…)
Sylvie Kauffmannová, novinářka deníku Le Monde a autorka knihy „Zaslepení – Jak Berlín a Paříž umetly cestu Rusku. Od ruského vpádu na Ukrajinu brzy uplynou dva roky. Očekávaná ukrajinská ofenzíva, která by ruské okupanty zatlačila zpět, je v nedohlednu. Proč byli někteří státníci v západní Evropě vůči Vladimiru Putinovi tak vstřícní? Moderuje Martin Balucha.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo Plus, 11:34 h.; 22 min.).
Lit.: ert (= Erhart, Michael) – Balucha, Martin: Východoevropané měli s Ruskem pravdu. Západ byl ale naivní a varovné signály ignoroval, připouští francouzská novinářka. In web ČRo Plus, 9. únor 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynuly už bezmála dva roky. Nebyly klíčové západní země vůči Rusku příliš vstřícné? A proč v minulosti ignorovaly varovné signály? Těmito otázkami se v knize Zaslepení – Jak Berlín a Paříž umetly cestu Rusku zabývá novinářka Sylvie Kauffmannová. „Na jednu stranu to byla naivita, na druhou stranu to bylo tím, že jsme upřednostňovali naše pohodlí a ekonomické zájmy,“ vysvětluje v Interview Plus.
Jedním z prvních varování podle ní byla čečenská válka a dále Putinovy reakce na takzvané barevné revoluce v Gruzii (2003) a na Ukrajině (2004). „Už tehdy bylo vidět, jak se Putin pomalu stahuje do sebe a obviňuje Západ. Následovalo přitvrzování, šířily se represe,“ popisuje.
Novinářka deníku Le Monde připomíná také Putinův projev na bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007, který tehdy západní představitele šokoval, méně už ale zástupce pobaltských států. Překvapení prý ale netrvalo ani den a vše se vrátilo do starých kolejí.
„Nechceme, aby se věci měnily. Nechceme čelit nepříjemným skutečnostem, kvůli kterým bychom museli například úplně přehodnotit rozpočty na obranu,“ poznamenává s tím, že i Francie nebo Velká Británie tehdy své armády budovaly pro expediční účely, a ne pro obranu Evropy. Nikdo totiž nepočítal s tím, že kontinent čelil takové hrozbě. (…)
Přemysl Houda, historik. Napsal biografii o Jaromíru Nohavicovi, hodnotit slavného písničkáře ale nechce. Je podle něj padouchem i hrdinou zároveň. Moderuje Michael Rozsypal.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 2. 2024 (ČRo Plus, 10:34 h.; 26 min.).
Lit.: Rozsypal, Michael – aste: Žádná osobnost není černobílá. Ani Jaromír Nohavica, tvrdí historik Houda. In web ČRo Plus, 9. únor 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jaromír Nohavica je osobnost, která málokoho nechává chladným. Někteří jej obdivují, jiní by byli raději, kdyby mu vůbec nebyli vystaveni. Přemysl Houda, historik a pedagog, o něm píše ve své nové knize. Je tedy Nohavica kladná postava a zaslouží si uznání, nebo je to spíš padouch, kterému bychom neměli věnovat žádnou pozornost?
Přemysl Houda tvrdí, že Nohavica není černobílá postava. V průběhu 80. let si z něj spousta lidí udělala modlu. Jeho fanoušci sbírali lístky z koncertů, objížděli festivaly a brali ho jako jakéhosi „posla pravdy“. Po revoluci se ale pohled na Nohavicu změnil a investovaný čas a energie se lidem nevrátily. „Když někam investujete, tak o to hůř se vám nese, když tu investici musíte zahodit. Takže třeba proto se ten pohled na Nohavicu různě radikalizuje,“ popisuje Houda. (…)
Powered by WordPress