238. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík.
Natočeno 2024. Webová premiéra
Čí pomníky stavět (a bourat)? Praha chce památník sovětské invaze 1968. Co spíš připomenout dnešní agresívní politiku Kremlu? In web Deník N, 14. 2. 2024 (článek). – Cit.: Seriál Přepište dějiny: Před několika týdny informovala starostka Prahy 1 o záměru vybudovat mezi starou a novou budovou Národního muzea „pomník obětem sovětské okupace“. Na schůzce, která se k tomuto záměru uskutečnila, nechyběl ani ministr kultury či ministryně obrany. Zvláště její přítomnost dává tušit, že nakonec nepůjde jen o pouhou připomínku okupace v srpnu 1968 a snahu „společně udělat něco dobrého pro hrdiny našich nejnovějších dějin“, jak pravila ve svém statusu na sociálních sítích starostka Terezie Radoměřská. (…)
Ze schůzky vyplynulo, že jde o snahu zabránit ztrátě historické paměti. Už samo umístění zamýšleného pomníku mezi pietní místo upomínající na Jana Palacha a pamětní desku Alexandra Dubčeka (a jen několik desítek metrů od Českého rozhlasu, na němž jsou uvedena jména tamních obětí srpnové okupace) dává tušit, že připomínka roku 1968 není to, co by v centru Prahy právě chybělo. Skutečně tak akutně hrozí obětem srpnové invaze roku 1968 společenské zapomnění, nebo tu jde ještě o něco jiného, mnohem aktuálnějšího? A jak vlastně s pomníky ve veřejném prostoru zacházíme a o čem a o kom nejvíce vypovídají?
Každý pomník je v principu místo paměti, respektive její fixace. Má nás upozornit, abychom vzpomínali, pamatovali buď na konkrétní historickou událost, či na konkrétní osudy. Zároveň je ale pomník také místem „druhé paměti“ – té z doby, kdy byl vztyčen. Vypovídá o těch, kteří jej zbudovali, a o jejich časech. A svým pojetím a výkladem nás vede k tomu, jak si máme to či ono pamatovat.
Pomníky jsou do velké míry formou kolonizace minulosti pro aktuální politické či národní zájmy a narativy. (…)
Lit.: anonym: Pomni, pomníku. In web Přepište dějiny, 14. 2. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Každý pomník je fixace paměti, má nás upozornit, abychom vzpomněli, pamatovali buď na historickou událost či na konkrétní osudy. Zároveň je pomník ale také místem „druhé paměti“, té z doby, kdy byl vztyčen. Vypovídá o těch, kteří jej zbudovali a o jejich době. Když se dnes přemýšlí o novém pomníku obětem okupace roku 1968, vypovídá to něco o srpnu toho roku nebo o dnešním našem pohledu na Rusko? A proč tedy na to jdeme takto oklikou? V bonusu po čase zmíníme pár zajímavých knih. (…)
Použité zvuky: 100 let bez Mariánského sloupu: Ta socha byla politickou potupou (ČRo, 20. 10. 2018), Archiv ČT24 – Odhalování pomníků (ČT, 2016), Politické spektrum – Osud pomníků v ČR (ČT, 2018), Máte slovo s M. Jílkovou – Koněvův pomník (ČT, 2019).